autor: GossipGirl
Blasphemy
Ale přesně v tu chvíli, kdy už začínal věřit v dokonalost, ucítil slabý závan alkoholu. Rychle od sebe Toma odstrčil a bojovně zkřížil paže přes hrudník. „Nesahej na mě.“
Tom zakroutil hlavou a znovu se k němu dobýval. Motal sebou a Bill vážně přemýšlel, kde se mohl takhle ztřískat. Usoudil, že si něco vzal s sebou… ale to nic neměnilo na tom, že byl odhodlaný udržet bratra od sebe.
„Ne. Skončilo to.“
Jeho odhodlání bylo silné, ale bralo za své, jakmile Tom přitisknul rty k jeho uchu. „Billi… prosím.“
Bill zoufale zakroutil hlavou. „Takhle to dopadne vždycky, když se ožereš.“
Tom se trochu odtáhl, ale jen aby zaútočil znovu, a přitáhl si Billa pevněji do objetí. „Ta noc byla chyba, já… nechtěl jsem tě nutit, ale…“
„Nutit?!“ pozvednul Bill obočí, díky překvapení sebou přestal na chvíli šít. „Teda… ta noc? Ty si to… pamatuješ?“
„Jo, a vážně se ti omlouvám, ublížil jsem ti a pak… pak jsi odešel a já se ti nemohl omluvit, já… mrzí mě to a… a nechci, abys byl s tou nulou…“ blábolil Tom jedno přes druhé. Bill jenom zaraženě mrkal, v tu chvíli byl za bratra za sebou vděčný. Kolena měl jako z rosolu, každou chvíli hrozil podlomením.
„Mlč, prosím tě, mlč,“ zamumlal, pohledem hypnotizoval Tomovy rty. Byl jako v tranzu, z hlavy se mu vykouřila rozumná pro a proti, prostě jenom žil tímhle okamžikem. Chtěl je zase ochutnat, chtěl další vášnivý polibek. Ale nejdřív musel něco říct…
„Chodíš s Riou… zase.“
„Co tu zase dělá? Já myslel, že jste se rozešli… že’s jí nechal.“
Tom se poškrábal mezi copánky. „No já vlastně… přesvědčila mě a…“
„Jasně, chápu. Že ses nezmínil,“ odfrknul si Bill. V tu chvíli se rozhodl, že co bude při smyslech, nikdy Tomovi neřekne, že se jejich vztah rozpadl už po týdnu trvání.
„Ty s Theodorem, bohužel,“ zašeptal Tom nazpátek a bez dalších okolků spojil jejich rty. Líbal Billa, jako by to bylo naposledy v životě, rozehrál vášnivou hru dvou jazyků a dvou piercingů, kde neměl být žádný vítěz. Jenom čistý boj, poskytující oběma uspokojení a slast.
Ostrá světla ozářila jejich propletená těla poskládaná na lince a barevné žluté nápisy narušily jejich chvilku. „Proč teď…?“ zaúpěl Bill.
Tom pokrčil rameny, stále vypadal dokonale otupěle, mimo dimenzi.
„Pusť… kluci se vzbudí.“
„Nevzbudí. Billi… prosím.“
Bill zakroutil hlavou a vytrhnul se z toho krásného tepla. Okamžitě ho zahalil chlad. „Ne. Já… měl bych jít spát.“
„Bille?“
Bill se otočil, Tom vypadal střízlivěji, ale stále měl zrak zakalený.
„Tohle už chyba nebyla.“
><
Zářivé podium, tisíce ječících fanoušků a hektické přípravy v zákulisí. Zdálo se, že Tokio Hotel neztratili všechny své fanoušky, pořád se ještě prali o místa na prvním koncertě z nové tour, která se pořádala po dvou letech. V tisku se rodily různé spekulace, kde se Bill nacházel, pár jich dokonce popisovalo skoro pravdu.
Bill se převaloval na úzké posteli, poslouchal Georgovo chrápání a Gustavovo tiché mluvení z hlubin spánku. Nerozuměl, co říká, ani nepotřeboval. V hlavě mu pořád běžela ta chvíle. Takhle se Tom nikdy nechoval, tak… něžně, mile, ohleduplně. Vždycky byl hodný… většinou ano… ale ne takhle. Jako by mu ten večer nešlo jen o sebe. Jako by přemýšlel o něčem, co se bát vyslovit a neudělal to dokonce ani pod vlivem alkoholu.
