Brian
Trochu jsem se zastyděl – připadal jsem si jako nějaký sexuální maniak. Vždyť ho vůbec neznám. Ale moc jsem chtěl cítit jeho rty na svých, mít jeho ruce na své šíji a nechat se hladit jeho dechem na bradě. Byl smyslný, byl krásný a byl teď jenom můj, se mnou a sám. Snažil jsem si všechny okolnosti a prožitky uvědomit a zapamatovat, abych si je mohl znovu obnovit, až pominou. Přitáhl jsem si ho blíž, ruku mu obtočil kolem krku a zintenzivnil náš kontakt. Líbal jsem ho, jak nejněžněji jsem dovedl, a on se mi velmi ochotně poddával. Hladil jsem ho od lýtek, přes stehna až na hruď. Jako vždy jsem se mu při líbání díval do zavřených očí. Užíval si to. Já taky, proto jsem mu rukou nekompromisně zajel pod tričko a dotkl se kůže, jež mi spalovala konečky prstů. Cítil jsem dokonale hebký samet a srdce mu otřásalo celým tělem. Chvěl se chtíčem a propínal záda. Odlepil jsem své rty a jal se prozkoumávat smyslnost jeho krku. Tak moc mě přitahovala alabastrová záře jeho kůže, podobná té mé. Byl jako dokonale tvarovaná vosková figurka, která se roztékala pod mými smyslnými a horoucími doteky. Byl tak dokonale uchvacující.
Bill
Už roky jsem byl zvyklý na sex na jednu noc, a vlastně to pro mě kromě příjemného zážitku nic neznamenalo. Normální stereotyp. Avšak moje současné pocity by se daly bez nadsázky přirovnat ke šťastné fázi opilosti. Cítil jsem se neuvěřitelně mimózně. Brian, můj bůh, mi oždiboval klíční kost, seznamoval se s pihami v mém dekoltu. Kdybych z toho nebyl v takovém údivu, bláznivě bych se rozesmál. Namísto toho jsem mu vískal vlasy na temeni hlavy a sklonil obličej k jeho útlému krku. Tehdy mne ovanuly molekuly jistého parfému, a to s takovou intenzitou a razancí, až se mi z toho zatočila hlava.
„Měl jsem dojem, že jsem to cítil už tam v baru… ty používáš STR8!“ pronikavě jsem zasténal do jeho hedvábně kašmírové pokožky a přitisknul k ní nos.
Brian
Šílel ze mě, stejně jako já z něj. Z našich jemných doteků se stávaly vášnivé, energické a živočišné. Po jeho slovech mnou projel záchvěv nepopsatelného chtíče a převalil jsem ho na záda. Jeho zrychlený dech byl téměř hmatatelný, jeho ruce čím dál tím víc drzejší. Obratně jsem mu přes hlavu přetáhl tričko v mých oblíbených barvách denní oblohy a vzdychl obdivem nad dokonalým bříškem. Byl tak krásně hubený. Okatě jsem si ho prohlížel a nechal ho rukama putovat po mých zádech. Hruď jsem mu posypal sladkými polibky touhy a nechal si svléknout tílko. Rychle a obratně mi rozepnul knoflík u džín a já nevěděl, jestli ho neusměrnit. Ano, bylo to na mě trochu rychlé, ale zároveň jsem přes vzrušení nemohl ani vnímat okolí.
Bill
S úpěnlivou posedlostí jsem stále nasával do nosních dírek onu opojnou vůni. Stačila mi jako afrodiziakum. Stačila k tomu, aby mě zavinula do deliria hříchu. Otřel jsem se mu kolenem o rozkrok a vilně vydechl. Přidržoval jsem se jeho ramen. Měl trochu svaly, i když mnohem menší než můj bratr, který se v poslední době nějak vrhnul na posilování. Bylo prostě vidět, že takhle hezky vymodelované paže má díky hraní na kytaru.
Všímal jsem si na něm každého detailu. Věděl jsem, že musím, protože na tuhle noc nikdy nezapomenu. Fascinovaně jsem hleděl do jeho velkých, zvláštně zelených očí, když tu jsem postřehl zanedbatelné zaváhání z jeho strany. Svraštil jsem obočí a slabě se odtáhl.
„Moc rychlé?“
Nepotřeboval jsem slovní odpověď. Polily mě rozpaky z mojí nenasytnosti, s jakou jsem mu kradl polibky a zkoumal jeho tělo. Položil jsem se celý poklidně na podlahu, oddaně zvrátil ruce za hlavu a se stydlivým úsměvem mu oplácel pohled. Tolik jsem si přál líbit se mu. Toužil jsem po tom, aby sténal moje jméno, aby vůni mých vlasů a stopy po škrábání nehtů cítil ještě po několika dnech.
