Za linií nepřítele 14.

Zavládlo ticho, jenom autorádio ten klid rušilo. Moderátor zrovna vykládal nějaký béčkový vtip, sám se zakoktával, jak se mu smál. Tom to stejně moc nevnímal. Byl myšlenkami úplně někde jinde. Snažil se urovnat si v hlavě nějaké věci. I když proč spěchat? Má na to přeci ještě celý týden.

Jakmile dojeli na ranč k jeho rodičům, Tom si vzal tašku a šel dovnitř. Jako malý tady vyrůstal a od té doby, co odešel do armády, se toho hodně změnilo. Bylo to spíše orientované pro veřejnost. Také by se to dalo chápat jako taková malá rekreace pro ty, co jsou věčně zavřeni v kancelářích a potřebují na chvíli vypadnout z města. Každopádně, bylo to hezky opravené. Sotva Toma spatřila jeho matka, padla mu kolem krku. Už to byla vážně věčnost, co se neviděli. Byla ráda, že její synáček konečně našel cestu domů.

„Bože ty ses změnil. Pořádný kus chlapa z tebe je,“ usmála se a prohlížela si ho. „A kdepak máš tu svoji, jak se jmenovala, Sarah? Pamatuju si to dobře?“

„Jo, pamatuješ. Je doma. Jsou tam nějaké problémy a já si potřebuju urovnat pár věcí,“ dál už to nerozváděl. Není mu dvanáct, aby se musel se vším svěřovat. Jeho matka byla chápavá žena. Jenom přikývla a už se v tom dál nešťourala. Šla s Tomem do jeho pokoje. Zůstal tak, jak ho opustil. Útulný, ale zase ne jako pro šestnáctiletého puberťáka. Položil si tašku na postel a zadíval se z okna.

„Pokud budeš něco potřebovat, jen přijď. Večeře bude v sedm…“ řekla Simone a chytla kliku od dveří. „Jsem ráda, že jsi přijel,“ usmála se a zavřela dveře.

Tom si mezitím, než byla večeře, stihl vybalit věci a dát je mezi své staré. Skříň byla doslova přecpaná k prasknutí, ale nějak se to tam vlezlo. Byl rád, když ji zavřel a už se s tím nemusel obtěžovat.

Poté šel na společnou večeři s rodiči a vykládal jim o armádě. Co se vlastně stalo a tak dále. Neopomněl ani Billa, ale své city k němu si nechal pro sebe. Řekl pouze to, jak mu zachránil život. Oba jeho „rodiče“ jen naslouchali a přikyvovali. Byli jeho příběhem natolik zaujatí, že skoro zapomněli jíst. Občas mu položili nějakou tu otázku, ale jinak ho nechali volně mluvit. Tom při tom vzpomínal na Billa. Vzpomínal na ty jeho čokoládové oči. Na rty a už mu to začalo sklouzávat k tomu, co se stalo ve výtahu. Perfektně si vybavoval tu vášeň, která naplňovala celý ten prostor, ve kterém se nacházeli.

Rychle tyhle myšlenky zahnal a dojedl svou večeři. Pomohl Simone trochu poklidit. Zítra měli přijet hosté. Pak se Tom vydal do koupelny. Postavil své tělo pod horkou sprchu a užíval si ten pocit, když mu miliony horkých kapiček smáčely a uvolňovaly tělo. Nechal své myšlenky volně běžet. Vzpomněl si opět na Billa. Ten kluk mu v hlavě uvízl natolik, že ho nemohl dostat pryč. Myslel na něj každou chvíli. Vybavoval si každý kousek jeho těla. Oči rty, neuvěřitelně jemné vlasy, jeho tělo. Štíhlé, ale i sem tam nějaký ten sval. Představoval si jej v různých situacích. Ta chvíle ve výtahu byla opravdu smyslná.

Tom cítil, jak se mu těžce dýchá. Když takhle myslel na Billa, začínal být vzrušený. Opřel se zády o studenou stěnu a rukou si zajel do rozkroku. Zavřel oči a chvíli se jen tak hladil, přejížděl prsty sem a tam. Pak trochu přitlačil palcem na špičku. Donutilo ho to tiše zasténat. Pokračoval však dál. Jeho mužství už bylo tvrdé. Obtočil prsty kolem něj a začal pohybovat. Napřed pomalu, a potom postupně zrychloval. Čím víc se stiskával a rychle pohyboval rukou, tím častěji sténal. Pokračoval tak dlouho, dokud se jeho tělo nenapnulo slastí a on se udělal. Pak přišel ten skvělý pocit úlevy, kdy rozdýchával ten nával vzrušení. Chvíli tam jen ta stál, než se nakonec umyl a s ručníkem kolem pasu šel do pokoje.

Tam se oblékl a zalehl do postele. Netrvalo dlouho a usnul.

