autor: GossipGirl
Make me wanna die!
„A kdy mi popíšeš svoje zážitky z cest?“ Georg seděl ve svém oblíbeném křesle, v klíně basovku.
„Nebylo to tak zábavný, jak si myslíš. Byl jsem v Praze, v Ostravě, v Hradci… potom na Bali a…“
„To je v Čechách?“
Bill vyprsknul smíchy. „Ne, to je 14 hodin letadlem z Prahy.“
„Hele, okamžitě se přestaň smát, z Český Republiky jsem viděl přesně dvě haly a pár kilometrů silnic, nejsem tak zcestovalej jako ty.“ Georg se stejně neubránil smíchu a radši odložil kytaru. „Chceš něco k jídlu? Vařím já.“
Bill pozvednul obočí. „Ty vaříš?„
Georg mu před očima zamával telefonem. „Čínu nebo pizzu?“
Bill odhodil prázdnou krabici z pizzerie a odfouknul si. „Takhle se vždycky přežeru jenom u tebe.“
„Ještě si stěžuj.“
„Uráží to tvoje ego?“
Georg se rozesmál. „Tak já tě tu nechám bydlet, koupím ti večeři a…“
„Fajn, fajn, končím,“ zvednul Bill smířlivě ruce nad hlavu. Nechal mezi nimi chvíli zavládnout ticho, než se odhodlal zeptat. „Jak dlouho už Tom chodí s tou… tou…“
„S Riou? Asi měsíc… ne, tři tejdny… seznámili se na jedný afterparty.“
Bill se snažil nevyvalit oči. „To je… dlouho. Na Toma.“
„Um jo, ale ta holka je děsná slepice. Takový si nevybírám ani já.“
„Takže s ní nebydlí?“ Bill se musel ujistit.
Georg si odfrknul. „Ještě to tak. Už ho přesvědčila k tomu, aby si nechal shodit dredy. Nechci vědět, co by přišlo dál.“
Jakmile se Bill dostal do postele a zavřel oči, vybavil se mu v mysli detailní obraz Toma. S těmi černými copánky… Bill musel zatnout zuby. Na dredy byl zvyklý, ale tahle změna… Tom byl mužnější, za ty dva roky se lehce změnil v obličeji, rysy mu ztvrdly. A s tím užším oblečením…
I’ll never be good enough,
You make me wanna die!
Bill došel k závěru, že utekl od puberťáka, a když se vrátil zpátky, našel muže. Ale i přes to, jeho povaha se nezměnila. Aspoň zdánlivě se choval pořád stejně. A Bill na něj musel myslet, i když by nejradši spal. Přesvědčoval sám sebe, že Tom je jen podělaná děvka, kterou musí ignorovat. Když se k němu nedokáže chovat jako k bratrovi, bude ho muset ignorovat.
Proč??
Bill usnul až nad ránem a ráno se nemohl jinak než zděsit nad svým odrazem v zrcadle. Vypadal jako smrtka! Každopádně si jen stáhnul dredy do culíku a sešel dolů do kuchyně. Našel tam Georga s polovičním úsměvem na rtech.
„Dobré ráno,“ zívnul si.
Georg se ušklíbnul.
„Deset hodin… a Kaulitz vstává? Tady se vážně dějou inovace.“
„Radši mlč, máš tu něco poživatelnýho?“
„Něco tam je. Ale jestli tu chceš bydlet, chodíš na nákupy,“ brouknul Georg se smíchem a znovu zabořil nos do laptopu na stole.
Bill si s povzdechem vytáhnul z lednice jogurt a usednul s ním ke stolu. Hádal, že nemá jinou možnost. Nechtěl být v hotelu, neměl náladu ani na vlastní byt. Byl sám dost dlouho na to, aby jej to omrzelo. Teď chtěl společnost. Navíc, kde mu zaručí, že se nebude za pár týdnů stěhovat zpátky?
A k jeho nelibosti jej dnes čekala ještě zkouška. Bill se opravdu snažil provést něco se svým vzhledem, ani nevěděl, odkdy mu na tom tolik záleželo. Rád vypadal hezky, a jestli má celý den koukat do tváře té holky, musel se cítit jistě. A zamaskovat ty kruhy pod očima… usoudil při detailnějším pohledu do svojí vlastní tváře.