A pořád si myslí, že chodím s Theodorem. Bill se potichu zasmál a přetočil se čelem ke zdi. Cítil podivný klid, zase na cestách, s lidmi, které měl rád. Co na tom, že s Tomem teď nemluví tolik jako předtím. Nehádali se. To bylo hlavní. Dokázali spolu zase vyjít a Bill chtě nechtě přemýšlel, jak by to všechno dopadlo, kdyby se neudělal ten výlet. Třeba by už nebyla ani kapela… ,ne, blbost!‘ okřiknul se vzápětí.
V tu chvíli začala ve sluchátkách, která měl vražená do uší, jeho momentálně oblíbená písnička. Blasphemy.
They say this love is blasphemy,
It is blasphemy – It is blasphemy,
But my new religion is you…
Láska – rouhání? To by možná sedělo… musel se té ironii zasmát. Vlastně to bylo zvrácené, přemýšlet o tom všem, přemýšlet o tom neustále, každý den. Bylo zvrácené, že mnohem víc než vztah s klukem, který ho miloval, chtěl znovu to dobrodružství s Tomem, to napětí, jestli je chytnou. Toužil po tom…
Horká dlaň se přitiskla na jeho břicho, za sebou ucítil pevné tělo, jak se ukládá na uzoučkou postel. Měl co dělat, aby nezasténal, když mu sametové rty přistály na uchu. „Tome… nech toho.“ Byla to jen nevinná pusa, ale Bill nechtěl nic začínat. Chodí s Riou… opakoval si pořád dokola.
Tom uchopil prsty jeho bradu a otočil si Billa obličejem k sobě. „Řekni mi do očí, ať tě nechám na pokoji, a já to udělám.“
Bill se ošil a hlavu zase odvrátil. „Nech… nech mě… ne.“ Zavrtěl se.
Proč já? Skoro slyšel, jak se Tom pousmál a zabořil mu nos do vlasů.
„Pamatuješ, když nás v sedmičce rozdělili?“ šeptal Tom.
Bill nakrčil čelo, ale jemně přikývnul. „Byl to ten nejhorší pocit, co jsem ve škole měl. Najednou jsem byl sám, nikdo se mnou nemluvil a já si připadal jako mravenec mezi davem lidí,“ odpověděl Bill stejně tiše a naprosto upřímně.
„Já se přesně takhle cítil, když jsi utekl… jako nikdo.“
Bill si odfrknul. „Nevypadal si.“ Po chvíli ticha ale promluvil zase. „A pamatuješ, jak nás vypískali na koncertě v baru, v Magdeburku?“
Tom zamručel. „Myslel jsem, že se odstěhuju.“
„Dost podobný to bylo, když jsem předtím přišel domů. Jako někdo, koho už nepotřebuješ, koho už nemáš rád…“
„Tohle neříkej… víš, že tě nikdy nepřestanu milovat.“
„A jak bych to měl vědět, Tome? Nikdy jsi mě nepřesvědčil.“ Bill zavřel oči nad tou lží. Tímhle ubližoval i sám sobě a vážně nechápal, proč to dělá.
„Když myslíš…“
Bill se prudce otočil, když se teplé tělo zvedlo z jeho postele a zaplavil ho chladivý pocit viny. Tom mluvil tak zklamaně…
„Počkej,“ promluvil tiše a chytnul Tomovu vzdalující se ruku. Mohli přece zůstat dvojčaty. Tom otočil hlavu.
„A pamatuješ, jak mi učitelka řekla, že dokud budu nosit make-up a piercing, tak mě nebude učit?“ musel se nad tou vzpomínkou pousmát.
Tom se usmál taky a klesnul zpátky do Billovy postele, zatáhnul za sebou záclonku. „A pak psala mámě dopis.“
„Jo… jako by něco zmohla,“ Bill se usmíval víc, než za celé poslední měsíce. Jeho úsměv byl upřímný.
