autor: Majestrix & Little Muse
Předjímání
„Prosím tě o trpělivost. Tohle je trochu obsáhlejší, než jsem si myslel. Senátor Kraol je velice vysoce hodnocený státník, a jestli chci být nenápadný, musím být diskrétní.“
„Takže je máš,“ tlačil Tom a naklonil se blíž k Infonexu. Uzavřel se ve svém Slunečním Pokoji, aby si mohl zavolat s Kentem.
„Ne, ještě ne, Tome.“
„Pak proč mi voláš soukromě?“ zeptal se podrážděně.
Kent se usmál. „Protože jsem našel konkubínu, kterou chci.“
Tom pomalu zamrkal a rozesmál se. „Mohl jsi mi nechat zprávu, bylo by to rychlejší.“
„Ale já s tebou chtěl mluvit osobně,“ zazubil se Kent. „Ale jsem stále v Bureau, a jelikož se moje Leb Ha blíží, chtěl jsem rychlou odpověď. Chci blondýnku jménem Arabel. Je vytrénovaná?“
„Samozřejmě,“ řekl Tom rychle, skoro uraženě. „Byla vyučená ve velice svůdném umění v té nejlepší škole ve Filogynii, stejně jako všechny konkubíny z Vave. Umí skvěle vyšívat, a když ji poprosíš, překrásně zpívá.“
„Pak byl můj výběr chytrý. Zavolám, až budu mít zprávy. Nezapomeň, chci tě vidět na svém Leb Ha, za tři dny. Jestli nepřijdeš, pak budu opravdu uražený, a možná budu celou noc brčet v rohu.“
Tom se konečně usmál a zavrtěl hlavou. „Jen ty, Kente,“ zamumlal s úsměvem.
„A možná kdysi i Jason.“
„Ano.“ Tomův úsměv zmizel, když hovor skončil, a jako jeho myšlenky padly na Jasona a jeho potíže, Tomovy vlastní nově objevené okolnosti způsobily, že si nanovo povzdychl. Nikomu to neřekl, a ani neřekne, dokud se to nedozví jeho manžel.
Naneštěstí, pokaždé když bylo na čase to říct, slova se mu prostě vytratila z úst.
~*~
„Myslím, že potřebuji poradit od tvého lorda, jak udělat něco velkého, i když nemáš ponětí jak.“
Andreas zvedl pohled od seznamu hostů, který mu byl strčen pod nos jako jeho povinnost. Většinu jich neznal. „Máme spoustu času,“ naléhal.
„Ne,“ zavrtěl Michael hlavou, to, co jeho sahvahd říkal, se mu zdálo směšné. „Ne, Andy, nemáme čas. Máme týdny. Týdny.“
Andreas měl vždycky dojem, že týdny jsou spousta času, ale když přišlo na plánování svatby, zřejmě to nebylo dost.
„No dobře,“ uznal Andreas. „Týdny. Zvládneme to.“
„Tohle je naše svatba. Chci víc, než jen zvládnout to, já-„
Andreas s povzdychem položil seznam, zvedl se od stolu a stoupl si za Michaela, položil mu ruce na ramena. Jeho sahvahd se uvolnil a opřel se hlavou dozadu o Andreasův hrudník.
„Fajn,“ usmál se Andreas a začal Michaela hladit ve vlasech, líbal ho na jeho odhalený krk. „Pak to uděláme dobře. Zvládneme to.“
„Zdáš se tak jistý,“ zamumlal tiše Michael.
„Je to vůle Boží, že se vezmeme. Nic na zemi nás nezastaví. Jelikož to vím celým svým srdcem, moje duše je klidná, ať nám do cesty přijde cokoliv.“ Andreas si jemně otočil Michaela v náručí a jemně ho políbil na rty. „Ať přijde cokoliv, má lásko.“
Michael blonďáka zatahal za ruce a nechal svého nastávajícího, by tlakem otevřel jeho ústa a políbil ho pořádně. Snažili se ovládat, dokud nepřijde svatba, ale měli s tím potíže kvůli tomu, jak bylo těžké přestat. Andreas sjel rukou Michaelovi dolů po zádech a důrazně stiskl jeho zadek, přitáhl ho výš proti sobě, když protlačil nohu mezi jeho. Přerušili polibek, ale blonďák ho dál líbal na porcelánovou kůži. „Andreasi, prosím,“ zaškemral Michael, nevěděl, o co prosí.