Ráno po snídani Tom vyrazil v kostkované košili a džínech do stájí s koňmi a vyvedl je na pastvu. Chtěl je nechat trochu proběhnout, před tím, než dorazí hosté a budou se na nich chtít projet.

Byl opřený o dřevěný plot a sledoval koně, jak se pasou nebo běhají. Hrál si se stéblem trávy,

když uviděl, jak přijíždí několik aut. Tak tohle budou asi oni.

K Tomovi přišla Simone, kývla k prvním dvěma autům v koloně. „Přijel i pan Weber, má dvě dcery, mohl by ses o ně postarat?“

„Jasně. Mám jinou možnost?“

„Momentálně ne,“ zasmála se Simone a namířila si to k posledním autům, stojícím na dvoře. Tom si povzdechl, viděl z aut vylézat dvě podobně staré holky, oblečené jako modelky z Pařížského mola. Nakrčil čelo, při bližším pohledu mu to došlo. Dvojčata. To bude týden.

„Zdravím, jsem Tom Trümper, jsem tu…“

Nestačil ani doříct, ocitnul se pod palbou úsměvů a rádoby milých řečí.

„Já jsem Jessica, těší mě,“ prohlásila jedna naprosto přeslazeným hlasem.

Druhá, navlas stejná – opravdu se lišily jenom oblečením a make-upem – se představila jako Andrea. Obě ho obklopily, sotva se stihnul přivítat s jejich otcem. Než se nadál, nesl jim tašky.

><

Tom si sotva mohl užít oběd nebo odpoledne, když ho ty dvě pořád stíhaly. Nakonec se nad ním kolem páté hodiny odpolední slitovala Simone a dala mu volno. Neváhal a uklidil se do stájí. Chvíli jen tak chodil kolem výběhu, následně zamířil doopravdy dovnitř. Jak si tohle místo prohlížel, docházelo mu to. Rád by tu trávil víc času, ale ne sám. S někým… na kom mu záleží. A na kom že mu vlastně záleží? Na Sarah? Ne. Odpověď znal, možná si ji i trochu připouštěl. Ale chtěl něco… cokoli, co by mu potvrdilo, že Bill je ten, koho chce a potřebuje. Na konci stájí zahlédl tmavou siluetu postavy, nakrčil obočí. Takhle odpoledne tu obvykle nikdo nebyl. Nemusel se ale divit, přijelo hodně lidí a většinu ještě neznal. „Máš rád koně?“ zeptal se, z bližšího úhlu poznal, že je to kluk.

„Miluju je. Ale ve městě je to nereálný sen, jednoho mít.“ Tom ten smích znal. Zaraženě koukal na toho ‚neznámého kluka‘, jak hladí jednu klisnu přes krk. Mluvil a smál se… dokonce i vypadal… jako Bill.

„Odkud jsi?“

„Z Berlína. Jsem tu s tetou,“ zamumlal ten kluk. Tom doširoka rozevřel oči. Tohle nemohla být náhoda. Anebo už byl tak zoufalý, že si Billa představoval všude. „Jsem Bill.“ Skoro to neslyšel, jak to bylo řečeno potichu. Ale zaslechl ‚Bill.‘

Usmál se. „Já Tom.“

Černovlasý chlapec se prudce otočil, až mu vlasy zavlály.

„Tome? Co tady děláš?“ překvapeně zamrkal a prohlížel si jej. V kostkované košili a trochu upletších džínech mu Tom přišel naprosto sexy, ale to bylo teď něco jiného. Tom se na něj usmál a odpověděl.

„Tohle je ranč mých rodičů. Pomáhám jim tady,“ usmál se.

„I se Sarah?“ Tuhle otázku položil tichým hlasem.

„Vlastně ona je důvodem, proč jsem tady, abych řekl pravdu, už mi někdy vážně leze na nervy, potřeboval jsem si pročistit hlavu. No a co ty? Přijel jsi relaxovat?“ snažil se konverzaci zavést na jiné téma.

„Jo vlastně jo. Ještě jsem tu nebyl, ale slyšel jsem o tomhle ranči. Navíc mám rád zvířata a potřebuju si odpočinout od velkoměsta,“ usmál se a opět si pohladil koně. Tom se opřel o dvířka a sledoval Billa. Byl jen lehce nalíčený, vlasy neměl nijak upravené. Vypadal kouzelně. Nastala chvilka ticha. Bill sledoval krásu klisny a hladil ji. Po chvíli se zadíval na Toma, který jej sledoval.

„Vůbec ses mi neozval,“ řekl po chvíli Tom a přišel kousek blíž.

„Já vím, omlouvám se, měl jsem v hlavě trochu zmatek,“ sklopil Bill zrak k zemi jen na chvíli.

autor: Tina & GossipGirl