„Jsem rád, že už se tomu směješ. Dřív jsi kvůli tomu brečel.“
„Byla to blbost… teda, ve srovnání s tím, co přišlo.“
Tom sklonil hlavu. „Myslíš gympl?“
Bill jenom kývnul a sesunul se do lehu, zkroutil se do klubíčka, co nejblíž Tomovi. „Stačilo jim říct, že píšeme hudbu, a už mě chtěli zmlátit.“
„Já se snažil…“
„Já vím. Nikdy jsem nechtěl, abys to dělal.“
Bill cítil, jak kolem něj Tom obtočil ruce. „Ale nikdy jsi mi v tom nedokázal zabránit. Nemohl jsem se koukat, jak tě mlátí… to nešlo.“
„Jeden čas pro nás musel chodit do školy Gordon,“ zamumlal Bill.
„Se psem a s basebalkou,“ dodal Tom potichu. Bill sevřel v ruce přebytečnou látku Tomova trika a užíval si ten pocit. Připadal si znovu jako malý kluk, který se schovával u bratra, když se rodiče rozváděli. Vzpomínal přitom na krušné chvilky, když se přestěhovali z Lipska do malé vesnice, kde na ně všichni koukali skrz prsty. Usmál se, když si vzpomněl na malý second-hand, kde trávil hodiny hrabáním se ve starých krámech. A byl to ten samý obchod, kde Tom našel svoji první kšiltovku, kterou potom hrdě nosil, než se Simone slitovala a koupila mu novou.
Opatrně natáhl ruku a nahmatal okraj Tomovy čepice. „Kolikátá to už je?“
„Nepočítám je,“ zasmál se potichu Tom.
„Tvoje první byla červeno-bílá.“
Tom nakrčil čelo, potlačil úsměv. „Zase přemýšlíš o tomhle? Víš, že máš talent, pamatovat si naprosto nepodstatný věci?“
„Pro mě je podstatná,“ pokrčil Bill rameny a kšiltovku Tomovi stáhnul. Odhodil ji do rohu postele a uložil se znova co nejblíž ke svému dvojčeti.
„Dobrou noc, Tomi.“
Tom si povzdechl a uvolnil se. „Dobrou noc.“
Blasphemy…
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
johou.. konečně další díl 😛 :D*… a že to toho Billa baví.. vlastně oba.. a Ria ať už táhne do.. do patřičných míst! :DD… aspoň do toho twincestu mi ji nestrkejte xDD.. jinak samozřejmě opět krásně napsaný ;))♥♥ těším se na další dílky ;))**
Chtěla bych aby se Tom rozešel s Riou a byl s Billem.. vždyť to očividně oba chcou.. 🙂 Doufám, že spolu nakonec budou.. 🙂 těším se na pokračování. 😉
No já nevim, no… Připadá mi, že dělají dramata kvůli ničemu. A už bych doopravdy stála o vysvětlení toho, proč se Tom tehdy zachoval jako absolutní kretén.
já Billa nechápu. nechá se jediným dotykem úplně zblnout. a co hůř, nedokáže si už vůbec pomoct, když je Tom nalitej. :/ nevím, co z toho bude mít.
ti dva by potřebovali proplesknout a začít být k sobě konečně upřímní a furt si na něco nehrát. Tom se Billovi prostě neomluví, hraje si na ublíženýho za to, že ho Bill opustil a Bill bude furt hysterčit jak nějaká baba. jáááj. 😀
radši rychle další díl. 🙂
já se vždycky těším na další díl 🙂 tohle je tak neuvěřitelně nádherná povídka!! 🙂 jsem ráda, že někdo vymyslel takový děj a napsal ji 🙂
jinak k ději.. no.. tu Riu bych odstranila 😀 a to tak, že rychle 😀 a jsem zvědavá, jak to s twins bude dál 🙂 nechám se překvapit 🙂 snad přijde něco nečekaného :)) těším se na další díl:) ♥
Mne tento diel pričiel Pekný, pýči sa mi ako spomínajú.
* páči sa mi
Krasne:-) jsem zvedava na dalsi:-):-)
Toto bol krásny dielik. Rozprávanie sa o starých časoch. bolo to v podstate nič neriešiace, ale úplne dokonalé. Také pohladenie 🙂 A nech sa už konečne Tom prizná, že s Riou nechodí a potom sa prizná aj Bill 🙂
Tak tenhle díl byl krásný 🙂 Jak vzpomínali na minulost a pak si ještě usnuli v náručí 🙂 Opravdu mě to potěšilo. Začínám si mysl, že tohle nakonec skončí dobře a že se oba kluci umodří 🙂
Opravdu moc se mi tahle povídka líbí 🙂