Michael blonďáka zatahal za ruce a nechal svého nastávajícího, by tlakem otevřel jeho ústa a políbil ho pořádně. Snažili se ovládat, dokud nepřijde svatba, ale měli s tím potíže kvůli tomu, jak bylo těžké přestat. Andreas sjel rukou Michaelovi dolů po zádech a důrazně stiskl jeho zadek, přitáhl ho výš proti sobě, když protlačil nohu mezi jeho. Přerušili polibek, ale blonďák ho dál líbal na porcelánovou kůži. „Andreasi, prosím,“ zaškemral Michael, nevěděl, o co prosí.
Jeho sahvahd zastavil a Michael znovu našel jeho rty, byl opilý tím pocitem a radostí z toho, že je v Andreasově náručí. Najednou byl přitisklý na zdi, Andreasovy ruce se dotýkaly jeho kůže, tak blízko toho, kde chtěl být, zavrtěl pánví. Jen trochu blíž, jen… trošku…
Dveře se otevřely, a sluha Simon vypadal zděšeně, bylo to trapné všem třem. Andreas rychle ustoupil, ale zachytil Michaela, aby nespadl.
„Oh, omlouvám se,“ řekl sluha a začervenal se.
„Ne, to je v pořádku,“ naléhal Michael, doufal, že se jeho rudé tváře už trochu uklidnily.
Andreas vypadal smutně, ale vrátil se k seznamu hostů. „Promluvím si s Billem. Možná nám s něčím pomůže.“ Michael přikývl a díval se do země, dokud Andreas neodešel. Stále se chvěl jako malý ptáček v kleci. Stále nedokázal utéci před pocitem, že kdyby nebyli vyrušeni, pak by se spolu milovali proti zdi.
Michael přikývl a urovnal si róbu.
Tohle bude ta první věc, kterou bude chtít dělat na jejich eridev.
~*~
Byl to Tomův nápad, že Bill trávil v jeho pokoji, co nejvíc času bylo možné. Navrhl, že když se Bill možná sžije s pokoji přes den, pak mu bude připadat lehčí a lehčí spát tam. A zdálo se, že to funguje; jeho manžel neměl problémy s tím, aby ležel na své – jejich – posteli s datapadem.
Ale Tom stále věděl, že když se vedle Billa posadí, ten se odsune trochu stranou.
A tak namísto toho polkl a řekl: „Bavil ses dneska?“ podíval se na stůl. „Doufám, že nebudu muset celý večer pracovat.“
Bill se usmál. „Dokážu se zabavit.“
Tom přikývl a Billův pohled se vrátil zpátky na datapad, než ho napadlo, co dalšího říct. Bylo tu něco, o čem by se mělo mluvit, ale Tom si nebyl jistý, jestli na to byl ten pravý čas.
„Píšeš si s někým?“ bylo to divné, ale zachránilo ho to od toho, aby na něj nevyhrkl tu novinu.
„S kamarádem,“ řekl Bill, zvedl pohled, a než Tom dokázal shledat tu situaci podezřelou, dodal: „z Kláštera.“
Tom přemýšlel, jestli Bill nemá dojem, že nemůže mít přátele venku mimo sídlo. A pak přemýšlel, jak by si to mohl myslet, a že to tak možná opravdu vypadalo. Kdyby Bill nespecifikoval, že jeho kamarád je v celibátu, pak jak by to on sám bral?
Naneštěstí, ale stále ne zahanbeně, Tom došel k závěru, že by žárlil. Občas zapomínal, že to nebyly jen problémy jeho chotě, čím si procházeli.
Sledoval, jak se Bill posunul na posteli, pohledem se vrátil zpátky k datapadu a Tom se otočil zpátky k práci, co měl na stole, snažil se na to soustředit. Nebyli na dítě připraveni; tím si byl jistý. Musí nejdřív spravit sebe, než můžou vůbec pomyslet na to, že by se starali o někoho jiného.
Ale chtěl to. Podíval se na Billa a chtěl to.
