„Co to mele?“ Tom se obrátil na bratra, ten jen pokrčil rameny, zatímco Georg, kterého se nikdo na nic neptal a na kterého se nikdo nekoukal, si vykroužil prstem na čele kolečko.
„Jo,“ zopakoval Gustav. „Kapela je v háji a může za to Georg.“
„Já? Ale to -“ Bill ho zarazil mávnutím ruky a chopil se slova sám: „Gusty? Jsi… totiž, ehm… Jsi v pořádku? Mluvíš trochu divně.“
„Trochu, jo?“ zahučel Tom polohlasně. Nikdo ho neposlouchal.
„Jo, jsem! Ale naše kapela je v řiti!“ zavrčel Gusty a vstal.
„Já ti vůbec nerozumím,“ vzdychl Bill a nenápadně ustoupil o krok dál. Gustav vypadal opravdu nebezpečně naštvaně.
„Ne? Tak se na to zkus podívat logicky,“ utrousil kousavě a strčil mu pod nos svoji obvázanou dlaň. „S tímhle nemůžu držet paličky. Když nebudu moct držet paličky, nemůžu hrát. Když nebudu moct hrát, bude nám chybět nejdůležitější člen skupiny, tím myslím bubeník, Bille, a kapela je v háji!“ vysvětloval polopatě. „Už chápeš?“
„Jo…“
„Nedramatizuješ to trochu?“ napadlo Georga. Gustav se k němu nakvašeně otočil. Bill využil jeho chvilkové nepozornosti k jeho osobě a utíkal se schovat za bratra.
„Nic nedramatizuju! Ty bys snad mohl hrát, kdybych ti začal pidlat prsty obrovským tupým zrezlým-“ zarazil se v půlce věty. „Potřebuju tetanovku! Musím do nemocnice na injekci, jinak dostanu z toho hnusnýho hřebíku otravu krve a umřu!“ akčně vyrazil ke dveřím, ale pak si uvědomil, že na nejbližší pohotovost je to několik hodin pěší chůzí a on ani nevěděl, kterým směrem. S nepřítomným pohledem si sedl zpátky na židli.
Bill dusil smích do bratrovy kapuce, těsně přitisknutý na jeho záda, takže mohl Tom cítit každý jeho pohyb. Nervózně se zavrtěl, když se Bill otřel rozkrokem o jeho zadek. Bratrovi to došlo, vesele se zazubil a nadšeně pohyb zopakoval. Tomovi unikl tichý vzdech, kterého si ale nikdo kromě nich nevšiml, protože na druhém konci místnosti byli chlapci zřejmě zaujati něčím docela jiným.
„No tak, Gustave, nechovej se jako blbec a chvilku mě poslouchej, jo?“ Georg kolem něj poskakoval a snažil se ho nějakým nenásilným způsobem přimět k tomu, aby si vytáhnul prsty z uší. „Tak sakra, slyšíš mě?“
„Nejsem blbec,“ zavrčel Gustav a probodl ho očima. „Ale tohle je pomalá a promyšlená vražda…“
„Nešil. Já tě nechtěl zabít, jen jsem ti chtěl oplatit to, co jsi udělal ty mně…“
„Vražda ze msty, hmm…“ Gusta kývnul hlavou. „To je ještě lepší.“
„Ty nejsi normální! Tome, řekni, že jsem ho nechtěl zabít!“ Georg zděšeně těkal pohledem mezi bratry a Gustavem. Vidina deseti let v kriminále s ostrahou a trapnými vězeňskými uniformami ho neskutečně děsila. „Tome?!“
Tom rychle pustil bratrovu paži a zazubil se. „Co mám říct?“
„Máš říct Gustavovi, že ho Geo nechtěl zabít,“ poučil ho Bill a pevně rozhodnutý neplést se jim do toho, se naklonil k bratrovu uchu. „Včera v noci to bylo moc hezký, Tomi…“
„Já vím, jsem dobrej,“ ušklíbl se jmenovaný.
„Cože?“
Tom se otočil na kluky. „Ok, Gusty, buď v klidu, Geo tě prej nechtěl zabít.“ Lhostejně pokrčil rameny, Georg Gustava přátelsky šťouchnul do boku.
„Tak vidíš, slyšíš to sám.“
„Odstup, Satane!“ Gustav prudce ucuknul a pokřižoval se. „S vrahy se nebavím.“ Chladně se k bývalému kamarádovi obrátil zády. Georg se zapitvořil.
„Ehm… A co kdybychom se šli projít? Kousek odtud je krásný jezírko, bude se vám tam líbit…“
Tom na bratra nevěřícně zíral. Georg si radostně poskočil a tlesknul. Gustav zavrčel.
„To rozchodíš,“ ujistil ho Bill. „Jdeme. Všichni,“ dodal přísně.
Nikomu, snad jen kromě Georga, se doopravdy nechtělo, ale Billovu autoritativnímu hlasu si nikdo netroufl odporovat, takže vyrazili do hlubin skoro děsivě neposkvrněné přírody. Nikdo nemluvil s nikým, Tomovi se jednoduše nechtělo, Gustav se tvářil, jako by si vymýšlel epitaf, a Georg se snažil přijít na způsob, jak si Gustýno usmířit. Jediný Bill mluvil a mluvil, co ho zrovna napadlo, a snažil se ostatní vyprovokovat k nějaké konverzaci.
Zrovna začal sám se sebou nahlas debatovat o nedávné bouřce, což bratr nevydržel a utekl kus před ně, daleko z jejich doslechu a dohledu. No jo, Bill a jeho fobie. On sám se bál jen –
„Pomoc, Billé!“ Snažil se ze sebe nebohé zvířátko setřepat. Ozval se dupot, pak těžké oddechování a zčistajasna se před ním objevil bratr.
„Kluci?!“
autor: Mary
Dlho som sa tak nenasmiala xD…Na Gustího proste nemajú no xD….za 100 bodov xD
🙂 Gustav s Georgom sú strašne zábavný,a Bill s Tomom už to úplne dorážajú. Pri vete ústúp satane som sa pobavila najviac, kedže ju uplatnovli doma aj na mňa.
haa konečně!konečně se nám to rozjíždí:D:D tak jsem zvědavá jak tohle vysvětlej:Dhonem další díl:))
Hahahha Gustav takovej hypochondr 😀 já jsem z něco nemohla 😀 😀 Georg s Gustavem mají fakt dost :D! Neskutečně mě to baví.
Nooooo a jako jsem zvědavá,jak to hodlaj vysvětlit 😀
Ja myslela,že se pavouku bál vždy Bill,