autor: Janule
„Tak povídej, Karle, cos to chtěl tak důležitého probrat?“ seděl Benedikt ve své šéfovské židli, v ruce obvyklou cigaretu, za mlhou z ní skoro nebyl od dveří vidět. Okno bylo díky sekretářce Lindě opět otevřené, ačkoliv se venku ženili všichni čerti, a vítr foukal tak, že místo aby kouř z cigarety odvětrával ven, vháněl ho zpátky do místnosti spolu s čerstvým studeným vzduchem. Div, že sem nelítaly barvené podzimní listy z ulice, kancelář byla jen ve třetím patře. Karl za sebou zabouchl dveře, které ten průvan způsobily, a než svůj úctyhodný zadek nacpal do křesla proti šéfovu stolu, došel k oknu.
„Máte tady pěknou kosu, šéfe,“ pronesl při jeho zavírání, nehodlal nastydnout jen proto, že sekretářka nesnáší zlozvyk svého šéfa. „Mám dobrý zprávy,“ usmál se na Bena, když se konečně usadil a ruce sepnul na svém rozložitém břiše.
„Tak spusť, rád si je poslechnu,“ potáhl Ben z cigarety poslední šluk a típl ji do přeplněného popelníku před sebou.
„Měl jsem včera za sebou stín,“ začal Karl. „Takovej mladej novinářskej cucák, nejdřív se na vrátnici vyptával, jak vypadám, a pak mě sledoval až domů. Nedal si pokoj, šel za mnou až do hospody, tak jsem ho vytáhl z křoví a udělal na něj trochu bububu. A vypadlo z něj něco naprosto neuvěřitelnýho,“ udělal významnou přestávku, aby měl šéf čas vstřebat všechno, co řekl.
„Jo? A co to bylo?“ zeptal se Benedikt, bylo mu jasné, že si chce Karl svůj úspěch náležitě užít, tak mu ho klidně dopřával. Pokud to bude ku prospěchu jakéhokoliv případu, byl ochoten Karlovi odpustit i ty věčně upatlané mastné papíry, které od něj dostával ve spisech, pokud to nebyly zrovna dopisy policejnímu prezidentovi. Karl a jeho mozek mu za to prostě stáli.
„Zasloužil by za to sice na prdel, novinář jeden zatracenej, protože si to dlouho nechával pro sebe a kvůli honičce za reportáží pátral na vlastní pěst, ale nakonec s tím přišel za mnou, tak mu to odpustíme,“ předeslal ještě předtím, než šéfovi řekne, co zjistil, aby měl Sascha alespoň nějakou naději na svou odměnu. „Podle všeho, co mi řekl, už nejspíš víme, kde se skrývá Jost,“ vybalil konečně svou bombu na Benedikta.
„Do prdele!“ vypadlo z jeho šéfa. „Konečně,“ usmál se na detektiva naproti sobě a pak deset minut pozorně poslouchal jeho vyprávění.
„Reportáž mít bude, ale zasloužil by,“ zhodnotil Saschovo chování šéf. „Co když toho kluka mezitím zabili? Nejradši bych ho zašil do basy, pitomečka novinářskýho. Copak mu nedošlo, že jde především o čas? Nikdo neví, co s ním udělali. Sluneční elektrárna je to poslední místo, kde by mě napadlo hledat starýho mrtvýho feťáka,“ zakroutil hlavou udiveně. „Rozhodně se mi to nezdá, čuchám v tom nějakou levárnu, stejně jako ty, takže musíme postupovat nanejvýš opatrně. Nejdřív oťukni tu elektrárnu, zjisti o ní všechno, co kde najdeš, majitele, zaměstnance, organizační strukturu, finance, zisky, a hlavně cokoliv podezřelého a nelegálního, abychom na ně mohli vlítnout, a pak se uvidí, jak budeme postupovat.“ Uzavřel Benedikt prozatím postup v případu Kaulitz a v duchu se modlil, aby Andyho kamarád pořád ještě žil.