Pečlivě si nakreslil oční linky, natupíroval vlasy a make-upem umně zamaskoval obličej. S oblečením to bylo horší. Večer si možná srovnal boty, ale zbytek se pořád válel na zemi, zoufale čekajíc na pračku. Něco stihnul vyprat v Česku, ale ty nejlepší věci byly špinavé. Povzdechl si, bude to muset zvládnout z mála.
O půl hodiny později vycházel ven v riflích, tílku, v botách na podpatku a s koženou bundou přehozenou přes ruku. Cestou ke dveřím si stihnul vzít ještě tašku a musel uznat, že když scházel schody, cítil se… perfektně. Nic ho nemohlo rozhodit, ne dnes. Den začal pohodově a Bill upřímně doufal, že tak bude i pokračovat.
Ria se do studia nedostavila a Bill nedokázal potlačit vlnu uspokojení. Jeho nálada vystoupala ještě o kousíček výš a on se dokázal usmívat dokonce i na Davida.
„Tak co, kolik si toho pamatuješ?“ David přikvačil do místnosti jako poslední, sednul si do otočného křesla u stěny a změřil si Billa vyčkávavým pohledem.
„Budeš se divit, ale všechno. A dokonce mi to i chybí,“ přiznal Bill a sednul si mezi Georga a Gustava.
Bill vletěl do zkušebny, zběsile se rozhlížejíc po basákovi. Ke svému překvapení našel ale jen Toma. „Georg tu není?“
„Šel s Gustavem do města,“ odpověděl Tom, jeho hlas postrádal jakýkoli zájem. Sotva k Billovi zvednul oči.
„On říkal… no nic.“ Bill jenom mávnul rukou, rozhodnutý nedělat z toho tragédii. Tak na něj Georg zapomněl. Rozhodl se mu to nevyčítat, proto se jen otočil a chtěl vyjít ze dveří.
„Neomluvím se ti.“
Rozhodný hlas ho zarazil v půlce kroku. Se zvednutým obočím se otočil na svoje dvojče. „Jsem si jistý, že ti omluvu nedlužím.“
Bill se snažil nezařvat, připomínal si, že se vrátil jako jiný člověk. Proto se jen zhluboka nadechnul a promluvil poměrně klidným hlasem.
„Jestli se mi nehodláš omlouvat za tu kurvu, co sis dotáhnul přímo do naší ložnice, měl by ses omluvit aspoň za okamžik, kdy jsi mi vyhodil KUFRY NA ULICI!!!“ Nemohl udržet svoje emoce pod kontrolou, konec poslední věty doopravdy zakřičel.
Tom rychle vstal ze židličky, na které seděl a odhodil kytaru.
„A ty by ses měl zase omluvit každému, koho jsi nechal ve štychu svým odjezdem. Kdy to konečně pochopíš? My dva si nemáme co vyčítat!“ rozhodil ruce, stál pár centimetrů od Billa. Bill mohl dokonce cítit jeho zrychlený dech na tváři.
„A co jsem měl dělat? Postavit si stan před studiem? Tys mě hnusně podvedl s nějakou děvkou od silnice, a pak si mě bez váhání vyhodil z bytu! Co jsem měl podle tebe kurva dělat?!“
„Snad sis nemyslel, že by to vydrželo?“
„Já…“
Bill nemohl pokračovat, nemohl dostát svému slovu a být klidný. Klepal se zlostí a před očima se mu tvořila rudá mlha. Nemohl tomu uvěřit. Tom byl tak… tohle nebylo jeho dvojče. Tohohle člověka neznal.
„Jsi moje dvojče, sakra. Byls rozptýlení, povyražení, ale…“
Tom už větu nedokončil, na tváři mu přistála Billova dlaň a uštědřila mu pořádnou facku. Bill viděl Tomův zmatený pohled, tohle udělal poprvé v životě. A cítil se sakra dobře.
„Sráči hnusnej!“
S tímhle se otočil a proletěl dlouhou chodbou. První, co si potom uvědomil, byl venkovní vzduch, který ho štípal do tváří a chladil je. Bill si ani neuvědomil, jak moc je rozžhavený. Vztek mu zabarvil tváře i myšlenky do ruda, nechal jenom tepající pobouření a smutek v jeho mozku. Jak se to mohlo takhle podělat?
