autor: GossipGirl
No fear… destination darkness
„Vítejte v Hamburku, přistáli jsme na prvním terminálu letiště, místní čas je 18 hodin, 5 minut a venkovní teplota je 12 stupňů. Prosíme, vyčkejte, než letadlo plně zastaví a ponechte si do té doby zapnuté bezpečnostní pásy. Děkujeme, že jste si vybrali naši leteckou společnost, na shledanou při některém z příštích letů.“
Syrový hlas letušky odříkal do mikrofonu přesně naučené fráze a kluk na posledním sedadle u okna si mohl jen povzdechnout. Každé její slovo jen potvrzovalo to, o čem se snažil přesvědčit sám sebe celou hodinu a půl letu. Je doma… po téměř dvou a půl letech je zase v Německu. Tak dlouho žil jinde a byl svým způsobem šťastný. Přenesl se přes útoky novinářů, přes dotěrné otázky, proč udělal to, co udělal. Nesnášel tu vlezlost. Co jim bylo do jeho soukromí?
A teď se do toho kola lží, podvodů a tajemství vrací zpět, aby všemu čelil od začátku. Proč to sakra dělá? Utekl a přežil dva roky sám v České republice. Co mu chybělo? Nedokázal si to sice úplně připustit, ale chyběl mu pocit stát na podiu před tisíci a tisíci fanoušků, díval se na jejich tváře v euforii. Chybělo mu společné studio kapely, i jejich apartmán nad ním. Gustav a Georg… vzpomínal na ně se smíchem. Dokonce vzpomínal i na Davida, to on mohl za jejich slávu a úspěch.
Když vycházel z letadla a mířil tunelem přímo dovnitř letiště, díval se ven na zběsile pracující lidi. V sedmnácti letech tohle místo opouštěl s tak smíšenými pocity, že se bál každé další hodiny. Dnes se sem vracel, dokonce v podobný čas, a myšlenky měl natolik utříděné, jak jen to sám dokázal.
Podal svůj pas postaršímu chlápkovi, okusoval si svůj piercing. Skutečnost, že o jeho návratu nikdo neví, ho krapet znervózňovala. Tokio Hotel už neplnili přední stránky novin, bez něj ztratila kapela na zajímavosti. Ale copak mohl vědět, jestli si nenašli někoho nového a právě teď s ním nenatáčeli album?
„Pan Kaulitz?“ Muž za sklem zněl překvapeně.
Bill pozvedl jedno obočí. „Problém?“
Muž urychleně zakroutil hlavou a pustil Billa přes bránu do nitra letiště. Bill přemýšlel. Kam by měl jít? Do ‚svého‘ bytu nehodlal vkročit ani náhodou. Možná…
You lived your life like a sleeping swan,
your time has come,
to go deeper.
Netrvalo dlouho a seděl v taxíku, který se proplétal hustým provozem ve velkoměstě. Klepal nohou o podlahu auta, v uších vražená sluchátka. Byl nervózní, opravdu. Nebyl si jistý ničím, cloumalo s ním očekávání i strach. Pocity se mu mísily až do doby, než taxikář zastavil před vysokým domem, jakých byla v Hamburku spousta. Bill zaplatil a o pár chvil později mluvil s vrátným. Stačilo pár slov a byl vpuštěn nahoru. Cítil se trochu špatně, že jde bez pozvání a bez očekávání, ale nemohl… nedokázal vzít telefon a zavolat. A tak se dopracoval až k dřevěným dveřím, u kterých stisknul zvonek.
