Vstal od svého přeplněného stolu a téměř automaticky sáhnul po jedné z nikotinových tyčinek, ležících v jeho drahém pouzdérku. Zapálil si a vdechl první kouř do plic, jeho kroky samy kráčely k velkému oknu, u nějž se zastavily.
Odklepl rychle se tvořící popel do broušeného popelníku, ležícího na parapetu, a vzhlédl od něj, zadíval se na město, jež se před ním jasně skvělo v paprscích dopoledního slunce.
Lačně potáhl a přivřel víčka nad slunečním svitem, jeho myšlenky se opět stočily k tomu samému.
Myslel si, byl v domnění, že to byla jen jedna z nocí, jež trávil v přítomnosti svých jednorázových záležitostí. Nebylo by to poprvé ani naposled.
Byl zvyklý na úlety, možná až příliš. Čas od času se mu naskytla příležitost, pokud navštívil jeden ze svých oblíbených podniků, mužů a obdivovatelů, jež se snažili jej získat komplimenty a lichotkami, se kolem něj točilo vždycky dost a dost. Pokud chtěl, nikdy neměl o tyto známosti nouzi. Jen málokdy odcházel z baru sám.
Alkohol jeho chuť po sexu ještě povzbudil, pokud měl po svém boku společnost muže, nikdy v tom nebyl problém.
Ráno se probudil obvykle jako první, neutichající bolest v jeho hlavě byla jen následkem alkoholového opojení, avšak jeho tělo bylo příjemně uvolněno, uspokojeno bouřlivou nocí. Pokaždé vstal a v tichosti se obléknul, zmizel dřív, než se jeho chvilkový milenec mohl probudit, aniž by zanechal jediný vzkaz.
Bylo to jedno z jeho nepsaných pravidel, pokaždé se zachoval stejně, udělal to tak, jak bylo jeho zvykem. Užít si a ráno zmizet, nezanechat po sobě jediné stopy, jež by k němu neznámého muže mohla přivést. Nikdy tomu nebylo jinak.
A teď… najednou se vzbudil v neznámém, cizím pokoji, v němž nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde odehrála jedna ze žhavých nocí. Probudil se, sám v cizí posteli, po jeho boku nespal žádný z milenců, žádný mladík ani muž. Jeho zachránce ležel na podlaze jen kousek od něj, aby mu v následujících chvílích směl objasnit situaci, říct vše, co se v onu noc stalo.
Měl možnost, jakou tu noc neměl nikdo jiný. Vzal jej z baru opilého k sobě domů, jeho tělo patřilo jen jemu. Mohl si užít, strávit noc, plnou vášně a nespoutaného sexu, uspokojit všechna svá erotická přání, jež kdy měl.
A přesto to neudělal. Každý jiný na jeho místě by využil situace, každý jiný by myslel na sebe a na své uspokojení. Na své tužby. Na potřeby svého těla. Avšak on se zachoval úplně jinak.
Možná proto od něj včera ráno tak rychle odešel. Nečekal nic takového. Byl zvyklý na jiný přístup, na jiné chování. Tohle bylo až příliš zarážející, až příliš zvláštní. Nebylo to nikdy obvyklé.
Slastně potáhl z cigarety a odklepl další přebytek popele, do jeho mysli se vrátila ona vtíravá myšlenka. Myšlenka, jež mu nedala spát.
Ta chvíle, kdy seděl v pokoji chlapce, na jeho posteli. Ten okamžik, kdy si uvědomil, co se v noci stalo, kdy sklopil svoji tvář před pohledem čokoládových očí, jeho líce v tu chvíli zahořely ruměncem. Zastyděl se snad sám nad sebou?
Nikdy nepocítil stud. Nikdy se nestyděl za nic z toho, co udělal, před žádným z jeho milenců. Pro někoho, jako byl on, byl tento pocit neznámým.
Ne, jistě to nebyl stud. Nemohl být, on se přece nikdy nestyděl, nevěděl, jaké to je, cítit jej. Nebo jej snad včera cítil poprvé?
Přemýšlel nad slovy, jež mu chlapec stihl říct ještě dřív, než odešel. Slíbil mu, že nikomu neřekne to, co věděli jen oni dva. Nikdo se od něj nedozví nic z toho, co se v tu noc stalo. Dal mu svůj slib.