~*~
„Máš dneska nějakou divnou náladu,“ poznamenal Tom, když za nimi po návratu z večeře zapadly dveře Billova apartmá. „Co jsme odešli od Miry, jsi nějak zamyšlený,“ dodal ještě, aby Bill věděl, že si všiml, kdy jeho proměna nastala. Neměl ponětí o Clee a její absurdní žádosti, proto mu změna Billovy nálady připadala zvláštní. „Něco jsem ti udělal?“ zeptal se opatrně. Někdy se stávalo, že Bill na jeho vtip reagoval jinak, než čekal, a teď si nebyl jistý, jestli se něco podobného nestalo na dnešní oslavě.
„Ne, všechno je v pohodě,“ usmál se na něj Bill, ale Tom poznal, že jeho úsměv není úplně nejupřímnější. „Trochu mě bolí hlava,“ snažil se zpěvák. „Půjdu si asi lehnout,“ dodal, aby své malé lži přidal trochu na věrohodnosti.
„Dobře, já mám být za deset minut u Gustava na hodině bubnů, tak si lehni a spi. Nechceš dojít pro prášek na bolest?“ nabídl se Tom, tuhle službu by pro Billa ještě stihl udělat.
„Ne, to je v pořádku. Půjdu se vysprchovat a pak zkusím usnout,“ nezbývalo Billovi, než pokračovat v tom, co si vymyslel. Nejspíš zkusí něco napsat, když bude chvíli sám, poslední dobou pro něj byly chvíle samoty spíš vzácností. Tom odcházel od Billa do svého pokoje jen spát, většinu času trávili společně.
„Tak se krásně vyspi, přijdu se na tebe ještě podívat, až se vrátím od Gustava,“ políbil Tom Billa na čelo a pohladil ho po vlasech. „Ještěže nemáme dneska koncert. Kdyby něco, řekni Sakimu, on ti pro prášek dojde, jo?“ ujišťoval se Tom jako stará chůva, aby jeho miláček měl zajištěno pohodlí. Bill se spokojeně usmál, miloval pečovatele Toma. Nikdy by to do něj neřekl, hlavně ne při jejich úplně prvním setkání.
„Tak už jdi, ať na tebe Gustav nemusí čekat,“ pobídl Toma. „Hezky třískej, ať dostaneš jedničku,“ ušklíbl se ještě, když už byl Tom mezi dveřmi, dělal si legraci z jeho nové záliby v bubnování, „a nezlom Gugimu paličky.“
Tom už na jeho popichování nereagoval a pelášil chodbou směrem ke zkušebně. Gustav byl dobrý učitel, a on si hodinku
„třískání“ strávenou s ním vyloženě užíval.
Bill se spokojeně natáhl na postel a zavřel oči. Sice ho hlava nebolela, ale měl ji plnou myšlenek na svou zatraceně drzou sestřičku. Hnula mu pěkně žlučí. Popadl černý sešit a hodlal do něj svůj vztek a frustraci vypsat. Doufal, že z toho po dlouhé době bude nějaký dobrý naštvaný rockový text.
~*~
„Takže co bys udělal v případě, že by na tuhle metodu klient nezabíral?“ zeptal se Kat svého žáka, tak trochu ho na závěr dne vždycky zkoušel z probrané látky. Paulovi přišlo legrační, že jeho učitel všem, co prošli oddělením převýchovy, říkal klienti. Bylo to sice vznešenější, ale Paul moc dobře věděl, že se k nim tak v žádném případě nechoval. Stačilo si vzpomenout na Toma, čím si tady ve vedlejší místnosti musel projít, a Paulovi se ježily hrůzou chloupky na zátylku. Tom rozhodně nebyl Katův klient, byl jeho bezmocná oběť.
„Podal bych mu uklidňující lék a zkusil to znovu,“ pohotově odpověděl na Katovu otázku, vzápětí vyjmenoval druhy léků, které smí podávat a všechny jejich nežádoucí projevy, jež tyto léky mohou mít.