Ve dveřích se objevil hnědovlasý kluk, hned jak uviděl návštěvu, vyvalil oči. „Bill-kurva, co?“
„Um, ahoj Georgu, já…“
„Já myslel, že už si nadobro ztracenej!“
„Ne, vždycky jsem se chtěl vrátit, ale potřeboval jsem si něco ujasnit. Vím, že jsem vás všechny nechal v pěkný kaši, ale… nešlo to jinak. Omlouvám se.“ Bill mluvil potichu se sklopenýma očima. „Vážně.“
Georg zůstal zticha, jenom ustoupil ze dveří a pokynul skleslému zpěvákovi dovnitř. „Už se v sobě aspoň vyznáš?“
Bill ze sebe vděčně sundal koženou bundu a kufr postavil vedle dveří. „Ani nevíš jak.“
„A co chceš teď dělat?“
Bill se zamračil. „To je jediná věc, kterou jsem nedomyslel. „Už… máte zpěváka?“ Nechtěl si ani připustit, jak moc se bojí odpovědi.
„Pár jich tu bylo, ale… nikdo nevydržel. Jeden se pohádal s Tomem, druhej s Davidem a třetí se tak bál koncertu, že do toho nešel. Pořád hledáme. Měl bys zájem?“ Georg se ušklíbnul a přešel do obýváku.
„David mě prohodí oknem hned, jak se objevím ve dveřích.“
„Spíš vyskočí dva metry do vzduchu. Celou dobu mluví o tom, co by bylo, kdyby ses vrátil.“
Bill nakrčil nevěřícně čelo. „Vážně?“
„Jo… já tě ale můžu ujistit jen o tom, že zpěváka nemáme.“
Bill se rozvalil do volného křesla, nemohl potlačit únavu. Ne fyzickou, psychickou. Za ty dva roky si zvykl žít v klidu, na vlastní pěst, nikoho kolem sebe neměl, nemusel brát ohledy. Ale za dnešek mu už nervy dosluhovaly. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě tu nechal.“
„Kdo tvrdí, že tě za dvě minuty nevyhodím před dveře?“ zasmál se Georg. „Mohl si jít do hotelu nebo k Tomovi Ten byt je z půlky tvůj.“
„Ale doma už tam nejsem.“ Hovor se stáčel ke špatnému tématu, alespoň podle Billa.
„Nechápu.“
„Vyhodil mě.“
Georg shodil nohy ze stolu a vykulil oči. „COŽE?“
Bill skrčil ramena, otočil oči do polstrování bílého křesla. O tomhle se nechtěl bavit s nikým. „Pohádali jsme se, proto jsem odjel. Prakticky mi vystěhoval tašky před dveře.“ Vysvětloval to za ty dva roky jen dvakrát a pokaždé mu to připomnělo, že jejich bezproblémový dvojčecí vztah se zhroutil.
„Ale… proč?“
Bill zakroutil hlavou. „Nechci o tom mluvit.“
Chvíli bylo ticho, Georg zpracovával všechno, co se právě dozvěděl. Nikdo nevěděl přesně, proč se Bill spakoval a nikdo rozhodně netušil tohle. A Georgovi v tu chvíli přišlo Billa hrozně líto.
„Fajn, nahoře je volnej pokoj, naposledy tam spala moje ségra a upřímně nevím, jak je tam uklizeno, ale postel tam je, koupelna taky. Můžeš… můžeš tu nějakou dobu bejt.“ Při řeči se Georg zvedal z křesla a uklízel do kuchyně použité nádobí.
Bill vděčně vydechl a konečně se pousmál. „Ani nevíš, jak jsem ti vděčný. Děkuju.“ Zvednul se, jediné, co chtěl, bylo spát. Spát, spát a spát. Zaspat šedivé počasí Hamburku a vrátit se zase do klidného Česka. Anebo na Bali, kde strávil poslední dva týdny před návratem sem.
„Uvidíme se ráno. A mimochodem, zkouška je od desíti,“ usmál se Georg, zamrkal na Billa a svalil se zpět do křesla.
