Jeho kroky zamířily známým směrem mezi uličkami skříněk, až k té jeho na druhém konci místnosti. Odemknul ji a otevřel, svlékl ze svého těla pracovní oděv a nahý popošel k umyvadlu opodál. Omyl si ruce a tvář, drobné kapky vody ulpívající na jeho těle se vpily do látky jeho ručníku hned, jakmile ji přiložil na vlhkou pokožku.
Setřel stopy vlhkosti ze svých rukou a obličeje, odstoupil od umyvadla a vrátil se k otevřené skříňce, oběma dlaněmi z ní vytáhl své svršky, pečlivě složené v úhledné hromádce.
Pracovním oděvem nahradil jejich prázdné místo ve skříňce, zamknul ji a začal se oblékat, připravovat na setkání s mladým mužem.
Nepřestal na něj myslet od chvíle, kdy jej viděl naposled. Všechny jeho myšlenky patřily jemu, ovládl jeho mysl, aniž by o tom sám věděl.
Přes jeho rty přelétl úsměv, jeho ruce se zastavily na látce svršku, ustaly ve svém pohybu, jakmile mu myslí prolétla vzpomínka na jejich poslední setkání.
Sklopil tvář a jeho pohled se jen na malou chvíli upřel do prázdného místa, jak vzpomínal, detailně si vybavoval každý okamžik, nebránil úsměvu, jenž stále pohrával na jeho rtech. Nebylo to poprvé, co se k němu v myšlenkách vracel.
Věděl, že přijde. Věděl, že se vrátí. Něco uvnitř něj mu to říkalo, dávalo mu naději, že kontakt, jenž spolu měli, neskončí mladíkovým odchodem z jeho pokoje, z jeho domu. Věřil, že se objeví, dřív či později.
Jeho návštěva v jeho dílně jej nemohla překvapit, očekával ji, a přesto byl mladíkovou přítomností potěšen. Avšak bylo tu něco, co jej zaráželo, nutilo jej přemýšlet nad důvodem jeho návštěvy.
Nad důvodem jeho návštěvy. Přišel, aby mu nabídl odměnu. Jistou finanční částku, peníze. Avšak za co? Chtěl mu snad zaplatit za to, že jej v onu noc zachránil a postaral se o něj?
Odtrhl pohled od prázdného místa před sebou a sklopil jej dolů, jeho oči si prohlížely bříška prstů, jež lehce přejížděly po bílé látce jeho trička.
Každý jiný by jej soudil za to, jak nezodpovědně se choval v baru, jak rychle odešel z jeho domu, bez ničeho, bez jediného slůvka poděkování. Každý jiný by na něj pohlížel jako na namyšleného, nevděčného mladíka, jehož hlavní vlastností byla sebestřednost, jenž neviděl nikoho, jen sám sebe, pohrdal a opovrhoval všemi, jež se k jeho osobě jen přiblížili, projevili o něj zájem.
Avšak jeho oči jej viděly jinak.
Neznal jej o nic víc, než ostatní. Mladý muž k němu přistupoval stejně jako k těm před ním, choval se k němu stejně jako k nim, a on přesto v hloubi duše věděl, že to tak není. V tom malém, nepatrném místečku hluboko uvnitř něj přebývala jeho malá víra, pocit, že ten neznámý, tajemný mladík není takový, jakým jej viděli všichni ostatní, jaký se jim ukazoval. Byl jiný i přesto, že jeho osoba, zvyky a chování působily na okolí povýšeně, odmítavě a nepřístupně.
Ne, tohle nebyla jeho pravá tvář. Nemohla být. Tak krásná a andělská, nemohla patřit nikomu se zlou duší. Nikomu, jehož srdce bylo černé a zatvrzelé vůči všem. Za uhrančivým pohledem hlubokých, čarokrásných očí se jistě skrývalo víc než jen led, chlad a nepřístupnost, s níž se až dosud setkával, na níž tolik mužů před ním narazilo.
Přál si vědět co, avšak jeho pán mu doposud nedal možnost odhalit skutečnost. Nedovolil mu poznat jej, jeho nitro, jež se okolí jevilo jako uzavřené, do nějž bylo zakázáno nahlédnout.
