Genesis 24.

„Kluci,“ ozvalo se současně s ťukáním na dveře ve chvíli, kdy se Tom nadechoval k odpovědi na Billovo vyznání lásky. Vlastně byl rád za to přerušení, protože si vůbec nebyl jistý, co by vlastně zpěvákovi řekl. Na zopakování jeho věty se ještě tak úplně necítil, nebyl si jistý, jestli to, co cítí, je opravdová láska. Potřebovala čas, a ten právě teď dostal od Sakiho. „Je oběd, jestli hned nepůjdete, tak vám zavřou,“ pokračoval zvenku Saki.

„Jo! Už jdeme,“ zakřičel Tom dostatečně nahlas, aby Sakiho nenapadlo vyzkoušet kliku. Narazil by na zamčené dveře, což by mu mohlo být samozřejmě podezřelé.

Pohladil Billa ještě jednou po tváři, jeho vyznání prozatím nechal nezodpovězené a jen mu tiše šeptl, aby si šel radši před obědem trochu upravit rozmazané líčení.

Bill přikývl a vydal se s připitomělým úsměvem do koupelny, skoro se vznášel, jak byl šťastný, zatímco Tom pomalu a potichu odemykal zámek, aby to hlídač před nimi nepostřehl.

Když se Bill už upravený konečně dostal ke dveřím, Tom ho na ně zády přitiskl a na rozloučenou s jejich soukromím zpěváka dlouze políbil. Odtrhl se dostatečně včas na to, aby to ještě dokázal bez problémů, dokud mu tam dole Tom junior dával najevo vzrušení jen velmi zlehka. Šli mezi lidi, kde se budou muset opět chovat jen jako přátelé, i když Tom byl přesvědčený, že to na nich snad všichni musí poznat. Nasadil si čepici hlouběji do čela a lehce plácl Billa po zadku, když vycházeli na chodbu. Bill s černými brýlemi na očích jen radostně poskočil a jen tak na oko se po Tomovi ohnal, samozřejmě nenápadně, aby si Saki ničeho nevšiml. Oba cestou do jídelny zjistili, že mají už neuvěřitelný hlad, takže jejich rozzářené úsměvy mohly být při troše dobré vůle známkou těšení se na dobré jídlo.

Celý oběd se na sebe usmívali, povídali si jen šeptem, Bill se vyptával na všechny podrobnosti Tomova pobytu dole u Kata, hlavně samozřejmě na Paula. Ujišťoval Toma, že je jeho kamarád skutečně spolehlivý, dokonce se domníval, že jestli někdo ve společenství tušil, že je Bill gay, byl to Paul, a přesto jeho nevyslovené tajemství zachoval. Neměli se snad tedy čeho bát.

Hned po obědě byl čas zkoušky, po ní následovala mše, a pak musel Tom na Davidem objednané sezení u Natálie, už opravdu potřeboval své dredy upravit a navoskovat.

Bill zasedl do křesla hned po něm, bylo třeba ho učesat a nalíčit na večerní koncert, pak se rovnou i s Natálií přestěhovali do šatny a vybírali jejich outfity na dnešní vystoupení.

Před koncertem Gustav všem kolegům slavnostně oznámil, že Tereza je těhotná, což znamenalo, že oba na jedničku splnili svůj úkol. Zapili tu událost lahví šampaňského, které zbylo z oslavy bubeníkova zasvěcení, tudíž byli všichni při koncertě v mírně povznesené náladě. Zvlášť Bill vypadal, jako by ty lahve vypil hned dvě.

Během písniček se motal kolem Toma intenzivněji než kdy dřív, házel na něj svůdné pohledy, kroutil svým mrňavým zadkem jako o život, že Tom nestačil klopit oči, aby mohl v klidu zvládat svou kytaru, a Georg se nestačil divit, když se zpěvák ochomýtal víc i kolem něj, aby to s Tomem nebylo moc nápadné.

Dnes měli premiéru nové písně Opuštěné děti a slavili s ní obrovský úspěch, museli ji na závěr koncertu ještě zopakovat, takže když pak zapadli za hlasitého ječení fanynek do šatny, byli všichni šťastní a spokojení. Takovou atmosféru v sále už dlouho nezažili.

