autor: Mary
„Ha, Bille, našel jsem tě!“
Georg se mílovými kroky přemisťoval k pikole, aby kamarádovi zkazil náladu. Tom se o kousek dál v křoví snažil odolat záchvatu smíchu, aby se neprozradil, když nenápadně pozoroval bratra, který kolem sebe mával sevřenými pěstmi a vztekle dupal, protože opět prohrál.
„Spadni!“ zahučel Bill naštvaně směrem ke Georgovi, ten zakopl o vyčnělý kořen a okamžitě se odporoučel k zemi. Tom přepadl dopředu a smíchy se svíjel mezi kapradinami. Bill hrdě zvedl hlavu. „Tak. A to máš za to.“ Pronesl se zadostiučiněním.
Gustav je zdálky sledoval. Odmítl se k nim přidat, protože prý „je už dost starý na to, aby ze sebe dělal idiota při schovávané“, načež mu Tom zcela vážným hlasem oznámil, že někteří lidé ho ze sebe dělat vůbec nemusí, a přitom zašilhal směrem ke Georgovi, který při představě schovky poskakoval nadšením jako malé dítě.
Teď tedy Gustav seděl na zápraží, do očí mu šlo slunce a přímo se rochnil v hlubokém zamyšlení, přičemž ještě stíhal pozorně zkoumat Tomovo a Billovo chování. Všechno bylo jako vždy, bratři se smáli, provokovali se navzájem a dělali si legraci z Georga, přesto mu na nich něco nesedělo. Všiml si toho, už když přijeli, jako by bylo něco ve vzduchu mezi nimi. Neměl ani to nejmenší tušení, o co jde, ale byl pevně odhodlaný to zjistit. A začne u Billa. On je ten slabší článek řetězu, příliš otevřený, než aby udržel tajemství. S úsměvem se zvedl a přidal se ke klukům.
***
„Hele, kluci, na co jste vlastně včera táhli tolik tašek? Vždyť jsme tu jen na pár dní-„
„Máte víc věcí než Bill,“ zahučel si Tom pro sebe, ovšem bratr ho zaslechl a zle po něm loupl očima.
„Co v tom máte?“ ptal se Bill zvědavě.
„No, v něčem máme svoje věci, oblečení a tak, a v tom zbytku… jídlo.“ Georg byl ve svém živlu, jak jim vysvětloval, co všechno s sebou s Gustavem vzali.
„Jídlo?“ Bill překvapeně zamrkal.
„Jo, jídlo,“ Georg pokrčil rameny. „Říkali jsme si, že už jste určitě všechno snědli.“
„Jídlo…“ vydechl toužebně Tom, který poslední půlhodinu snažně předstíral, že dostal nejmíň španělskou chřipku, jak se dalo usuzovat z jeho falešného kašlání, aby nebylo slyšet, že mu příšerně kručí v břiše. Poslední zásoby jídla, co měli, snědl Georg ke snídani.
„A to mi říkáte až teď?“ vyptával se kluků a začal kolem nich pobíhat dokolečka jako pejsek, který netrpělivě čeká, až mu někdo hodí klacek, aby si mohl hrát. Hlasitě se dožadoval, aby mu někdo řekl, co vlastně přivezli. Všichni ho ignorovali a Bill se ho snažil přehlušit.
„To jste hodní! Jak jste to věděli?“
Gustav se na něj podíval se zdvižený obočím. „Když vy dva hladovci jste tak nenasytní…“
Bill se rozpačitě zazubil.
„Hej, kluci, co máte? Já mám hlad, že bych jedl i jehličí…“
„No jo.“ Georg se uchechtl a plácl Toma po rameni. Nejspíš trochu silněji, než měl v úmyslu, protože se Tomovi podlomila kolena, upadl a zaryl se nosem do země.
„Jééé, sorry!“
Tom odlepil tvář od země a znechuceně vyplivoval jehličí. „Sem to nemyslel až tak doslova.“ Zakroutil hlavou. S námahou se zvedl. Bill k němu okamžitě přiskočil, aby mu pomohl oprášit oblečení. Tom se na něj mile usmál.
„No jo, no.“
„Ale když já mám vážně hlad,“ zaskuhral Tom dětským hláskem, Gustav si povzdychl.
„Tak pojďte.“
„Díky!“ Tom hlasitě zajásal, div že Gustymu radostí neskočil kolem krku.
Vběhl do chaty a otevřel první tašku, kterou uviděl. Krvavě zrudl, když zjistil, že v ní není to, co hledá, ale Georgovo spodní prádlo s obrázky z komiksů.
„Oh, promiň Geo, sem se splet.“ Honem zapnul zip kamarádovy tašky.
„Hm, já to přežiju…“ zabručel Georg a pokrčil rameny.
„Tome, tady to je.“ Gustav na něj houkl a rychlým tahem rozepl velkou tašku. Tom nadšeně vypískl a všichni se hladově vrhli k hromadě jídla, z které se každý snažil ukořistit něco pro sebe. Dvojčata si pro sebe zabavila asi polovinu obsahu tašky a vzdálila se, aby nemusela poslouchat kluky, kteří se přetahovali o štangli salámu a hlasitě se o ni hádali. Bill se právě chystal bratrovi pogratulovat k tomu, že jsou takoví borci, když se ozvala hlasitá rána, Georgovi se protočily oči a sesypal se.
Gustav se k němu polekaně sklonil a pak se vyděšeně otočil na rozesmáté bratry.
„Kluci, já ho asi zabil!“
autor: Mary
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
To je ten plán? o_O Bil… to je slabší článek… 😀
Neviem, prečo , ale Gustav sa mi v tejto poviedke prestáva pozdávať, mám veľmi nepríjmi pocit, s jeho plánov.
Směju se jak blázen,ale Gustav se mi nelíbí.