Už zase se díval. Jeho mátové studánky hladily mou pleť na břiše. Viděl jsem, jak se mu rozšířily zorničky, když narazil na hvězdičku. Předvedl jsem laškovné dolíčky.
„Doufám, že nemáš nic proti tetování.“
Brian
„Sám jsem kdysi jedno chtěl…“
Bill
Zmateně jsem si začal hryzat spodní ret. Ale měl jsem dojem, že tenhle anglický výraz snad ani nemá jiný význam.
„Sám? Jak to myslíš?“ ujišťoval jsem se. Zamrkal dlouhými řasami, které ani nepotřebovaly zkrášlení černí.
„Chodíš s někým?“
Povytáhl jsem nechápavě pečlivě upravené obočí. Kam tím míří? Pozornost mi odvádělo to, jak mě držel za ruce. Bylo to hezké.
„Ne, ne, jistě že ne. Proč se na to ptáš?“
Cítil jsem se trochu nepříjemně, protože jsem získal pocit, že tak nějak ztratil zájem. Nejsem pro něj dost dobrý?
Brian
„Jen… tak. Nerad bych rozvrátil nějaký hezký vztah třeba.“ Jak jen z toho vybruslit?
Bill
Nejsem hlupák. Takhle nejednal někdo, kdo po mně toužil. To jsem po svých zkušenostech věděl až příliš dobře.
Momentálně jsem bojoval sám se sebou a bylo vážně těžké odolat vidině milování se s ním. Měl jsem jednu noc, než se naše cesty zase rozejdou, a v životě se s ním už nesetkám, a přál jsem si mít něco, vzpomínku na zážitek takového formátu. Mělo pro mě váhu, poznat ho takhle intimně. V hloubi duše jsem cítil, že mám zpřeházené hodnoty v žebříčku, ale spíš to bylo vinou mých zvyků. Každý, kdo mě poznal, mě ojel, a žádný div – na víc jsem ani neměl čas. S kapelou jsme byli 300 dní v roce na cestách, každý den byl hektický k zbláznění. Už jsem si odvykl tomu, mít někoho, s kým se vodíte za ruku, mazlíte, dokud neusnete a zkrouhlí odloučením a steskem si v jednom kuse telefonujete.
Ale tohle jsem Brianovi nechtěl udělat.
„Brian… wait,“ odvrátil jsem hlavu a jemným tlakem na jeho hrudník ho od sebe odsunul. Sklopil jsem karamely a pročísl si prsty svou načechranou hřívu. „Nemusíme se spolu vyspat. Nebude mi vadit, když se to nestane,“ pohlédl jsem na něj. Myslel jsem to upřímně.
Brian
Nepopsatelně těžký kámen ze mě spadl, když jsem slyšet slova útěchy a pochopení. Ale určitě jsem v jeho očích vypadal jako pitomec.
Bill
V tu ránu se mi rozsvítily oči. Nadšeně jsem zatleskal.
„Ano! To je úplně jako ve Starbucks!“
Oblékl si zpátky svoje tílko a zaculil se.
„Taky miluješ Starbucks?“
„Ó, víc, než je zdrávo. Kafe obecně tvoří podstatnou část mého denního příjmu tekutin, vedle Red Bullu a Coca Coly,“ potměšile jsem se zazubil a nenápadně si zapínal kalhoty. Poté jsem se i já zahalil do trička. Brian mi pomohl na nohy. Neudržel jsem se a uhladil mu rozcuchané vlasy, jak jsem tak stál v jeho těsné blízkosti.
Odvedl mě do kuchyně, kde jsem se uchýlil na barovou židličku a otočil se zády, jak se pustil do ´díla´.
„Udělám ti takový, že si nezavdá s tím z kavárny,“ zašvitořil a já se pousmál, než jsem obrátil pozornost k nástěnným hodinám. Nebyly zatím ani tři ráno. Potěšilo mě, že tedy ještě nějakou dobu budu moct setrvat v jeho společnosti.
Jak jsem se tak nepřítomně díval na jeho úzká ramena, opět mě zamrzelo tohle všechno. Potichu jsem si povzdechl a zabodl smutný pohled do desky stolu. Chtěl jsem ho okouzlit, aspoň pro jedinou noc. A to se mi nepodaří. Políbí mě vůbec ještě?