„Dobře, a co uděláš ještě předtím, než lék podáš?“ padl všetečný dotaz.
„Vyžádám si
klientovu zdravotní kartu, abych viděl, jestli není na něco alergický a jaké jsou jeho potíže, pokud nějaké jsou, a když si nebudu jistý, konzultuju to s doktorem Sicherem.“
„Dobře,“ usmál se Kat. „Jde ti to. Dneska máš za jedna,“ plácl Paula spokojeně po zádech, jak měl ve zvyku; hodnotil svého žáka jako ve škole. „Škoda, žes nemohl být u toho, když sem přišel Tom, mohl ses učit v praxi, ale bohužel, v té době jsem ještě netušil, že mi budeš jednou dělat pomocníka,“ dodal zklamaně.
„Viděl jsem videa, jak se ten dredatej had kroutil,“ ušklíbl se Paul, rozehrával pomalu hru nenávidím Toma. „Pěkně se na křesle škvařil, jen co je pravda,“ přiléval malinko oleje do ohně, musel být důvěryhodný.
„Jo, dalo to sice práci, ale nakonec jsem ho zlomil,“ zubil se spokojeně Kat. „Viděls, je jako beránek, ani náznak nějakého odporu.“
„Jo, je pokornej, ani se necukal, když jsem ho připoutával na křeslo, ne jako ten pošuk z technickýho, vaše hypnóza je pevná jako skála,“ šklebil se Paul dál, aby byla nenávist k Tomovi vidět i z výrazu jeho obličeje, nejen z toho, co říká.
„Jó, Tom je moje skvělá prácička, to je můj majstrštyk,“ pochválil se Kat. „Ještě ani jeden náznak, že by se mu vracela paměť, všechno perfektní. Ani sny nemá takový jako ti dva před ním. Myslím, že jsem od té doby svoje metody o dost vylepšil.“
Na to už Paul neměl co říct, nechtěl proti Tomovi brojit moc nápadně a náhle, když po celou dobu, co se u Kata učil, nic takového nedal najevo. Mohl to samozřejmě svést na první osobní setkání s Tomem, ale nechtěl to lámat přes koleno.
„Tak jdeme na večeři, ne?“ podíval se Kat na hodiny, bylo pomalu sedm, čas jíst. Dnes byl na jídelníčku guláš, který Kat vysloveně miloval, takže se nemohl dočkat. Zvedl své statné tělo ze židle, pokynul Paulovi a společně vyšli k výtahu, kterým vyjeli o patro výš do jídelny technického personálu.
~*~
„Tak jak se má moje nejmilejší ženuška?“ strčil Georg hlavu do Cleina apartmá, když byl po zaklepání vyzván dále.
„Nudí se a nikdo ji nepomiluje,“ ušklíbla se Clea na svého prvního sexuálního partnera a zaklapla rozečtenou knihu.
„Ale vždyť víš, že by byl zájemce,“ zavřel za sebou Georg dveře, takhle přímo si jeho nejkrásnější milenka ještě nikdy nestěžovala. Vycítil určitou naději v její odpovědi a rozhodl se, že se chvilku zdrží. Ostatní jeho partnerky mohly klidně počkat, pokud by se mu podařilo přemluvit Claudii k sexu; byla jedna z těch, po kterých stále toužil, ačkoliv jí rostlo těhotenské bříško. Naopak, to bříško ho vzrušovalo. O vášnivosti těhulek se mezi místními muži vyprávěly neuvěřitelné věci, byla to určitá forma zakázané drogy, proto po ní tak toužili. Zvláštní bylo, že ostatní jeho partnerky ho nijak zvlášť nevzrušovaly ani s bříškem, v tomhle byla Clea první. O to intenzivnější jeho touha byla.
Přisedl si vedle nastávající matky na sedačku a instinktivně její vystouplé bříško pohladil. Nevnímal ho, jako normální otcové vnímají své nenarozené děti, s láskou a očekáváním, chlapci byli ve společenství vedeni stejně jako dívky. Neznali své potomky, nezajímali se o ně, nepodíleli se na jejich výchově, jen je plodili. Jak jim říkal technický personál, byli to prostě jen vošousti.
