Connect With The Devil 10.

Z velkého stříbrného jeapu se linula hlasitá hudba, nejspíš nějakého remixu, hrajícího se na diskotékách. V brzkých hodinách ranních, kdy se ulice teprve probouzely do nadcházejícího dne, vyřvávající auto působilo jako rušivý element. Ben a jeho ‚kamarád‘ Bazz jeli do školy. Cestou se zastavili v malé kavárně, kde si dopřáli kelímek voňavé kávy před jedním z dalších nudných a vyčerpávajících školních dnů. Když vycházeli ze dveří a vraceli se zpátky k autu, do výhledu se jim dostal pár. Nebylo by to nic neobvyklého, ovšem kdyby se za ruce nedrželi dva muži.

„No kurva, vidíš ty buzeranty? To je nechutný!“ Odplivnul si pohoršeně Bazz. „Takový ochmatávání by jim měli na veřejnosti zakázat.“ Otřepal se.

„Vždyť se jenom drží za ruce.“ Zamumlal potichu Ben.

„Cos říkal?“ Otočil se po něm Bazz, jelikož jeho odpověď přeslechl.

„Nic.“ Mávnul Ben rukou a dál to nerozebíral.

„Teplouši zasraní!“ Nadával dál Bazz až do chvíle, než jim zmizeli z dohledu.

„Úplně mě přešla chuť na to kafe.“ Nepřestal s poznámkami ani za jízdy v autě. Ben jenom pokrčil rameny a zmínil se, že se musí stavit ještě pro Serinu.

„No jo, mít takovou šťabajznu jako ty, myslím taky na jiný věci.“ Pozvedl Bazz obočí a naznačil nechutně perverzní gesto. Ben ho praštil do ramene.

„Ne každý myslí 24 hodin denně svým ptákem.“ Nakrčil Ben obočí. Už zdálky před domem viděl čekající vyfiknutou Serinu, podobající se modelkám z módních časopisů. Jakmile zahlédla jeho auto, začala na něj mávat. Ben lehce protočil oči, povzdechnul si a zastavil u chodníku, aby mohla nastoupit.

…

Žáci se začali balit, ačkoli do konce hodiny zbývaly ještě dobré tři minuty. Absolutně ignorovali učitele, který jim cosi říkal. Jediné, na co se teď všichni těšili, byla velká přestávka a jídlo. Hned, co se ozval zvonek, žáci vystartovali z lavic a cpali se do dveří, aby mohli co nejrychleji zmizet z dosahu kantora. Od nikoho z nich se učiteli nedostalo slušného nashledanou. Taktéž Eric s Tomem zamířili na svou oblíbenou lavičku, trochu zalezlou od okolního ruchu.

„Ty bláho, jsem vyřízenej.“ Kecnul sebou Eric vyčerpaně na lavičku. „Vypadalo to, že snad pojedem i přes přestávku. Dneska nás teda pěkně vydusila, mrcha jedna, nesnáším chemii.“ Zakňoural a vytáhnul si z tašky sendviče, jež mu matka ráno nachystala.

„Jó, vůbec ti nezávidím. Jsem rád za jednu hodinu, nedovedu si představit chemii třikrát týdně.“ Tom si také vytáhnul svačinu a hladově se do ní zakousnul. Irma mu ráno na přání přichystala toasty s burákovým máslem. Dneska ho popadla chuť na něco slaného. Myšlenka, že by ty toasty měl jíst například s nutelou, ho nutila znechuceně nakrčit nos.

„No jo, tady si někdo uměl vybrat obor.“ Zamumlal Eric s plnou pusou a protočil oči.

„Ehm…já si ho nevybíral. Za to vděčím svému otci.“ Zachrchlal Tom a ironicky se ušklíbnul.

„Mohlo to být i horší.“ Stiskl mu Eric rameno.

„Možná.“ Odvětil Tom a raději se znovu pustil do své svačiny.