„Dneska jste byli perfektní, chlapi,“ pochválil je David hned, jak skončili, „ta nová věc je vážně pecka, holky div nebrečely dojetím, když sis kleknul na zem, Bille,“ rozplýval se nad choreografií, kterou spolu s Tomem vymysleli pro jejich první společnou věc. David začínal mít dojem, že na povrchu by jeho kluci byli skvělá a populární skupina. Holky by se z nich zbláznily, a on jako jejich manažer by měl zase tolik peněz, že by se v nich mohl koupat. Nikdy nezapomněl, jaké to bylo, když byl sám slavný a bohatý, ale to už bylo bohužel pasé. Teď díky své blbosti mohl žít jen v podzemí a na nějakou slávu a prachy klidně zapomenout. Ale snít mohl, to mu nikdo nezakazoval.

„Bylo to smutný, že jsem málem natahoval i já,“ ozval se s úsměvem Georg, když si vybavil, jak srdceryvně Bill zpíval o opuštěných dětech. „Seš vážně dobrej herec, Bille,“ pokýval uznale směrem ke zpěvákovi. „Dneska celý večer záříš, jako bys byl zamilovanej,“ dodal, a na to konto se všichni nahlas rozesmáli. Měl to být sice vtip, ale Tomovi malinko zatrnulo, když si uvědomil, že by si měli dát pozor, aby se všechno neprovalilo. Bylo to nebezpečné.

„Prosím tě, Geo,“ poklepal si Bill významně na čelo a zvedl oči v sloup, aby dokázal, jak dobrý herec opravdu je. „Mám skvělou náladu, všechno šlape, to se snad nesmí?“

„Jo ták, já zapomněl na to šampáňo, tobě vlastně stačí málo,“ zachechtal se Georg a nestačil uhnout před zpěvákovou dlaní, která ho zasáhla k jeho štěstí jen do ramene.

„Jáááu,“ zaúpěl se smíchem, a hned Billovi jeho útok vrátil. Za chvíli se honili po zkušebně jako malí kluci.

„Hej, chlapi, nechte toho,“ usmíval se shovívavě David jejich řádění, do kterého se nakonec zapojili i zbývající dva členové kapely. „Bude čtvrt na jedenáct, musíte být po dnešku všichni utahaní, tak to tady rychle sbalte a do postelí, zítra se tu sejdem ve dvě na zkoušku, do té doby máte volno,“ ukončil jejich hračičky David. Potřeboval rychle vypadnout, měl za čtvrt hodiny schůzku s Larou, vedoucí laboratoře, vlastně tak trochu něco jako první rande. Od té doby, co jí přinesl růže za mlčení o dvojčatech, se začali vídat trochu častěji, a podle jeho odhadu se schylovalo k něčemu víc než jen k pracovnímu přátelství. Lara byla kočka, ale když na ni před lety něco zkoušel, vytasila ostré drápky, takže couvl. Teď se situace obracela, a on doufal, že by mohl konečně najít někoho jen pro sebe. Věčné střídání trenérek už mu začínalo lézt na nervy, a sbalit Laru byla pro něj prestižní věc. Doufal, že dnes večer se mu to podaří.

~*~

„Jo, takže DNA testy nikdo neudělal?“ zeptal se udiveně Karl po telefonu komisaře, který měl na starosti berlínské protidrogové oddělení. Zíral přitom z okna, za kterým se proháněl podzimní vítr, pršelo, a přestože bylo dopoledne, museli v kanceláři svítit.

„Ne, všichni potvrdili, že je to Jost, bylo tam dost svědků, nebylo potřeba dělat drahé testy,“ ujišťoval Karla komisař Pelzel. „Všichni ho identifikovali. Našly se jeho ohořelé hodinky a přívěšek na krk, co nosil, to potvrdila i jeho matka, nebyl důvod si myslet, že je to někdo jiný. On byl mezi nima pečenej vařenej, tahali z něj prachy, jak to šlo, měl jich jako šlupek, takže všem kupoval suroviny na fet a dál s ním kšeftoval ve svým okolí slavných lidí. Zatáhla ho do toho jeho holka, nějaká Nina, ta už je taky na pravdě boží, dala si pak zlatou ránu, když ho obrečela. Oni byli taková uzavřená feťácká parta, šli jsme po nich celkem dlouho, dealovali, vařili, a když to bouchlo a ten dům vyhořel, tři tam zůstali a zbytek se postupně ufetoval. Dneska už z nich nikdo nezbyl.“