Sesunul se na zídku za studiem, hlavu složil do dlaní. Dal by cokoliv za klidný Georgův byt a samotu svého nového pokoje. Za tu dobu si tam zvyknul a Georg se stal dobrým spolubydlícím i hostitelem.
Přesně tou měrou, jak dobře šlo jeho přivítání a začlenění zpět do programu kapely, tak rychle se teď hroutily všechny jeho iluze. Co si myslel? Tom se vůbec necítí provinile, on snad ještě čeká omluvu od Billa.
I had everything
Opportunities for eternity…
And I could below to the night.
Když zaslechl zevnitř hlasy, rozhodl se vrátit. Nechtěl budit pozornost, ale pochyboval, že dokáže zamaskovat krví podlité oči. Mohl jen doufat, že to nikdo nebude rozmazávat. Vrátil se se sklopenou hlavou a tiše pozdravil právě přicházejícího Davida, který mával papírem.
„Je tu možnost zařídit tour, i dva roky po vydání alba. Co byste… Bille, jsi v pořádku?“
„Um, jasně… takže něco jako comebackový turné?“ Bill se rychle vrátil k bezpečnějšímu tématu.
A David na to skočil.
„Jo, muselo by se to zkusit a doufat, že na vás ještě nezapomněli. Ale myslím, že to vyjde. Od zítra bychom v tom případě museli začít zkoušet naplno. A musíme taky doupravit písničky na Billovu novou tóninu.“
Bill věděl, že už nemá tak pisklavý hlas a u některých písniček si byl více než na sto procent jistý, že by je nevyzpíval.
„Ale dneska je párty u návrhářů Deana a Dana Caten a pozvali vás… teda Billa a s ním celou kapelu. Prý si tě všimli už předtím, než jsi zdrhnul do Česka.“
„Nejsou to ty, co navrhují pro Dsquared2?“ Ozval se Bill nejistě.
David kývnul. „Jo… dělají párty na počest povedenýho fashion weeku, měl by ses tam ukázat. Vlastně by to byla první oficiální akce od tvýho návratu. Půjdeš?“
Bill ani nezaváhal, kývnul a David mohl spokojeně odejít. „V šest buď ready. A vy ostatní taky.“
Bill nervózně vstal ze sedačky a podíval se na Toma.
Then your eyes,
I can see in your eyes…
„Moje věci jsou furt… v bytě?“
„Odvezl sis všechno,“ pokrčil Tom rameny a začal si skládat kytaru.
„To teda ne! Mám sotva polovinu věcí.“ Bill se raději nezmiňoval, že valná většina už bude nepoužitelná, od té doby, co změnil styl.
„Bille,“ povzdechnul si Tom a kytaru si přehodil přes rameno. „V bytě už nic nemáš, věř mi.“ S tím se otočil a bouchnul za sebou dveřmi, až všichni přítomní nadskočili.
„Zajímalo by mě, co se stalo s tím klukem, kterýho jsem znal,“ řekl Gustav potichu, a taky se zvednul.
„Mě by zase zajímalo, co se stalo s mým dvojčetem,“ podotknul Bill zkroušeně, otevírajíc svoji tašku. U toho horečně přemýšlel, co si večer oblékne. Slíbil sám sobě, že bude vypadat dokonale. Po dvou letech se musel vrátit stylově a s tím, jaký byl puntičkář, to byla opravdu výzva.
><
Bill postával se skleničkou šampusu mezi skupinkou starších mužů, poslouchal jen napůl ucha. Nacházel se v rozlehlé místnosti a byl opravdu rád, že sem byl odepřen vstup novinářům a fotografům. Jeho návrat na scénu byl opravdu bouřlivý a každý měl na Billa snad milion otázek. On sám by je rád zodpověděl, ale každý pohled na Toma ho připravil o veškerou náladu a chuť.
Dnešnímu večeru mohl dát body jen za to, že mu umožnil seznámit se s dvojčaty Catenovými. Docela se pobavil, když hodnotili změnu jeho účesu a jeho dnešní outfit.
„Omluvte mě.“ Zdvořile se pousmál a s úlevou se vzdálil. Snad ani nevěděl, o čem mluvili, a velmi rád se vyhnul otázce ‚Co myslíte vy?‘.
U baru zahlédl Georga, tak k němu zamířil. Obvykle se na takových akcích bavil s Tomem, ale dneska měl problém ho mezi vší touhle smetánkou najít.
