„Tak, jsme tady,“ usmála se madam Giryová a zaklepala na bílé dveře. Vešla dovnitř a nechala mě stát před nimi. Když se vrátila, usmála se a pustila mě dovnitř. Zavřela za mnou, nechala nám soukromí. Celou dobu se má mysl pnula spíš k tomu, abych Christine viděl, ale teď, když jsem stál v jejím pokoji a sledoval, jak si vyndává bílé kvítky z dlouhých hnědých vlasů, došla mi slova. Neotočila se ke mně, nepromluvila první. Čekala, dokud něco neřeknu já.
„A-ahoj?“ vykoktal jsem nesměle. Podívala se na mě skrz zrcadlo a naprosto vyrovnaně mi odpověděla.
Otočila se ke mně a na rtech jí pohrával úsměv. Vstala od svého místa u zrcadla.
*
Nepovídali jsme si dlouho. Za chvíli mě vyprovodila s tím, že se musí jít modlit za otce, že přišel její čas. Neprotestoval jsem, přece jen madam Giryová už mě na to předem upozorňovala. Doprovodila mě ke dveřím se slibem, že se uvidíme někdy v Opeře. S pocitem, který úžasně nadnášel moji duši, jsem se pomalu vracel domů.
Bill:
Čekal jsem na Christine. Dnes měla zpoždění. Sice jen pár minut, ale i tak mě to překvapilo. Většinou chodila na minutu přesně. Její lehké kroky se odrážely od stěn kaple, jak se přibližovala k vitráži anděla. Zažehla pár svíček a poklekla na klekátko se sepjatýma rukama. Dívala se do země. Chvílemi vzduch prořízly její vzlyky.
„Tatínku, řekni, slyšíš mě? Každý den tu klekávám a prosím tě o Anděla, kterého jsi mi sliboval. Kde je? Proč jej nevidím? Už takhle nemohu, tatínku. Mám z toho všeho strach. Vracela jsem se do svého pokoje, ležela tam růže. S černou páskou. Bojím se,“ špitala tiše. Skoro jsem ji neslyšel. „Občas… slýchám hlasy. Mluví ke mně, zpívají mi. Tatínku, je tohle bláznovství?“ Usedavě se rozplakala.
Její pláč mi rval srdce, nechtěl jsem ji dohnat na okraj téhle propasti. Jenže teď už jsem téhle hry nemohl nechat. Jak se jednou figurky pohnout po hracím plánku, nelze je už víckrát zastavit. Je to stejné jako role v operách. Když dáte dobrou roli špatnému člověku, můžete to ještě změnit, ale v momentě, kdy dostane dobrý člověk špatnou roli, nemůžete mu ji už vzít, protože se s ní sžije a špatné je potom obojí…
„Christine, nemusíš se bát. Pojď, následuj můj hlas. Víš, kam máš jít, malá Christine. Neboj se mě, pojď,“ zamumlal jsem do jejích motliteb a sledoval, jak trhla hlavou vzhůru. „Jen pojď, víš, že ti neublížím.“ Poslušně vstala z klekátka, přistoupila k vitráži. Tušila mě za ní. Otevřel jsem jí dveře do svého světa, vtáhl ji dovnitř. Natáhl jsem k ní ruku, které se ochotně chopila.
Čím víc jsme se blížili, tím víc bylo vidět. Z hladiny kanálu vystupovaly svícny, které pracovaly na stejném principu jako velkolepý lustr v hlavním sále Opery. Celé místnosti kralovaly velké varhany, táhnoucí se podél jedné vlhké stěny sklepních prostor. Nad vodou se povalovaly chomáčky mlhy, které dodávaly mému světu na magičnosti.
