autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Byl už večer a my stále leželi a odpočívali na pohovce. V místnosti bylo jen příjemné přítmí, jelikož Tom zatemnil a rozsvítil jen malou lampičku v rohu místnosti. Bylo mi tak neskutečně dobře. Celé to odpoledne a večer s ním byl skvělý. Pořád jsme si povídali a něco rozebírali. Nevím, co se Tomovi včera stalo, ale nechci to už rozebírat. Rozhodně to pro něj nebude zřejmě příliš radostné téma, a teď kazit náladu nechci. Každý má občas myšlenky, které si chce nechat jen sám pro sebe. Tak nač to z něj tahat. Přijde mi jen jako by byl jiný. Spíš jako byl dříve. Tak uvolněný a přirozený. Tohle je můj Tom.
„Tomi, jak si vlastně představuješ Vánoce? Jak je trávíš? Na co jsi zvyklý?“ pootočím k němu hlavu a prstem mu začnu kroužit po hrudi. Nikdy jsme o tom nemluvili. Ani nevím, jak mi na to přišla myšlenka. Ale je už listopad, za chvilku bude zima a tohle období tu bude co by dup. Možná by tohle mohly být naše společné Vánoce. Moje první Vánoce s člověkem, kterého miluji.
„No…“ ztěžka vydechne a skloní pohled. „Obvykle je neslavím. Je trapné dávat dárky sám sobě. Až minulý rok jsem byl u rodičů v Americe.“ Přesně tak, jak jsem si myslel. Ale netušil jsem, že je předtím neslavil. Myslel jsem spíš, že byl vždy s rodiči.
„A bylo to dobré? Pojedeš tam letos znovu?“ usměju se.
„Nejspíš ne,“ odpoví tiše.
„Aha,“ brouknu a dám mu pusinku na bradu. Není to asi nejlepší téma. To jsem se zase trefil, ach jo.
„A co ty? Chystáš se k rodičům?“ zeptá se.
„Ne,“ řeknu hned. „Neslavil jsem Vánoce od té doby, co jsem od táty odešel.“
„Aha,“ pošeptá. Nějakou dobu mlčí.
„Vlastně nevím vůbec nic o tvé rodině.“
„No, moc o tom nemluvím, to je pravda,“ šeptnu a otočím se víc na bok. „Jen na to často myslím.“
„Pověz mi o nich něco, jak to všechno bylo. Máme celý večer a já bych to rád věděl. Budu tě zase znát víc a znovu se posuneme v našem vztahu dál,“ řekne tiše. Ta jeho poslední věta mi rozbušila srdce o mnoho víc. Je to tak hezké slyšet. Vědět, že takhle uvažuje. Musím se proto lehce usmát sám pro sebe. Ale vyprávět mu o své rodině? Budu se asi i stydět. Ale budiž, měl by to vědět.
„Tak dobře…“ vydechnu a koukám se do tmy. „Když jsem se narodil, byli jsme normální rodina. Já, máma a táta. Moc dobře si to všechno nepamatuju, byl jsem malý. Mohlo mi být tak pět nebo šest let, když mamka dostala rakovinu,“ začnu mu vyprávět. Tom mě obejme a pozorně poslouchá.
„Tehdy mi nic neřekli. Vlastně ani nebylo proč, nerozuměl bych přesně tomu, co jí je. Ale řekli mi, že je nemocná a že se o ni teď musím starat a být hodný. A já se snažil. Bylo to nějak měsíc předtím, než jsem měl jít do první třídy, když zemřela. Vzpomínám si na to. Měl jsem černý oblek a byl s tátou na pohřbu. Nikdy nezapomenu na to, když jsme byli ještě v nemocnici a držela mě za ruku. Říkala, že se musím učit a dělat domácí úkoly. A pak přišel táta do dveří. Byl si pro kávu. Pak mamka zavřela oči a… najednou mi neodpovídala,“ vydechnu a otřu si oči. Cítím, jak mě pálí slzy.
Nikdy jsem o tom vážně nemluvil, nechtěl jsem. Tyhle vzpomínky mě užírají pořád. Nedokážu nikdy zapomenout. Snažím se vzpomínat jen v tom dobrém, ale jde to ztěžka. Vždy, když se snažím myslet na to, jak si se mnou mamka hrála, vybaví se mi potom stejně to, co se stalo v nemocnici.