„Ani jsem se tě nestačil zeptat, co tu s kapelou děláte?“ promluvil jsem se snahou o veselý tón. „Prosím, řekni, že budete nahrávat album!“
S Frappuccinem jsem uspěl. V kuchyni se usadil na stoličku u pultu a podepřel si hlavu.
Bill
Tahle otázka se mi moc zamlouvala. Zadíval jsem se na jednohubku, z níž jsem nehtíkem štítivě odendal kousíček salámu a pozvedl koutky v úsměvu, než jsem si ji mlsně šoupnul do pusy. Jednohubky a Frappuccino, zajímavá kombinace.
„Tomi je moje dvojče, to asi víš. Je o deset minut starší. Vždycky dobře plnil svojí roli velkého bratra. Když mě na škole šikanovali, bránil mě a tak…“ zaseknu se na chvíli, pak prudce zamrkám a vzhlédnu k němu. Pozorně mi naslouchá. Trochu se uklidním.
„Náš vztah je impozantní, magický. Děláme všechno spolu, myslíme si to samé, máme stejné sny… Jsme jako jedna osoba. On je jen na holky, no,“ kousavě se zašklebím.
„Odmalička jsme se zajímali o hudbu. Pamatuju si, že můj úplně první oblíbenec byl David Bowie. Bylo mi tehdy pět,“ protočím nad sebou oči a zachichotám se. „Opravdu brzy jsme se pustili do dělání vlastní hudby, už někdy v sedmi letech. Ze začátku šlo samozřejmě jen o pokusy, ale jakmile jsme z toho měli dobrý pocit, vylezli jsme s tím na veřejnost. Té jsme ale jako nekonvenční děti moc neimponovali. Tom dredy, piercing, já tříbarevné vlasy, nalíčený obličej… Ale my tohle amatérské vystupování před pár osobami brali hrozně vážně. Z hudební kariéry se stal sen a jediná možnost, kterou jsme brali. Osobně jsem silně toužil po slávě. Jsem exhibicionista, mám rád pozornost, a když si mě někdo všímá… Kamkoliv přijdu, všichni křičí, a to mě hrozně baví,“ usmál jsem se.
„Potom jsme se seznámili s Georgem a Gustavem, a tím jsme byli kompletní. Chvíli na to jsem šel do jedné pěvecké soutěže. Výhra mě nezajímala, já potřeboval upozornit na svojí kapelu. Byli jsme mladí, tvůrčí, ale nikdo nás neznal, protože jsme pocházeli ze zatraceného Magdeburgu, kde chcípnul pes, a to nás trápilo nejvíc. Ale můj záměr se podařil. Ozval se David, náš současný manažer a hlavní producent. Ať jsou pomluvy vůči ziskuchtivým manažerům jakýkoliv, pravda je ta, že bez něj bychom ještě teď hráli pro deset lidí. A když je ti třináct a přijde někdo, kdo ti poví, že ti pomůže splnit tvůj sen, vůbec neřešíš, jestli budeš dělat konzumní umění.
To, co se s námi děje dnes, je šílený. Patří nám šmahem celá Evropa, počínaje Španělskem až do Ruska včetně, na severu světadílu, na jihu. Ve Francii fanoušci zpívají naše německé písničky, a teď s tebou klábosím v Americe, kde jsme díky úspěchu nominovaní dokonce ve světových cenách MTV! Pro německou kapelu je to něco neskutečného. A já stále při každém vystoupení na pódium nemůžu uvěřit tomu pohledu na deset tisíc a víc lidí, kteří milují to, co děláme. Vidím, kolik lidí to naplňuje; vidím, jak v nich způsobujeme emoce, a to je to, co jsem vždycky chtěl. Tehdy kašlu na to, jestli jsme nebo nejsme komerční, protože mě to dělá šťastným a hrdým.“
Brian
„Taky mam bráchu. Je o deset let starší. Nikdy jsme si moc nerozuměli. Já miloval hudbu, herectví, rád jsem se předváděl a hnal se za svojím snem, navzdory otcovu přání dělat bankéře. Dodnes to nechápu, ale Barry se jím stal. Tíhnul více k tátovi, zatímco já k mámě. Jenže ona byla pro změnu přísná katolička. A přála si, abych se téhle víře i já podřídil. Rozvedli se, když mi bylo 16, v tom nejhorším období. Období, kdy jsem byl sám. Kdy jsem zoufale potřeboval někoho, kdo mě chápe. Po rozvodu táta odjel zpět do Ameriky a já ho vídávám jen velmi zřídka,“ rozpovídal jsem se a s očima zabodnutýma do desky stolu jsem se odmlčel. Neřekl jsem toho moc?
