autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Zavřu za sebou dveře od bytu, vyzuju se a s rukama plných tašek vejdu do obýváku. Zaslechnu z ložnice hudbu, takže bude pravděpodobně tam. Rychle se vrátím ke skříni v chodbě a až nahoru nacpu tu tašku z Louis Vuitton. Sundám si kabát a se zbytkem tašek za ním dojdu do ložnice.
„Ahoj, zlato,“ pozdravím.
„Ahooj,“ usměje se a hned ke mně jde. Políbí mě, při té příležitosti se natáhne k hifi věži a ztlumí hudbu. Polibek mu oplatím a poté se odtáhnu.
„Koupil jsem ten rámeček. Doufám, že se ti bude líbit,“ řeknu mu. Položím zbylé dvě tašky na postel a začnu mu vybalovat ten rámeček.
„Jsi moc hodný, díky,“ usměje se. „Zatím odnesu tyhle dvě tašky, ano?“
„Ne, ne. Ty tu nech,“ zastavím ho. „Ty si vezmi jenom tohle.“ Podám mu se smíchem rámeček a vymaním mu tašky z ruky.
„Je perfektní,“ zasměje se radostně, „přesně, jak jsem si představoval. Jsi zlato,“ dá mi pusu na tvář.
„Tak to jsem rád,“ usměju se. Položí ten rámeček na postel.
„Pomůžu ti s tím nákupem,“ usměje se.
„To není žádný nákup, Bille. To jsou dárky,“ začnu se smát a schovám si tašky za záda. Dá si ruku na pusu a začne se smát taky.
„Ah ták, vážně s tím nechceš pomoct? Já bych jen nakouknul,“ uculí se a obejme mě kolem pasu.
„Fajn. Však se koukni,“ odsouhlasím pobaveně.
„Ne, to se nedělá, ať je to pro kohokoli,“ pousměje se a políbí mě.
„Však se koukni. Jsou to dárky pro moji mámu a tátu. Stejně ti je chci ukázat,“ usměju se a sednu si na postel.
„Tak to jo,“ usměje se a přisedne si ke mně.
„Mamka má ráda umění, starožitnosti a tak. Tak jsem jí koupil tuhle vázu,“ vysvětlím mu. Vybalím ji z krabice, z papíru a ukážu mu ji.
„Ta vypadá dobře,“ pochválí mi ji a prohlédne si ji.
„Díky,“ pousměju se. „A táta má rád doutníky. Tak jsem mu koupil krabici doutníků plus jeden extra drahý. Je namáčený ještě v koňaku,“ ujasním. Pochybuji, že se v doutníkách vyzná, tak nemá cenu to více rozpatlávat.
„Wow, tak to jsem snad ještě ani neviděl,“ zasměje se. Všechno si to v klidu prohlédne.
„Myslím, že jsou to pěkné dárky.“
„Jo? Tak to děkuju,“ usměju se a vytáhnu z tašky ještě tu druhou krabici doutníků. „Koupil jsem to pro tvého tátu… kdyby náhodou. Nalož s tím, jak uznáš za vhodné.“ Položím mu ji na stehna a obejmu ho kolem ramen. Chvíli na to kouká a pak natočí hlavu ke mně.
„Děkuju. Ani ho neznáš, a přitom… tohle koupíš. Já nevím, co říct,“ pohladí mě po tváři a přivine se ke mně. Přivře oči, jako by mě teď moc potřeboval. Začnu mu dávat malé pusinky na spánek a hladit ho po rameně.
„Já vím, že se bojíš a jsi nervózní. Ale ať se stane cokoliv, budu tam s tebou a držet tě za ruku, dobře?“ pošeptám mu jemně.
„Já vím a jsem za to hrozně rád. Jsem tak vděčný. A to samé platí pro tebe. Budu s tebou,“ pošeptá a obejme mě.
„Miluju tě,“ šeptnu a přitisknu si ho k sobě.
„Taky tě miluju,“ vyjede mi bříšky prstů po krku až na tvář a hladí mě. Otřu se mu o nos vlastním, a pak něžně nasaji jeho horní ret. Trošku se usměje a políbí mě. Polibek mu oplatím a opět ho obejmu.
