autor: GossipGirl
Reden?
Koncerty a rozhovory se na ně vrhly skoro stejnou rychlostí jako otravní paparazzi. Bill, Tom, Georg a Gustav nestíhali skoro nic, kromě vystupování, podepisování všeho, co jim kdo podstrčil, a absolvování zvukových zkoušek. Na konci dne padli na jakoukoli vodorovnou plochu, kterou našli, a usnuli jako zabití. A Billa to neuvěřitelně bavilo. Chyběly mu ty neupřímné, umělé úsměvy, které rozdával na všechny strany, i opakující se dotazy, přicházející od milionu novinářů. Tokio Hotel a jejich comeback byla ze dne na den senzace.
„Jasně, já vím, je to super. Až se vrátíme, přijedu a pár dní zůstanu, neboj, užijeme si to,“ smál se Bill do telefonu, sledovaný Tomem, který se ze všech sil snažil přijít na to, kdo mu volá.
„Jojo, budu, neboj, já tebe taky, ahoj.“ Usmál se a hodil telefon zpátky do tašky, zavěšené přes křeslo.
Tom si poposednul. „To byl Theodor?“
Bill vesele kývnul, v duchu se válel smíchy po podlaze. Našel si perfektní zbraň proti Rie, předstíral před Tomem, že jeho vztah s Theodorem pořád funguje přesně, jak by měl. Prostě si vymyslel svého perfektního přítele… i když mu teď zrovna volala matka.
„Co po tobě pořád chce?“
Bill se ušklíbnul. „Nemůžu za to, že ti tvoje holka nevolá.“
„Ani po tom netoužím, ale ty máš pořád ucho na telefonu.“ Tom si upravil akustickou kytaru na klíně, aby nespadla, a promačkal si bříška prstů na levé ruce.
Bill odložil tužku na oči a opřel se o opěrku křesla. Pořád se cítil povzneseně, dokázal Toma tak snadno tahat za nos, a ještě ho to neuvěřitelně bavilo. „Já jsem za Thea šťastnej.“
„Není mu ani 18…“
„A to vadí?“
„DVACET MINUT!“ rozlehlo se zákulisím.
Tom skrčil ramena. „Asi ne,“ zvednul se a i s kytarou, kterou cestou vrazil do ruky jednomu technikovi, se vzdálil.
Bill se pousmál. Připadal si dobře. Ne šťastný, ale dobře. Věděl moc dobře, že se to jednou možná provalí a že si bude připadat příšerně, ale nemohl si pomoct. Byl to tak dobrý pocit, občas to vypadalo, jako by mu Tom záviděl, nebo jako by snad i… žárlil.
Wir wollten nur reden, und jetzt, liegst du hier, und ich lieg daneben…
Billa lehce bodlo u srdce, když si vzpomněl na tu noc. Byla to jedna z nejlepších, které strávil po boku Toma. Nebo spíš na Tomovi.
Hodil na bratra zvědavý pohled, Tom zíral na svoji kytaru a skoro se nesoustředil. Bill trhnul hlavou, věnoval publiku úsměv a odběhl k Tomovi. Otřel se mu o rameno, aby na sebe upozornil, a s úpěnlivým pohledem zpíval druhou sloku přímo Tomovi.
Willkommen im Hotel!
„Hey, kluci, vážně slušný!“ Vítal je David v zákulisí, poplácal Billa po zádech. „Zvládnul si to.“
„Jo, další koncert v řadě…“ pokusil se Bill o úsměv. Byl polomrtvý, když nastupoval do auta, když z něj u hotelu zase vystupoval a prodíral se davem fanoušků, když dopadl na měkkou postel ve svém pokoji, doufal už jen v klidný, okamžitý a nekonečný spánek. Ale něco rozjitřilo jeho smysly. Z vedlejšího pokoje k němu doléhala tichá melodie, kterou tak dobře znal. Jeho oči se znovu otevřely dokořán, zíral do stropu a přemýšlel… věděl to. Neusne, dokud vedle sebe nebude mít Toma. Právě teď potřeboval svoje dvojče jako nikdy v životě a nikdo mu nezabrání usnout v jeho pokoji. Bill se prudce napřímil do sedu a lehce nejistým krokem přešel přes liduprázdnou hotelovou chodbu. Váhal, ale jeho ruka, ovlivněná melodií, která tiše zněla jak od Toma, tak v jeho hlavě, nakonec sama zaklepala.