„A co projekt do angliny? Jak pokračujete s Maddelaine?“ Zahýbal Eric provokativně obočím. Tom ho praštil do ramene a zamračil se.

„Necháš toho? Je to jen kamarádka, kolikrát to budu muset opakovat?“

„Třeba stokrát, protože mě neskutečně baví ten tvůj nakvašený obličej, měl by ses vidět, Tome.“ Zachechtal se Eric a vytáhnul z kapsy mobil, s nímž se snažil Tomův obličej vyfotit. Tom se samozřejmě bránil. Takhle se pošťuchovali ještě nějakou chvíli, než je přerušila Darisha.

„Nazdar kluci. No Tome, to je dost, konečně jsem tě našla.“ Pozdravila poněkud udýchaně.

„Ty jsi mě hledala?“ Rozšířily se Tomovi udivením zorničky.

„Jo, něco jsem ti slíbila, pamatuješ?“ Zamávala mu před obličejem CDčkem, jež svírala mezi prsty.

„Oh.“ Docvaklo Tomovi. „Mockrát děkuju.“ Zamrkal a vděčně se na ni usmál.

„Nemáš zač, tohle už mi nemusíš vracet, vypálila jsem ho pro tebe. No nic, musím běžet, Marissa na mě čeká. Mějte se.“ Mávla oběma na rozloučenou a sotva jí kluci odpověděli, zůstala po ní jenom vzdušná čára.

„Co je to?“ Chňapnul Eric pohotově po CD a zkoumavě si ho prohlížel. Nic z něj však nevyčetl. Tom si ho vzal s klidem zpět.

„Ále, zalíbila se mi hudba jedný kapely, co hrála v tom klubu, a shodou okolností ji Darisha poslouchá, tak mi něco od nich vypálila.“ Tom se snažil mluvit, jak nejklidněji to šlo. Ve skutečnosti byl ovšem vzrušený a natěšený, až se na to CD bude doma moct podívat.

„Jo takhle.“ Pokýval Eric hlavou a Tom byl rád, že to více nerozebíral.

„Já ti řeknu, polovina těch kapel mi naprosto splývá, vzpomínám si jenom tak matně.“ Nadhodil Eric zamyšlený výraz, jako by se snažil rozvzpomenout si na některé z nich.

„To mně taky, jen tahle jedna mi utkvěla v paměti.“

„A co je na ní tak výjimečného, že ti utkvěla v paměti zrovna tahle konkrétní?“ Zeptal se zvědavě Eric. Tom nikdy moc neposlouchal tenhle typ hudby. ‚Jeden nespoutaný drzý kytarista s talentovanými prsty.‘ Prolétlo mu hlavou, nahlas však neřekl nic. Otevřel naprázdno pusu a rychle vymýšlel, co na to říct. Avšak než stačil vůbec nějak odpovědět, přerušil je cizí hlas.

„No koukněme se na ně! Nejste vy taky pěkný páreček buzerantů?“ Tom s Ericem se udiveně otočili a spatřili známou tvář. Bazz! Pravda, toho by raději neznali. V závěsu za ním byli ještě dva jiní kluci a Ben.

„Co máš za problém?“ Zeptal se Eric otráveně. Zvýšit tón se ale neodvážil. Přece jenom Bazz byl asi o dvě hlavy větší a širší. Holt florbalista.

„Mám problém s tím, jak tady sedíte stranou jako dvě buzny. Hm, máte snad co skrývat?“ Ušklíbnul se zlomyslně.

Byl hodně velkým odpůrcem gayů. Nikdy k tomu neudal žádný důvod, prostě to tak bylo. Ovšem do Erica a Toma se začal navážet naprosto bezdůvodně.

„Hele nechceme žádný problémy.“ Ujal se slova znovu Eric.

„Nechceme žádný problémy.“ Zopakoval Bazz zvýšeným holčičím hlasem a výsměšně se ušklíbnul. „Ani se za sebe nedokážete postavit, sráči. Není to tak, Bene?“ Otočil se na Bena s pozvednutým obočím Bazz a čekal na schválení.