Možná pro něj následující chvíle, strávená v jeho společnosti, měla být výzvou. Možná doufal, v hloubi duše si přál vidět víc, než jen to, co mu ukazoval mladíkův vzhled. Vidět jej jinak, v jiném světle, než v jakém mu mladík doposud dovolil na něj pohlížet.
Vstal a obléknul se, poupravil sněhově bílou látku na svém těle. Přehodil batoh přes rameno a vyšel z místnosti, kráčel zpět dlouhou chodbou, vstříc odpoledni s mladým mužem.
Otevřel dveře východu a úplně tak opustil podnik, nadechl se čerstvého vzduchu, pocítil první dotek teplého jarního vánku, jenž pohladil jeho líce.
Poodstoupil od východu a rozhlédl se, spatřil osobu stojící jen kousek od něj.
Štíhlá, vysoká postava. Uhlově černé vlasy, bezchybně sčesané v půvabné vlně, bledá, až sněhově bílá tvář, silně kontrastující s černým líčením, a cigareta, slabě doutnající v dlouhých, štíhlých prstech.
Otočil se, jeho pohled opustil prázdné místo, upřel se na chlapce, jenž jej jen nesmělým oslovením upozornil na svoji přítomnost.
Odvážil se a vzhlédl k bezchybné, dokonalé tváři, mráz přeběhl po jeho zádech v okamžiku, kdy se jeho pohled setkal s tím ledovým, plným chladu, dřív, než se před ním sklopil, bázlivě uhnul před jeho intenzitou.
Přešlápl a pomalu, plaše popošel blíž, v nitru sbíral odvahu vzhlédnout k pohledu, jenž se na něj bez ustání upíral. Cítil nepříjemný závan, jenž mu přilétl do nosu, kouř, vycházející z cigarety, volně spočívající v mladíkových prstech.
„Pokud nemáš námitky, mohli bychom jít do parku, není to daleko.“
Poprvé promluvil a naposled potáhl ze zapálené cigarety, dřív, než se setkala s tvrdostí jeho podpatku. V okamžení vytáhl další z nikotinových tyčinek, zapálil a potáhl, setkal se s chlapcovým přikývnutím a jeho kroky, jež následně začaly kráčet vedle těch jeho.
„Smím se vás na něco zeptat, pane?“
Osmělil se a vzhlédnul k jeho tváři, k pohledu, jenž se skrýval za velkými, slunečními brýlemi, neviditelný okolí a všem, jež by do něj chtěli jen pohlédnout.
„Právě jsi to udělal,“ odvětil, jeho vyhýbavá odpověď učinila chlapce po jeho boku na okamžik nejistým.
Zapřemýšlel, nechal ticho mezi nimi proplouvat, než opět vzhlédl k jeho tváři, zadíval se do ní pozorněji.
„Proč jste mi chtěl nabídnout peníze?“ zeptal se otázku, jež jej tolik dlouho trápila, vyložil si tak mladíkovu vyhýbavou odpověď jako zelenou.
Potáhl a pomalu vydechl kouř, jeho odpověď měla být jednoznačná.
„Považoval jsem to za nejlepší způsob. Peníze mi měly zajistit tvoji mlčenlivost,“ odvětil klidně, jeho pohled se bez jediného hnutí upíral vpřed.
Vzhlédl k jeho bledé tváři, jeho slova byla rychlejší, než nad nimi mohl popřemýšlet.
Jeho hlas se ztišil, byl následován něčím, co neočekával.
Otočil se, pohlédl do očí chlapce, jež se na něj nyní bez jediného mrknutí upíraly.
„Nedůvěřuji lidem, nikomu, jen sám sobě,“ odpověděl popravdě a pevně, odvrátil tvář, svůj pohled dřív, než měl v úmyslu.
Možná proto, že v těch plachých, čokoládových očích, jež k němu vzhlížely, zahlédl náznak, jen záblesk něčeho, až příliš podobného zklamání.
Nebo se mu to jen zdálo?
Sklopil tvář, vnímal jen klapot vysokých podpatků vedle sebe, než se osmělil, tiše se nadechl.
„Nic z toho, co jsem udělal, jsem neudělal pro peníze. Udělal jsem to, protože…“
„Proč?“
Přerušil jeho tichá, nesmělá slova, tentokrát to byl on, kdo se zadíval do tváře toho druhého.