Opřel se rameny o stůl a znovu se otočil. „Můžeš mít přátele, víš,“ řekl a Bill zvedl hlavu, zvědavě, „jinde než tady. Nejsem…“
„Ano, jsi,“ řekl Bill, překvapil Toma svým lehkým úsměvem, i když byl falešný. „Nemám právo od tebe čekat něco jiného, a ty bys to od sebe také neměl čekat.“
Tom potřeboval očekávat od sebe něco jiného. Už to nebyly jen jejich problémy.
„To je v pořádku,“ řekl Bill a Tom mu ještě nedokázal říct, proč nemá pravdu.
~*~
„Dále.“ Zvedl Tom hlavu, když vešel Gustav a poklonil se. „Co se děje?“
„Lord Jorg a Lord David si vás přejí vidět v jejich pokojích, můj Pane.“ Blonďák stál a žádal o pozornost, Tom si povzdychl, upravil si na stole papíry a zvedl se na nohy.
„Můžeš jít, dostal jsem zprávu, děkuji,“ zamumlal Tom a prošel okolo svého sluhy ze Slunečního Pokoje k Severnímu Křídlu, kde žili jeho rodiče. Nechal na sebe působit magii, a dveře se pomalu otevřely, ukázaly Jorga, jenž držel Erica. Švitořil na dítě, které mávalo ručičkama ve vzduchu. Erik byl tak nadšený z bublinek, které dělal, a kopal šťastně nohama. Tomovi se sevřelo srdce, když to viděl; tohle bude on a jejich dítě. Jeho a Billa. „Chtěl jsi mě vidět, otče?“ zeptal se po tom, co si odkašlal.
Jorg se zastavil ve svém skotačení s Erikem a ukázal svému staršímu synovi, ať jde dál, dveře se za ním zavřely. „Tome, trávíš až moc času ve svém Slunečním Pokoji. Zdá se, že jsi pryč jen málokdy. Děje se něco?“
„Ne,“ řekl Tom rychle a zavrtěl hlavou. „Proč se ptáš?“
„Jen tak.“
Tom se otočil a uviděl svého meroda, jak vychází z koupelny. David lehce líbnul Toma na tvář a vzal si Erika na ruku.
„Něco přitáhlo naši pozornost,“ pokračoval Jorg, a Tom se znovu otočil k němu. „Z výrazu na tvém obličeji předpokládám, že víš, co chci říct.“
Tom zaváhal, zřejmě už nemělo cenu tajit to před svými rodiči. „Ann Kathrin čeká dítě,“ řekl mdle.
„Ano, my víme.“
Zvedl zmateně pohled. „Jak to můžete vědět? Ann Kathrin by to sama nikomu neřekla.“
„Pravda, Ann Kathrin by to nikdy neudělala. Sabrina si myslela, že už to víme; zjistila to díky ranní nevolnosti. Zná ty příznaky a rozhodla se nám pogratulovat. Dokážeš si představit mou hanbu, že jsem musel zjistit něco tak obrovského od pouhé konkubíny?“ Jorgův hlas byl tvrdý, ale jeho výraz ne. „Řekni mi, můj synu, můj nástupce, proč jsi to nikomu neřekl? Takové zprávy by byly uvítány.“
Tom zoufale zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že by z toho měli všichni radost,“ řekl jemně.
„Musí to ještě říct Billovi, Jorgu,“ zamumlal David, Erik natáhl ruku a zatahal ho a ret.
„Nevím, jestli to je požehnání nebo kletba, že mě tak dobře znáš.“ Zrudl Tom v obličeji.
David se usmál. „Jsi můj syn, samozřejmě, že tě znám.“
„Proč jsi ještě nemluvil s Billem?“ zeptal se Jorg, na tváři soustředěný výraz. „Ještě jste se neusmířili?“
„Proč jsi ještě nemluvil s Billem?“ zeptal se Jorg, na tváři soustředěný výraz. „Ještě jste se neusmířili?“
„Ne, neusmířili. Nevím, kde začít, ale vím, že musíme, a pak mi je řečeno, že čekáme dítě a…“ Tom bezmocně rozhodil rukama. „Všechno se to nahromadilo, a to jsme ještě ani nezačali. Jak se můžeme starat o dítě, když se neodkážeme postarat o náš vztah?“ Tom se podíval na své rodiče, ale nikdo z nich nepromluvil. Jak se ticho táhlo, jeho ramena klesla. „Na tuhle otázku není odpověď, co?“
Jorg se podíval na svého syna, na své oba syny, a povzdychl si. „Pojď se mnou, Tome. Musíme toho ještě hodně probrat.“
~*~
Tom se posunul a snažil se nevydechnout moc hlasitě. Bill ležel vedle něj v posteli, a i když nebyl tak blízko, jak Tom chtěl, alespoň tady byl.