„Kdybys chtěla…“ zadíval se Georg Clee do očí při druhém pohlazení, které pomalu protahoval níž a níž, postupně se k ní nakláněl, ale políbil ji nakonec jen na tvář, když mu Clea včas uhnula. Nechtěla mu dát nic zadarmo, něco za něco.
„Je to zakázané, Geo, moc dobře to víš,“ odstrčila jeho ruku, aby se mohla trochu narovnat, bolelo ji v kříži. Měla by si zacvičit, jak jí říkala doktorka na poslední prohlídce, ale nechtělo se jí, radši si lehla a spala. Alespoň necítila hlad, který ji věčně pronásledoval. Jako těhotná sice měla větší porce jídla než ostatní, ale odmítala se jimi cpát, držela své tělo pod kontrolou.
„Ale když se to nikdo nedozví…“ objal ji Georg kolem pasu a přitáhl si ji k sobě blíž. Clea ovšem na jeho vyloženou nabídku sexu nereagovala. Chvíli bylo ticho, než Georg znovu promluvil.
„Těším se, až se toho zbavíš,“ bradou kývl směrem ke svému nenarozenému dítěti, „jak dlouho ještě?“
„Čtyři měsíce,“ povzdychla si Clea. „A to se ještě uvidí, jestli to dokážu vůbec vytlačit. Dneska jsem viděla čtyři dny starý mimino, mělo strašně velikou hlavičku.“ Ušklíbla se při té představě.
„Kdes ho viděla?“
„U Miry, dostala do výchovy nový mimčo,“ odpověděla. „Pořád to jenom řve hlady nebo bůhvíproč, Bill se nad ní rozplýval jak idiot,“ vybila si vztek na svého nechápavého bratra. „Šišlal na ni jako blbeček, styděla jsem se, že jsem jeho sestra,“ přisadila si ještě.
„No jo, to víš, Bill, je odjakživa jinej,“ zachechtal se Geo, už svého kolegu zpěváka ani neřešil, přišlo mu to samozřejmé. Znal ho odjakživa. Ačkoliv něco nového na něm poslední dobou pozoroval, to je fakt. „Přijde mi, jako by byl snad zamilovanej,“ dodal ještě, aby dokončil myšlenku.
Clea se zarazila v půli pohybu, když se zrovna natahovala pro skleničku s džusem. Georg jí džus pohotově podal, aby se mohla napít, takže si jejího zvláštního výrazu v obličeji ani nevšiml.
„Jak myslíš zamilovanej?“ zeptala se po chvilce Clea, když polkla džus a skleničku Geovi vrátila, aby ji postavil zpět na stolek.
„No, já nevím, je prostě jinej, pořád čumí do blba, usmívá se, je jak mimo sebe. Tak nějak si představuju zamilovaný pako,“ zasmál se pobaveně Georg.
„Myslíš, že miluje nějakou holku?“
„No… netuším, nikdy jsme se o tom nebavili,“ pokrčil rameny bezstarostně Geo. „Když mu řeknu, že je zamilovanej, tváří se děsně odmítavě, znáš ho, jakej tvůj brácha je, když chce.“
Clea jen přikývla a v hlavě jí to šrotovalo jako v mlýnici. Tak Bill a zamilovaný? Do koho asi? Živě si vybavila jejich dnešní rozhovor před koupelnou, Billovo podivné zrudnutí a koktání, když ho požádala o pomoc, a pohled, kterým Bill neustále sledoval Toma, v podstatě ho nepustil ani na chvilku z dohledu, jako by si ho hlídal.
Tomi. Takhle přesně oslovoval kytaristu, když měl v náručí to malé uřvané mimino. Hádanka se pomalu ale jistě blížila k jednomu jedinému řešení. Sice to na první pohled vypadalo absurdně, ale její bratr nejspíš miluje Toma.