Avšak mohl mu věřit? Pochybnost v něm postupem času narůstala víc a víc, cítil tu nejistotu, jež jej po odchodu z chlapcova domu začala nahlodávat. Jistě, ten chlapec byl až neobyčejně poctivý, avšak bylo by lepší si jej pojistit, pro větší klid. Dostatečně velká finanční částka by jeho mlčenlivost mohla zaručit.
Poodstoupil od okna a naposled potáhl, típl nedopalek tyčinky do popelníku. Přehodil přes svá ramena sako a volným krokem zamířil k východu z kanceláře.
Hlasitý, pravidelný klapot vysokých podpatků se roznesl tichými chodbami jako ozvěna, jak kráčel dílnami, nevšímal si těch, jež se za ním otáčeli. Otevřel poslední dveře na samém konci a vstoupil dovnitř, jeho kroky výrazně zpomalily, jen pomalu jej přiváděly blíž k mladíkovi stojícímu zády u velkého pracovního stolu.
Dokončil poslední úpravu a několikrát výrobek pečlivě prohlédl, položil jej na pracovní desku a otočil se, jakmile za sebou uslyšel kroky. Ne natolik cizí, aby je nepoznal. Klapot vysokých podpatků nemohl patřit nikomu jinému.
„Pane?“
„Přišel jsem ti nabídnout jistou finanční odměnu, spojenou s včerejší nocí. Mohl bys navrhnout částku, jaká by se ti líbila. Dám ti peněz, kolik budeš chtít.“
Předstoupil před něj, zpříma se zadíval do jeho očí, do té chvíle, než chlapcův pohled uhnul před tím jeho.
Jako by přemýšlel a sbíral odvahu, až po chvilce se odvážil vzhlédnout k chladnému pohledu očí, jenž se na něj upíral.
„Nechci žádné vaše peníze. Ale pokud bych si směl opravdu něco přát, pak…,“
„Pak co?“
Netrpělivě přešlápl na místě, čekal na odpověď, jež se k němu měla donést.
„Pak bych si přál projít se s vámi městem,“ odpověděl upřímně, teď to byl on, kdo pohlédl do očí toho druhého.
Sklopil pohled, jeho mysl i hlas nyní vypověděl službu. Nečekal nic takového. Do tohoto okamžiku žil v domnění, že bude stačit jen jistá finanční částka, jež mu koupí a zajistí spolehlivou mlčenlivost. Avšak chlapec mu jeho mylné mínění vyvrátil.
Nemohl jej odmítnout. Byl to on, kdo navrhl odměnu, bylo by to až příliš nápadné, kdyby od svého rozhodnutí upustil. Teď již nesměl couvnout, bylo až příliš pozdě. Pokud měla být jeho pověst zachována a neporušena, pak mu nezbývalo nic jiného.
„Dobře tedy… zítra, až ti skončí práce, budu na tebe čekat před vchodem,“ vzhlédnul, setkal se s chlapcovým souhlasem.
Neunikla mu mladíkova pozornost, jeho pohled, jenž se na něj bez ustání upíral.
„Ještě něco?“ zeptal se, připraven odejít, jeho pečlivě upravené obočí vyletělo do výše.
Chlapcův pohled se plaše sklopil, jeho tváří prolétl malý úsměv, jak si uvědomil přítomnost mladíka, jen nesměle naposled vzhlédnul k jeho tváři.
„Nic, jen… věděl jsem, že přijdete.“
Tiché zašeptání mu bylo odpovědí, zaznělo tak zvláštně v tichu, jež mezi nimi dosud panovalo.
„Tak… tedy zítra,“ odvětil a otočil se zpět ke svému pracovnímu stolu, zanechal překvapeného mladíka za svými zády.
autor: Rachel
Och, jsem tak ráda, že vidím v Billově chování změnu, je vidět, že mu to v hlavičce šrotuje a za to jsem vskutku šťastná. 🙂 těším se na další díl.
