„Doufám,“ Gustav pomalu promluvil, „že jsem neviděl to, co jsem viděl. Protože kdybych viděl to, co jsem viděl, to by byl…“
Georg ho doplnil jediným výstižným slovem. „Průser!“
Bill se přikrčil a začal si okusovat nehet na palci. Byl úplně mimo, nebyl schopný přemýšlet, vůbec ho nenapadlo, že se na to přijde, a už vůbec ne tak brzo. Strnule zíral do Gustýno obličeje ale neviděl ho. Místo něj měl před sebou výjev jako z hororu. On sám a Tom uprostřed davu lidí, křičící Gustav, fanynky, které po nich hážou kameny. Potlačil slzy.
„Řekněte mi někdo, že jsem neviděl, jak se dvojčata líbají!“
Tom zakoulel očima. „Neviděl jsi, jak se dvojčata líbají…“ prohlásil snaživě. Viděl v tom jedinou možnost, přesvědčit ho o tom, že se jen mýlí, že se mu to celé zdálo. Sice nevěděl, jak to udělá, ale musel to aspoň zkusit. On, protože Bill toho v tuhle chvíli očividně nebyl schopný. Zachmuřil se, zase to zbývalo na něj…
Gustav celý zrudnul a rozezleně na něj ukázal prstem. „Sklapni, Tome, já vím, co jsem viděl!“ vyprsknul. „Krucinál, jak můžete?! Vždyť přece nemůžete!“
„No tak, Gusty, uklidni se…“ Tom byl ztuhlý jako prkno, ruce před sebou v gestu muže, který vykradl banku a pak zjistil, že na něj na ulici čeká houf policistů s namířenými zbraněmi. Právě tak mu teď Gustav připadal. Jako policajt. S brokovnicí a pěkně ostrými náboji. A ta brokovnice byla namířená přímo na jeho rozkrok.
„Neříkej mi Gusty!“ Gustav zavřeštěl tak hlasitě, že sebou Georg vyděšeně trhnul.
„Já Toma miluju,“ ozvalo se tiše vedle Toma. Bill se zamračeně díval na Gustava, ve tvářích ruměnec.
„Cože?“ Bubeník nebezpečně zavrčel.
Bill se neohroženě narovnal do plné výše svých téměř sto devadesáti centimetrů, blonďák musel zaklonit hlavu, aby na něj viděl. „Miluju ho,“ zopakoval Bill a Tomovi nezbylo než se nadýmat pýchou nad bratrovou odvahou.
Gustav měnil barvy jako světýlka na vánočním stromečku. Nejdřív zrudl. Pak zmodral. A nakonec neskutečným způsobem zbledl, vrtíc hlavou ze strany na stranu tak prudce, až mu ruplo za krkem. Nevšímal si toho a propaloval Billa nevěřícným pohledem.
„Jééé,“ Georg se nenuceně zaradoval. „A budete mít svatbu?“
„Debile,“ otituloval ho Gustav podrážděně a dupl mu na nohu, aby ho přinutil přestat poskakovat nadšením. „Samozřejmě, že nebudou mít svatbu!“
Georg se na něj ublíženě podíval, slzy na krajíčku. „Seš zlej!“ oznámil mu. „Nech je, když se mají rádi!“
Tom se rozhodl využít Gustavovy chvilkové nepozornosti, zapříčiněné hádkou s Georgem, který ho obviňoval, že je necitlivý, a utéct na chvilku od řešení jejich problému. Doslova. Chytil bratra za ruku a snažil se mu naznačit, ať utíká. Bill nechápal, ale ochotně stiskl jeho prsty. Tom protočil oči. Dobře, tak tedy jinak.
„Ty vole, zdrhéééj!“ zařval na celý les, až se o pět kilometrů dál dala srnka na zběsilý úprk, ve snaze zachránil si holý život, a sám vyrazil kupředu, s překvapeným bratrem v závěsu za sebou. Bill ani Tom sice nebyli nijak výrazně sportovně nadaní, ale měli dlouhé nohy a motivaci. Gustav se vykašlal na Georga a pustil se se supěním za nimi, za zády Gea, který vesele pokřikoval a zřejmě to považoval za docela dobrou hru.