Zevnitř se ozvalo pár šouravých kroků a melodie utichla. Dveře se otevřely a před Billem se ocitnul Tom, svlečený do půl těla a s kytarou v levé ruce.
Polknul knedlík v krku a okamžitě si zakázal myslet na cokoli, co se týkalo Tomovy postavy. A svalů. A… čehokoli jiného, včetně minulosti. „Um, já… nemůžu spát, můžu…? Na chvíli?“
Tom s malým úsměvem přikývnul a ustoupil ze dveří. Vylezl za Billem na postel a odkládal kytaru, když ho zastavila ruka s bezchybnou černou manikúrou. „Zahraj ještě.“
„Tys to slyšel?“
„Proto jsem tady… kdybys nehrál, byl bych už tuhej,“ zazubil se Bill a sesunul se do lehu.
Tom pozvednul jedno obočí. „Omlouvám se… ne, vlastně neomlouvám,“ pousmál se a začal první tóny Monsoon. Bill pobouřeně zvednul pohled.
Tom s úsměvem dohrál intro a plynule přešel do Übers ende der Welt.
„No tak…“ zaúpěl Bill.
Jeho bratr skrčil ramena a na chvíli kytaru utišil. A když se zase ozvala melodie, Bill zvrátil hlavu, aby na Toma viděl.
„Reden?“
„Jop… něco blbě?“
„Neříkej mi, že by sis chtěl povídat.“
„A ty by sis nechtěl povídat?“
Bill si položil hlavu Tomovi na rameno. „Co to meleš?“
„Na koncertě jsi vypadal, že si chceš povídat.“
„Jak to sakra… aha.“ Bill sklopil oči a jediné, co v tu chvíli viděl, byl detail Tomových dlouhých prstů, poletujících po hmatníku. Což mu na klidu nepřidalo.
Tom se melodicky zasmál a nechal akustickou gibsonku sjet po svých nohou až pod postel. Zůstal ležet naprosto klidně, nechal Billa, aby si z něj udělal chodící polštář a matraci v jednom.
„Já ale chtěl In die Nacht.“ Bill šeptal, aby snad nenarušil skoro až posvátné ticho, které panovalo v pokoji a vlastně i v celém hotelu.
„Příště.“
„Proč už jí nehrajeme?“
„Ty si jí chtěl vyškrtnout… nepamatuješ si to?“
Bill zavřel oči. On má zase pravdu. „Ani nevím, proč jsem si to tenkrát tak prosazoval.“
„Já zase nevím, jak se ti povedlo Davida přesvědčit.“ Tom záměrně ignoroval, že by mohl Billovi naprosto přesně vysvětlit ten důvod.
Bill uvolnil hlavu, nemohl vyhnat z myšlenek jenom tu jedinou, která mu bránila usnout. Bylo mu tu lépe než za celý život, takhle blízko Toma se cítil úplný. Ale ne bez…
Natáhnul se a přitáhnul si Tomův obličej ke svému. Bez jakéhokoli varování přitisknul jejich rty k sobě a svým jazykem prohledal Tomova ústa. Sotva stihnul cinknout svojí kuličkou o spodní zuby, Tom už ho odstrkoval. „Tohle ne.“
„Ale…“
„Bille, já nechci…“
„Podvést Riu, jasně promiň.“
Tom uchopil Billovu bradu, jak to ostatně dělal často, aby donutil Billa k pohledu z očí do očí. „Ne, ne Riu. Nechci zničit to, co je mezi tebou a Theodorem.“
Bill se zarazil, ale přikývnul. Dostal ochutnat vlastní hořké medicíny, jeho zábavná obrana proti Tomovi se obrátila v jeho neprospěch. Teď mohl jenom hádat, jestli by to pokračovalo, kdyby Tom věděl, že je sám jako kůl v plotě.
A pořád musel přemýšlet, jestli to náhodou není něčím jiným. Třeba už Tom… přehodnotil svůj názor na něj. Počkal, až začne pravidelně oddechovat a trochu se zavrtěl. Schválně u toho hnul rukou a přemístil ji přímo do Tomova klína.
Ucítil, jak tělo pod ním ztuhlo a netrvalo dlouho, a ztuhlo mu něco i pod rukou. Pousmál se a víc zatlačil.
