autor: Bína
Tom
„Tomi?“
„Já… jen, Bille. Promiň. Nevím, co říct.“
„Nic neříkej. Jestli chceš, zmizím z tvého života.“
„Zajeď prosím tady do té ulice a na konci zastav. Počkej.“ Vystoupil jsem z auta a zalezl do budovy. To, co mi Bill řekl, mě překvapilo, vím, že není nevinnej a dokáže se o sebe postarat, ale kdo by dokázal odolat tak sladkýmu stvořeníčku? A hlavně, kdo by ho mohl chtít zabít? Musím se o něj postarat. Rozrazil jsem dveře od skříně a sebral své vybavení. Vážně jsem rád, že v každým městě mám něco.
„Můžeme jet.“ Ale Bill stále seděl a koukal na mě.
„Počkat, takže ty o mě můžeš vědět vše a já o tobě nic? Myslel jsem, že jestli máme být partneři, neměli bychom mít tajemství.“ Sakra, nelíbí se mi, jak používá má slova.
„Fajn, tak ale už jeď, ať mi neutečeš.“ Nastartoval a vyjel.
„No?“
„No, Bille, nevím, jestli o mně chceš vědět vše. Přeci jen pak bys mi mohl utéct.“
„Tome, no tak. Neuteču, miluju tě.“
„Já tebe taky, Billi.“
„Povídej.“
„No, není to nic zvláštního. Rodiče se rozvedli, já zůstal s mámou, přidal se k partě ve škole, pak jsi přišel ty, já se zamiloval a teď jsme tady.“
„Tome!“
„Fajn, fajn. Když mi bylo 7, rodiče se rozvedli. Máma pořád pracovala a táta si našel milenku. Né, že by mi táta nějak chyběl, ale nikdy se o mě moc nezajímal. Neviděl jsem ho asi 5 let. S Andreasem jsem se kamarádil už od mala, ale když nám bylo 15, pohádali jsme se a asi dva měsíce se spolu nebavili. Andreas se zapletl s nesprávnými lidmi. Musel jsem ho z toho dostat.“
„Tome!“
„Fajn, fajn. Když mi bylo 7, rodiče se rozvedli. Máma pořád pracovala a táta si našel milenku. Né, že by mi táta nějak chyběl, ale nikdy se o mě moc nezajímal. Neviděl jsem ho asi 5 let. S Andreasem jsem se kamarádil už od mala, ale když nám bylo 15, pohádali jsme se a asi dva měsíce se spolu nebavili. Andreas se zapletl s nesprávnými lidmi. Musel jsem ho z toho dostat.“
Flashback
„Tome, co si myslíš, že tu děláš?“
„No, očividně tě dostávám z pěkného průseru.“ Bože, Andreasi jak jsi mladej, tak jsi blbej.
„Já se z toho dostanu sám, dík.“
„Jo to by mě zajímalo jak.“
„Ty nemáš ani tušení, kdo oni jsou!“ Jasně, nějací zabijáci, co mi chtěj zabít kámoše.
„Ty nemáš ani tušení, kdo oni jsou!“ Jasně, nějací zabijáci, co mi chtěj zabít kámoše.
„A ty jo? Já zapomněl, jste ted největší kámoši, co?
„Já se z toho dostanu sám.“
„Fajn.“ Otočil jsem se k odchodu, ale narazil jsem do hordy svalů.
„Kampak, mladej?“
„Domů?“
„Nechte ho být. On už je na odchodu.“
„Myslím, že ne, pobavíme se.“ Doprdele, kurva, já tě zabiju, Andreasi!
„Hele fakt. Už odchází.“
„Drž hubu.“ Ten hromotluk mě chytl na ruku a táhl mě někam do zadu. Probůh, Tome, seber se.
„Okamžitě mě pusťte.“
„Ztichni.“ Jak řekl, tak jsem udělal. Andreas šel hned za námi, ale moc odvážně nevypadal. Jo, to mi dodá odvahu.
„Šéfe, tenhle byl vepředu s tím děckem.“
„Ale, ale. Nový přírůstek.“ Přišel ke mně a prohlížel si mě jako kus masa.
„Ale, ale. Nový přírůstek.“ Přišel ke mně a prohlížel si mě jako kus masa.
„On nikomu nic neřekne.“ Pípnul Andreas, ale dostal pěstí a spadl na zem.
„Myslím, že se nám budeš hodit. Odveď mi ho dozadu.“ Vzadu toho moc nebylo. Stůl, zbraně, židle, postel. Dveře bouchly a cvakl zámek.
