No one is innocent II – I will love you forever 39.

„Jsi roztomilý,“ šeptne mi do ucha a pak mě na něj políbí.

„Mmm… Jo?“ zasměju se a hladím ho po břiše. Má ho tak perfektní. Yeh, jako všechno na něm.

„Yeah. A taky moc krásný,“ pohladí mě po boku a víc se mi do klína našoupne. Dá mi nohy kolem boků. Políbím ho na rty a za spodní ho zatáhnu. Jo, kdybychom byli mimo tyhle lidi… Děly by se věci.
„Ne jako ty,“ šeptnu a potichu se zasměju. Vydechnu.

„Musíte se pořád olizovat?“

„Nějaký problém?“ ušklíbnu se a jednu ruku omotám okolo Billova pasu a znovu ho políbím.

„Je nezáživný se na to dívat.“

Protočím oči, znova si potáhnu. Nezáživný? Ale šukání, to jo. Zasměju se. Nemůžu říct, že nechápu, když nechápou oni. Ale přijde mi to celkem vtipné, ta jejich nadrženost. To ale mnou asi nebude.

„Přál bych si vidět princeznu v akci. Snad umíš nařídit to, co chceš, aby dělala, ne?“ ušklíbne se na mě Andy. Svět se opravdu zbláznil. Tohle, že říká blonďáček, který na Billa žárlí? Musí bejt sjetej, nebo já nevím co. Tohle opravdu nemůže být normální… Stav. Povzdechnu si a zakroutím hlavou.
„Nemůžu Billovi nakazovat, co má dělat.“ Nebo jsem sjetej já! Někdo mi něco dal do pití, beztak. A teď mám halušky. Ale… Jo, já dneska nic nepil. Zakroutím nad tím hlavou. Detail.

„Ale snad umíš říct, co chceš, aby udělal, ne?“

„Proč?“ ušklíbnu se a vytáhnu jedno obočí. Nechápu, kam tahle konverzace směřuje. Navíc, když to začal Andreas.

„Nic. Myslel jsem, že si umíš dupnout, ale necháváš princeznu, aby tebou manipulovala. To není dobře, víš?“ Nechávám Billa, aby se mnou manipuloval? Jak k tomu přišel? Dobře, možná… Možná někdy… Hm.
„Nenechávám ho se mnou manipulovat,“ vydechnu a protočím panenky.

„To si povíme za čas, hm?“ mrknou na mě zelené oči. Zavrtím nad tím hlavou.

„Láskoo, můžu?“ zasměje se černovlásek vedle mě a sáhne na trávu. Nakrčím obočí a kouknu na blonďáka. Aniž bych se na Billa podíval, tak mu to podám.
„Jak to myslíš?“ zamrkám a zvednu obočí. Měl jsem to pochopit? Jestli jo, tak jsem to nepochopil. Mám polední dobou nějaké pomalé reflexy. Heh.

„Přesně takhle. Normálně bys brko nikomu nedal. Tohle je už druhý, který ti princezna zabavila.“

„A to jsi podle tohohle usoudil, že se mnou Bill manipuluje?“ zasměju se a olíznu si rty.

„Je to tak ve všech věcech. Tome, přiznej si to,“ zavrtí Andreas hlavou. Zajímalo by mě, co mu zase přelítlo přes noc. Fakt že jo. Tohle nemůže být normální.

„Nepřiznám. Říkáš ve všech věcech? Například?“ Je to celkem vtipné. Nenechávám přece Billa manipulovat se mnou. O tom bych něco věděl, nebo ne? Andy jenom žárlí. Jo, tak to je.

„Nežiju s vámi pořád. Ale mohl by sis toho všímat.“

„Miláčku, dáme si doma vanu, koukne na telku a půjdeme pak do postýlky?“ zasměje se mi u ucha černovlásek. Pousměju se a přejedu dlaní po Billových zádech.
„Mmm… Nezní to špatně,“ přikývnu. Stejně to nepobírám… Andyho.

„Na co se chceš dívat?“

„Můžeš něco vybrat, jestli chceš. Nebo se můžeme podívat na ty prasárničky,“ ušklíbnu se a sjedu dlaní na Billův zadek. Byl by to… Pěkně trávený večer. Bill, porno… Mmmh,.

„Mhhh. Vašim to nebude vadit?“ přitiskne se mi na bok a olízne mi tepnu na krku. Mh… Takhle se Bill nechoval na začátku. Abych pravdu řekl… Chybí mi ten nesmělý Bill. Ale zatím netřeba se o tom Billovi zmiňovat. Nechci, aby si to nějak blbě vyložil. Třeba… To bude jenom tou trávou, hm?! Možná… Uvidíme.
„Myslím, že naši budou mít dost práce se svýma vlastníma úchylárnama,“ ušklíbnu se.