„Potom šlo všechno z kopce. Táta na tom byl špatně. Ale po asi třech letech si našel přítelkyni. Neměl jsem ji rád. Byla to namyšlená mladá holka. A táta začal pít. Ona se s ním rozešla a já s ním zůstal sám. Došlo to tak daleko, že se z něj stal alkoholik, který nechodil ani do práce. Nebylo mi snad ani patnáct, když jsem utekl. Byl agresivní, pořád tolik pil, bil mě a dával mi vinu naprosto za všechno. Nechtěl, abych chodil do školy. Pořád mi jen sháněl brigády a nutil mě pracovat. Ale já chtěl oboje. Studovat i pracovat…“ Nemůžu říct, že tátu nemám rád, ale mrzí mě, jak se zachoval. I když byl v těžké situaci. Vychovával mě sám. Ale Adrienu od nás vyštval tehdy on sám. Odešla, protože pil. Ale nic pitím nevyřešil. Jak to s ním teď asi je? Kde žije, jak žije, žije vůbec?
„A co je s ním teď?“ pošeptá a hladí mě konejšivě po ruce.
„Já nevím,“ povzdechnu. „Byl jsem za ním, pár měsíců po tom, co jsem utekl. Měl jsem výčitky svědomí, že jsem ho v tom nechal, ale on předtím veškerou pomoc odmítal. Tehdy mě vyhodil s tím, že mě už nechce nikdy vidět. Řekl mi spoustu špatných věcí. Nenechal jsem se odradit. Jen co jsem dodělal školu a byl starší, rozjel jsem se za ním znovu. Ale když jsem šel do našeho domu, už tam nebydlel. Nějací dva starší lidé mi na něj dali adresu. Našel jsem ho v nějaké maličké garsonce na mol… Ani nevěděl, co mluví. Vyhodil mě s tím, že syna nemá…“
„…to je mi líto, Bille,“ šeptne. Přivine si mě k sobě a začne mě hladit po vlasech. „Nevím, co říct. Nic s tím nedokážu udělat,“ šeptá a něžně mě pusinkuje na levý spánek.
„To ani já ne. Nechci, aby ti to bylo nějak líto. Prostě… se to stalo. Nikdo to nezměníme, ale za tátou bych chtěl jet. Chci to zkusit znovu a nejspíš naposled,“ vydechnu a přitulím se k němu. Cítím jistou úlevu, že jsem mu to řekl. Je mi lépe. Jako bych ze sebe dostal kámen, co mě tíží.
„Můžeme tam jet spolu třeba na Vánoce. Mohli bychom mu koupit nějaký dárek a zkusit to. Co myslíš?“ navrhne mi tiše a obejme mě pevněji.
„Ty bys tam jel se mnou?“ Samozřejmě bych byl rád, ale je mi trapné ho s sebou vláčet.
„Samozřejmě.“
„To mockrát děkuju, ale nechci tě takhle někam tahat. Zvlášť, když je to taková situace.“
„Jel bych s tebou rád. Rád bych ho poznal, pokud by sis to přál. A také bych ti byl rád nablízku, ať by to dopadlo jakkoli. Chtěl bych tě podpořit,“ podívá se mi do očí. Chvíli se na něj jen mlčky dívám. Tohle není člověk, to je anděl. Je to ten největší poklad, co jsem kdy mohl najít. Je mi do breku. Copak tohle jde unést bez slz?
„Jsi strašně hodný, víš to?“ pohladím jej po tváři.
„Ne,“ pousměje se a dá mi malou pusu na nos, „mohli bychom Vánoce strávit spolu, pokud bys chtěl,“ řekne najednou a opět se mi zadívá do očí. To už oči sklopím a zavrtám se mu do náruče.
„To myslíš vážně? Ty bys chtěl strávit svátky společně?“ vydechnu mu do trička. To už je zřejmě poslední kapka. Zní to jako sen nebo jako nádherná pohádka. Vánoce s Tomem. Strávit Štědrý večer po jeho boku je snad to nejkrásnější, co si mohu přát. A myslel jsem si, že si to opravdu budu jen tiše přát. Ale ono se to zřejmě splní.