„Můžu mrknout do vyšetřovacího spisu?“ zeptal se Karl. „Mám totiž podezření, že Jost nebyl ten ohořelej škvarek, o kterým mi celou dobu vyprávíte. Vypadá to, že ta jeho Nina je na onom světě zatím sama.“

„Vážně?“ udiveně zamrkal komisař Pelzel. „To je divné, byli jsme si opravdu jistí jeho identitou. Ale pochybovat samozřejmě můžete, to je jasné. Tak přijďte, to nebude problém. Docela mě to zajímá, byl jsem přímo u případu. Kdyby Jost tenkrát neuhořel, šel by sedět na pěkných pár let do chládku.“

„Dobře, tak já se zítra stavím, budete kolem devátý?“ ujistil se ještě Karl.

„Jistě, budu se těšit.“

Karl položil sluchátko a hned ho zase zvedl. Vyťukal čtyři čísla a radostně zahlaholil:

„Tak, šéfiku, možná to nebyl tak blbej tah, jak to vypadalo. Ten škvarek nejspíš vůbec nebyl Jost, zejtra to jdu prověřit.“

~*~

„Můžeš jít spát, Saki, já už se tady zamknu, až Tom odejde k sobě,“ ujišťoval Bill svého bodyguarda při pohledu na hodiny, bylo půl jedenácté. „Dneska jsem unavený, zalezu do pelechu a usnu jak špalek,“ dodal ještě, když se jeho ochránce nadechoval, že může klidně počkat, až Tom odejde, ale když viděl, že je opravdu propuštěn, rozhodl se, že se nebude bránit. Slíbil Miře, že dnes ještě přijde, až mu skončí práce, už se těšil na její teplé objetí, kterého se mu poslední dobou dostávalo, a hlavně domácí perník, měl ho slíbený ke kafi.

„Tak dobře, jdu k Miře, budu ji pozdravovat,“ rozloučil se s trochou výčitky v hlase. Od té doby, co měl Bill Toma, moc už svou pěstounku a sestřičku nenavštěvoval, rozhodně míň než předtím. Snad ani nevěděl, že se mu jeho záměr, dát Sakiho a Miru dohromady, podařil.

„Jo, pozdravuj ji a taky Jenny, a vyřiď, že se zítra stavím, ještě nevím kdy, nejspíš před obědem,“ vzpomněl si Bill na své špatné svědomí. Jeho malá sestřička rostla jako z vody, musel si ji užít, dokud byla ještě malá a roztomilá. Doufal, že z ní jednou nevyroste stejně nafoukaná a pitomá holka, jaká se stala z Cley. Trochu se zastyděl, že Jenny kvůli Tomovi tak zanedbává, musí to napravit.

„Tak dobrou,“ mávl Saki a vydal se směrem k výtahům.

„Konečně,“ vydechl si Bill, když za nimi zamkl dveře a zády se o ně opřel. Byli sami. Tak dlouho se na to těšil, měli jen půl hodiny, než přijde Paul.

Tom seděl na posteli, zíval jako lev, byl za dnešek opravdu unavený. Kdyby si lehnul, usnul by snad okamžitě, jak by se jeho hlava dotkla polštáře. Ale ještě musel vydržet, schůzka s Paulem byla důležitá. Zvedl pohled k Billovi, který konečně zaklapl dveře, a než stihl mrknout, usadil se mu zpěvák obkročmo na klíně. Jedním šikovným pohybem mu sundal kšiltovku, stáhl ji z culíku dredů a hodil ji na konferenční stolek.

„Tak jsem se na tohle těšil,“ objal Toma kolem krku a položil si hlavu na jeho rameno. „Voníš kokosem,“ natáhl čerstvou vůni vosku, kterým byly jeho dredy odpoledne ošetřeny.