BILL
Až do večera jsme s Tomem oba balili. Bylo toho dost. Dali jsme si společně sprchu, chvilku jsme sledovali televizi, ale nakonec jsme se rozhodli si jít lehnout. Na zítra jsme se chtěli vyspat. Měl jsem strach. Bál jsem se, jak na mě táta zareaguje. Co mi zase řekne. Jestli ho vůbec najdeme. Co když… už nežije? Honila se mi hlavou spousta myšlenek. Tom usnul celkem brzo, za což jsem byl rád, protože na tu cestu by měl být vyspalý. Zato já jsem toho moc nenaspal. Skoro celou noc jsem koukal do stropu a představoval si, jak to všechno zítra bude vypadat a jak to dopadne. Usnul jsem až v ranních hodinách.
Vstal jsem, jakmile mi zazvonil budík. Toma jsem nechal ještě chvilku spát. Přece jen potřebuju trošku víc času. Dal jsem si sprchu, oholil se, vyčistil si zuby, učesal se a nalíčil. Oblékl jsem se a šel až teď Toma vzbudit, i když se mi nechtělo.
„Lásko,“ pošeptal jsem mu do ouška a pohladil ho po tváři, když jsem si k němu přisednul.
„Hm?“ broukne a přivine se ke mně.
„Už je čas vstávat,“ přichytím si ho a hladím ho po zádech.
„Ještě ne,“ povzdychne si a vecpe se mi do náruče i s peřinou.
„Tak jen pár minut, dobře?“ usměju se a obejmu ho. Skloním se k němu a líbnu ho na spánek.
„Hm,“ odsouhlasí spokojeně. Nechal jsem ho asi deset minut ještě polehávat, ale pak jsem ho už zase začal hladit po zádech.
„Tomi, teď už otevři ty svoje očíčka,“ usměju se.
„Ještě chviličku,“ zakňučí a začne se vrtat do peřiny. Dostat ho z postele bylo snad to nejtěžší.
„To jsi říkal před pár minutami,“ uculím se. „Udělám ti snídani, dáš si sprchu, hm?“
„Hmm,“ zakňourá na protest a schová si hlavu pod polštář.
„Ale no tak,“ zvednu ten polštář a rukou vklouznu pod peřinu a polechtám ho na boku.
„Billí,“ vypískne a hned se začne vrtět.
„Mmm,“ usměju se a pokračuju. Sehnu se k němu a skousnu mu něžně ouško.
„Ááá!“ zapiští a odstrčí se ode mě. Najednou se převalí a s hlasitou ránou spadne z postele. Nevím, jestli se mám začít smát nebo brečet. Je mi ho tak líto, ale zároveň to bylo hodně komické. Ne, nesmím se mu smát, nebo se mnou celý den nepromluví. A navíc, co když si nějak ublížil?
„Tomi.“ Ihned oběhnu postel a kleknu si k němu. „Mmm, broučku, neublížil sis?“ řeknu starostlivě.
„Vidíš, co děláš,“ zakňučí. Sedí zamotaný v tý dece a je celý rozcuchaný. Očíčka má ospalá, tvářičky nafouklé. Raději to přehlédnu.
„Bolí tě něco?“ pohladím ho po hlavě.
„Hm,“ kývne smutně.
„A co?“
„Tady,“ pošeptá a ukáže si smutně prstíkem na rty.
„Pusinka bolí?“ pošeptám skoro až dětským hláskem. „A pomůže ti na to něco?“
„Já nevím,“ broukne roztomile. „Možná… pusinka.“ Najednou se tak dětsky a sladce usměje. Nikdy jsem neviděl roztomilejší stvoření.
„Tak já ti jednu dám, chceš?“ přejedu mu po ramenu. Hned kývne a našpulí rty. Nahnu se k němu, přivřu trošku oči a dám mu malou něžnou pusinku.
„Je to lepší?“
„Ještě trošku,“ šeptne. Nahnu se k němu znovu a políbím ho.
„Tak?“
„Jo,“ usměje se. „Už je to o moc lepší.“ Pak se zasměje a začne se zvedat. Zvednu se jako první a pomůžu mu na nohy.
„Lepší není dobré,“ usměju se.
„Je to dobré,“ řekne se smíchem a hodí peřinu na postel. „Půjdu do té sprchy.“ Škoda, že zrovna, když někam jedeme a musíme sebou hnout, je takhle roztomilý. Jindy je po ránu tak odtažitý.