„A proč by ne? Raději bys ho trávil sám doma?“ zeptá se nechápavě. „Myslel jsem, že by to bylo fajn, ale tak…“ Oh, ne. Takhle to chápat přece nemůže.
„Tome,“ zvednu hlavu a zadívám se mu hluboko do očí. „Víš, jak moc bych byl šťastný? Trávit Vánoce s tebou, je to jako sen. Byl bys ten nejdokonalejší dáreček,“ usměju se trošku a líbnu ho na rty. „Byl bych tak moc rád.“
„A taky bych tě rád představil rodičům,“ pousměje se už smutněji. Kdyby tohle všechno nebral vážně, přece by mě nechtěl představit rodičům, ne? Navíc… rád bych je poznal. Vychovali z něj tak skvělého muže.
„No,“ vydechnu a pootevřu rty, „byl bych vážně rád,“ usměju se.
„Jenomže to bychom museli do Ameriky,“ skloní pohled. Zvednu mu hlavu, aby se na mě podíval.
„Nechceš tam?“
„… ani ne,“ povzdechne a uhne pohledem. „Od té doby, co se tam odstěhovali kvůli tomu, co se stalo, tak… spolu už tak dobře nevycházíme. Oni… dozvěděli se, co dělám a…“ zavrtí hlavou. Stáhne rty do přímky a zavře oči. Tentokrát se přetočím trošku já a obejmu ho.
Mrzí mě, že kvůli té práci má takové problémy. Ale rodiče ho za to nemohou přece zavrhnout. Možná by si o tom všem s nimi měl promluvit.
„Tome, možná je to mrzelo a bolelo, ale rozhodně na tebe nezanevřeli, to si nemyslím. Podle mě by byli rádi, že jsi přiletěl. Chybíš jim,“ šeptnu a konejšivě ho začnu hladit po krku.
„Nejen, že mi začali dávat za vinu, že to kvůli mně jsou věčně v nebezpečí a museli se odstěhovat, ale… začali mě nenávidět pro to, co jsem dělal. Když jsem tam byl teď naposledy na těch 14 dní, tak… táta mi řekl, že bude nejlepší, když mě vydědí,“ pošeptá. Po tváři se mu najednou rozteče jedna slza. Zamračím se a ihned mu tu slzičku utřu. Je mi ho tak moc líto. Chápu, že to jeho rodiče musí bolet, ale odvrhnout ho je až příliš.
„A co s nimi zkusit znovu promluvit? Vysvětlit jim vše znovu, a hlavně říct, že už tohle neděláš. Navíc, pokud bych… letěl s tebou, taky bych jim rád pár věcí řekl. Rád bych je poznal,“ šeptnu a hladím ho něžně po tváři. „Tomi, možná to táta řekl v afektu. Myslím, že je silné slovo nenávidět. Určitě to tak není. Mají tě pořád rádi, jen je to ranilo. Zřejmě si nepředstavovali, že bys takovou práci dělal. Ale každý udělá nějakou chybu. Neplakej, prosím, neplač. Zkusíš to znovu. Pořád máš obrovskou šanci. A oni by ti ji měli dát.“ Pouze kývne hlavou a kouká někam do prázdna.
„Někdy si říkám, jak se rodiče můžou s dětmi tolik odcizit,“ šeptne.
„Jo, to já taky. Ale vždy je nějaká cesta, která děti s rodiči zase spojí. A ty se na tu cestu dáš. A věřím, že dojdeš k cíli.“
„Přál bych ti to samé,“ hlesne.
„Děkuju,“ pošeptám. „Ale teď už nebuď smutný. Vyřešíme to spolu, ano? Pomůžu ti, jak to jen půjde. Podpořím tě a udělám všechno proto, aby to bylo zase dobré.“
„To samé já s tebou a tvým tátou. Zkusíme to oba,“ podívá se mi do očí.
„Dobře,“ políbím ho na rty a pak se otřu nosem o jeho.
„Ale je tu ještě jedna věc,“ kývnu lehce hlavou.
„Jaká?“
„Nechci nic na světě, jen abych tě měl jako vánoční dáreček. A to nejlépe po celý rok,“ pošeptám.