No takže vezmu to asi zase od začátku 😀 Bill, že by se nám zastyděl? No taky měl za co 😀 určitě to musel být super pohled, jak byl úplně mimo sebe. Ale poprvé mu to vadilo, myslím si, že mu nějakým způsobem záleží na tom, co si o něm Tom myslí, jaký o něm má obrázek a chce si před ním udržet jistou úroveň. Což se mu teda tím večerem, kdy se slil, jak sud, nepovedlo…to tedy opravdu zapůsobil 😀 a to jak tam popisoval, jak je na to zvyklý se vždycky navalit a pak s někým vypadnout dom, to je teda dost dobrodružný, protože takové úlety jsou docela riskantní, když není dostatečně při smyslech, to musí být prdel, třeba nic si nepamatuje, ráno se probudí, koukne vedle sebe a říká si panebože, to byla taková tma? Kým sem se to nechal fiknout 😀 😀 no ne ale to se mu přece muselo někdy stát, určitě si vždycky nemohl dotáhnout nějakého italského hřebce 😀 Ještě jsem si na malou chvíli myslela, že jak se vzbudil u Toma a přehrával si to v hlavě, že Tom nevyužil situace atd. že začne mrcat, že ho Tom beztak nevobjel právě z toho samého důvodu, z kterého se mu tenkrát podle Billovy dedukce nepostavil stožár. Ale teda naštěstí nic 😀 to si snad poprvé nestěžoval 😀 Já to věděla, že Bill bude chtít Tomovu mlčenlivost vyřešit penězi! Njn čím taky jiným, vyhazuje je z okna, jako odpadky, když jich má tolik. Přemýšlela jsem, jestli si je Tom náhodou možná nevezme, kvůli té mámě atd. ale neudělal to, což jsem očekávala spíš no. Ale totální výser byl s tím, jak se ho zeptal na tu procházku městem, jsem úplně valila čočky 😀 Tom je teda dobrej kápo, že se ho vůbec odvážil zeptat. A Bill to zase bral, jakože musí jít, jinak by to Tom vykvačil, ale ono je to dobře, protože jinak by beztak dělal ofrky. A vůbec co má co pochybovat, kdyby byl Tom taková sviňě, že by to chtěl vykecat, tak by ho přece nezachraňoval, nebral k sobě domů a nebránil ho. Njn Bill a logické uvažování se nějak míjejí poslední dobou 😀 už má ten mozek krapet vychlastanej, tak neslouží jako dřív no. I když já jsem ta pravá, která má co říkat 😀 😀 ale myslela jsem si, že Tom pracuje u pracovního stolu, který je na očích ostatním a vedle jsou další, ale tady z toho mi vyšlo, že pracuje teda v místnosti, kde je ten stůl oddělenej…ale už si začíná frkat prej věděl jsem, že přijdete 😀 prostě Billdu dobře vysral, ani nevěděl, co na to říct a tak radši valil pryč 😀 No já su hlavně zvědavá, co z toho bude, Tom určitě musel z nějakého důvodu chtít, aby se s ním šel projít. Určitě neměl v plánu jenom tak jít krmit třeba do parku holuby…takže s ním možná bude chtít o něčem mluvit a jsem zvědavá o čem. Excelent díl drahá 😉
Ale Bill se stydí :)) To je sladké..konečně náznak lidskosti. Líbí se mi to jeho přemýšlení nad tím jak je Tom jiný, jak jeho tělo nezneužil k svému uspokojení..konečně to taky vidí, konečně vidí na Tomovi něco jiného než sex..:)
A Tomovo přání že nechce peníze, ale procházku městem, mě dostalo. Takové prosté přání ovšem pro Billa to určitě bude mnohem těžší než poslat Tomovi na účet pár tisíc..strašně se na tu jejich procházku těším, jsme celá nedočkavá na další díl :))
Tyjo já nemám slov.Bylo mi jasné,že si Tomovu mlčenlivost bude chtít pojistit penězi.No ale to,co Tom řekl,že chce….no wau..to bylo dokonalý.Nehorázně se na to těšim.Vůbec si je totiž neumim představit spolu někde venku. Takže jsem neskutečně zvědavá. Jinak jsem šťastná,že si Bill začíná uvědomovat,že Tom je jinej…,že prostě neni stejnej,jako ostatní. Je hustý,jak Billovi neni jedno,co si o něm Tom myslí….jak mu to všechno vrtá v hlavě. Jsem fakt zvědavá,jak se tohle bude vyvíjet dál.Už aby byla další sobota.:)