„Nikdy jsem o těchhle prostorách neslyšela.“
Tom:
S úžasně nadnášejícím pocitem jsem dorazil domů. Gordon pro mě nepřijel, neprosil jsem ho o to. Nebude mít vždycky čas, až budu chodit z práce. Tiše jsem se vloupal do domu. Zarazil jsem se, když jsem našel v kuchyni svítit světlo. U jídelního stolu seděla máma, hlavu složenou v dlaních. Plakala.
autor: Helie
Krásný díl ♥Pustila jsem si k tomu tu hudbu….Je to celé takové magické..mám tuhle povídku moc ráda.Doufám,že se Tom do Christine nezamiluje:( Billova mamka se musí asi pěkně bát :/ Těšim se,až se to jednou všechno rozlouskne 😀 :o)
moc pěkné
No, kdyby jen věděli, kde Bill je… Ale jen nech Toma v představě, že tě ztratil. Aspoň si konečně uvědomí, že jsi pro něj ten nejdůležitější 🙂
Bile, no tak, teď máš šanci se té Christine zbavit!!! Tak tam jen tak nestůj a jednej, nebo se Christine zamiluje so Toma a budeš v … no, myslím, že všichni víme kde xD Stačilo by do ní jen tak trošku vrazit a podržet jí hlavu pod vodou a bylo by po problémech… Já vím, pořád bych někoho vraždila, ala já tu Christine prostě nemůžu vystát! xD
Moc povedený! 🙂 Moc se mi líbí, jak do povídky dáváš videa z filmu. Už se moc těším na další díl a jsem zvědavá, co Bill chce udělat z tou Christine-měl by už vážně začít něco dělat(já vím, jsem hrozně netrpělivá xD)
[1]:[2]: Děkuji 😉
[3]: Jaj, taky bych ráda viděla Billa Christine topit, ale bohužel tam tu slečnu ještě budu nějakou dobu potřebovat… Hlavní role filmu taky umírají většinou až na konci, ne? 😀 Ale myslím, že ti můžu slíbit její nepřítomnost v druhé sérii 😉 Sice ještě přesně nevím, o čem druhá série bude a jestli vůbec bude, ale s Christine nechci pokračovat už jen kvůli tomu, že ji taky sama zrovna nemusím 😀
Ten Bill je blbej… Kdyby alespoň dal vědět, že je v pořádku, ale né, on nechá svoji mamku se trápit..:// Že se nestydí..:/ 😀
Moc krásnej dílek..:)) Fakt moc…:p Těším se na další..♥ Nádhera..♥
Teda já jsem tam napjatá, co on té Christine chce udělat.
To se nedělaá t takhle useknou, honem chci další díl 😀
tak Christine nějak zlikviduj a místo ní tam dej mě!!! 😀
no to jsem zvědavá, co s nimi vymňoukneš… měl ji tam někde křísnout po kebuli a nenápadně zalisovat do kanálu, byl by klid od toho jejího vyjevenýho zírání 🙂 ne, já jsem mrcha, já vím 😀
no těším se, co s nimi uděláš, ale nemyslím, že by Billova mamka ještě měla hysterčit, dyť už je pán snad plnoletý, ne? ideální by bylo, kdyby se Tom vrátil k Opeře, tam spatřil motorku, u cesty do kanálu by našel růži s černou páskou a takhle je vyčmuchal… bráškové by se pomlátili, pak by se usmířili, ulíbali, vyspali v tý krásný mušlovitý postýlce, Christine by civěla s otevřenou pusou a bylo by 🙂 tak. 😀
[5]: Děkuji =D
[6]: Další díl… jo, tak to ani nevím, jestli nějaký další díl vůbec existuje, mám v tom poslední dobou krapet borčus 😀
[7]: … a kdybys povídku psala ty, tak by se v tom kanále urval přímo nad tou postelí strop a zrovna v nejlepším by oba zaklepaly bačkorama, že? :D:D:D
[8]: do háje, tady mě už někdo prokoul… sakra! ale ne, já bych je nechala si to užít, ale pak bych ucpala stoku a hrozilo by jim utopení se…. samozřejmě by ve chvíli nejvyšší nouze odklopili kanální víko a vylezli, mokří, smradlaví, ale spokojení 🙂