Tom se podíval na stranu, pak se posunul a otočil se čelem k Billovi, přitáhl si ho k sobě za bok. Bill byl dost spící na to, aby se neprobudil, a přitulil se k Tomovi s tichým vydechnutím, ospale se mu přitulil ke krku.
Jorg říkal, že se Tom neuklidní, dokud to Billovi neřekne, že jedna věc, kterou se za ty roky naučil je, že těžké věci, o které se s někým podělíš, jsou pak polovičně tak zlé. To mu ale nic neulehčilo.
Ale Tom si neodpočine, dokud to neudělá.
Ale Tom si neodpočine, dokud to neudělá.
„Bille,“ zašeptal, jeho dech odfoukl pryč pár manželových vlasů. Bill se nepohnul. „Bille.“
„Pššt,“ řekl Bill Tomovi do krku, ale Tom si byl jistý, že stále ještě spí.
Tom se ušklíbl. „Bille,“ zopakoval.
„Hmm?“
„Vstávej.“ Billův dech znovu zpomalil a Tom mu zatřásl s ramenem. „Musím ti něco říct.“
„Mmm.“
„Bille.“ Tom ho vzal za tvář a zvedl mu ji, přejel mu palcem po zavřeném víčku. „Tohle je důležité.“
„Co se děje?“ Tom čekal, dokud Bill nezamrkal.
„Novinky.“
„Mmm.“
„Jsi opravdu vzhůru?“ zeptal se. Tom to nechtěl říkat dvakrát.
„Ano.“ Bill zazíval, ale nechal oči otevřené. „Co mi musíš tak nutně říct, že to nepočká do rána?“
Tom polkl a podíval se na postel mezi nimi. Bylo pro něj těžké dýchat a srdce mu silně bušilo v hrudníku. Znovu se tomu snažil vyhnout.
Znovu.
„Ann Kathrin je těhotná. Čekáme dítě,“ vyhrkl a okamžitě vypadal vyděšeně.
Bill znovu zamrkal, pomalu, jako by jeho mozek zpracovával to, co řekl. Když mu to konečně všechno došlo, rychle se posadil. „Ann Kathrin čeká dítě?“ vypískl.
Tom se také zvedl a přikývl. „Nebylo to plánované-„
„Samozřejmě ne,“ zašeptal Bill, přerušil Toma. „Ale my nejsme… neměli jsme…“ koktal.
Tom přikývl. „Já vím.“
Bill slezl z postele, sešel schody a začal chodit po pokoji. „Dítě?“ zeptal se znovu. „Nemůžeme se v tomhle stavu vypořádat s dítětem, ještě spolu ani nejsme upřímní, ani k tomu druhému!“
„Já jsem k tobě upřímný,“ řekl Tom rychle, hned jak si stoupl k Billovi. „Snažím se každý den být upřímný.“
„Pak tu jsou věci, na které odmítáš myslet,“ řekl Bill konečně. „Nejsi to jen ty, a já tě neviním. Děláme to, co předtím; stavíme dům, aniž bychom si zkontrolovali základy.“ Podíval se na svého manžela. „Nemůžeme vychovávat dítě,“ řekl důrazně.
Jak se mu Bill opovažoval říkat, co cítí a co si myslí? Když to tak on řekl, tak to tak bylo.
„Zdá se mi,“ procedil Tom skrz zaťaté zuby. „Že nemáme moc na výběr.“
„Zdá se mi,“ opáčil Bill, zpola výsměšně, „že jsi strávil až moc času v posteli s konkubínou.“
Tom na Billa zíral, nebyl si jistý, jak se vyhnout křiku na něj. Řekl pouze: „Vážně se cheš se svou minulostí pouštět do tohohle tématu?“
Bill se okamžitě zadíval na podlahu.
„Vážně si myslíš, že tohle můžeme?“ zeptal se.