Bill vyšplhal s kufrem to nekonečné schodiště a našel dvoje dveře. Jedny vedly do koupelny a druhé do docela velkého pokoje s letištěm v rohu. Představil si sám sebe, jak se tam rozvalí a na dost dlouho usne, a okamžitě se mu lepšila nálada. Na vybalování se vykašlal, jenom ze sebe stáhnul oblečení a ve spodním prádle zalezl pod peřinu. Jeho návrat proběhl v podstatně přátelštějším duchu, než čekal, a podle reakce Georga se už dalo něco očekávat. Navíc… neměli zpěváka. Bill nemohl uvěřit, že má pořád šanci stát na podiu před davy a zpívat. Jejich dvouroční pauza je přece nemohla jen tak vyřadit z podvědomí lidí, že ne? Vzpomínal si, jak byli populární. Tom to nesnášel, nesnášel paparazzi a rozhovory. Naopak, Bill se v tom vyžíval. Užíval si veškerou pozornost směřovanou na jeho osobu, ochotně odpovídal na všetečné otázky a bez mrknutí oka lhal přímo do objektivu.
Při vzpomínce na určité okamžiky se nevědomky pousmál, při jiných se zamračil, ale jeho únava mu dovolila mozek pomalu vypnout a on se pohroužil do říše spánku, obklopený neznámou vůní a neznámým prostředím.
Billa probralo, když někdo opatrně tahal za jeho vlasy. Pobouřeně otevřel oči a chtěl tu osobu co nejrychleji zavraždit, ale uviděl Georga. Nakrčil čelo a vzal basákovi z rukou svůj napletený dred. „O co se kurva snažíš?“ zamumlal a zavrtal hlavu pod polštář.
„Za hodinu je zkouška a já se tě snažím vzbudit.“
„Nejdu nikam, ani na podělanou… ty mě chceš vzít na zkoušku?“ Bill se rychle posadil. „To je…“
„To nejlepší, co pro tebe můžu udělat. Bille…“ Georg si povzdechl a posadil se na postel. „Neříkám, žes neudělal chybu, ale ty se nesnaž tvrdit mi, že nechceš zase stát na stagi a vychutnávat si pozornost všech fanoušků. Neříkej, že ti nechybí rozhovory, tour bus a všechno to pozlátko.“
Bill poraženě svěsil hlavu. „Chybí. Dej mi půl hodiny, aspoň na sebe oblíknu něco, v čem můžu ven,“ rezignoval. Nemohl popřít, že chce všechny zase vidět. Až na Toma.
„Mimochodem, ty vlasy, to je… moc pěkný,“ zasmál se ještě Georg, než odešel ze dveří.
Bill se sám pro sebe pousmál a prohrábnul si napletené pseudo-dredy.
„Taky vypadáš líp,“ pronesl jen tak do ticha pokoje a s hlubokým povzdechem rozepnul kufr. Když se po chvíli rozhlédl po pokoji, připadalo mu, že se jeho kufr vyzvracel a všude zanechal kousky oblečení a boty.
No fear
Destination darkness
Bál se. Nebo měl aspoň obavy, které na něj dolehly plnou silou hned, jak vstoupil do tak známé, a zároveň jiné bílé chodby. Slyšel, jak si Gustav potichu hraje a taky zaslechl uječený dívčí hlas, jak se nad něčím rozplývá. Rázem se mu zvedl žaludek a naklonil se k basákovi. „Neříkal si, že jste si sehnali společnost.“
„Nesehnali. Tahle je tu proti vůli většiny.“
Bill tázavě pozvedl obočí, ale než se dočkal vysvětlení, Georg zalezl do dveří a Bill mohl slyšet, jak se zdraví s ostatními.
„Mám pro vás překvapení lidi, sehnal jsem zpěváka.“
Bill vešel za Georgem do místnosti a snažil se neklopit hlavu. Jako prvního zaregistroval Gustava a jeho patřičný překvapený výdech.
„Bille?“
Vděčně bubeníka obejmul, ani nechtěl věřit, jak mu chyběl. Potom se opatrně rozhlédnul a zachytil cizí holku, jak sedí na klíně nějakému černovlasému rastovi. Nakrčil čelo.