„Ty taky,“ usmál se Tom, „Natálie má snad kokosový i lak na vlasy,“ přičichl k Billově lví hřívě, kterou měl dnes kvůli vystoupení opět vyčesanou nahoru. Když tuhle novinku Tom před týdnem viděl poprvé, bylo to shodou okolností na zkoušce kapely, kam Bill dorazil rovnou od Natálie. Řekl mu, že vypadá, jako když strčil prsty do zásuvky, a málem schytal kopanec rovnou pod koleno, jak se Bill hraně nasupil; ještěže včas uhnul. S novým účesem zpěvák sklidil mezi fanynkami úžasný úspěch. Aby mu vlasy trčely do všech světových stran, znamenalo to, že v nich musel mít minimálně tunu laku, a Natálii už pomalu docházely zásoby. Opravdu milovala vůni kokosu, byla to její závislost. „Kvůli téhle hřívě tě ani nemůžu pořádně pohladit,“ stěžoval si šeptem do Billova ucha Tom. Zkusil to, ale prsty se mu ve slakovaných pramenech zasekly.

„Musí se to rozčesat,“ zamumlal ospalým hlasem zpěvák, taky už měl dneska dost.

„Nespi,“ zatřásl s ním po chvíli Tom, když se mu zdálo, že se dlouho nic neděje. „Musíme být vzhůru, přijde Paul,“ dodal, aby Billa probral.

„Jo… já nespím,“ ozvalo se stejně ospalé zamumlání jako před chvílí. Bylo jasné, že nepravdivé.

„Spíš, nekecej,“ odtlačil Tom násilím Billovu hlavu ze svého ramena, aby se přesvědčil, že má pravdu. „Pojď se opláchnout,“ z posledních sil se snažil zvednout, ale s Billem pevně usazeným v klíně to moc nešlo. „Dej mi nohy kolem pasu a drž se,“ přikázal, když viděl, že to jinak nepůjde. Zase tak těžký Bill nebyl, aby ho nedokázal odnést do koupelny.

„Nepusť mě,“ zamumlal znovu jeho náklad, ale udělal, co se po něm chtělo, držel se Toma jako klíště.

„Neboj, seš jako pírko,“ ujistil ho Tom, zatímco se pomalu s Billem v náručí zvedal. „Hodím tě do sprchy a pustím na tebe studenou vodu, potřebuješ probrat,“ usmíval se škodolibě.

„Ne, to neuděláš,“ zahučelo mu za krkem umíněně.

„Ale udělám,“ odvětil Tom. „Tak šup,“ stoupni si, už jsme tady,“ snažil se zbavit své zátěže, když došli k umyvadlu. „Musíš se probrat, jinak usneš a neuvidíš Paula,“ snažil se. Billovy nohy povolily a jeho chodidla se konečně zase dotkla země.

„Nechci se umýt,“ kňoural Bill. „Chci se líbat,“ vydechl a kousl Toma něžně do krku.

„Jo takhle?“ usmál se Tom a bez váhání Billa opřel o chladnou kachličkovou stěnu, aby mu splnil přání. Nebylo to nic těžkého, a on věděl, že jestli ho může nějak probrat, tak je to líbáním. Při tom snad Bill neusne.

Po pár minutách v chladné koupelně oběma chlapcům začala být zima, tak se pomalu přesunuli zpátky do místnosti, aniž by se jejich ústa jen na chviličku rozpojila. Když dvě propletená těla dopadla na postel, už ani jeden z nich nebyl ospalý. Byli vzrušení. Oba, Tom možná trochu víc. Zatímco se jejich vlhké rty a jazyky vzájemně hladily, Tomova ruka pod tričkem jezdila po Billově jemné kůži na zádech, pomalu přešla na břicho a výš k drobným bradavkám. Billovo sténání se pro Toma stávalo něčím, co napínalo jeho rozkrok do maxima. Aby alespoň malinko ulevil svému napětí, přitiskl se rozkrokem na Billovo stehno, rytmicky se o něj třel, zatímco se snažil nestrhnout z Billa okamžitě oblečení a nevzít si ho hned teď a tady. Bylo to tak těžké­… strašně moc Billa chtěl, jeho touha byla naprosto spalující.

Když Bill ucítil Tomův tlak na svém stehně, spokojeně se usmál; byl na sebe neuvěřitelně pyšný. To kvůli němu je Tom tak vzrušený, chtěl ho, a to bylo něco, o čem Bill snil od chvíle, kdy svého dredatého přítele poprvé spatřil. Zatím se sice Tom nevyjádřil slovy, ale jeho počínání dávalo Billovi jasný obrázek, slova nebyla potřeba. Pomalu a nenápadně se rukou přesouval z Tomova krku po zádech až dolů, snažil se ho přitom položit na záda, a když sevřel v dlani přes kalhoty Tomův tvrdý penis, kytarista ho překvapeně přestal líbat a hlasitě zalapal po dechu.