„Miláčku, prosím…“ zavrněl jí do ucha Georg v naději, že se přece jen ještě může splnit jeho velké přání, Clea sama přiznala, že jí sex chybí.
„Nech toho, Geo,“ setkal se jen s dalším odmítnutím, měla plnou hlavu Billovy předpokládané homosexuality. Jak je možné, že ji to nikdy předtím nenapadlo? Vždyť Bill je zvláštní, vždycky byl… a to je nejspíš ten důvod, proč ji to nenapadlo. Georg vedle ní už jí začínal lézt svým škemráním na nervy, musela se ho zbavit. „Přijď až po šestinedělí,“ odkázala ho do patřičných mezí, ačkoliv věděla, že v té době bude fingovaně nemocná, aby s nikým jiným nepřišla do Tomova zasvěcení do jiného stavu. „Nepůjdu kvůli tobě na pětku,“ dodala ještě, když viděla Georgův zklamaný obličej. Už ho k ničemu nepotřebovala. Pochopila díky jeho poznámkám, co potřebovala, a to jí stačilo. Jediný, kdo stojí v cestě jejímu štěstí, je Bill. Toho je potřeba se zbavit. Pak bude Tom volný jen a jen pro ni.
~*~
„Bille, spíš?“ pootevřel pomalu dveře Tom, když se vracel z lekce bubnů. Slíbil Billovi, že se za ním ještě staví, a svůj slib hodlal dodržet. Na jeho dotaz nikdo nereagoval, tak Tom vešel do tmavé místnosti, a díky slabému světlu z chodby opatrně rozsvítil lampičku na nočním stolku. Otočil ji žárovkou tak, aby nesvítila jeho miláčkovi do obličeje. Bill opravdu spal, vedle jeho hlavy ležel známý sešit, tužka o kousek dál. Tom se opatrně posadil vedle jeho spícího těla, vzal tužku a sešit a položil je na stolek. Díval se na klidnou spící tvář, usmíval se a nechápal, jak mu někdy mohl tenhle úžasný člověk být nesympatický. Po chvilce zírání přikryl odkopaného Billa až po bradu, políbil ho na čelo a šel k sobě spát.
betaread: Áďa
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ufff,to, že to Clee, doplo, je veľmi, veľmi, zlé. Bojím sa toho kam ju jej ťúžba po Tomovy doženie. Len si prajem, aby to nedapoadlo, pre Billa ani pre Toma zle. Pre Cleu nech to dopadne zle.
:O Škoda tej Cleinej inteligencie. Keby bola blbšia, na nič by neprišla 😀 .
Janule , nemala si ju urobiť takou múdrou … aj to fingovanie choroby , ktoré sa chystá urobiť …. špina 😀 .
Nech sa Bill netrápi lebo si Tom začne myslieť, že niečo nie je medzi nimi v poriadku a Bill odstrkuje …sakra :/ .Ja chcem ďalej, naozaj moc moc moc .
Ben s týmom vlítnou do slnečnej elektrárne a boh vie , či tam niečo nájdu … možno je Noe (:D :D) taký mazaný, že nič neobjavia . A Paul pekne rozbehol svoj plán 🙂 (mimochodom mám chuť na guláš).
Bože proč musí být Clea tak chytrá aby jí to docvaklo, no to dopadne.. Snad se jim podaří dostat odtamtud dřív, než se něco stane…nahoře mají stopu, Paul se taky činí…krásně se nám to zaplétá…:)) Bomba, miluju tuhle povídku ze všech povídek nejvíc, je dokonalá, já wm že to píšu pořád ale tak to je :))♥♥
Drahá Cleo, sáhneš na jednoho z nich a zakroutím ti kejhákem. Neštvi mě a buď šťastná, že je Bill šťastný. Prostě si mě nepřej.