„Co je to tu za inovace?“ zeptal se potichu. Následně se mu ale rozšířily zorničky a oči mu div nevypadly z důlků. „Tome?“ Bill zalapal po dechu. Takhle jeho bratr nevypadal, když odjel. Nemohl tomu uvěřit, seděl tu před ním jiný člověk, v jiném oblečení a s jiným účesem. Bill měl okamžitě pocit, že neovládne svoje tělo a vrhne se na Toma.
„Ahoj Bille…“ Tom vykouknul zpoza té holky a propálil Billa zvláštním pohledem. Bill se cítil jako nahý, duševně nahý. Jako by Tom přesně věděl, proč se vrátil, a že při pohledu na tu holku zase začíná žárlit. I přes svoje přesvědčení.
„Bill Kaulitz?“ Jemu neznámá holka, která mu pila krev už od prvního pohledu, se zvedla z jeho dvojčete a mířila k němu, usmívala se, až jí byly vidět dásně.
Bill znechuceně kývnul a potřásl jí nabízenou rukou. Sám sebe přesvědčoval, že zůstane slušný.
„Tom mi toho o vás tolik řekl,“ rozplývala se, při řeči se jako kvočna otáčela k Tomovi.
„Pochybuju.“
Otočila se zpátky a omluvně zamrkala. „Cože?“
„Že vás obdivuju,“ prohlásil Bill bleskově. „Vydržet s Tomem musí být… těžké.“
„Občas,“ zasmála se. „Já jsem Ria.“
Bill nepřítomně kývnul a dal se do zodpovídání nekonečných dotazů, hlavně od Gustava. Tom se neptal a Bill měl pocit, jako by ho svým příjezdem spíš otrávil. No upřímně, mohl čekat něco jiného? Tom ho vyhodil jako děvku. Použil a odkopnul. A teď ho viděl po dvou letech znovu, chyběly mu dredy a měl menší oblečení, ale pořád měl v obličeji ten výraz, co Billa tak bolel. Jako by ho už nebral jako dvojče. A Billa to lámalo na kusy.
Close your eyes for one last time
sleepless nights
Without mercy
Bill byl ten den ještě svědkem Davidova nadšení, které trvalo téměř hodinu. A jeho radost se ještě znásobila, když Bill bez jakéhokoliv přesvědčování souhlasil, že zkusí znovu zpívat.
Aniž by proběhla sebemenší zkouška, začali si všichni skládat nástroje. Tom se poprvé za odpoledne zaměřil na Billa víc než na pár sekund. „Um, v bytě máš pořád volnej pokoj,“ začal neobratně.
„Nepůjdu někam, kde mě nikdo nechce.“
„To mluvíš o mně?“
„Ne, o tobě a tvojí ‚přítelkyni‘,“ brouknul Bill a vzal si z křesla tašku. „Neříkej mi, že sis jí tam nenastěhoval.“
„Proč ses vrátil? Když si odjížděl, řval si, že už se tu v životě neukážeš.“ Tom mluvil s tak falešnou vyrovnaností, že tím štval i sám sebe.
„Pro něco jsem si přijel…“
„Pro můj zdravej rozum,“ zamumlal Tom, ale Bill jen kroutil hlavou.
„Ne, pro tvoji omluvu.“ Otočil se na patě a s hlasitou ránou zabouchnutých dveří nechal stát Toma v tmavé zkušebně.
No fear…
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
nooo :).. vypadá to zajímavě :)) uvidíme, jak se to s dalšími díly vyvrbí :))… zatím se mi to líbí, snad další díly budou taky takové, jako první ;))
páni, to vypadá zajímavě, jsem zvědavá, co mu Tom udělal. A líbí se mi, že Bill tu dobu trávil v Česku 😀
jo, tak to vypadá dobře 🙂 už jenom 1. díl se mi líbí, takže budu číst dál 🙂
první dojem? skvělý..:DD pro Billa to muselo být hodně těžký vrátit se po letech..ale géčka s Davidem ho přivítali nadmíru spokojeně..:D zato Tom ne..:(
No fear tomu dodala naprosto úžasnou atmosféru..Pouštěla jsem si ji pořád dokola, dokud jsem to nedočetla. Jsem zvědavá na pokračování!! :))
Som, zvedavá, na pokrašovanie, som rada, že Géčka, ho prijali, tak ako to prijali.