***

„Tome, na co se tady budete koukat? Ráda bych se taky na něco podívala,“ zasměje se na mě máma a sedne si vedle mě a Billa na gauč. Usměje se na nás.

„Na filmy nepřístupné rodičům, v přítomnosti dětí,“ zazubím se. No to jistě, dívat se na tohle s mámou. Ta ať se na to klidně dívá, ale někde… fuč.

„Mám to brát tak, že mě syn vyhazuje z vlastního obýváku?“ zasměje se a zakroutí hlavou. Stoupne si a jde ke dveřím.

„Ale vůbec ne,“ ušklíbnu se ironicky a zasměju se. Ani trošku, maminko.

„Ale potichu, ano? Táta přišel z práce, spí,“ mrkne na mě a z místnosti obejde. Jakmile se tak stane, přitiskne se Bill na můj bok. Zdá se mi to, nebo tráva z něj venku vyprchala? Pokud jo, je to jedině dobře. Ale zase je zvláštní… Že se chce se mnou dívat na péčko, i když před tím o to nestál. Ale co. Jen ať se dívá. Budu to mít i já snazší. Pokud dostanu chuť, nebudu muset za ním nahoru. Ohnu ho tady o sedačku nebo o stůl… Kurva. Už jen z toho pomyšlení mi je těsno. Vydechnu a Billa pohladím po ruce. Natáhnu se po ovladači. Chvilku na něj koukám a pak se ušklíbnu. Kouknu na Billa.
„Můžu?“ zvednu jedno obočí. Nechám na rtech hrát stále menší úšklebek. Musím se raději ujistit. Ještě by se mi chudák polekal.

„Samozřejmě,“ zavrtí se a víc se na mě natiskne. Olíznu si rty a pousměju se. Pohodlněji se usadím. No, na tohle pohodlí potřebovat budu. Vytáhnu jeden koutek úst a stisknu Play. Položím zase ovladač na stůl a pohodlně se opřu. Tak… A teď to bude zajímavé.

(Bill)

Dívám se na Toma. Pohladím ho po břiše. Opravdu nevím, jakej typ tam pustil. Políbím ho na tvář a kouknu mu do očí. Možná by bylo dobré zjistit to dřív, než se začneme koukat, že? Usměju se.
„Lásko, jaký typ péčka to je? Hetero nebo homo?“ hladím ho po boku a víc se tisknu.

„No. Je to od Andrease. Byly tam oboje, teď si ale… Nejsem úplně jistej, které je tohle…“ pokrčí jen tak rameny a nakloní se ke mně, aby mě políbil jen tak letmo na čelo.

„Dobře,“ kývnu a usměju se. Svléknu mu tričko, hodím ho za gauč. Stejně by si ho za chvíli svléknul sám, tak proč mu nepomoct? Malá výpomoc nikdy nikomu neuškodila. Obkružuju prstem linii svalů, kouknu na televizi. Heh, super. Strčil tam Tom to správné.

„Čum, jak má velkýho ptáka,“ olíznu si rty a nasucho polknu. Koukám na nějakýho… Kluka, kterej má svaly a na jednoho takovýho… Křehčího. Tom nadzvedne zadek a zase zpátky se posadí. Jako by chtěl najít pohodlnější pozici.
„Mmm… Líbí se ti?“ ušklíbne se a prohrábne mi trošku vlasy, lehce za ně zatahá.

„Strašně moc. Je tak… Obrovský,“ zalapám po dechu. Nasucho polykám. Představuju si, že je ve mně a šuká mě… Pevně zavřu oči a zasténám. V duchu se ale proplesknu a snažím se vrátit do reality. Ne, nemůžu myslet takhle. Šukat můžu jen s Tomem, tak. S nikým jiným.

„Zašukal by sis s… tím, hm?“ ušklíbne se Tom. Slyším to v jeho hlase, úšklebek, menší úsměv. Tohle už poznám za tu dobu. Pohladím ho po tváři a zakroutím hlavou. Jistěže jo, ale to nemůžu říct Tomovi takhle na rovinu. Usměju se.
„Jen kdyby sis to přál ty,“ vzdychnu mu do ucha. Tak, to by mohla být dobrá odpověď, ne? Neřekl jsem ani ne, ale ani jo. Fajn, jsem spokojený se svojí odpovědí. Olízne si rty a koukne po mně.

autor: Catherine & Sch-Rei