„Bavíš se?“
Georg mu věnoval útrpný pohled. „Válet se s tebou u Fashion TV je akčnější.“
„Miluješ moje komentáře,“ rýpnul si Bill a poručil si RedBull s vodkou. Potřeboval to dneska trochu rozjet, aby se tu neukousal nudou. „Neviděls Toma?“
„Je na terase, myslím. Celej večer se uvnitř neukázal.“
„Proč?“ Bill krčil čelo, jak usrkával ze svého pití.
Georg skrčil ramena. „Neovládám psychologii tvýho dvojčete. Jeho mozek je jedno z nejneprozkoumanějších míst na zemi.“
„To je asi pravda…“ povzdechnul si Bill.
Po pár dalších skleničkách se otočil k odchodu. Po chvilkovém zaváhání vyšel na rozlehlou terasu a zapálil si cigaretu. Nevěděl, jestli chce, aby se tu Tom ukázal. V tomhle měl rozpolcené pocity, na jednu stranu toužil, aby se všechno vyřešilo, a zároveň to poslední, co chtěl, byla další hádka. Zadíval se na panorama Hamburku, který byl hojně osvícený. Všechna ta světla mu po chvíli začala splývat dohromady, až utvořila jednu celistvou světelnou kouli. Z oka mu stekla osamělá slza, ale rychlým zamrkáním zabránil, aby ji následovaly další. Nechtěl brečet, nebyl zase takový slaboch. V 17-ti letech zvládnul žít sám v cizí zemi. Fakt, že mu opravdu hodně pomohla jeho popularita, v tuhle chvíli ignoroval.
You make me wanna die…
Cigareta skoro sama dohořela k filtru a Bill ji pustil dolů do tmy. Když se vracel do Německa, měl v hlavě perfektně srovnané všechny pocity. Ale stačil první týden s Tomem a měl v hlavě ještě větší zmatek, než když odjížděl. Ucítil vedle sebe pohyb a nepatrně otočil hlavu. Tom stál vedle něj, opíral se o zábradlí a pohledem směřoval na osvícené mrakodrapy. Mlčel. Ale Bill cítil jeho vnitřní souboj sama se sebou stejně dobře, jako celkem silný závan alkoholu.
„R-rozešel jsem se s… s R-Riou,“ dostal ze sebe Tom potichu, pohled stále upřený na město. Jazyk mu každým okamžikem těžknul víc a víc, Bill nechtěl ani hádat, kolik toho vypil.
„Víš o tom, že jsi nechutnej parchant?“
Tom svěsil hlavu a Bill měl snad pocit, že vidí smutek. „Já vim… ale ona to stejně ne-nechtěla, ona mi říkala, že je-je to jen pro n-noviny.“
„Ta holka tě začínala milovat,“ brouknul Bill potichu, i přes znechucení nemohl jinak, než se vnitřně radovat. Ria mu pila krev už od prvního okamžiku, kdy ji uslyšel mluvit.
„Blbost!“ Tom najednou zblednul v obličeji.
„Je ti blbě?“ Bill položil otázku skoro bez zájmu, ale stejně Toma sjel pohledem. Dneska si na sebe vzal košili s úzkým tílkem a Bill se musel doopravdy ovládat. I když to jedna část jeho mozku nechtěla, Bill uznával, že jeho dvojče je s rasta copánky kurevsky sexy.
Tom se rozvalil na mramorovém pultu zdejších toalet, i přes to, že neměl daleko ke zvracení – nebo spíš k usnutí? – se přiblble usmíval. „Doháníš mě k šílenství…“ mumlal a žmoulal v ruce lem kostkované košile.
Bill nadzvednul obočí. „Já?“ Snažil se zahnat hříšné myšlenky, které mu v mozku nejspíš vytvořil alkohol.