„Já nevím. Říkám, že musíme, ať už tomu věříme nebo ne.“ Odfrkl si Tom, přejel si rukou po obličeji. „Otec dokonce navrhl alternativa.“
„A cos mu odpověděl?“
Zvedl k Billovi pohled, zastavil se, už nechodil, dlouhými prsty si nervózně hrál s vlasy. „Řekl jsem, že je to směšné,“ řekl Tom pomalu. Bill na to neopověděl, ztichl a Tom ho opatrně pozoroval, snažil se srovnat si myšlenky. Někdo tak věřící by měl být mnohem rychlejší v odsouzení alternativa, alespoň podle něj.
Bill stál a nic neříkal.
„My o tom,“ řekl Tom, „nebudeme mluvit.“
„Tome,“ řekl Bill, a Tom nenáviděl, když jeho jméno říkal tímhle způsobem. „Držíme se nad propastí jen nehty. Vážně chceš přidat další nálož?“
„To, co chci, je, abys zvážil, co říkáš,“ odsekl Tom. Otočil se a znovu se položil na polštáře. „A měl bys to udělat u sebe v pokoji.“
Bylo jen malé zaváhání, než se dveře zavřely.
Tom si myslel, že to bude trvat déle.
~*~
Tom zvedl pohled a zamračil se. „Myslím, že to natahuješ, jen abys mě rozčílil,“ řekl podrážděně.
Kent vypadal ublíženě a zavrtěl hlavou. „Ne, kamaráde, tentokrát jsem si prodlužování toho neužíval. Musel jsem odloupat tolik vrstev ze složek našeho Senátora, tak rád bych to měl už za sebou, myslím, že bude nejlepší, když se na to už podíváš.“
„Myslím, že to zvládnu sám,“ řekl Tom nepříjemně a zvedl se, aby si od Kenta vzal složku.
„Ne, rád bych ti vysvětlil, jak dobře to bylo uschované, a jak moc zklamaný jsem z toho, že jsem našel v naší vládně tak velkou korupci.“
Tom se zamračil. „Ještě nikdy jsem tě neviděl takto vážného.“
Kent pokrčil rameny. „Je čas, kdy všichni dospějeme. Až skončím, budeš velmi rozčilený.“
~*~
Bill nevěděl, co se sebou má dělat.
Celou noc nespal, od té doby, co ho Tom probudil, snažil se spát a pak chodil po pokoji. Andreas samozřejmě spal a Bill ho nechtěl budit, už takhle byl z celého dne ve stresu. A teď, přišlo ráno, Andreas byl venku s Michaelem a Bill byl sám se svými myšlenkami, celý vyčerpaný.
Snažil se moc nepřemýšlet, ale bylo to těžké, když byl sám.
A proto byl potěšený, když se Andreasova magie otřela o jeho a on vešel do jeho pokoje. Ale pak si uvědomil, že nemá náladu se o tom s nikým bavit, ani s Tomem ne.
Obzvláště ne s Tomem.
A tak když se Billova pusa otevřela, trvalo jen chvilku, než ji zase zavřel.
Zdálo se, že tentokrát se radu od svého přítele nedozví.
„Tvůj manžel si žádá tvoji společnost v Sále,“ informoval ho, vypadal až moc potěšený na to, aby podával zprávy, bezpochyby věděl, že Bill měl náladu pod psa. „Chce, abys vypadal reprezentativně.“
Bill si odfrkl. „Reprezentativně.“ Chtěl se ukázat v pyžamu. Tom nemůže všechno takhle řešit, dupat na něj svojí autoritou. Další důvod, proč nemůžou vychovávat dítě.
„Ano,“ potvrdil Andreas. „I když mi neřekl proč.“
Bill zaskřípal zuby, a snažil se připomenout si, že naposledy byl takhle předvolán po jejich roztržce. Tom se chce možná usmířit. Bill si povzdychl.
Bude doufat, že to tak je i teď, dokud se mu neukáže, že je to jinak.
~*~
Bylo to jinak.
Vstoupil do Sálu, následován Andreasem, a rozhlédl se po místnosti. Zdála se prakticky mdlá bez dekorací z Leb Ha. Už to byla chvíle, co sem naposledy vstoupil, a Bill se trochu zachvěl, i když tu nebyl průvan. Chtělo se, aby vypadal reprezentativně, a taky tak vypadal, oblečený v nejtmavší černé, vlasy učesané a sčesané podél jedné strany obličeje.