Ben tam jen tiše stál. Neřekl proti klukům ani slovo, na druhou stranu vůbec nezasáhl do Bazzových urážek.

„Myslím, že bysme měli jít.“ Řekl tlumeným hlasem a rozešel se pryč. Bazz byl ochromený, čekal něco naprosto jiného. Proto nechal kluky klukama a rozešel se za Benem.

„Co blbneš, vole?“ Strčil ho do ramene, jakmile jej dohnal.

„Já?“ Podíval se na něj šokovaně Ben. „Spíš co ty?“

„Zastáváš se těch buzerantů?!“ Zvýšil Bazz hlas.

„Nikoho se nezastávám, jen si nehodlám dělat problémy.“ Pokrčil Ben rameny.

„Teď zníš jako oni. Možná by ses k nim měl přidat.“ Odfrknul si znechuceně Bazz. V tu ránu ho Ben prudce přirazil ke stěně. Bazz vyjekl, nečekal to, navíc pocítil bolest. Ben měl docela páru.

„Ještě jednou naznačíš něco takového a vytluču ti mozek z hlavy. Nejsem žádnej buzerant!“ Syknul Ben nasupeně s vražedným pohledem upřeným do Bazzových očí, a odstrčil ho.

„Klídek, kámo.“ Porovnal si Bazz límec své bundy a ublíženě si třel záda. Ben se otočil a šel směrem k parkovišti. Dneska opravdu neměl náladu ve škole na zbytek hodin zůstávat.

…

Tom po té scenérii, co nastala o velké přestávce, ve zbývajících hodinách dumal nad Benovým chováním. Ano, nevyšla z jeho úst jediná urážka, jediné slovíčko proti nim, ale přesto… Nezasáhl, neudělal nic, aby tomu zabránil. Tom od něj nečekal, že se tam za něj postaví jako nějaký rytíř v lesklé zbroji a bude bojovat proti devítihlavým saním pro jeho záchranu. Jen si myslel, že když se spolu poslední dobou tak trochu bavili, nebude tam nečinně stát s rukama v kapsách a něco k tomu řekne. Tohle by čekal spíše od toho Bena, kterého dříve vůbec neznal. Samozřejmě ani teď ho dobře nepoznal, to tvrdit nemohl. Čekal od toho zkrátka asi moc a byl zklamaný a zmatený. Opravdu se v Benovi nevyznal. Jak si na něj měl ucelit názor, jestliže Ben měnil nálady častěji než počasí? To bylo zkrátka nemožné.

Opravdu se dnes nemohl dočkat toho blaženého zvuku zvonku. Neskutečně se těšil domů. Kromě toho, že měl školy až po krk a zážitky v ní mu stačily na týden dopředu, měli mít s rodinou společný oběd. Franz se nečekaně uvolnil z práce. Obvykle to dělal jen výjimečně. Tom nad tím chvilku uvažoval a snažil se přijít na důvod. Potom to však hodil za hlavu. Budou pohromadě celá rodina, a to je hlavní.

Po cestě domů se Tom vyvaroval dané scény ve škole, při vypravování o svém prožitém dni Timovi. Adušce ani nikomu jinému se taktéž nezmínil. Bylo by z toho zbytečné haló a Tom už si tím nechtěl kazit náladu.

Oběd probíhal celkem normálně, až na mírné napětí mezi Konstantine a Franzem. Dnes si totiž udělal volno, protože si s ní chtěl po tom obědě o něčem promluvit a zněl vážně. Nevěděla, co má očekávat a tak byla celá rozrušená z toho čekání. Tom si ze samého nadšení z rodinné sešlosti ničeho ani nepovšimnul. Mluvil o škole a všem možném, co mu přišlo na mysl. Obstarával vlastně veškerou konverzaci. Franz mu vždy krátce odpověděl a Konstantine pouze přikyvovala. Opravdu teď měla myšlenky někde úplně jinde. Nemohla se zbavit pocitu, že na ni Franz chystá nějaký podraz.