Tom se zamračí. „Nechceš žádný dárek?“
„Ty jsi ten nejlepší dárek, co si můžu přát,“ pousměju se. Když si představím, že by ležel omotaný červenou mašlí pod vánočním stromečkem… Ah, chci už Vánoce. Nikdy jsem si je nepřál víc.
„Ale já bych ti i přesto rád něco koupil. Myslím, že už i vím co.“
„Sice nejsem zastáncem toho, že jsou Vánoce o dárcích. Ale taky už… ehm, něco v plánu mám a možná i něco ve skříni,“ ušklíbnu se.
„Tak vidíš,“ zasměje se a dá mi pusu.
„Ale o tebe si klidně napíšu Ježíškovi,“ zamumlám do polibku, co následuje po pusince.
„Nemusíš mu psát. Máš mě,“ šeptne a znovu mě políbí. Oplatím mu to a uculím se.
„A můžu si tě ještě pak rozbalit u stromečku?“ řeknu se smíchem.
„Když mi koupíš mašli, tak klidně,“ zasměje se. Kdyby tohle udělal, zřejmě bych omdlel. Zatraceně, úplně ho vidím, jak má okolo boků ovázanou mašli a nechává se ode mě přímo rozbalovat. Sakra, sakra… dost. Myslím na Vánoce, jsou to svátky klidu a pohody, ne sexuálních hrátek.
„Oh, to ti koupím i dvě,“ usměju se.
„Dobře.“
„Já se navleču do toho červeného obleku Santy, vezmu si vousy na gumičce a vycpu si břicho,“ zasměju se. Jak asexuální.
„Tak to chci vidět,“ začne se šíleně smát. Vybuchnu smíchy s ním.
„Vlezu sem oknem, spadnu a zbourám celý stromek,“ směju se. „Navíc, mám v plánu zaparkovat si soby k tobě do garáže, můžu?“ Za to by mě zabil.
„S těma musíš na střechu, ty blázne,“ zakroutí se smíchem hlavou a zvedne se z gauče. Pustím ho, aby se mohl lépe zvednout.
„A co pomocnice?“ směju se.
„Jaká pomocnice?“
„No takové ty slečny v sexy červených oblečcích, jak pořád poletují kolem Santy. A skřítci.“
„Jo tyhle,“ začne se smát. „To si pamatuju, že jsme koukali s kámošem na péčko a tam byly tyhle dvě kočky a dělaly si to.“
„Moje pomocnice budou slušný!“ začnu se smát znovu.
„Ty nebudeš mít žádný,“ ušklíbne se a pořád nade mnou stojí. Stáhnu ho na sebe.
„Bude mi stačit jeden pořádnej pomocník,“ brouknu.
„Jo? A kdo to bude?“ skousne si ret. Miluju, když se takhle provokujeme. Je to tak žhavé.
„Mmm, chtěl bych, abys to byl ty,“ olíznu se.
„V tom případě by si pomocník přál, aby Santa dnešní večer zůstal tady přes noc,“ pošeptá a otře se mi o rozkrok.
„Opravdu?“ vykulím oči s úsměvem, „i když tentokrát přišel pěšky a bez sobů? A navíc si zapomněl náhradní trenýrky doma,“ uculím se.
„Sice si nejsem jistý, že ty moje přes to panděro navlečeš, ale…“ začne se smát.
„Když, ale…“ zafňukám a udělám obličej, jako bych se blížil k pláči. „Mně i ty moje trencle škrtí. Já spím bez nich.“
„Se ti pak zařezávají do zadku, viď,“ pomlaskne si nespokojeně, „ale fakt si radši nějaký vezmi. Nechci koukat na tvůj zadek a stehna, který jsou plný celulitidy,“ ošklíbne se znechuceně.
„No, to jsme se dostali někam jinam,“ zasměju se, „já jako bych s tím Santou byl snad ve spojení, dívej,“ šeptnu a sesunu se po pohovce trošku níž. Chytnu si lem džínů a stáhnu si je co nejníže, až mi vykoukne větší část hvězdičky na boku. A hlavně mi vykouknou červené boxerky. Tom vyprskne smíchy.