„Tak jak se jmenuješ, maličký?“ Údajný šéf rozdělal láhev s vínem a přišel blíž.
„Tom, ty?“ Jen se zasmál.
„To nemusíš vědět. No tak, neboj se. Bude se ti to líbit. Pohladil mě po tváři a namířil na mě zbraň.
„Vysvleč se.“ Ježiši, co je to za úchyla? Vysvlíkl jsem mikinu a zbraň, kterou jsem si vypůjčil, do ní pečlivě uschoval. Myslím, že odtud nemám vyjít živý, takže není co ztratit.
„Pokračuj, maličký.“ Vysvlíkl jsem si i tričko, ale to už byl u mě a hladil mě po hrudi.
„Jak roztomilý. Tak nevinný. Tak nádherný. Škoda, že tě pak musím zabít, ale ted si užijeme, co říkáš?“
„Říkám, že ne.“
„Ale neodmlouvej mi. Mohlo by tě to bolet.“ Tebe to bude bolet, ty hajzle. Konečně jsem byl rád za každodenní chození do posilovny. Rozpřáhl jsem se a Brazilku pěstí, příležitost jsem využil k sebrání pistole.
„Přece bys mě nezabil. Ani nevíš, jak se střílí.“
„Možná se mýlíš, mám velmi dobrou mušku.“
„Možná se mýlíš, mám velmi dobrou mušku.“
„Zastřel mě, stejně nepřežiješ. Jen co opustíš tyhle dveře, jseš mrtvej.“
„Zkusíme to.“ Vystřelil jsem. Nešlo minout. Kulka mu proletěla hlavou. Oblékl jsem se a otevřel dveře, tam už na mě mířily další zbraně.
„Je tady ještě někdo, kdo se mi postaví, nebo chcete skončit jako on?“ Ukázal jsem na mrtvé tělo. Všichni sklonili své zbraně a zastrčili je.
„Já jsem Henk, pane. Budeme vám všichni k dispozici.“
Flashback
„O můj bože. Ty jsi… ty jsi… ježiši. A já jsem… jak jsem mohl. O můj bože.“
„Klid, Billi. Nadechni se.“ Zasmál jsem se.
„To není k smíchu! Vždyť já se k tobě choval tak špatně, a ty jsi mě mohl prostě odprásknout. Vždyť z tebe si nikdo nesmí dělat srandu, a já tě tak ztrapnil. Ježiši, zabiješ mě?“ Tomuhle se nešlo nesmát.
„Ty jsi blázínek. Miluju tě. Proč bych tě měl zabíjet?“
„Protože to se nedělá, smát se ti. Když jsem s tímhle začínal, varovali mě před tebou. Prý jsi ještě horší než ten předchozí.“
„Polovina z toho, co se o mě říká, není pravda. Například to, že jsem zabil 40 lidí. Bylo jich 15.“
„I tak. Vždyť já jsem nicka proti tobě.“
„Polovina z toho, co se o mě říká, není pravda. Například to, že jsem zabil 40 lidí. Bylo jich 15.“
„I tak. Vždyť já jsem nicka proti tobě.“
„Ok, zastav.“ Zastavil na kraji silnice a podíval se na mě.
„Ty se mě bát nemusíš. Miluju tě a nikdo ti neublíží. Už jen proto, že jsi se mnou a já to nedovolím. Zjistím, jak Chrise dostat a pomstíme se mu za Hanze, ok?“
„To uděláš? Kvůli mně?“
„Ano, Bille, ani policajti se mnou nechtěj mít nic společnýho, a když potřebují někoho dostat a netroufnout si, jdou za mnou. Nikdo nám bránit nebude. Zbavíme se Chrise, a pak budeme jen spolu.“ Sladce se usmál a políbil mě.
„Miluju tě, Tomi. Jsem tak rád za to, co pro mě děláš.“
„Udělám pro tebe cokoli, zabiju pro tebe cokoli. Stačí jen říct.“
autor: Bína
betaread: Janule
To jsou mi ale svatoušci 😀
😀 No…tak mě úplně spadla držka 😀 No tvl..:D tak to jsem nečekala,i když je pravda,že jsem se nad tim zamyslela u minulýho dílu,když jsem si pžřečetla poslední větu.
15 lidí no tak to je síla. Prej zabiju pro tebe cokoli.stačí jen říct xD 😀
Nehorázně se těšim na další díl.
jedním slovem nádhera 🙂
Waw….tak to jsem nečekala =_=
Jen tak dál..:))
no teeda.. to sú riadni kriminálnici 😀 a a vraj nevinní študenti :DD