Uběhli sotva sto metrů, když Tomovi přistála na zádech těžká váha. Neudržel se na nohách a rozplácl se na zemi. Bylo to už podruhé během několika dní, co ležel na břiše, s kilem jehličí ve chřtánu. Shodil ze sebe Gustava, který tak něžně přerušil jeho trénink na maraton a znechuceně vyplivoval jehličí. Bill stál kousek od něj a evidentně si nepřál nic jiného, než jít k němu a osobně si ho oprášit. Ale díky strachu z Gustava si nedovolil přiblížit se víc než na deset metrů.
„Ty jsi idiot,“ obvinil Gusty Toma stále bez dechu, ve tváři výraz zahanbení. „Já vám přece nic-„
„Ale! Co tak najednou?“ Tom krčil čelo. Georg se nepřítomně usmíval. Bill mlčel jako ryba. Gustav se styděl.
„Georg,“ vysvětlil jednoduše. „Říkal, že vás mám nechat, když se máte rádi. A víš, že děti a opilci mají pravdu. Takže…“ zhluboka, roztřeseně se nadechl, „jestli se… máte rádi…“
Tom vyhledal bratrův pohled a usmál se. „To máme,“ přisvědčil.
„V tom případě vás nechám.“
„Díky, Gustý!“ Bill zajásal a nadšeně kamarádovi skočil kolem krku, držíc ho tak pevně, že ho prakticky škrtil.
„To je, heh, dobrý,“ vyhekl Gustav přidušeně a poplácal ho po rameni, aby ho pustil.
Zpátky k chatě se vydali všichni společně. Gustav sledoval propletené prsty bratrů Kaulitzových a snažil se ignorovat Georgovo švitoření o tom, že kdyby se dali dohromady oni dva, bylo by to ještě lepší, protože by mohli chodit s dvojčaty na dvojitý rande. Ne, to ne. Musel by se úplně zbláznit, aby si začal něco s Georgem. I když mu celkem lichotilo, že má obdivovatele.
„Hej!“ zavolal na bratry. „Stejně jsem měl pravdu. Říkal jsem od samého začátku, že se mezi vámi něco stalo.“ Samolibě se poplácal po hrudi. „Ty jo, já jsem fakt borec…“
KONEC
autor: Mary
ach né to je škoda,že už je konec.mě tahle povídka šíleně bavila.no ale musim říct,že to skončilo krásně.:) z gustava jsem nemohla 😀 ! byla to síla. líbí se mi moc ,jak píšeš.
neee proč je konec?:(:(:( taková úžasná povídečka:)bude ještě náký pokračování?
:DDDDD krása :DD Ale říct o Gustym,že je těžká váha….to si nezasloužil :/ :DDD
Ja som sa pri tejto poviedke tak štrasne bavila, bolo to super, a lepčie to škončiť nemohlo.
Musím říct že tohle je jedna z velmi mála povídek u které se nahlas směju 🙂 Tak prosím… jen tak dál… DOKONALÝ :DDDDDD
Hledala jsem nějakou povídku, u které by bylo příjemné strávit odpoledne, u které bych mohla zapomenout na svoje starosti a konečně na chvíli upustit plyn a prostě vypnout. A musím říct, že jsem vybrala naprosto správně. Tahle povídka nepostrádá humor, naopak je v ní ho spousta a to je na tom to nejlepší 😀 V průběhu jsem se chvílemi smála tak na hlas, že se mě máma přišla ptát, jestli se něco neděje, že většinou tak moc slyšet nejsem 😀
Líbilo se mi, že se povídka nezaměřovala až tak moc na vztah dvojčat, jako spíš na reakce jejich okolí a na jejich okolí obecně. Například Georg praštěný salámem byl vskutku… uhm… zajímavý 😀 Jen když ho Gustav praštil, doufala jsem, že ho poveze do nemocnice a nechá tak twins volný prostor… No, spletla jsem se, nevadí 😀
Jen jediné, co mi uniká a co nechápu, je, jak mohla být dvojčata při druhém sexu potichu… to vůbec jde? 😀 Géčka musí mít fakt dobrý spaní, jinak si to vysvětlit nedokážu 😀
K povídce se budu určitě ráda vracet, hlavně ve dnech, kdy je potřeba vnést do toho mnohdy nudného života trochu humoru =)) Moc příjemná povídka =))