„No co, příprava na Santu musí být,“ zasměju se a zase si začnu džíny natahovat.
„Už je nenatahuj,“ broukne. Natáhne se po mně a rozepne mi pásek.
„A to proč, pomocníku?“ šeptnu s úsměvem.
„Protože Santa půjde do sprchy. Jsi tak tlustý, že se potíš a teď smrdíš jako prase,“ směje se a tahá je ze mě dolů.
„Tak to jsi přehnal,“ začnu se smát a hodím po něm polštářek, co mám pod hlavou. Se smíchem mě čapne za boxerky a stáhne si mě na sebe. Pak se přese mě převalí a začne mě líbat.
„Máš rád Santu?“ vydechnu mu do pusy a oplácím mu to.
„Jo. Ale tebe miluju,“ vzdychne tiše. Natiskne se až na mě a začne mě líbat dychtivěji. Tohle jsem tak moc chtěl slyšet.
„Mhh,“ povzdechnu a sjedu mu po celých zádech až na zadeček. Jen ho něžně hladím. Líbám ho jen vášnivěji.
„Měli bychom… do tý… sprchy, hm,“ vzdychá trhaně mezi polibky.
„Ještě chviličku,“ pošeptám a chytnu ho za hlavičku. Pokrčím nohu a přitisknu ji k jeho boku.
„Pak se už nevyhrabeme,“ namítne. Já vím, že má pravdu, ale teď se mi tak nechce přestat.
„Když mně se ještě… tak nechce… a teď,“ skousnu mu spodní ret.
„Pak se ti nebude chtít už vůbec, jak tě znám,“ pousměje se a políbí mě.
„No tak dobře,“ věnuji mu ještě pusinku a pustím ho. Zvedne se ze mě, a poté za ruce i mě. Pousměju se a jdu za ním do koupelny. Nechám ho jít do sprcháče. Jen se v rychlosti odlíčím tampony, co jsem si u něj ještě nechal, a pak se začnu svlékat.
„Tak už polez, ty tlustej Santo,“ volá na mě Tom přes tekoucí proud vody.
„Myj se, pomocníku,“ brouknu se smíchem a stáhnu si džíny. Když si stáhnu i poslední kousek oblečení, a to boxerky, nepatrně se pootočím a kouknu se na svoje stehna a zadek. Ha! Žádná celulitida! Já věděl, že ji nemám. Ale lekl jsem se. Sakra, co když mě viděl?! Rychle si prohrábnu rukou vlasy, aby to nevypadalo tak blbě a složím si džíny na hromádku.
„Myju, myju. Ale záda mi musíš umýt ty, Santo. Nebo mám snad říct nějakému skřítkovi?“ směje se. Já ti dám skřítka…
„Nee, už letím,“ zasměju se a odtáhnu stěnu. Vlezu si k němu a sjedu si ho pohledem. Má vážně perfektní postavu. Je tak vysoký, štíhlý, a přitom tak vypracovaný.
„Co tak koukáš? Neviděl jsi nikdy nahýho pomocníka, ty teplej Santo?“ zašklebí se pobaveně. Teplej Santa. Tak to jsem ještě neslyšel. Kam on na tohle chodí?
„Ne, jen jsem nikdy neviděl tak pěknýho pomocníka,“ usměju se.
„Hmmm… a já nikdy neviděl tak vychrtlýho Santu. Kdes nechal vanu?“ začne se tlemit. Podívám se na svoje bříško. Nafouknu ho, jak to jen jde.
„No, tady,“ ukážu si na bříško se smíchem.
„I ty tlusťochu,“ píchne mě se smíchem do břicha, a pak si mě k sobě přitáhne. „Pojď sem, ty můj tlouštíku.“
„Tome, mám strach,“ pípnu a natisknu se na něj.
„Z čeho?“ prohrábne mi mokré vlasy, aby mi netekla voda do obličeje.
„Že mě ty sobi neuvezou,“ chci to udržet, ale i přesto se začnu smát.
„Blbečku,“ začne se smát se mnou a dlouze mě políbí. Oplatím mu to, a když se odtáhnu, zakloním hlavu pod tekoucí proud vody. Tom mě začne líbat na krku a natiskne si mě na své nahé tělo.