Asi takhle bych to shrnula, ale Tom s Billem se určitě nedají odtrhnout a musí se dostat na povrch, aby měli oba svobodu a pokoj. 🙂
Jdu přežívat do další neděle… 🙂
to zas bylo něco. 🙂 já se prostě nemůžu dočkat, až Ben s Karlem naběhnou do té elektrárny. ti budou valit oči, až odhalí celé společenství, si budou myslet, že je to jak nějaký praštěný sen. 😀
doufám, že se Paul pěkně naučí všechny ty léky a nastrká je drahému Katíčkovi do jeho milovaného guláše jako pomstu za to, co kdy prováděl svým klientům.
ale co s Cleou? určitě dojde na nějaký vydírání, ale Bill se nakonec jistě svěří Tomovi. společně na ní něco vymyslí a zbaví se jí. spíš to vypadá, že budou muset vyřídit skoro půlku podzemí, než se konečně dostanou ven. 😀
Doháje dubovýho….proč musim čekat tejden??? :DD
Neneneee dup dup dup .. Peoc ty dily musej koncit? Nauc se psat nekonecny dily 😀
Jak me Clea predtim nevadila tak timhle me nastvala! Snad do te doby nez bude mit nas Tomi zasveceni utecou … A vubec maji na to cca rok – to proste musej stihnout zdrhnout. I kdyz se malinko bojim ze je v tom nechas podusit … Starostlivej Tomi to je hezky .. Jen at se stara o brasku.
sem rada ze tam je Paul. Drzim mu palce aby Kat nic nneprokouknul.
Aaaa ja se snad nedockam dalsiho tejdna!!!
já chci neděli každý den!!! Je to čím dál tím napínavější 🙂
ja se bojim…ja se fakt neskutecne bojim. TA Clea udela nejakou svinarnu. Ja to vim. A jsem z toho na nervy. Jezisi. Me klepne. Janul…co jsem ti provedla ze ses rozhodla me tak zakerne zavrazdit??? Boze Bille koukej to Tomovi vsechno v cas rict. Proste se bojim, ze by je fakt mohla od sebe nejak dostat a nedej boze si to zasvedceni vydupat. A to jakoze bych neprezila. Takze Paule kopni do vrtule a okamzite vymysli nejakej poradnej plan at jste uz venku a ja si muzu vydechnout. I kdyz….pak me ceka jeste jedna krize a to az se dozvi ze jsou dvojcata. To bude zase dalsi vec kdy me jebne……………..nebbo po tom bude Clea patrat, nejaky info o Tomovi, a zjisti to sama. A rekne to Tomovi a ten se s tahne a misto Billa pujde za ni…..jezisi uz to vidim fakt katastroficky tenhle scenar. Boze potrebuju dalsi dil. Nebo aspon strucne info o dalsim vyvoji….Janul…ocekavam tvuj mail!!! :DDD
Uvod tohoto dilu mi udelal takovou radost. Ja totiz miluji podzim a jak ses tam zminila o tom barevnem listi a studenem vetru, ktery se jim cpal oknem do kanclu….blazenost ve vsech smerech. Jo a jeste k tomu miluji, kdyz se tak nejak rocni obdobi, ktere panuje v povidce strefi i do doby, ve ktere ji prave ctu. Takze povidka i podzimu na podzim… paradicka (loni jsem tak na podzim zrovna cetla "Red burning leves" a na celkovem zazitku se to opravdu odrazilo).
"Umastene Karlovy policejni zpravy" byly neskutecne krasny, ja si tyto detaily beze zbytku vychutnavam a zasnu, kde na to vzdycky chodis. Mi se ti tvi policajti vybavujou uplne zive, skoro jako v tom serilu Panoptikum mesta prazskeho:-)))
Chudak malej, Kat jeden sadistickej, jak se tesil na gulasek… v tom podzemi asi mac radosti mit nebudou, co?
"Vosousti"… taky dobry:-) Ja si asi zalozim takovy mini slovnicek zajimave terminologie, se kterou se clovek pri cteni seznamuje.