„Běž, zatím ustelu. Dáš si něco k snídani?“
„Dal bych si toast,“ řekne s malým úsměvem a sundá ze sebe triko, které hodí do postele.
„Okay, udělám ti toasty,“ zasměju se a plácnu ho opravdu zlehka po zadečku. „Tak utíkej.“
„Dobře,“ zasměje se. Dá mi pusu na tvář, a když si vysvlékne boxerky, loudá se do koupelny.
„Šup, šup,“ zasměju se.
„Nebo co?“ otočí se ke mně a pozadu jde ke koupelně. Podzvednu obočí.
„Nebo se neudržím a půjdu s tebou,“ usměju se.
„Oh,“ vydechne a nadšeně zatleská.
„To má znamenat co?“ usměju se a sleduju ho.
„Pojď se mnou, broučku,“ roztáhne ruce a culí se na mě.
„Mmm, ne, neříkej to,“ přivřu oči a seknu s peřinou. Rozejdu se k němu. No dokázali byste mu odolat? Skousne si ret a sjede si rukama po bocích.
„Pojď…“ Chytnu ho za ty boky a začnu ho líbat na krk. Doslovně ho do té koupelny tlačím.
„Hmm…“ vydechne spokojeně. Natiskne si mě na sebe a pozadu vejde do koupelny. Ihned ho natisknu na studené dlaždičky a začnu ho líbat na rty. Přitisknu se k němu a rukou mu sjedu po boku až na stehno.
„Mm, hm…“ odtrhne se. „Počkej.“
„Hm?“ odtáhnu se.
„Můžu si alespoň vyčistit zuby?“ zasměje se.
„Okay, vyčisti si ty svoje perličky a já jdu dělat snídani,“ zasměju se. Ani mi to nedošlo.
„Ale vždyť tu máš být se mnou,“ zakňourá a přichytí mě za ruku.
„Takže tu s tebou mám být, počkat až si vyčistíš zoubky?“ usměju se.
„Ne, ne, pojď do sprchy. Vyčistím si je tam,“ řekne. Hned sebere kartáček i pastu a zaleze do sprchového koutu.
„Ale já už se sprchoval,“ zasměju se. Tom posmutní, strčí si kartáček s pastou do pusy a začne si sklesle čistit zoubky. Nedokážu se na něj takhle dívat, jak posmutněl. Začnu se jednoduše svlékat. Sleduju ho při tom. Najednou se usměje a začne si je čistit rychleji. Ah, celý on. Můj malý vyděrač.
„Pokud už budu svlečený a ty tvoje zoubky neubudou vyčištěné, tak jdu dělat snídani,“ ušklíbnu se a začnu si rozepínat džíny.
„Však já bych si tě chytil,“ zasměje se s pusou plnou pasty.
„Jo, jo,“ zasměju se taky a stáhnu si džíny. Opřu se o zeď a zajedu si rukou pod lem boxerek. „Mám?“
„Chceš sem snad vlézt s nimi?“ vyplivne se smíchem pastu a dál si čistí zuby.
„No, asi ne,“ ušklíbnu se. Stáhnu si je. „A já jsem nahý a ty máš v pusince stále pastu,“ podzvednu obočí.
„Pojď sem,“ zamračí se a ukáže prstem k sobě do sprcháče. Ale já stále stojím na místě a rozmýšlím si naoko, zda jít nebo ne. Tak snadné to mít nebude.
„Bille,“ posmutní. Ne, jednoduše mu neodolám, to nejde. Sladce se usměju a rozejdu se k němu. Zalezu do sprcháče a zatáhnu stěnu.
„A teď si se mnou dělej, co chceš, když sis mě tak vyžádal,“ pousměju se. Se smíchem mi plivne na nohy pastu a pustí vodu.
„Děláš si srandu?“ zděšeně se na svou nohu podívám a pak se začnu smát.
„Ne,“ zatlemí se. Vypláchne si pusu a hodí kartáček do umyvadla. Strčím si tu nohu pod proud vody a zakroutím hlavou.
„Tak, sprchovat,“ zasměju se.