Bylo tu několik sluhů, a Bill se otočil, Andreas šel k nim, za Michaelem bezpochyby. Pokračoval, mračil se, když mu došlo, že nemá tušení, co se děje. Konkubíny Domu Vave švitořily v jejich hloučku, oblečené v pastelových barvách a špercích, a Ann Kathrin stála mezi nimi v černé.
Zarazil se.
„Tady jsi.“ Ozvalo se mu za zády a Bill se otočil; David. Tomův merode se na něj usmál a pohladil ho po ruce, Eric po něm natáhl ruku a usmál se.
„Davide, víš, co se tady děje?“ Bill se snažil zůstat klidný, ale bylo to opravdu těžké.
„Prohlášení pro celé sídlo Vave. Tom nás sem přivedl, aby se s námi podělil u nějaké zprávy.“
„To by neu-“ Tom se otočil při pocitu, že ho někdo chytil za loket, s šokem byl odveden na malé podium, kde byla na Tomově Leb Ha kapela. Jeho manžel vypadal odhodlaně a… zářil. Vypadal hrdě a malý kousek Billa chtěl, aby se na něj také tak zase díval, ale to se nestalo, a Tom se natáhl pro menší ruku než jeho, připojila se k nim Ann Kathrin, Bill byl po Tomově pravici a konkubína po levici.
„Pro všechny zde přítomné,“ promluvil Tom vznešeným hlasem. Mumlání ustalo. Bill se podíval od Ann Kathrinina samolibého výrazu k Andreasovu ohromenému. Tom nemohl, neopovážil by se. Potřebovali si víc promluvit o jejich možnostech, to si Tom myslel, že to takhle chce? Někdo tady musel být realista. „Mám báječné zprávy.“
Muselo to být něco jiného, cokoliv jiného, nebo by ho Bill musel zavraždit.
„Bill a já,“ a Tom měl tu drzost vzít ho za ruku. „Čekáme dítě.“
Bill si nebyl jistý, jakou reakci Tom čekal, ale místnosti chvíli trvalo, než zareagovala. Bezpochyby se cítili stejně tak nepřipravení jako Bill. Po krátkém zaváhání se spousta lidí usmála a aplaudovala a byli nadšení, a ta pauza před tím jako by neexistovala.
Škoda byla udělána.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Tohle je stejně divný "Bill a já čekáme dítě" ale přitom to čeká Ann xD.. Jo, je to divný, ale tuhle povídku mám ráda 😀 :))*.. šup sem s dalšími díly :P*
Ty bláho…. no hádka na mě působila tak ze jsem se pokaždé strachem nadechla ale netušila jsem, že to Tom rozhlásí. Vždyť na to není ani jeden připravený! obrázek jako vždy dokonalý a už jen Billův výraz mluví za vše.
myslím, že si ted Tom zadělal na pořádný průšvih. Tohle podělal na plné čáře….tohle mu Bill jen tak neodpustí..
Asi mě pepne klepka. Tohle bude zlý… měli si ještě promluvit.
no Tome, ted jsis to pohnojil…
Bože, ten Tom, zase se chová zbrkle, to nemohl ještě chvíli počkat? Nejdřív mu záleží na všem co Bill cítí a pak udělá tohle:-O to jsem teda zvědavá, jak to bude pokračovat.
Dík moc za překlad:-)
to to Tom zase vymňouk. Já jsem teda taky zmatená jak to chodí, když si Tom zařádí s konkubínou a dítě je automatiky Billa. ten obrázek je úžasný
já to nechápu. nechápu Toma, jak jen mohl. zase udělal extrémní přešlap. vždycky se nechá Billovým vzdorováním tak vytočit, že přestane uvažovat normálně a naopak začne přehánět. ten kluk mě zničí! (ach jo, kde je vyzrálý a moudrý Anis, aby Billa konečně zachránil???)
nejen, že se přiznal ke svýmu pelešení se s konkubínami, když oba prožívali nejhorší chvíle života, ale navíc je to teď on, kdo nechce dát vztahu s Billem šanci na nápravu. Bill to řekl správně, zase něco budují, aniž by otestovali pevné základy. nejsou připraveni, vždyť je to píčovina na entou (pardón :X).
teď už mi ho je opravdu líto, tohle nejsou jen klacky pod nohama, bohové mu tam naházeli snad celý les. 🙁
ještě mě napadlo, co se vlastně stane, když se narodí holčička? mají to nějaký ošetřené a nebo se jí prostě musí vzdát a udělat z ní konkubínu?