…

Hlasitá hudba se odrážela od stěn a proplouvala celou místností i mimo ni. Všude se to hemžilo lidmi různého vzezření. Nebyl to žádný bar ani podnik, prostě jen omlácená budova s prázdnými místnostmi, které nikdo neobýval. Většinou se takové akce pořádaly několikrát týdně v opuštěných panelácích ve čtvrti. Fred se prodíral skrz užívající si dav a očima přejížděl po spoře osvětlené místnosti.

„Hej, brácho, neviděl si někde ďábla?“ Zastavil Fred a zeptal se. Všichni ze čtvrti se znali. Samozřejmě na takovéhle akcičky chodívali lidi i z jiných čtvrtí, ale těch bylo po málu. Každý se pěkně uhnízdil ve svém rajónu.

„Náhodou viděl.“

„Kde zase vězí?“

„Kde myslíš?“ Kývnul Fredův známý směrem ke druhé místnosti.

Nebylo tu žádné rozdělení prostorů, všichni si mohli dělat, co chtěli a kde chtěli, avšak druhá místnost sloužila převážně k sexuálním hrátkám. Fred protočil oči a vydal se tím směrem.

„Že mě to nenapadlo hned.“ Zabrblal si pod nos.

V místnosti bylo temno a chladno. Všude kolem, kam se člověk podíval, se provozoval sex, ať už skupinový nebo jenom v páru. Fred přimhouřil oči a zabralo mu nějaký čas najít mezi těmi zmítajícími se těly osobu, kterou hledal. Bill se nacházel v rohu místnosti, dával to nějakýmu týpkovi zezadu, zatímco se po něm sápaly nějaké dvě hladově nadržené holky. Očividně Bill stíhal obstarávat všechny tři najednou. Fred k němu došel a upozornil na svoji osobu.

„Hej ďáblíku Dony má nadupaný zboží, takže bys měl zvednout svůj zadek a dofachat tam.“

„Ye-ah.“ Vydechnul Bill, nepřestávajíc šoustat toho týpka a prstit jednu z těch holek. Zvedl pohled k Fredovi a ušklíbnul se. „Jenom tady získám pár podpisů k upsání jejich hříšné duše mojí maličkosti. Co by to bylo za smlouvu bez potvrzení.“ Pozvedl Bill obočí a špičkou jazyka si přejel koutek úst.

„Jasně.“ Zašklebil se Fred a otočil se k odchodu. Na moment se však zastavil a dodal. „Deset minut. Jinak začínáme bez tebe.“

Přesně v ten stejný okamžik, co si Bill užíval, Tom shlížel CD, jež mu ve škole věnovala Darisha. Byla tam videa z různých akcí. Části s Billovými sóly si přetáčel několikrát dokola. Snažil se vysledovat sebemenší detail. Pohyby jeho prstů; pohazování hlavou do rytmu; to, jak mu na hlavě poskakovala načesaná vlna; výraz extáze; pootevřené rty, na nichž se mu rýsoval typický úšklebek, a opět nesešněrované boty. Vzpomněl si na tu noc v baru a otřásl se. Rychle video zavřel a počítač raději vypnul. Začínal z toho mít divné pocity. Poslední dobou nebyl tak úplně ve své kůži.

…

Po večeři Konstantine a Franz zamířili do pracovny. Konstantine celou večeři netrpělivě očekávala, co z jejího manžela vypadne tentokrát, skoro nervozitou podupávala nohou. Franz byl potichu. Přešel k mini baru a nalil si sklenici whisky. Vzal si dlouhý lok a chvíli ho převaloval na jazyku, než polknul.

„Tak? O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ Přerušila ticho první Konstantine. Franz se zhluboka nadechl a podíval se jí do očí.

„Chci se rozvést.“

autor: Emilia