„Nebo co?“ zašklebí se a skousne si zase ret. Hrají mu dnes v očích veselé a šibalské plamínky. „Pomiluješ mě snad za trest?“ Dělá si srandu?
„Chtěl by ses milovat?“
„Hmmm,“ našpulí zamyšleně rty a přimhouří oči.
„No?“ Ani mi nedochází, že už jsme měli být nasnídaní a připravení vyjet. Holt si tatínek počká. Usměje se a přitiskne se ke mně.
„Co bys chtěl?“ vydechnu mu na rty.
„Chtěl bych tebe… jenom tebe,“ pošeptá a hravě se mi začne třít nosem o můj.
„Opravdu? Jak moc?“ Musím přiznat, že jsme se spolu nemilovali dlouho. Nebyl teď čas téměř na nic. Myslím, že nám to chybí oběma.
„Na to mi nestačí ruce,“ zasměje se tiše. Políbí mě a pohladí dlaní po stehně. „Chtěl bys být zase uvnitř mě?“ Přivřu oči a přitisknu se víc k němu.
„Chci být zase v tobě, ale zároveň tě chci v sobě taky, strašně,“ pošeptám. Dokáže mě vzrušit jen tím, jak to řekne. Je mi teď fakt jedno, kdy pojedeme.
Tom si vzdychne. „Chtělo by to ještě někoho třetího.“
„Ne, nechci nikoho třetího, chci tebe,“ usměju se.
„Když ono se nedá vzájemně šukat toho druhého,“ zamračí se.
„Jde to, ale postupně,“ uculím se.
„Postupně je to k ničemu,“ namítne.
„A teď mi pověz, co bys chtěl ty?“ pošeptám po chvilce. Nevím, jak mu tedy vyhovět.
„Oboje,“ uchechtne se.
Zakroutím se smíchem hlavou. „A co teď momentálně nejvíc?“
„Nó…“ přimhouří zase vážně oči, až se mu udělá malá vráska mezi obočím. Čekám, co z něj vypadne.
„Ano?“
„Možná by sis mě tu mohl vohnout,“ pošeptá a skousne si ret.
„Vážně bys chtěl?“ usměju se, a hned na to ho drze políbím.
„Myslel jsem, že bys mě mohl projíždět častěji, abych si taky zvykl,“ pokrčí ledabyle rameny.
„Mmm, zamiloval jsem si to s tebou, takže v tom nevidím takový problém. Navíc, když to sám chceš,“ líbnu ho na bradu.
„Už jsme se tak dlouho nemilovali, lásko,“ zakňučí. Jako bych to neříkal.
„Chybí ti to?“
„Děsně moc,“ vydechne. Ah, tohle na něm tak miluju. Jak je chtivý a dává mi najevo, že mu milování se mnou chybí.
„Mhh, ty dráčku,“ usměju se a skousnu mu ušní lalůček. Sjedu mu rukou do rozkroku a trošku ho podráždím.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
ale že okamžite,ale že okamžite chcem ďalšiu časť! awww ^^ no just to useknú takto! 😀
Oh!!!! Nadherne!!!!! Ja chci pokracovani jeste dneska!!!!!! 🙂 je to tak dokonale, opravdu se mi to libi a nemuzu se dockat na pokracovani, protoze bude stat za to!!!:) aaaaa uz by tady byl!!!!!:-) miluju tuhle povidku :-):-) krasna 🙂
Já koukám…takový poklidný ráno…jak já bych si něco takovýho nechala po dlouhé době líbit…takový klídek…já furt jen shon….závidím ji..těším se na další část kapitolky
Díl, který po dlouhé době zaváněl pohodou. Já nevím, ale pro mě byl až tenhle díl popsáním toho, jak jsou oba šťastní a spokojení, možná proto, že tam byla ta ranní idylka vstávání a ve sprše. Těším se na pokračování, Billův otec se nejspíš ještě načeká 😀
wow :)) ^^ a takhle blbě to useknete 😛 no to se dělá 😀
oooooh, a najednou Tomovi nepřijde, že má Bill "ptáka jak Sochu Svobody", co? 😀
Dalšíí…to bylo tak krásný a roztomilý…úplně si umím představit jak Tom žuchne z postele =oD
to bylo neuvěřitelně roztomilý…:) nemůžu se dočkat pokráčka :D!