Zase jsem překvapená… 🙂 Fakt jsem si myslela, že bude Bill nadšený, ale naštěstí uvažuje trochu jako my v našem světě 😀 Má pravdu – Tom trávil moc času s konkubínami, nebo spíš s konkubínou. Ann Kathrin nemám ráda, zošklivila se mi už na začátku, když na Billa koukala skrz prsty. Takže tohle si Tom fakt podělal 😀 Jak mohl tohle udělat, když se s Billem nedohodl? Jsem si jistá, že kdyby spolu dýl mluvili, tak by se nějak dohodli, ale tohle je teda pěkná podpásovka :/
Ten obrázek je dokonalej, ten samolibej výraz Ann Kathrin je úžasnej 😀
Děkuji za překlad :))
[8]: geniální komentář, souhlasím s každým písmenkem 🙂
No myslím, že Tom to solídne spaskal. Neviem, prečo jedná tak zbrklo, zbitočne vytvára dalšie problémi. Mali sa o tom porozprávať, počkať keď vychladnú, a porozprávať sa o tom ako dospelí ľudia.
A obaja majú pravdu, na dieťa niesu pripravený, vlasne kam hochcu priviesť, ako ho chcu vychovať?
A inač to by zauimaloaj mňa čo robia keď sa narodí dievčatko.
Kdy se Tom konečně přestane chovat jako slabomyslný, poví mi to někdo?
A neskutečným způsobem postrádám Anise. Pořád se přes to nemůžu přenést. Zaráží mě, jak málo je na něj v téhle řadě odkazováno. Čekala jsem to lepší… 🙁
Smutný:( Nevím, co říct říct. Je mi hrozně líto, že to udělal bez toho, aby si s Billem víc promluvil, no na stranu druhou by měl být Bill vůči Tomovi pokorný a přizpůsobit se, když Tom mu dokázal odpustit to, že ho podváděl s Bushidem.
[8]: 😀 píčovina na netou 😀 :-* aj by som to napísala do komentu ale neviem ako sa to povie v angličtine 😀 súhlasím s tebou úplne 🙂
This is really bad situation . I mean….. Bill is unsatisfied and doesn’t want to have a child and Tom ? Tom is complete opossite ! How they can be married 😀 ? The kid is really bad idea now . Maybe later it will be better but Bil lis really unhappy a Tom ignores him . Tom even kicked him out of their room :/ .
A jeje takže další průšvih..taky to Tom mohl nejdřív s Billem pořádně probrat..tohle je zas špatně:( Moc děkuju za překlad:))
Mě je strašně líto Billa.. Toma bych nakopala do prdele, za to jeho chování..
A já čekala, že Bill bude nadšený…to bude ještě hodně zajímavé. A s tou holčičkou by mě to taky zajímalo.
musím se omluvit LilKatie, vždycky se nechám při komentování tak unést a zapomínám, kolik s tím pak musí mít práce při překládání. tak jsem trochu zapátrala, jak by se ten můj přisprostlý výjev dal přeložit a myslím, že "fucking idea to the Nth degree" by se použít dalo. :D:D:D:D
Gorgeous chapter. I loved every single word of it. Stumbling blocks on their path seems to be annoying as f***k but everything is slowly coming together, every single bit of this puzzle is finding it's place and Tom and Bill will lock together too… eventually… when the time is ripe… when they are ready… stronger then ever before… wiser and truly, truly loving…
As always, you two ladies twist the knife in our guts deeper and deeper but it ll is happening for a reason. That' s what I love so much about this story in particular – gradual progress, learning through making mistakes and bleeding, no victory is as sweet as the victory well deserved and fiercely fought for.
THANK YOU FOR THE INSPIRATION THIS STORY GAVE ME!!! Learning to stick around when it ain't easy, learning to appreciate even painful things in life, learning to see beyond what seems to be obvious, learning the power of forgiveness and compassion.
Já bych tomu Tomanovi už fakt něco udělala! Ani si s Billem pořádně nepromluvili a teď dělá, jako by byli ta nejšťastnější rodina pod sluncem a veřejně oznamuje, že čekají dítě. Bill na něj bude pěkně naštvaný, což se nedivím, a nastanou další problémy. Ty problémy snad nikdy neskončí! 🙁