Za linií nepřítele 13.

Tom přidržel Billovi dveře výtahu, a hned jak se za nimi zavřely, natisknul černovláska na pomalovanou plechovou stěnu. Opřel se čelem o to jeho, dech se mu zrychloval. „Co si to se mnou udělal?“

„Já se nevyznám ani v sobě.“ Bill chtěl sklopit hlavu, ale Tom mu v tom bránil.

„To jsme dva.“ Tom nahmatal rukou tlačítko ‚přízemí‘, počkal, až se výtah rozjede. Když se dostali do mezipatra, hmátnul na červené STOP. Pousmál se na Billa, konečně se mu znovu přisál na rty. Na nic nečekal, zdravou rukou vjel do černých vlasů. Jazykem se setkal s Billovým, jeho piercing ho dráždil k nepříčetnosti. Netrvalo dlouho a líbali se snad ještě vášnivěji než na tom gauči. Bill mapoval pomocí nehtů celá Tomova záda, nevědomky se k němu tisknul blíž a blíž. Byl jako opilý, Tom ho přiváděl do vakua, kde nebyl schopný myslet. Existovaly jen ty měkké rty, které měl teď konečně příležitost líbat.

Uniklo mu pár výdechů, když pod prsty ucítil vypracované svaly na ramenou a na zádech, Tomovy prsty, lehce tahající za jeho vlasy, mu na klidu taky příliš nepřidávaly.

Oba byli lapeni v pocitu neskutečné rozkoše. Užívali si přítomnost toho druhého a jejich zvířecí pudy přebraly velení. Dravé polibky, doteky a horko, které mezi nimi narůstalo, začínalo být až nesnesitelné. Jejich srdce bušila jako o závod. Kdyby jen mohla, snad by jim i vyskočila z hrudí.

Bill hladil Tomovu dokonale vypracovanou hruď a bříško. Užíval si ten pocit, kdy mohl mít Toma tak blízko u sebe a líbat jej a dotýkat se jej. U Toma to bylo podobné. Začínal si uvědomovat, že po Billovi touží daleko víc, než si myslel. A nebyla to jen fyzická tužba. Sarah měl sice rád, ale asi jako nejlepší kamarádku a ne ženu, se kterou by dokázal žít. Vždyť už jednou se to v jejich vztahu pokazilo, takže klidně může zase, a navíc Sářina ignorace k tomu, co jí Tom říká, mu už také lezla na nervy. Asi si s ní bude muset promluvit. Teď však na to nemyslel a plně se věnoval Billovi. Něžně, ale zároveň dravě opět líbal jeho rty. Stávaly se pro něj závislostí. Pak přišel chvilkový zlom a oba se od sebe prudce odtrhli. Jejich dech byl zrychlený a v očích měli plamínky vášně. Navzájem se jeden díval do očí toho druhého. Tomova tvář byla vážná, ale zároveň poznamenaná vášní. U Billa tomu bylo stejně.

„Co jen to se mnou provádíš?“ zašeptal mu Tom do ucha a Bill musel při tom šepotu zavřít oči. Když si olízl rty, stále na nich cítil Tomovu chuť.

„Asi… asi to samé, co ty se mnou.“ Hlas se mu trochu zadrhával. Nedokázal pořádně poskládat smysluplnou větu, jak byl od toho vzrušení roztěkaný.

Po chvíli ucítil Bill Tomovy rty na svém krku, jak tam sály a laskaly jeho kůži. Mírně pootočil hlavu, aby tak měl Tom prostor se vyjádřit, a tím mu dal i němý souhlas k tomu, aby pokračoval. Z jeho úst občas uteklo slaboulinké zasténání. Klíny obou mužů se probouzely k aktivitě.

V tuto chvíli byl Bill ten rozumnější, a i když nerad, stopnul tohle počínání.

„Tady ne,“ řekl tiše a zadíval se Tomovi do očí. Ten bez jakýchkoliv otázek pochopil. Proto se odtáhl a zmáčknul tlačítko, které opět dalo výtah do pohybu. Jakmile dojeli až do přízemí, vystoupili a vyšli ke dveřím. Tom si neodpustil ještě jeden polibek.

„Kdy se zase uvidíme?“ otázal se Tom, když se odtál.

„Nevím, doufám, že co nejdříve,“ usmál se Bill a vydal se s blaženým pocitem domů.

><

Uběhlo pár dní a Tom pocítil v bytě, kde bydlel, jisté změny. Sarah začínala být až moc vtíravá než obvykle, a to bylo i pro Toma trošku moc.

Zrovna seděl na gauči a sledoval televizi. Sarah vedle něj a tulila se k němu. Všechno bylo v pořádku do té doby, než mu začal rukou jezdit pod tričkem na břiše. Pak jej začala líbat na krku a završila to tím, že mu s šibalským úsměvem sedla na klín a chtěla jej dravě políbit. Tom byl však neutrální.