wooooow! tak se nám to začíná pomalu hýbat. 🙂 Tomova žádost mě absolutně dostala. taky jsem si myslela, že by si peníze vzal, hlavně kvůli mamince a on místo toho chce tahat Billa na jeho podpatkách městem na prochajdu. 😀 vidím v tom šanci, jak si pokecat a trochu se vzájemně poznat. ;);) to by bylo sakra dobrý. teda pokud nebude dělat Bill zase nějaký obstrukce. 😀
a prej: veděl jsem, že přijdete. :D:D lolec, ten kluk mě dostává. začíná se docela osmělovat. Billovi se z toho ještě zavaří mozeček, jak se bude snažit přijít na to, co za tím vším vězí. 🙂 no nemůžu se dočkat. 🙂
A krucis, tak se nam to prece jen pohlo kupredu. Bill je prece jenom clovek, a ne jenom povrchni, sexem posedla fiflena… i kdyz tahle jeho podoba byla taky velice zajimava, ale prece jenom nejake ty emoce a intelektualni kapacita taky neni na skodu. Doufam jen, ze zase necukne a neztahne se zpatky. Ono prece jenom, zacit si uvedomovat neprijemne a mnohdy nepekne pravdy sam o sobe, musi byt desive. Zacal o Tomovi uvazovat, a ne jen o jeho fyzicnu, coz je velice slibny zacatek.
Tim, jak Tom poprosil o prochazku s Billem, u me vyhral na cele care a maximalne zabodoval. Jestli jim to bude psano ve hvezdach a budou oba statecni, tak tenhketo krok pro ne muze byt naprostym ternem. Sam od sebe by se urcite Bill nikdy neprimel k tomu, aby se s Tomem zacal sblizovat a jeho "jako protiplatba prislibena" prochazka jim toto muze dokonale umoznit. Nemyslim si sice, ze by Bill Tomovi o sobe zacal klopit prehrsle informaci, na to je desne brzo, jeste pred par dny byl totalne nedostupny a studenay jako psi cumak, ale aspon ma sanci se dozvedet vic o Tomovi, ktery urcite pristupnejsi je, a tak si o nem zacit delat ucelenejsi obrazek:-) No jsem opravdu napjata a cekam, jak se to bude posouvat dal. Vzdy me fascinvaly takove ty pribehy obracene naruby, jako tenhle, kde nejde o klasicke romanticke sblizovani se, zalaskovani se, potom o prvni letme pohledy, potom i doteky a nakonec i neco vic, ale kde je to naopak… nejdriv zcela neomaleny, animalisticky sex, v Tomove pripade navic jeste placeny a teprve pak dochazi na city, emoce a rozkvet neceho vic. Jen tak dal Rachel…-))
[2]: Emilko, prosim te, proc nekomentujes i u ostatnich povidek… ja se ti holka vzdy tak pobavim:-)
Tom je proste perfektný , chce tak málo aj keď pre Billa to musí byť určite ťažšie ako mu dať pár tisíc 😛 . Teším sa na romantickú "projížďku" , moc moc moc . Podla mňa sa zblížia , musia 😀 ! Bill je pekné kvítko podla toho čo bolo v prvej časti poviedky , ale to už som dávno vedela 😀 . Aj Tom začína nadobúdať nové tvary … napríklad v tomto diele Billa zotrel predposlednou vetou 😀 Ďakujem za super diel x)
[6]: No ono to bude tím, že žádnou jinou povídku nečtu 😀 možná sem tam nějakou jednodílku, ale jinak nic… jinak většinou komentuju všechno, co přečtu. Ale jsem ráda, že jsem tě pobavila, aspoň někoho 😉
ledová královna vyvedená z míry :D:D:D už bylo na čase :D:D a to jenom proto, že ho hodný Tomík ho pozval do města na procházku :D:D na kterou jsem fakt moc moc zvědavá :D:D
nedávno jsem objevila tuhle povídku a říkám si, že si jí přečtu od začátku 😀 během jednoho odpoledne jsem to zvládla až sem..:D a naprosto mě povídka chytla..:D způsob psaní, postava "neviného" Tomíka..:D pání totálně se těším na další díl:D
Krásné krásné krásné .. 🙂
No na tú ich prechádzku som zvedavá 😀