„Jo… um, ty vlasy a všechno… já tě chci, pořád… kurva, přestaň s tím!“
Billovo srdce vynechalo pár úderů. Uvědomoval si, že Tom mluví takhle jen kvůli chlastu, ale stejně… ta slova zněla tak skutečně… „Tome, měl bys jít domů.“
„Jen když p-půjdeš se mnou…“
„Zavolám Sakimu, ať tě odveze.“
Tom se seškrábal z pultíku u umyvadel a vykročil za Billem. Položil mu dlaň na rameno a otočil si ho k sobě. Bill se pod tíhou toho pohledu až zarazil, Tom vypadal tak střízlivě. Musel to zarazit, prostě musel. Jeho srdce dělalo splašené kotrmelce a on nevěděl, jestli utéct, nebo se na Toma vrhnout. Jeho dvojče to ale vyřešilo za něj, když se rychle naklonilo a přitáhlo si Billa do vášnivého polibku. Bill cítil, jak ho bratr přitisknul na jednu ze stěn a dobýval se mu jazykem do úst, nutil jej ke spolupráci. Billův mozek, snad ještě zčásti omámený malým množstvím alkoholu se odmítal bránit, v tuhle chvíli se od Toma doopravdy odtrhnout nedokázal.
I’m burning in the light,
you make me wanna die.
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tom má v hlavě bordel a chlast.. 😀
ohh, wow! to mě dostalo! že by se dali nějak dohromady? ^^
Páni nádherný dílek….:) Je dobře že se s tou holkou rozešel…:) Bill je přednější…:) Opravdu nádherný dílek a nemám slov…:) Zamilovala jsem si tu povídku..:) Doufám, že budou dílky přibývat častěji…:)
Ach, to je pěkná povídka! Začala jsem to číst dneska a ani nevím proč, ale moc se mi líbí. 🙂
Bill urobil dobre že Tomovy vrazil. Krásny diel.
A to sem si myslela, že se bude Bill ještě aspo%n chvíli cukat…jakože? Dvakrát do stejný kaluže nevstoupíš…nebo tak něco…?
Narosto úžasně napsané, vážně, druhej dílek a už se toho tolik stalo, a je to tak krásně napsané. Už se těšim na další!
Ježíš to je parádně napsaný! 🙂 Fakt super 😉
Tyjo dokonalé. !!!!! Skvěle se mi to čte a moc mě to baví 🙂 Tom je hajzl.Nechápu,jak ho mohl tenkrát podvést…a teď najednou by s ním chtěl zase být…ach jo..Tome Tome.
Jůůůůů já tuhle povídku začínám zbožňovat :D:D je to tak skvěle napsaný…Proč mu ten Toman tak ubližuje? Chudáčkovi..:( Bill na něj furt myslí a pořád mu chybí..:( ale když se Tom napije tak je v ráži najednou, že by se s Riou rozešel kvůli Billovi? Jooo určitě jooo..:DD Jůůů :-* ten konec byl vážně totálně skvělěj 😀 doufám že si to Tom zase až vystřízlivý nebude vyčítat…
Yeees 😀 Až jsem samou radostí poskočila 🙂
pěkný:)další den si to Tom určo nebude pamatovat a bude z toho další problém..:Dtakže další díl prosím;)
Skvělý díl a ten konec no wau,jsem zvědavá jak to dopadne ^^
já teda Billa obdivuju, že se vrátil.
ale stejně jsem čekala, že budou mít chuť jeden druhého zavraždit trochu dýl, než je zase ovládne chtíč.
A to som si myslela, že Bill na tej terase zostane sám a Tom bude hnusný ďalej. Strááášne sa teším, že Billovi povedal tie slová, aj keď myslím, že to ospravedlnenie by bolo lepšie, ale snáď bude aj to.
Pááni, tak už vím, co se stalo. A jsem z toho snad ještě víc rozmrzelejší. To snad Tom nemyslí vážně to, co udělal? Opravdu se zachoval jak největší hovado..ještě k tomu ke svému dvojčeti! Achjo, nedokážu si představit, jak hrozně se musel Bill cítit. Sice mě teď potěšilo, že se Tom rozešel s Riou 😀 a že Billovi řekl, jak moc ho pořád chce. Ale bohužel ani tohle neomlouvá to, jaký byl a jaký zase bude až bude střízlivý.
Navíc jsem moc ráda, že Bill bydlí u Georga. Jak řekl, aspoň není sám a věřím, že je Georg báječný společník 🙂
A ještě teda musím říct, že obdivuji billa, že se po dvou letech dokázal vrátit. Nevím, jestli bych tohle dokázala já. Dva roky je teda dlouhá doba a nevím, jestli bych chtěla ještě srovnávat staré spory. Ale zase ho obdivuji, že našel tu odvahu to udělat. 🙂