autor: illyrias
Važte si toho, co máte, protože je pozdě vážit si toho, co jste měli. Už to byl víc jak měsíc, co odešel Bill z Tomova domu.
Važte si toho, co máte, protože je pozdě vážit si toho, co jste měli. Už to byl víc jak měsíc, co odešel Bill z Tomova domu.
Tom se mu neozval, nedal vědět, a Bill ztratil veškeré své naděje.
Odešel z práce před dvěma týdny, našel si jinou. Vlastně stejnou, jen u jiné firmy. Že by tu měl dobré vztahy, to se říct nedalo. Už tu nebyly ani jeho dvě dobré kamarádky, ne v práci.
Snažil se na Toma zapomenout, protože věděl, že když už se takovou dobu neozval, neozve se vůbec.
Šlo to těžko, bylo to příliš čerstvé na to, aby vůbec zapomněl na Toma.
Tolikrát si chtěl sáhnout na život, ale pokaždé si řekl NE, musí být jiné řešení, všechno nekončí jen smrtí.
Jenže on už chtěl mít klid.
Byl pátek večer a on mě večeři s Megan.
„Meg!“ Přívětivě ji objal, když ji uviděl v restauraci.
„Ahoj Bille, tak co? Jak to jde? Už je nějakej novej objev hm?!“ Začala hned vyzvídat, jen co si sedli.
„Uhm, myslím že ne, a dlouho nebude, co Tom? Pořád s ní je?“ Vyzvídal, sice chtěl zapomenout, ale zvědavost je hrozná věc.
„Pořád, no a co práce?“ O tom nechtěla jeho kamarádka moc mluvit, věděla, že to Billovi ubližuje, proto raději změnila rychle téma.
„Nic moc, nebaví mě to tam, ne že by mě to v té staré bavilo, ale bylas tam ty a Lisa, to mě na tom asi nejvíc bavilo, tady nemám nikoho, všichni jsou tak divný.“ Možná proto, že ani on sám nechtěl s nikým navázat kontakt, jenže to už on neviděl.
„Tak se vrať.“
„Víš, že to je blbost.“ Znamenalo by to, že by mohl vídat Toma, a to by jej trápilo ještě víc.
„Tak si můžeš najít jinou práci.“
„Myslím, že asi ano, nebo se půjdu oběsit a budu mít klid.“ Povzdechne si a Meg ho hned pleskne po rameni.
„Takhle nemáš mluvit.“ Káravě.
„Já vím, že n,.“ ale nikdo mu to nezakáže.
*-*
Zatímco Bill se trápil v depresích, když nebyl zrovna v práci nebo s kamarádkami, Tom trávil veškerý čas s Jess, chtěl se postarat o dítě, myslel si, že to bude jako dřív. Jenže nebylo, musel kolem Jess skákat a jídlo jí nosit až pod nos. Několikrát jí chtěl dát něčím po hlavě, ale když spadl jeho zrak na její už hodně viditelné bříško, vždy jen sklopil pohled a udělal, co po něm požadovala.
Na Billa myslel, nechtěl ho ztratit. Věděl o tom, že Bill dal výpověď. Nešel mu to ani rozmluvit, nic, prostě ho nechal. Jenže volba byla příliš těžká.
Jess mu nechtěla svěřit dítě do vlastní péče, proto musel být s ní.
A tak to šlo dál, pořád a pořád dokola.
Přišel čas porodu.
Tom odmítl být při porodu, a tím svoje hrdinství rozhodně neprojevil.
To, co následovalo ale pak, na to nikdy nezapomene.
Dal si zjistit, jestli je vůbec otcem.
Negativní.
„Jessico, jak jsi mi to mohla vůbec udělat?!! Uvědomuješ si, kolik času jsem s tebou promarnil?!!“ Rozkřikoval se na celou nemocnici, že všechny zvědavé sestřičky nahlížely do pokoje.
„Já to nevěděla, Tome, myslela jsem, že je to fakt tvoje.“ Lhala, a věděla to, jenže přiznat to? Tomovi? To vůbec ne.
„Já… krz tebe jsem přišel o člověka, co miluju! Uvědomuješ si to?!“
„A koho miluju já, to je ti úplně jedno, co?!“
„Cože? To se mi snad jen zdá.“ Zoufale se zasmál. „Skončilas!“
„Jak to myslíš, Tomí?“ To, že Jess dělala nechápavou, Toma ještě více dopalovalo.
„Jak to myslím? Tak ty se mě ještě ptáš?!!! Asi tak, že vypadneš z mého domu, a celkově z mého života! Si jen prolhaná děvka!“ Vyřval se a odešel ze dveří.
„Tome ale to už přeháníš!! Vrať se!!!“ Kříkla ještě za Tomem, tomu však už nestála ani za otočení, natož za odpověď.
Nechal Jess v nemocnici i s dítětem, jel okamžitě domů, sbalil její věci do kufru a vyhodil je před dům.
Tolik promarněného času, a on byl přesvědčen, že to dítě je jeho.
Bill, bylo první, co ho napadlo. Kvůli dítěti se ho vzdal, zbytečně.
Vzal mobil a vytočil jeho číslo, jenže číslo neexistuje, odkdy? To ani nemohl vědět, když mu ani jednou nezavolal. Rychle zas zasedl do svého auta a ujížděl k Billovi.
Klepal dlouho na dveře ale nic, ze zvonku nespouštěl prst.
„Co tady vyvádíte, šílenče?!“ Vylezla postarší dáma, která už měla dost toho rámusu, co Tom nadělal.
„Já… promiňte, jen, asi není doma, zkusím to později.“ Povzdechl si a chtěl odejít, jenže to, co uslyšel, jej zamrazilo.
„Ten už domů nikdy nepřijde,“ byla to jeho vina? Nebo Billova volba? Tak či tak, svědomí, že mu ublížil, a okradl je o společné chvíle, to už nikdy nevrátí, a to jen svou naivitou a hloupostí.
KONEC
Tak a tohle je konec, je takovej otevřenej, co se stalo s Billem? To si můžete každej domyslet, jak chcete, že by ukončil svoje trápení? Ale kdo ví, třeba ne a Tom ho jednou našel a dali se dohromady?
Bylo to krátké, ale nedá se svítit.
Děkuju všem, co mi psali komentáře, za každej jsem byla ráda, když jsem věděla, že to aspoň někdo čte, u předposledního dílu jsem byla překvapená, že se ozvalo víc lidí jak jeden člověk. Možná jsem někoho zklamala koncem, zklamala jsem i sama sebe, to mi věřte.
autor: illyrias
betaread: Janule
mě bylo od začatku podle názvu jAasné, že to nebude mít takovy konec, jaky bych chtěla, a nemýlila sem se. chybama se člověk učí, Tome 🙂
Konec nech je jaký chce povídka to byla krásná!!Já jsem se o ní dozvěděla až při 24. čiže předposlednom díle a za den jsem všechny díly přečetla a je bylo to skutećně úžasné!!!!!!!
Noo tak to bylo teda hodně hopem ,, Vše si pak domyslet ..
Jejku takovej konec .
Byla to fajn povídka, měla jsem ji ráda! Ale ten konec, respektive posledni díl, si to dost pokazil. Kdyby byla alespoň druha rada, kde by se vse vysvětlilo, pak by tahle dramatická vsuvka byla bezva, jenze takhle? Skoro bych i věřila tomu, ze si Bill sahnul na zivot 😥…