„Protože to bylo správné. Protože… bych si nikdy neodpustil, kdybych to neudělal,“ odpověděl a sklopil tvář.
V jeho slovech nebyl jediný, byť sebemenší náznak lži, nic, co by bylo nepravdivého, neupřímného. Byl to ten pravý důvod, jenž vysvětloval jeho jednání.
„Tohle nebylo poprvé. Pokud bys mě z baru neodvedl, skončilo by to tak jako vždycky,“ odvětil a silně potáhl z nikotinové tyčinky, představa toho, co by se stalo, kdyby mladík nezasáhl, pro něj v tuto chvíli zůstávala nepodstatnou.
Avšak pro chlapce vedle něj ne.
„Jak?“
„Tak, jako pokaždé. Nocí s neznámým mužem, který se ze mě snaží vyšukat duši. Úlet, po kterém se probudím v cizím domě, v cizím pokoji, s cizím mužem vedle mě. Tak to chodí, jsem na to zvyklý,“ odvětil ledabyle a stočil pohled k chlapci po svém boku.
Již se nedíval do jeho tváře. Teď přemýšlel, promítal si a opakoval v mysli všechna ta slova, jež slyšel ještě před chvílí. Myšlenky a pocity se sbíhaly v jeho mysli, v jeho nitru, zračily se na jeho tváři, možná až příliš viditelně na to, aby je mladík, kráčející vedle něj, směl zanechat bez povšimnutí.
„Nechci, aby sis o mně myslel, že…“
„Nemyslím si o vás nic, co bych neměl.“
Lehce zavrtěl hlavou, přerušil všechna jeho slova. Jeho odpověď byla upřímná, něco v ní mladíka nutilo jí věřit.
Odvrátil svůj pohled a vdechl další dávku nikotinu do svých plic, odklepl přebytek popele na chodník, jenž je měl zavést k parku.
„Chovám se tak, dělám to… ale nebyl jsem vždycky… takový,“ odvětil, mohl cítit pohled dvou plachých, nevinných očí, jenž k němu vzhlédl.
„A jaký tedy?“
Jeho nečekaná otázka jej zarazila, přinutila jej se poprvé zamyslet, hledat v myšlenkách a vzpomínkách, jež svého času zanechal bez povšimnutí hluboko ve své mysli.
Jaký byl? Jaký byl předtím, než se to stalo? A jaký byl teď? Opravdu se tak moc změnil?
Byla jen jediná odpověď na všechny jeho otázky. Jen jediná, jež byla zároveň důsledkem toho všeho. Důsledkem toho, co se z něj stalo.
„Možná je to až moc dlouhý a spletitý příběh, který si žádá tvoji pozornost,“ odpověděl vyhýbavě.
Vzhlédl, jeho oči stačily zahlédnout velkou bránu, jíž právě procházeli do parku, než se jejich pohled sklopil, zastavil na tváři mladíka jako tichá, nesmělá prosba.
„Ale ten park je veliký a máme spoustu času,“ namítl, směl zahlédnout mladíkův pohled i přes tmavou zástěnu brýlí, jež se pokoušely jej před ním skrýt.
Přál si o něm vědět vše, zatoužil jej poznat blíž, čekal na první slova jeho vyprávění.
Možná byl prvním, kdo se zeptal na jeho minulost.
autor: Rachel
Argh, a po tomhle máme čekat týden na další díl? Umřu. 😀
Krásné jako vždy. 🙂
Tyjo…..šíleně se mi líbí,jak Tom o Billovi přemýšlí. Že ho vidí jinak než všichni ostatní..a že ho chce poznat. Doufám,že mu Bill o své minulosti poví,protože mě šíleně zajímá jaký byl..,ale PŘED ČÍM..prostě..co se stalo. Když tam byla prví zmínka o těch brýlích,tak mi hned bylo jasný,že se za ně Bill tak jakoby schovává. Jinak..doufám,že začne časem Tomovi věřit.
Do další soboty to nepřežiju 😀 =) skvělej díl jako vždy.
Uhmm takže… Tom a ty úsměvy, které nejdou zastavit při myšlenkách na Billa…k tomu snad ani nemusím nic dodávat×D myslím, že se o něj zajímá víc a z jiného úhlu pohledu, než ostatní.
