No one is innocent II – I will love you forever 34.

(Tom)

„Děláš si ze mě srandu, že?“ zavrčím, když mi pohled padne na peroxidově blond hlavu a ještě nějakého kluka. Ten… ten blonďák se snaží jako o co? Jistě, hlavně, že je vysmátej jak… Grrr. Stoupnu si na nohy a seberu ze země svoje tričko. Dám ho Billovi a na sebe si natáhnu boxerky. Jdu k nim a probodnu Andrease pohledem.
„Odpal.“ Podívá se mi do tváře a zase se zasměje.
„Tak vy tady jako šukáte? Však tu je místa doost,“ zase se zasměje. Protočím oči. Tomuhle by měli pití zakázat.

„Kurva, Andreasi, něco jsem řekl, ne? Vypadni!“ zavrčím naštvaně. Jo, tak tohle mě dokáže nasrat. Rušit při tomhle? Chtěl jsem, aby z toho Bill něco měl, ale… Kurva! Bill mě hladí smířlivě po boku, má na sobě moje tričko.
„Ale no táák,“ zasměje se znovu.
„My si vlezeme támhle do koutečka ke košťátkům,“ kývne si. Zakroutím hlavou a povzdechnu si. Jdu k němu a začnu ho cpát za dveře. Teď se mi jeho přítomnost opravdu vůbec nelíbí.
„Začínáš mě pěkně štvát, kamaráde.“

Cpe se ale zpátky dovnitř.
„My vás ale nebudeme rušit. Hm?“ směje se. Zvednu jedno obočí. Ušklíbnu se.
„Jistě, aby si nás tady očumoval, že. Tak na to okamžitě zapomeň, jasný? Nebo chceš, aby si tě odnesla Bonnie?“ zašklebím se.
„Bonnie je čubka,“ zasměje se a vleze dovnitř. Začne se svlékat. „Johne, jdeme šukat.“ Zalehne ho. Povzdechnu si a přitáhnu i k sobě Billa. Zezadu ho obejmu okolo pasu a políbím ho na krk.

„Vidíš to?“ zafňukám a položím si bradu k němu na rameno. Jako by ten Andreas nemohl vydržet aspoň hodinu bez sexu. Vsadím se, že ten už tady dneska šukal s každým.
„Nezávidím mu, že je víc nadrženej,“ zasměje se mi Bill v klíně a políbí mě na krk. Pořád se dívám na blonďáka, který se na mě taky otočí.
„Koukal jsi už na dárek ode mě?“ zasměje se Andreas a nechá si olizovat zadek.
„To dělá to pití, i když…“ ušklíbnu se a zakroutím hlavou. Začnu Billa hladit po rukou. Podívám se na blonďáka. Oh, bože.
„Jakej, proboha?“
„Krásnej a moc užitečnej. Musel jsem kvůli tomu navštívit jeden takovej… obchod,“ zasměje se jako puberťačka.
„Určitě ho využijete,“ zasténá, když do něj vnikne ten kluk jazykem.
„No, už se bojím,“ ušklíbnu se a propletu s Billem prsty na obou rukách. Mmm… Chci být teď jenom s ním, to je to tak těžký pro ostatní pochopit? Povzdechnu si.
„Lásko? Nechceš… Nechceš jít někam… Třeba ven?“ zašeptám Billovi.
„Neboj, je to užitečný.“ Vyplázne na mě Andy jazyk. Protočím oči. Vždy se musí něco zkazit. Není nám snad souzeno být spolu o samotě?

„Lásko, chtěl bych se mazlit… Moc mazlit,“ zašeptá mi Bill u ucha a stiskne mi ruce. Pousměju se. Jo, to by se mi teď taky moc líbilo, opravdu. Ale… kde? Tady nám to bylo jaksi… zabráno.
„Mmm… Tady?“ zvednu jedno očí a vytáhnu nahoru jeden koutek úst. Políbí mě na rty a okamžitě zakroutí hlavou. Ani se mu nedivím… Tady se bude šukat. Jo, to musím ještě blonďáčkovi poděkovat.
„Tady ne… Myslíš, že bude někde místo? Když tak až budeme pak sami… Někde.“ Něco mě napadlo. Musím se usmát.
„Zlato, víš, kde by mohlo být… ještě místo?“ optám se a políbím ho na krk. Jedno místo by tady ještě být mohlo… „Tam… kde je propadlá postel…“

Spokojeně se na mě usměje a zatleská. Má v očích malé… Jiskřičky?