„Mhhh,“ zavzdychám a prohnu se trošku v zádech. Nedokážu tyhle situace popsat. Vždy udělá něco, co mě překvapí a vyvede z míry. Dlaněmi mi sklouzne na zadeček, načež stiskne. Skousnu si spodní ret a tisknu se na něj. Po chvilince se narovnám a vyvléknu se mu. Postavím se za něj, do dlaně si vymáčknu trošku sprchového gelu. Prostrčím ruce pod jeho a začnu mu zezadu omývat bříško, hrudník, boky a podbřišek. Tak dobře mi po něm dlaně kloužou. To je jako s tím olejem. Bože, byl tak sexy. Zezadu se na něj tisknu a třu se o něj. Na rameno mu začnu sázet jemné polibky.
„Hmm… Myslel jsem, že mi umyješ záda, lásko,“ broukne, ale nevzpírá se.
„Dojdu k tomu,“ pošeptám a pokračuju. Po chvilce se dostanu i k těm zádům a všude ho pořád laskám. Tak rád se ho dotýkám. Nikdy se nenabažím jeho pokožky. Tak krásně voní, miluju to jeho pronikavé pižmo.
Ani nevím, kolik bylo hodin, když jsme usnuli zapletení do sebe. Nevím, jak Tom, ale já byl vyčerpaný. Navíc to, co jsme po té sprše ještě prováděli, mě dostalo na kolena. Jednoduše se potvrdilo, že Santa a jeho pomocník jsou naprosto sehraní.
Před námi byl naštěstí víkend, takže jsem se konečně v klidu prospal. Ani jsem to mírně chrápající stvoření vedle sebe nemusel budit. Spalo se mi báječně. Proto jsem se probudil až po desáté hodině ranní. Sluníčko mě šimralo do tváře přesně tak, jak to Tom nenáviděl. Když jsem konečně rozlepil oči, pousmál jsem se nad tím, jak Tom opět sladce spal. Pusu měl dokořán, ležel na břiše a občas zatřepotal řasami. Po chvilce jsem ale odtrhnul pohled, tiše se zvedl z postele a rozešel se do koupelny. Hned jsem si udělal ranní hygienu a zachumlal se do županu. Jako vždy voněl po něm. Miluju tuhle jeho vůni. Je tak svěží. Nechtělo se mi hned něco dělat, a proto jsem se vrátil k němu. Přilehl jsem si vedle něj a sledoval ho.
„Hm,“ zabručí Tom, trochu se zavrtí a dál klidně oddechuje. Pousměju se a dál si ho prohlížím. On snad cítí, že jsem někde byl nebo já nevím. Vypadalo to jako by se už brzy měl probudit, protože se začal častěji vrtět. Najednou se začal ze spánku mračit. To jsem se neudržel a trošku se zasmál. Dal jsem si ruku na pusu, abych ho neprobudil a snažil se ho sledovat dál v naprosté tichosti. Vypadal tak vážně.
„Hm,“ zafuněl, zamlaskal a převrátil se opět na břicho. Ruku si zabořil pod polštář. Přitiskl jsem si dlaň víc na pusu a přivřel jsem oči. Natáhnul jsem se rychle pro mobil a vyfotil ho. To až uvidí, tak je jistě po mně. Ze spánku si vzdychne a něco zamumlá. Raději mobil zase položím na noční stolek a dál ho pozoruju. Nechci ho budit. Dlouhou dobu ležel celkem v klidu, ale pak nakrčil nos a znovu si vzdychnul. Dokázal bych se na něj dívat hodiny. Pořád na něm bylo co objevovat. Usmíval jsem se, když si povzdychával.
„Bille,“ zamumlá a znovu si povzdechne.
„Hm?“ vydechnu tiše a uculím se. Copak mi asi poví?
„Hmm,“ zabručí a zavrtí se. Schválně jsem nic nedělal a čekal, co bude dál. Jenomže on klidně spal. Tak jsem ho sledoval dál. Nevypadalo to tak, že by se nějak měl projevovat. Ale opak byl pravdou. Znovu si povzdechnul.
„Jo, vošukej mě… hm… tam,“ zamumlá téměř nesrozumitelně. Aha, takže jeho povzdychávání není nespokojeností, ba naopak. Zakroutím hlavou a usměju se. Jsem zvědav, co bude dál.