Som veľmi zvedavá čo mu Tom spravil.
Wow 🙂 těším se na další díl :p
Tahle povídka se mi líbí 😉 😀
Tyjo velmi se mi to líbí.Billa to muselo neskutečně bolet,když ho tom využil a pak odkopl.Ani se mu nedivim,že se potřeboval vypařit. Jsem ráda,že ho Géčka a David přivítali 🙂 To se bohužel o Tomovi říct nedá. 🙁 Jsem zvědavá,jak se ten jejich vztah-nevztah bude vyvíjet dál. Ta poslední věta,co řekl Bill mě zabila. Dobře on!
Sakra už tu pi** cpěte i do povídek, ale věřím tomu, že ju Billča hned vykopne 😀
Těším se na další dílek, takže honem honem 🙂
Velmi chytlavé..zajimavé.. 🙂 Doufám že díly budou přibývat aby sem se měla na co těšit.. 🙂 Ták honem honem další 🙂
Holky holky, ani nevíte, jak jsem vděčná za vaše komentáře 🙂 Ano, povídka už je dopsaná a téměř každý díl zdobí jiná písnička 🙂 A nebojte se, Ria to nebude mít tak snadný 😀
No vypadá to dobře 🙂 rozhodně to budu číst 🙂 Těším se na další 🙂
Páni tohle vypadá na opravdu hodně dobrou povídku…:) Moc se na to těším až přibudou další dílky…:)
Nemám ráda povídky s Chantelle, protože v nich jde vždycky o to Chantelle vyšachovat a je za tu špatnou. Tohle je první povídka s Riou a musim říct, že bych to tady asi zkousla, protože se mi to fakt líbí 🙂 Je to zajímavé napsaný a celkově je to dobrej nápad 🙂
:))))
to je mi trapný všechny tak opakovat, ale opravdu to vypadá zajímavě. 🙂
nikdy jsem ještě nečetla povídku, kde by vystupovala i nějaká Tomova reálná "přítelkyně", takže jsem zvědavá a doufám, že nehneš mým zatím stále ještě neutrálním postojem k Rie. 😀
Hlásim, že sa ponáram do príbehu. Zatiaľ vvyzerá dobre, dúfam, že Bill nebude veľmi trpieť 🙂
Jsem ráda, že jsem se rozhodla tuhle povídku číst 🙂 Doufám teda, že toho nebudu v dalších dílech nijak litovat 😀 Povídky se špatným koncem nesu těžce, ale když jsem viděla jméno GossipGirl, tak jsem se rozhodla, že se nebudu koukat na konec povídky jak sjem zvyklá 😀 a přežiju ji i kdyby skončila špatně 🙂 Tvůj styl psaní mi vyhovuje a navíc máš vždycky skvělé a originální nápady a ještě vtipně napsané 🙂 Patříš mezi mé nej spisovatlky a já se strašně na tuhle povídku těším. 🙂
Zatím musím říct, že se mi tahle povídka líbí. Ale jsem strašně napnutá. Hrozně moc mě zajímá, co Tom Billovi provedl – nějak si myslím, že spolu ti dva asi něco měli. Tom se ale opravdu nezachoval hezky, když vyhodil vlastního brášku z bytu. Moc mě to mrzí a je mi Billa strašně moc líto. Snad se to postupem času spraví. Byla jsem opravdu dojatá, jak ho kluci šťastně přivítali zpět a hlavně že si nenašli nového zpěváka. Tokio Hotel by ani bez jednoho současného člena už dál nebylo Tokio Hotel. A hlavně bez Billa. Tomovo "nadšení" z bratrova příjezdu mě teda zamrzelo. Vůbec se mi nelíbí, jak je lhostejný..ani trošku.
No nic, já se jdu ponořit do příběhu 🙂
Copak se stalo mezi nima že se k sobě tak chovaj?