Ostatní si vlastně chtěli pro sebe nahamtat jenom to nejlepší. Když s nimi měl Bill uzavřenou třeba tu smlouvu, jako s Tomem, tak je zajímaly jenom peníze a to, že si u toho dobře vrznou. Takže oni využívali Billa a on je. Využívali se navzájem a s tím do toho obchodu nebo dohody taky šli. U Toma to bylo už od začátku jiné, nikdy tenhle pakt neuzavřel z toho důvodu, jako ostatní. Dobře, uzavřel to kvůli penězům, ale chtěl vlastně jenom oplatit mamince to, jak se o něj celý život starala, dopřát jí nějaký luxus, zlepšit jejich životní úroveň. Nemyslel u toho jenom na sebe a na to kolik si pro sebe nahrabe.
Takže proto se Tom na Billa ani nikdy nedíval tak, jako ostatní, jako na nějakou děvku, kterou opíchají a dostanou za to tučnou sumu. O víc se nestarali. Tom je jiný, on je tak čistý a tak hodný, počestný… to snad ani není člověk, ale anděl×D jinak to nevidím…no a prostě postupem času se to jenom stupňovalo, Tom za tím hledal něco víc, snažil se zkoumat do hloubky a ne jenom na povrchu a i když o Billovi neví víc, než ostatní, pořád se snaží tak dedukovat, že to přece nemůže takhle být a spíš věří, že si Bill kolem sebe vystavěl nějakou pevnou zeď, za kterou nikoho nepustí a podle toho, co jsem se dneska dočetla, tak se o to ani nikdo moc nepokoušel.
Proč se za ni dostávat, když to, co ostatní chtěli, dostali i bez toho. Tak z jakého důvodu by se měli namáhat zjistit něco víc o něm, když je to v podstatě nezajímalo. Oni na něj mají nějaký svůj názor z toho co si zažili a slyšeli z okolí a s tím se asi spokojili.
Tom si tak nějak pro sebe doufá, udržuje v nitru malou naději a svoji představu, že Bill přece nemůže být takový, jak se prezentuje a teď o něm nic moc neví, takže nemůže 100% říct, že takový opravdu není, dokud mu to sám neřekne. V téhle chvíli si myslím, že si to Tom spíš jen přeje, aby takový nebyl, aby to nebyla pravda a čeká, co se vlastně od Billa dozví.
Zajímá se o něj, chce o něm vědět všechno, chce rozluštit tu záhadu jménem Bill Kaulitz. A podle mě ten zájem nebude ledajaký, ale nevědomky se do něj začíná tak nějak pomalu zakoukávat.
No k samotnému rozhovoru… docela mi vadí, když mu Tom říká pane. To vykání není tak hrozný, ale to pane, to je jak kdyby Billoušovi bylo 40×D ale ne, že by třeba řekl, že mu zrovna pane říkat nemusí, on si to vesele nechá líbit. Njn milostpán jeden×DD
Jako Tomyho tady totálně vysral, on si myslel jaký hrdinský čin neudělal, když se vrhnul do víru nebezpečí, zachránit tu mršinu ze spárů zlého vlka 😀 a on si potáhnul, skoro mávnul rukou, jakože normálka, co děláš, se tady nevzrušuj×DD njn to má na týdenním pořádku, že se ráno budí vedle nějakých bazmeků s rozžduchanou kloakou 😀 S tím Jayem nebo jak se jmenoval dělal také ofrky, přitom se na každém rohu nechá prsknout od nějakých pochybných existencí… to sou opravdu akce na úrovni 😀 zachovává si společenské dekórum, to teda fakt že jo. Holuby teda nekrmili, ale myslím, že Bill by je spíš nechal zdechnout hladem takže 😀 u něho by asi moc nepochodili. A hulí, jak fabrika, ten teda sfoukne kartón denně ne?×D
ale určitě si všímá Tomových reakcí a minimálně mu záleží na tom, co si o něm myslí, když už nic… už to, že mu řekl, že vždycky nebýval takový, je krok kupředu. Nejspíš ho dost zaskočilo, že Toma zajímá taky něco víc, než do jakýho otvoru mu může narvat svýho Ferdu, takže tak… i když o tyhle oblasti se převážně zajímá Bill:D takže by se mu nemělo šlapat do zelí:D on už má jistě prozkoušené všechny způsoby…a otvory 😀 ale abych se zase vrátila k tomu hlavnímu, no mě vysral Billouš dobře tím, že snad uvažuje o tom, že to Tomovi všechno poví. No vlastně bych se nedivila, i přes to, jak se doteď choval je vlastně přes všechny ty eskapády osamnělý a podle mě ani nemá s kým takhle mluvit a když někdo projevil upřímný zájem o jeho nitro, tak se možná rozpovídá chlapec.