„Dívám se na zprávy, nevadí?“ zadíval se na ni, ji to však neodradilo.

„Ale no tak, čumáčku. Už dlouho jsme se nemilovali. Pojďme se pomilovat,“ chtěla se na něj opět vrhnout, ale Tomovy statné paže ji zadržely.

„Sarah, já teď nemám na milování náladu.“

„To jsi říkal i před tím. Co je s tebou, Tome, vždycky jsi měl sex rád. To už tě omrzel?“ zadívala se na něj tázavě.

„Ale neomrzel, jen teď nemám chuť, chápeš?“ řekl trochu razantněji, aby to pochopila. Ona se však naštvala, vstala a odkráčela pryč do ložnice. Tom si jen povzdechl. Moc dobře věděl, v čem je ten problém, proč se s ní nedokáže milovat. Měl Billa plnou hlavu. Od toho líbání ve výtahu se neozval a Tom na to pořád musel myslet. Neustále si v hlavě přehrával ty dva okamžiky, to nevinné líbání na sedačce a pak tu žhavou chvíli ve výtahu. Málem se tam neudržel, už chyběl jenom kousek, aby Billa zatáhnul někam do sklepa a pomiloval ho. A kdykoli se k němu Sarah takhle lísala, čím dál víc si uvědomoval, že tohle nechce. Chtěl Billa.

Ale nemohl poslat Sarah do háje, to neuměl. Nikdy neuměl říkat lidem, které měl rád, ne. To dilema ho ubíjelo. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava a stále častěji mu na mysl přicházelo východisko, na chvíli se od toho všeho odpoutat, vypadnout z tohohle bytu i města.

Po hodné chvíli zvažování vzal do ruky telefon a vytočil známé číslo.

><

„Ale Tome, musíš mít klid, nemůžeš se plahočit 500 kilometrů jen tak, nazdařbůh.“ Sarah lamentovala, rozhazovala ruce a snažila se Tomovi vytrhnout cestovní tašku.

„Už jsem skoro v pořádku, chodím na rehabilitace, doktorka mi to povolila. Prosím tě, jednou se nestarej!“ Tom mluvil skoro zoufale, potřeboval odtud vypadnout, pocity v něm vřely.

„Ale prosím…!“

„Ne, odjíždím za svojí matkou! Na pár dní, potřebuju si vyčistit hlavu. Bez tebe, bez všech. Uvidíme se za týden.“

Dveře zapadly do pantů, Tom scházel po schodech s taškou hozenou přes zdravé rameno. Snažil se z hlavy vymazat ten ublížený pohled, poslední, co mu Sarah věnovala, než odešel.

Utišil ty nejhorší výčitky, které cítil a zvednul zvonící telefon.

„Trümper… už jdu… jo, hned jsem dole.“

Hned u vchodu do věžového domu, jež začínal po té době nenávidět, nastoupil do bílého SUV. Za volantem se usmíval jeho nevlastní otec, jehož si matka našla už v jeho dětství. Bral ho jako otce, svého pravého znal vlastně jen z fotek a z jedné návštěvy, když byl šestiletý.

„Ahoj Gordone.“

„Tome, rád tě vidím,“ usmíval se Gordon, hnědovlasý muž se zářivým úsměvem.

„Já tebe taky. Jeď už prosím tě.“ Tom s obavou otočil oči ke vchodu do věžáku, snad jako by se bál, že z nich vyběhne Sarah a pomocí čehokoliv se ho bude snažit dotáhnout zpátky.

Gordon se smál. „Copak? Problémy?“

„Malý… pamatuješ si Sarah?“

„Matně.“ Auto se rozjelo, pomalu se proplétalo Berlínskými ulicemi.

„Je z ní stíhačka první třídy.“ Copánky skoro až švihly Gordona, jak Tom rychle otočil hlavu za postavou na chodníku. Byla povědomá, černovlasá. Povzdechl si, odvrátil hlavu. Chtěl si přece všechno urovnat v hlavě, bez Billa, bez Sarah.

„Proč jí nepustíš k vodě? S tím, jak vypadáš, si můžeš najít dalších sto lepších.“

„Dík,“ zašklebil se Tom, zatahal za pás. „Vypadám jak mumie, už skoro dva měsíce se válím doma, kvůli tý ruce nemůžu ani pracovat.“

„Ne, že by se ti nějak chtělo, co?“ rýpnul si Gordon, konečně se dostal na dálnici, auto uhánělo dál a dál od všech Tomových problémů.

„Věř nebo ne, ale chtělo. Od doby, co jsem odešel z armády, vylezu ven, jen když jdu na rehabilitace. Je to hrůza.“

autor: Tina & GossipGirl