V hlavě se mi objevovaly vzpomínky na dětství, vytanuly mi obrázky sourozeneckých chvil. Když mi bylo 7, Barrymu 17. On chtěl chodit za holkama, a místo toho se musel starat o malýho bratříčka. Nedivím se, že jsme si nikdy nevytvořili ten správný vztah plný lásky a citů, o kterém mluvil Bill. Stál bych o to, ale teď, teď už je pozdě.
„Zůstaň…“ zaprosil jsem.
Bill
Už to bylo zase tady – ten moment, kdy jen tak něco ledabyle bezprostředně prohodil a já z toho šel do kolen. Mein Gott. Chce moje číslo. Chce se zase vidět! Jak jsem to jenom dokázal?
Potom si opřel jednu ruku vedle mé hlavy. Překvapeně jsem vzhlédnul. Několik vteřin jsme se mlčky sledovali, hrudníky téměř na sobě. Tak svůdně voněl…
Brian
Rozloučili jsme se a já jsem si naposled přehrál v hlavě poslední minuty a okamžiky. Ten polibek byl tak procítěný a něžný, až se mi podlamovala kolena. Odcupital po schodech, havraní čerň za ním vlála. Ještě jsem chvíli zůstal stát na chodbě, opřený o zárubeň dveří a díval se za ním, i když už tam dávno nebyl. Zkontroloval jsem čerstvě uložené číslo a spokojeně zavřel dveře. Svezl jsem se po nich dolů a s úsměvem zavřel oči. Ano, byl jsem spokojený a plný pocitů. Krásných pocitů.
autor: Fee
Myslím,si,že to bude pekné zauímavé. A aj keď totiene twinncest somzvedavá, či Tomovy bude vadiť Brain
Tak tohle bude opravdu hodně dokonalá povídka, jsem zvědavá na další díly..:-)
Hej a slecno! Rozeskala si me na cimpr campr. Vis, ze miluju tvoje slovni spojeni a tohle bylo absotlutne neco uzasnyho, plneho slabeho erotickeho naboje a plne romantickeho hedvabi. Popravde, nikdy jsem si nedokazala predstavit, jak by povidka tohohle stylu vypadala, jestli by ty dva spolu byli v pohode, ty si je dokazala spojit s uzasnou gracii a nasadila si latku, kterou uz asi jen tak nekdo neprekona.
Klanim se a uprimne se nemuzu dockat, az tu spatrim druhy dil.
Boze, miluju briana< tohle je jedna z nejlepsich povidek co sem cetla posledni dobou!! nemuzu se dockat dalsiho pokracovani
Wow! Tedy…klobouk dolů. Poslední dobou už povídky moc nečtu, hodně ztratily na originalitě a bohužel i kvalitě, ale tohle, mě zaujalo hned z prvních pár vět! Jen tak dál! 🙂
Som úúúplne mimo. Brian a Bill spolu 🙂 nemôžem sa prestať blažene usmievať. Nevadil by mi medzi nimi sex, ale takto je to ešte krajšie. Som rada, že som sa začítala aj keď som si sľúbila, že nedokončené veci nebudem čítať, Brianovi som nemohla odolať 🙂 A myslím, že nebudem ľutovať.
dostalas mě. 😉
tahle dvojice by mě snad nikdy dohromady nenapadla. Placebo jsem znala mnohem a mnohem dříve než TH. já vůbec vždycky hudebně tíhla k maximálně charismatickým zpěvákům, ať už to byl na jedné straně Till Lindemann nebo na straně druhé Marilyn Manson. 😀
ale kdo by řekl, že lehce narcistický Bill a citlivý Brian mě tolik ohromí? píšeš opravdu perfektně, líbí se mi, že mají obě postavy tvou maximální péči a pozornost.
a k ději? teda..takhle mě nažhavit a pak to utnout? snad nejlepší nápad! ten jejich rozlučkový polibek mě tak vyhicoval.. uf. 😀 a prej STR8! :D:D musela jsem se smát, protože všechny vůně od STR8 jsou mojí drogou. teď jsem zrovna jeden dávala drahému k Vánocům a on ho proti mě děsně rád a neustále využívá. 😀
chtěla jsem tě taky pochválit, za výborný výběr písniček k dílu, ale všechny písničky od Placeba jsou prostě ženiální. 🙂 já si pustím srdcovku Special Needs a jdu do dalšího dílu. 😉