„Bille,“ vydechl, když se zpěvákova netrpělivá ruka začala pomalu dobývat pod jeho kalhoty. „Bože… ne, to je přece… tak rychle…“ zasténal s námahou první, co ho napadlo, ale když se Billova ruka přestala chvilku pohybovat, změnil názor a zasténal. „Nebo radši jo…“ Nevšiml si Billova vítězoslavného úsměvu a prožíval každý centimetr, o který se prsty s dlouhými nehty propracovávaly pod jeho spodní prádlo. „Ježiš, ty seš ďábel,“ zašeptal omámeně mezi líbáním, a když jej prsty konečně pevně obemkly kůže na kůži, ocitl se v sedmém nebi. Rozum, kterým se mu ještě před chvílí snažil vnutit myšlenku, že by měl Billa zarazit, se rozplynul v návalu slasti, a Tom se definitivně poddal pocitům.

Sténal s každým pohybem, který Billova ruka v jeho klíně udělala, ačkoliv to byly ze začátku pohyby váhavé a nepravidelné. Za chvíli se ale i s Tomovou pomocí staly plynulými, společnými silami udržovali rytmus přírazů. Se zakloněnou hlavou a pootevřenými ústy Tom přirážel do pevně sevřené dlaně s dlouhými nehty, přitom vnímal Billovy rty na svém krku, měkký vlhký jazyk, který kroužil po jeho jemné pokožce, jednou rukou Billa objímal kolem ramen a druhou pevně svíral povlak peřiny, na které ležel. Snažil se pokud možno nesténat moc nahlas, aby jej náhodou někdo nezaslechl z chodby, ale pak si uvědomil, že i kdyby jej někdo slyšel, určitě by ho nenapadl skutečný důvod jeho hlasitých projevů.

Po chvíli Bill na okamžik přestal, celkem krkolomně rozepnul knoflík Tomových kalhot a za jeho pomoci je stáhl níž, aby měla jeho ruka volnější pohyb. Když už byly dole kalhoty, nebylo těžké stáhnout o kousek níž i boxerky, a Bill se tak poprvé mohl Tomovy chlouby dotknout i očima. Byl tím pohledem tak fascinovaný, že si div nezlomil krční páteř, jak se snažil Toma zároveň líbat na krku a sledovat svou práci v jeho klíně. Vtom ho však Tomovy ruce popadly, přitáhly si jeho hlavu nahoru a téměř násilně se jeho rty přitiskly k Billovým. Tom byl na pokraji toho, co ještě dokázal vydržet, a když jeho jazyk prudce vnikl do zpěvákových úst, stačilo už jen pár pohybů a on do Billovy dlaně konečně vyvrcholil. Nemohl samozřejmě postřehnout při svém orgasmu triumfální výraz na Billově tváři; zvládl to, udělal Toma, aniž by cokoliv pokazil, ačkoliv byl ještě nezkušený panic. Spokojeně se usmíval, nedbal na tlak ve svých vlastních kalhotách, a byl šťastný, že to dokázal.

„Děkuju,“ zašeptal Tom do černých vlasů, když se vydýchal. Trochu se styděl; nečekal, že bude Bill tak akční, ale nebyl schopen mu v tom zabránit. Jeho touha po uspokojení byla příliš velká, aby se toho vzdal, ačkoliv mu rozum napovídal, aby Billa zadržel. Jeho ruka byla tak úžasná, stokrát lepší než jeho vlastní, a dokonce tisíckrát lepší než ústa trenérky.

„Nemáš zač,“ usmál se Bill. „Miluju tě,“ zopakoval dnes už poněkolikáté, užíval si, že ta dvě slova mohl říkat nahlas. Pomalu vysvobodil svou ruku z Tomových kalhot a natáhl se pro kapesníčky, aby ji i Tomovo břicho očistil. Zarazil se, když uslyšel jeho tichá slova:

„Já… tebe taky.“

autor: Janule