Dlouho jsem zíral ven, dokud neonové nápisy nezačaly splývat, jak se mi zavíraly oči. Ještě jsem popadl přikrývku a přetáhl ji na sebe. Vzápětí jsem usnul. Ve slavnostním oblečení, které mi Bill vnutil kvůli kolaudaci.
V pokoji působila naprostá tma a Bill se neklidně převaloval v posteli. Nedokázal se uvolnit natolik, aby dokázal usnout. Město si žádalo jeho přítomnost. Připadal si jako náměsíčný, akorát že jeho si nežádal měsíc, ale neony. Automaticky vylezl z postele. Natáhl si přes pyžamo mikinu a tiše se vyplížil z pokoje.
Když procházel kolem Tomovy ložnice, postřehl, že má otevřené dveře. Tiše vstoupil dovnitř, ale zůstal stát v blízkosti dveří, aby mohl kdykoli odejít, kdyby se Tom probral. Volné místo vedle Toma ho k sobě táhlo snad ještě víc než městský ruch, ale Bill jen zakroutil hlavou a vyšel z pokoje.
Bill měl Toma daleko radši než jako kamaráda, za kterého se vydával. Od chvíle, kdy ho přišel po boku Matky přivítat v dětském domově. Jen to v té době ještě neuměl dát najevo. Bál se.
A ostatně, bál se i dnes. Znal Bellu, a to jej odsuzovalo k myšlenkám, že pro Toma nikdy nebude dostatečně dobrý. Protože on je kluk…
Hlasitě si povzdechl a opustil bezpečí bytu. Automaticky zamířil k nevěstinci, u kterého v dřívější době trávil tolik času. Myšlenky mu hlavou vířily jako snad nikdy. Tolik to bolelo žít s ním, a zároveň vědět, že nikdy nebude jeho. Tom přece není na kluky. Bill naučeně dosedl na lavičku a zavřel oči. Přemýšlel, jestli mu nebylo lépe, dokud se mu do života nepřimíchal Tom.
Z nevěstince k němu doléhala tichá vábivá hudba. Někdo si sedl vedle něj. Otevřel oči. Vedle něj seděla vysoká blondýna, jejíž pas by dokázal obejmout dlaněmi, kdyby chtěl. Její nohy se kroutily na vysokých jehlových podpatcích. Na sobě měla krátkou černou sukni a přiléhavé kožené tričko bez ramínek.
„Našel jsem si byt. S kamarádem,“ odpověděl smutně Bill. Potřeboval to někomu říct, už to v sobě dál topit nemohl.
Zaraženě jsem se vrátil k sobě a automaticky na slavností oblečení, pomačkané spánkem, natáhl o několik čísel větší mikinu, než by bylo potřeba. Rychle jsem opustil byt s tušením, kde by se Bill mohl nacházet.
Cesta k nevěstinci se zdála být věčností. Tak dlouhou, bolestivou… Nevěděl jsem, co se s ním děje, ale znal jsem svůj sen. A jestli je to pravda, asi to nepřežiji. Konečně jsem dorazil před nevěstinec. Kousek ode mě se nacházela lavička, kterou mi Bill ukazoval. Seděl tam a vybavoval se s nějakou příšerně nalíčenou blondskou.
„Bille?“
„Co tu děláš, Tome?“ zeptal se.
autor: Helie
náhoda…krásná náhoda 😉
Ooo, vážně pěkný… =o) Takový náhody jsou nejlepší
Kurnik…ten se nezdá. 😀
To je dobrý no..:D Takže jako ten jeho sen byl skutečnej jo..? 😀 😀 No to je mazec..:D
A ten konec..:D No Bille..:D Ale je dobře, že mu konečně dal pusu…:p :)))
Moc krásnej dílek..;) Už teď se těším strašně na další..:p 😀 🙂
Děkuji holky =))
[3]: Yeah, tichá voda břehy mele 😉 😀
pěknej díl..sice jsem moc nepobírala ten konec ale nevadí,třeba mě to příště docvakne:D
krásnýý!!!
Tak jestli jsem to dobře pochopila tak to,co Bill udělal ve skutečnosti,že odešel z bytu atd. se Tomovi zdálo? 🙂
Jinak..Billa mi je líto,že se takhle trápí..,že má obavy. No a ten konec..Bill dal průchod svým pocitům..krásné:)
Jsem zvědavá,jak se to bude vyvíjet.:)
[7]: Ne, to se skutečně stalo. Musím nějak odlišovat ich formu od er formy a protože je celé Štěně psané vesměs ich formou, užívám pro er formu kurzívu, aby se to nepletlo ;)V tomhle díle jsem se na Tomovy sny vykašlala, už jich je až moc 😀