„Tam, kde jsme se milovali poprvé…“ Políbí mě a já mu to vrátím. Musím se usmívat. Jo… Tam, kde jsme se milovali poprvé… Úplně poprvé. Jenom při vzpomínce na to mě příjemně zamrazí v zádech. Billovi na souhlas přikývnu a pohladím ho po tváři. Opře se do mého doteku, pomalu se zvedne. Vypadá hodně šťastně.
„Pojď, jdeme tam.“ Políbí mě. Taky se zvednu a vezmu ho za ruku, propletu s ním prsty. Miluju Billa takhle vidět… S úsměvem, nadšeného. S ignorací na pár na podlaze Billa vyvedu ven. On… má jenom moje tričko, já jenom boxerky. Zakroutím nad tím hlavou, tady už je to stejně všem jedno, a Billovi tričko choulostivá místa zakrývá. Ale jsem rád, že se odnaučil stydět. Taky nemá za co, že? Je naprosto dokonalý. Spokojeně se usměju, když tam dojdeme. Je tu prázdno, což je dobře. Raději ale vezmu z háčku na zdi klíč. Zamknu. Konečně nás nikdo nevyruší. Zasměju se, když vidím tu postel. Přitáhnu si k sobě Billa za ruku a dotáhnu ho k ní. Chuděra je propadlá vážně celá… Ale myslím si, že to stálo za to. Byla to… Úžasná noc, respektive ráno.
„Myslíš… Že by se tam dalo ležet?“ zašeptám.
„Určitě jo, nějak,“ zašeptá mi nazpátek a na postel se pomalu položí. Drží mě za ruku. Tak… Taky musím pomalu, nechci, abychom ji rozbili ještě víc, pokud to je teda ještě možné. Lehnu si teda opatrně k němu, přitáhnu si ho k sobě a spokojeně vydechnu. Vůbec nevadí, že už je vlastně skoro ráno… Tohle se mi líbí, moc.

(Bill)

Usměju se a víc se přitulím. Hladím ho všude možně. Spal jsem… Možná hodinu, ani ne, ale unavený nejsem. Vlastně ani nemůžu. S Tomem nejde být unavený. Jsem moc rád, že jsme tady jen my dva a nikdo nebude rušit, konečně. Na tenhle pokoj mám moc krásné vzpomínky…
„Miluju tě,“ šeptám pořád dokola. Říkal bych to Tomovi klidně pořád a neomrzelo by mě to. Ano, tak moc tu frázi miluju.
„Já vím,“ šeptne nazpátek, usmívá se, poznám to. Tulí si mě k sobě, hladí mě po bocích. Takové něžné lehké doteky. Takové, které… umí jen Tom. Jo, od něj jsou vždycky nejhezčí, jako všechno, co mi on může nabídnout a dopřává mi.
„Víš, že já tebe taky. Šíleně moc…“ Tulím se k němu, líbám ho a tváře. Nikdy jsem nebyl tak moc šťastný. Díky Tomovi jsem, dá se říct… dospěl?
„Já tě ale miluju úplně nejvíc. Zabil bych se pro tebe.“ Otřu se mu o nos svým. Pohladí mě po vlasech a na špičku nosu mě políbí.
„To ani nezkoušej,“ zašeptá, ale usměje se. Zasměju se a trošku ho za ret zatahám.
„Udělal bych to, kdyby byla potřeba.“ Pohladím ho po tváři. Nic neřekne, jen se mi podívá do očí a opře si čelo o to mé. Vydechne mi proti rtům, na které mě něžně políbí a pohladí mě po boku. Zavrním jako malé kotě, ještě víc se natisknu. Opřu své čelo o jeho, palcem ho hladím po tváři. Spokojeně se usmívám, Zase chvilka, kdy jsou slova zbytečná.
„Jsi unavený, zlato?“ zašeptá potichu Tom, skoro neslyšně. Hladí mě opatrně po bocích, konečky prstů bloudí v mých vlasech. Zakroutím hlavou. Nemůžu spát, když máme konečně chvilku pro sebe bez ostatních.
„Nejsem.“ Políbím ho. Jen tak… Zajímalo by mě, kolik mi vytrhala vlasů. Ještě jsem se neviděl. A upřímně? Bojím se toho.

„Dobře,“ vydechne, jeho konečky prstů projedou místem, odkud mi Bonnie vyškubala… ty vlasy.

autor: Catherine & Sch-Rei