„Jo, ukaž kozy,“ zamumlá a začne se převalovat na záda. Aha, takže v tom bude Santova pomocnice. Podzvednu obočí a uznale pokývám hlavou. Co dál má dotyčná slečna ukázat?
„Narvi mi ho tam, jo… hmm,“ vzdychnul. Takže už ho mám zase šukat? Teda pokud já.Ušklíbnu se. Sleduju, co hodlá dělat, když se přetočil na záda. Najednou se mu na tváři objeví úsměv. Asi zrovna zažívá orgasmus. Culí se jak měsíček na hnoji.
„Vážně tě baví mě pozorovat?“ zeptá se náhle. Do prdele, tak to je trapas.
„Mm, docela jo,“ usměju se a narovnám se. „Dobré ráno přeju.“
„Tobě taky,“ oplatí mi pobaveně a otevře oči. Dám mu drobnou pusinku na tvář.
„Já se ti dozvěděl věcí…“
„Jakých? To s tou kozatou?“ začne se smát. Chce mi snad říct, že to jen hrál?
„No, třeba,“ usměju se.
„Hmm kdybys ji viděl. Blondýnka, krásný blond vlasy, modrý oči a dlouhý nohy. A ty prsa. Mmmh,“ zalibuje si. Bude mě provokovat dlouho?
„Hlavně, že se ti líbila,“ usměju se a zachumlám se do županu.
„Jsem vzhůru od tý doby, co jsem se přetočil na břicho. Nemůžu spát, když na mě tak civíš,“ zabručí a pomalu se posadí, načež zívne.
„Hrál jsi to hodně dobře,“ brouknu. Proč to vůbec dělá? Jen se usměje a začne lézt z postele.
„Chceš připravit něco k snídani, máš na něco chuť?“ optám se.
„Hmm já nevím, ani ne. Jak ses vyspal?“
„Dobře, spalo se mi hezky,“ protáhnu se. „A ty?“
„Ušlo to,“ pousměje se. „Jdu do sprchy.“ Jakmile to řekne, zmizí ve dveřích a odejde.
„Okay,“ stačím už jen říct. Po ránu je vždycky nějaký odtažitý, ale na to jsem si už zvykl. Převléknul jsem se a ustlal postel. Ten jeho herecký výkon mi ale ještě vysvětlí. Sám pro sebe se zasměju a vyjdu z ložnice.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Krásný dílek…:) Nemohla jsem se dočkat až ho tady zase najdu..:) ostatně to dělám pokaždé..:) Já to tak miluji tuhle povídku…:) ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ dokonalé…:):)
Zase jdu odpočítávat další tři dny..:P
Autorkám: Krásná povídka a neustávejte v tvorbě..:) Je to opravdu dokonalé..:) Děkuji..:)
Jo, bylo by to super, kdyby Bill byl ss Tomem na Vánoce. a našli jeho tátu a pak zajelo za Tomovými rodiči. no jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a hlavně taky s tím dítětem, jestli něco plánujete. skvělej díl.
Tyjo tak tenhle díl se mi neskutečně líbil. Jeden z nejlepších. Bylo to tak roztomilý a musela jsem se u toho smát ! 😀 😀 ! Santa a pomocník..:D boží 😀 no a z Toma bude herec 😀 ! dobře on 😀 Moc se mi líbilo,jak plánovali ty Vánoce a navštívení jejich rodin.
Těším se na jejich vánoce…jinak Tom je výbornej herec =oD
upe krásný dílek…hlavně jsem se hodne nasmála :DDD sem zvědavá jak to dopadne na ty vánoce 😀
tak tohle byl báječný díl!!! s vytříbením si vztahů s rodinami jim držím palce oběma dvěma, přeju krásný Vánoce, těm Santům povedeným…
a Tom je luxusní herec!!! jedna nula pro něj 😀
Tak to bolo mrte milé 😀
To je herec ten Tom… proč je ale zas nepřijemnej?
Tom to dneska totálně zabil xD Jsem zvědavá na pokračování, opravdu, protože si nedokážu představit, jak tohle bude pokračovat…