autor: Saya-Mi
Ahoj twincesťáci, a hlavně ti milovníci sladkých dojáků 😉
Konečně jsem se dokopala k přepsání téhle povídky do PC a poslání jí sem.
V povídce hraje důležitou roli datum, kdy jsem ji psala… Bylo to 12. září, kdy mě cestou vlakem na intr chytla taková melancholická nálada a napadlo mě sepsat, co ve mně krajina za okny vlaku vyvolávala, přibrat k tomu kousek fantazie… a tak nějak i mé toužebné přání mít někoho, kdo by mě třeba jen objal… Je to opravdu krátká povídka, ale doufám, že se vám bude líbit 😉
*flashback*
„Tomi! To lechtá! Nech toho! To-“ Umlčel jsi mě polibkem a místo škádlení jsi mě zlehka hladil po odhalených bocích
„Tomi…“ Vydechl jsem do polibku a ruce, kterými jsem se tě před chvílí snažil odstrčit, jsem omotal okolo tvého krku.
„Je to tak lepší?“ Odtáhl ses od mých rtů sotva pár milimetrů a upřeně ses mi díval do očí.
Pousmál jsem se a jen jsem se ti znovu přitiskl na rty.
„Takže je…“ Zamumlal jsi do polibku.
*konec flashbacku*
A teď? Najednou se stromy barví do všech odstínů červené a zlaté, listí z nich pomalu opadá…
Co děláš? Kde jsi? A hlavně… Proč tu nejsi se mnou?
Je to přesně půl roku, co jsme si takhle užívali… Byl to duben… dvanáctého… Ten večer jsme se poprvé milovali… Dovolil jsem ti to, co nikomu jinému…
A pak? Ráno jsem se vzbudil sám… Hledal jsem tě po celém domě, snažil jsem se ti dovolat, ale po pár dnech, co jsem se snažil, sis číslo zrušil… Kolik nocí jsem proplakal, a i když jsem si myslel, že už žádné slzy mít nemůžu, stále jsem brečel… Každou noc až dodnes…
Před několika dny jsme měli narozeniny… Dvacet-dva let, co jsme na světě, jsme měli oslavit s přáteli, a nakonec jen sami dva… Ale bez tebe jsem oslavovat nechtěl… Odmítl jsem všechny dárky stejně jako pokusy o utěšení…
„Tak kde jsi… Bráško… Lásko…“ Vzlykl jsem do ztichlého domu.
„U tebe… Už navždy…“ Ozvalo se za mnou.
„T-Tomi?“ Ne… Tohle se mi zdá… Bráška je pryč… Tohle je určitě jen přelud z čistého zoufalství… Po tváři mi stekla další z mnoha slz. Pohovka vedle mě se lehce zhoupla.
„Navždy, lásko…“
„T-Tomi… To není mo-“ Umlčel jsi mě jako tenkrát.
„Ale ano, je…“ Zašeptal jsi do polibku.
Odtáhl jsem se. „Kde jsi celou tu dobu byl?“ Zašeptal jsem.
„To není podstatný… Hlavní je, že už jsem s tebou…“ Posadil sis mě do klína a objal mě.
„Miluju tě.“ Zašeptal jsem a hlavu si položil na tvé rameno.
„Já tebe víc…“
autor: Saya-Mi
betaread: Janule
Páni… to je opravdu krásna jednodilovka….. trochu se mi chtelo brecet
Krásna…
milé 🙂
hezké:),ale zajímalo by mě ,kde Tom byl.
[4]: mě taky! 😀
Moc pěkná povídka, jen škoda, že není trošku víc vysvětlené, kde Tom byl a taky ta délka no 😀 Jinak vážně moc hezké 😉 Pěkně procítěné =)