„Bi-Bille… ne…“ zalapal Tom po dechu.
„Donuť mě přestat,“ zašeptal Bill s hlavou na pevné hrudi, přemístil svoji dlaň pod volné kalhoty a těsné boxerky. Přejel nehtem po hladce oholené kůži, než sevřel dva prsty okolo Tomova vzrušení. Slyšel, jak Tom hlasitě dýchá a přemáhá vzdychy, přivádělo ho to skoro do extáze. Tak dlouho se na tenhle pocit snažil zapomenout, a když konečně přišel, nechtěl nic, než si ho připomínat.
Pevně obtočil dlaň kolem Tomova penisu, dělal to, jak nejlépe mohl. Nesměl nechat Toma, aby se zvednul a odešel. Musel ho dostat do kolen. Skousnul si ret a upřel pohled na Tomův profil. Svaly v jeho obličeji se napínaly a Bill přejel jazykem po bratrově zatnuté tváři.
Tom škubal boky a přirážel mu do ruky, postupně se úplně přestával ovládat. Bill ho osvobodil z kalhot i z boxerek a nechal je se povalovat někde v okolí postele. Položil se na holou hruď a s pohledem upřeným přímo do Tomových očí sjížděl dolů. Vsadil všechno na jednu kartu a jeho hra zatím vycházela líp než dobře. Tom se mu nebyl schopný ubránit. Pousmál se a sesunul se až mezi Tomovy nohy, kde se zavrtěl.
Oči otočil nahoru a věnoval Tomovi jediný ponížený pohled, než pohltil špičku jeho penisu do pusy. Začal sát, a zároveň zapojil piercing, hrál si s ním jako s lízátkem. Zabodnul nehet do Tomova břicha a sjel až ke kořenu, zanechal za sebou bílou stopu, která začínala rudnout. Tom usyknul, když jeho všetečný prst sjel až za penis a poškádlil jeho koule. A už nedokázal udržet slastný výkřik, když horká ruka následovala prst a jeho koule pořádně zmáčkla.
„Bille… já…“
Bill se v duchu usmál a zrychlil tempo hlavou. Kouřil Toma důkladně a za chvíli ucítil první slané kapky. Tom se začal odtahovat, ale Bill ho nenechal. Všechno spolknul, jenom pár kapek si nechal na rtech, když se přemístil nad Tomův obličej. Vpil se do pootevřených rtů a nechal jeho jazyk, aby mu polštářky dokonale očistil. Už cítil, jak ho chtivé ruce stahují zpátky na postel, když se Tomovi vytrhnul a rychle vstal z postele. „Jestli se chceš pořád ohlížet za minulostí, tak to dělej, ale já chci žít teď.“
Tom slyšel už jenom prásknutí dveří a zůstal sám, nahý ve ztichlém hotelovém pokoji.
Willkommen im Hotel.
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Bille nebuď krutý … 🙂 A nebo buď! 😀
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, pořád je to tak napínavý, awww <3
no.. nevím, ale přišel mi Bill takový zmatený 😀 já myslela, že to byl on, kdo políbil Toma a následně vyvolal to, co vyvolal 😀 a najednou zdrhne 😀 ale dobrej díl 😉
hmm proč odešel?
těšim se na další díl:)je to moc hezký:))
woah tohle je vážně supr povídka. i když mě nejdříve trochu mátlo,jak to vlastně s Theodorem je. v jednom díle se tam objevil a v dalším se spolu rozešli a do toho Bill říkal,že s ním je. bylo to nějaký zmatený :DDD ale teď už to chápu :DD
Tak tohle bylo krutý….. tohle se mi nelíbilo :/ tesim se na dalsi dil
Páni opravdu kruté… ale snad ho Bill dostane tam, kam chce…:-) těším se na další díl…:-)
Ten konec byl prostě nejlepší…
Bill je pomstychtivá mrška. Ja ho chápem, možno robí dobre, ale mne sa zdá, že by potrebovali skôr poriadny rozhovor. Veď Tom zrejme ani nedostal šancu ospravedlniť sa za tú neveru. ale keď si ho predstavím ako Billa, ktorý ho tak strašne miloval podvádza a ničí mu srdiečko, tak som s Billovou taktikou celkom spokojná 🙂