Taky jsem se chtela zminit uz minule, ale klames Janulko telem… ty tve prezdivky mi v tom delaji brajgl. Mam momentalne chripajznu, bolest hlava jak krava a ty na me vybalis Bena a Benjamina, Cleu a Claudii. Vis, jak dlouho trvalo tomu mymu zavirovanymu mozku, ze jsou to stejny osoby. Bena jeste chpau, ale jak jsi prosim te prisla na tu Cleu/Claudii? A ne aby te v dalsich dilech napadlo zacit pouzivat misto Sasi Alexandra. :-)))
Billova sestricka se zacina opravdu pekne vybarvovat, takova mala sketka, a tehotna jeste k tomu.
Natahujes nas Janule neskutecne, uz aby tu byla dalsi nedele.
[9]: Jo, já ti to všechno vybliju do mejlu a ty to pak napíšeš za mě, ne? 😀 I když by to nebylo špatný, možná bych pak měla volný sobotní večery 😀 Poslední dobou jsem si udělala pravidlo, každou sobotu jeden díl.. a dokud ho nedopíšu, nejdu spát. Pak se klátim do postele ve tři ráno a mám dost. 😀 Tak jestli umíš čarovat, tak se soustřeď každou sobotu tak zhruba od desíti večer, než to dopíšu. 😀 Třeba to ke mně nějak doputuje. 😀 Ale jinak to mám vymyšlený, takže pokud nejsi stará striga, nemáš šnaci. 😀
[10]: 😀 Panoptiku města berlínského, to je lepčí. 😀 Ale jinak nejsi sama, kdo reagoval na Claudii. 😀 Áďa se taky rozčilovala, co to tam píšu. To je tak, když si na začátku pojmenuješ postavu a pak jí hned dáš zkratku. 😀 Když nechci používat takový ty šílenosti jako blondýnka, modroočka nebo brunetka (ze všeho nejvíc nesnáším "černovlásek" a "dredáček", to letim z kůže :-D, v angličtině raven-haired boy, což mi překladač překládá jako "havran-vlasy porostlý chlapec" :-D), holt musim mít do zásoby aspoň dvě jména, aby se mi to tam pořád neopakovalo. Takže si to představ tak, že Miře přišlo divný, říkat malýmu miminku Claudie, tak jí zkrátila na Cleu, a bylo to. 😀 Ono se to pak tomu prckovi taky líp řiká, když se to učí. 😀 Budu se snažit vás už nemást, moc nových postav už stejně nebude. 🙂 Doufám, že ty nudle brzy vyfrkáš a hlava přestane třeštit. J. :o)
Jinak opět velké díky všem :o*
[11]: nenavidim te :DDDDDDDDDD jinak…v sobotu v deset uz mam hlavu totalne prazdnou, takze to asi neklapne 😀
páááání.. za necelé 2 večery sem přečetla všechny díly a je to úžasná povídka.. :)) nemůžu se dočkar dalšího dílu.. stala sem se na tom závislá.. :))
Nepadne Clea niekam do vetracej šachty? Mám z nej strach. Ale to som mala aj z Paula a nakoniec je sympatický 🙂
Škoda, že sa Bill trápi a nepovie dôvody, spolu by to vyriešili jednoduchšie.
Už sa teším, keď polícia vpadne do tej elektrárne 😀 juhú, už aby to všetko začali konečne preverovať :)… Billa tá Clea teda riadne vytočila 🙂 Tom je taký zlatý ako sa oňho zaujímal :)… Nemôžem z toho ako si Kat myslí že je king a ako sa mu to všetko s Tomom strašne podarilo 😀 keby len vedel… Inak Clea je strašná sviňa! Som fakt zvedavá ako sa chce Billa "zbaviť". Teraz keď jej to v hlave všetko docvaklo to bude dosť na prd.
No sakra! Jako byc si tohle nemyslela. Ale mě to spíš jen napadlo, neměla jsem tušení, že to Clee nakonec docvakne! ona je taková malá mrcha, že je schopná opravdu čehokoli. Bojím se jí snad víc, než když musel jít Tom opět za Katem :/ Sakra, já nechci, aby kluci trpěli víc, než trpí teď 🙁