Já myslím, že já už jsem toho nakecala dneska až až. Takže bych to ukončila, než dojde počet povolených slov 😀 FAMÓZNÍ!!! Těším se na další díl drahá :-*
[3]: taaak ako ten tvoj koment nemá chybu,som sa nasmiala aj,takže ja zdielam taký istý názor ako ty a tak sa nebudem opakovať,myslím,že si tam povedala všetko a ja by som to už lepšie nenapísala a nevystihla 😀
noo,tak len dodám,že "milujem" takéto useknutia,v tom najnapínavejšom…ach jooo,čakať do dalšej soboty,to tu budem inak stepovať o 16:59 😀
začína sa mi to páčiť viac a viac,ako to začína byť aj nie len o sexe ;P táto časť je fakt podarená,len tak dalej 😉
teším sa na dalšiu časť a dúfam,že ich bude ešte minimálne 100 ;P
[3]: Emilia začíná mít komentáře skoro stejně dlouhý jak je samotná povídka. 😀 i když teda dnešní díl byl opravdu skvěle dlouhý, tak akorát, aby ukojil mojí nedočkavost do další soboty. 🙂
ale maximálně jsi to zabila spojením: rožduchaná kloaka. :D:D až mě smíchy bolí břicho. 😀
takže k povídce radši už. já totálně miluju tvůj popis. normálně takový pasáže, kde se hodinu popisuje, co kdo dělal, co si bral na sebe atd přeskakuju a nebo mě tyhle ságy tak odradí, že dál nečtu a končím s tím, ale ty to něčím umíš prodat. nevím čím, ale zobu ti to z ruky. 🙂 tím, jak dáváš prostor jejich emocím jen tolik, kolik sama potřebuješ, abys nás udržela napnuté a příběh stále zahalený v oblaku tajemství, mi přijdou obě hlavní postavy až takové robotické. a to dává povídce ještě větší grády, v tom je maximálně originální a já jí k smrti miluju. 🙂
taky je mi maximálně sympatické Tomovo smýšlení o Billovi. nedává na první dojem, neodsuzuje, naopak se snaží prosadit svůj zájem o jeho osobu. a že mu to jde. 🙂 ale kdyby pro něj neměl Bill takovou slabost, asi by si taky moc neškrtl. Bill vůbec nemusel souhlasit s nějakou procházkou a už vůbec by nenadhodil do placu, že takový odjakživa nebyl, kdyby sám nechtěl o sobě něco prozradit. 🙂
nemůžu se dočkat dalšího dílu, až se nám Bill konečně trošku otevře. 🙂
Neviem si predstaviť , že by sa mohli zblížiť keď je Bill takýto …. chladný a strohý . Ale zase ho chápem , veď jeho minulosť … mne je jasné že sú si súdení 😀 proste to tak je , len Bill na to musí prísť .Určite sa niečo v Billovi deje , dáke záblesky čohosi …… a Tom je úplne rozkošný s jeho mini nádejami =) .
Všetko berieš postupne .. hrozne sa mi to páči x) úplne sa nadúvam blahom až 😀 neznášam totižto keď v sa v prvom dieli spoznajú a v druhom už majú dieťa :/ !!!
[3]: :DDDDDDDDDDDD Najdlhší koment aký som kedy videla 🙂
[3]: Holka na tvoje komentáře se těším pomalu stejně tak jako na povídku =DD
Já tuhle povídku tak strašně miluju! Dneska jsme zůstala na konci s otevřenou pusou..že by se Bill svěřil Tomovi se svou minulostí? To se mi nechce věřit, v tom určitě bude nějaký háček 🙂 A miluju ty Tomovi úvahy nad Billem..on je takové velké, nevinné dítě 🙂 Dostává mě kluk jeden 🙂
Strašně moc se těším na další část 🙂
:O škoda , že dnes nebol ďalší diel :((