Phantom of the Opera 9.

Tom:

Ještě nikdy jsem nevstával takhle brzy. Budík hlásal, že jsem klidně mohl ještě půl hodiny spát. Jenže to bych se nesměl na večer tak strašně těšit. Mary nelhala, skutečně se mi povedlo lístek sehnat… Do lóže číslo pět. Protože většina lístků už byla zamluvena nebo prodána, měl jsem to dokonce s poloviční slevou, protože hrozilo, že si lístek den předem už nikdo nekoupí.

Rozjařeně jsem vstal z postele a roztáhl závěsy. Byl krásný den a do pokoje mi pronikly váhavé ranní paprsky, které se v mém pokoji hned spokojeně usídlily. Převlékl jsem se do školního oblečení a spáchal ranní hygienu. Sbalil jsem si do školy, ale stále ještě zbývalo spoustu času. Posadil jsem se na postel a snažil se uklidnit splašený dech a hlasitě bušící srdce, ale ani to se mi nepovedlo.

Nakonec vyhrála moje hyperaktivita a já se přesunul do kuchyně. Máma už dávno stála u pultíku a něco připravovala. Očekával jsem, že u stolu bude sedět rozvalený Bill a bude se zabývat ranním tiskem jako každé ráno, ale jeho místo zelo prázdnotou.

„Dobré ráno, mami,“ popřál jsem vychovaně a dal mámě pusu na tvář.

„Ah, dobré ráno, miláčku. Jdeš akorát včas. Mohl bys tohle prosím donést Billovi? Není mu dobře, asi je nemocný,“ poprosila mě máma a vtiskla mi do rukou hrneček s horkým čajem. Kývl jsem a odešel zpátky do patra k našim pokojům. Klepl jsem klouby prstů o dveře Billova pokoje, abych mu ponechal co nejvíc soukromí.

Tiše jsem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Bill seděl na posteli, záda podepřená polštářem, na klíně bloček, do kterého cosi črtal. Broukal si. Když zaregistroval moji přítomnost, trhl hlavou a podíval se na mě. Rozpačitě se usmál. Položil jsem hrnek s čajem na noční stolek a přisedl k němu na postel. Vypadal docela v pořádku, až na krví podlité, nezvykle lesklé oči.

„Jak ti je?“ zeptal jsem se jemně a automaticky chytil jeho ruku. Mírně zčervenal a sklopil pohled.

„Lépe než v noci,“ zamumlal nejistě. „Děkuji za čaj.“

„Nemáš zač,“ usmál jsem se zářivě. „Škoda, že tu s tebou večer nemůžu být. Sehnal jsem si lístky na tu premiéru,“ povzdechl jsem si. Ještě jednou jsem stiskl jeho ruku. „No nic, jdu se nasnídat. Po škole se za tebou ještě přijdu podívat,“ usmál jsem se na něj a opustil pokoj.

Bill:

Takže Tom tam bude… Udělalo se mi ještě hůř než před tím. Do školy jsem nechtěl jít jen kvůli tomu, abych se včas dostal do divadla… Asi to nebyl tak dobrý nápad, jak jsem si myslel. Tentokrát se na kamarády nevymluvím. Budu muset počkat na vhodnou příležitost a utéct. Stejně se hodlám zdržet do dalšího rána.

Hlasitě jsem si povzdechl, ucucl čaje a pokračoval v psaní. Tahle opera všechno změní, tím jsem si jistý. Mé jedinečné provedení Romea a Julie. Do role Romea potřebuji dostat Toma, přeji si, aby poznal Fantomovu indentitu… A zároveň si přeji, aby to proběhlo ve velkém stylu, který je s Fantomem spjat. Bude to… jedinečné!

*

Čas se mi neuvěřitelně vlekl. Celý den jsem se akorát nudil. Snažil jsem se soustředit na Romea a Julii, ale vždycky mě něco přerušilo. Ať už to byla máma, která se přišla ptát na můj stav, nebo starostlivé smsky od Toma, kterými celý den zahrnoval můj mobil, což mě samozřejmě skutečně těšilo.

Kolem páté odpoledne mi přišla máma oznámit, že jde do obchodu. Tom se ve svém pokoji fintil na večer a Gordon sledoval televizi, nevnímal nás. V rychlosti jsem se převlékl do kožené motorkářké soupravy a do batohu nezapomněl přibalit plášť a masku. Po špičkách jsem se vykradl z pokoje, obezřetně prošel kolem obýváku a vyšel z domovních dveří. Namířil jsem si to rovnou do garáže ke své krásce.

Opatrně jsem ji uvolnil ze stojanu a vyvedl před garáž.

*

Zastavil jsem u dívčího internátu patřícího k Opeře. Naučeně jsem stiskl jeden ze zvonků a vyčekával na madam Giryovou nebo její dceru. Sama madam mi přišla po nějaké době otevřít.

„Bille! Už jsem myslela, že nepřijdeš, jen pojď dál,“ pozvala mě do internátu. Nečekal jsem na ni, znal jsem to tu pomalu lépe než doma. Zabočil jsem k chodbě obklopující starou kapličku. V dnešní době, kdy silně upadá náboženství, je prakticky nepoužívaná a já jsem v chodbách kolem ní rád našel své útočiště.

Celou budovou internátu procházelo spletité bludiště chodeb, které propojovaly Operu s internátem. V dnešní době o nich jen málokdo věděl, ale rodina madam Giryové byla odjakživa spojována s baletem Národní opery. Ukázala mi tohle místo, které se stalo v podstatě tajemstvím její rodiny, které se předávalo pouze z matky na dceru.

Madam Giryová ani nešla za mnou. Musela své baletky chystat na dnešní velkolepý večer. Zašel jsem do malé místnůstky přímo vedle vitráže anděla, kterou jsem měl možnost nahlédnout do kapličky. Jako vždy zela prázdnotou. Spokojeně jsem si začal třídit své oblečení, převlékl jsem se.

V momentě, kdy mi k obličeji přilnula maska, cítil jsem se daleko víc sám sebou. Naplňovala mě pomalu až euforickým pocitem, který mě zbavoval veškerých problémů a starostí. Zbavoval mě myšlenek na Toma, a to jsem potřeboval.

Kéž by Tom nikdy nemyslel na Christine… Povzdychl jsem, ponořen do neproniknutelných hloubek vlastních myšlenek.

autor: Helie