autor: GossipGirl
Nothing else matters
Později večer ležel Bill v posteli a přemýšlel, opět. Tom si myslí, že chodí s Theodorem. A přitom se pořád snaží dávat mu ty nejpodivnější náznaky. Praštil rukou do polštáře a potichu zaklel. Tom se mu snažil dostat do kalhot. Nebo aspoň do pusy. A pořád chodil s Riou. S jedním rozchodem, přičemž jejich vztah dál pokračoval, na tom byl přesně o jeden vztah lépe než Bill.
A byl to s Theodorem vůbec vztah? Skončili dřív, než pořádně začali, navíc připadal si tak… spoutaný. Pořád mu musel vysvětlovat, kam jde, proč musí dělat to, co dělá, proč má tolik koncertů a povinností ve studiu. S Tomem tohle dělat nemusel, sdíleli všechno a rozuměli si přes všechny rozdíly. Za ty roky, co spolu žili, se to naučili dokonale.
Ucítil dotyk na rameni a poplašeně se otočil.
„Proboha, nevšimnul jsem si tě,“ vyjeknul, když uviděl Toma sedět na kraji nepohodlné palandy. V tu ránu si vzpomněl na jeho obličej těsně před vyvrcholením, když se nacházel v přítmí hotelového pokoje. Zatřásl hlavou.
„Jsi mimo,“ usmál se Tom a opřel se o slabou stěnu. „O čem přemýšlíš?“
Bill vydechl. „O Theovi.“
Tom viditelně ztratil alespoň polovinu svého zájmu. Chytal se posledního stébla. „Neklape to?“
„Já nevím, je to… divný, jak se nevidíme a tak… chápeš?“
„Jo, tak trochu, ale s Riou je to jiný, nepotřebuju jí vidět.“
Bill nakrčil obočí. „To nechápu.“
„Prostě to je spíš na oko, my… dohodli jsme se, že si můžeme žít vlastní životy, ale přitom jsme pořád spolu.“ Tom si při řeči kroutil ruce, nervózně cukal hlavou.
„Tak tohle už vůbec nechápu.“
„Když věříš na pravou lásku, tak je tohle těžký pochopit.“
„Pro tebe bude zase těžký pochopit, že ohledně ‚pravý lásky‘ jsem ztratil iluze.“ Bill zaklonil hlavu a švihnul sebou na postel.
„Jak to myslíš?“
„No… poslední dobou nějak nemůžu přijít na to, co pravá láska je. Vlastně… co je to za lásku, když se ti klepou kolena a nemůžeš ze sebe vypravit jediný slovo? Co když to něco přijde, když to nejmíň čekáš, a s člověkem, kterej o to třeba ani nestojí? Co potom uděláš? Mám dojem, že Jsem se moc usilovně snažil najít toho, kdo mi dá tu lásku, o který jsem ani nevěděl, co to vlastně je. Chápeš…?“
Tom chvilku přemýšlel, než pokývnul hlavou. „Nejspíš jo.“
„Vážně?“
Malé přikývnutí. „Já nevím ani co je láska, natož ta opravdová, já… asi jsem to nikdy nezažil.“ Tom se opíral o sloupek, oči upřené do neurčita a v obličeji naprosto dokonalý zmatený výraz. Bill se pousmál.
„Nikdo neví, co je láska, protože každej jí definuje jinak.“
„Asi máš pravdu. Nejspíš… myslím, že jsem něco jako lásku cítil jen k tobě, teda víš… vyrůstali jsme spolu a tak.“
Bill se usmál ještě víc, skoro se mu v té tmě roztrhla pusa.
„To je to nejhezčí, cos mi kdy řekl.“
Tom si lehnul na úzkou postel, Bill si v tu chvíli říkal, jestli se to nestalo už jejich zvykem, spát jenom v jedné posteli. Přesto se posunul a umožnil Tomovi natáhnout se. Nechal se i svolně obejmout kolem pasu a přiznal si dokonce, že má co dělat, aby se ovládnul. Tolikrát už na sobě měl přitisknuté tohle tělo, ale nikdy se necítil takhle. Teď měl pocit, jako by se mezi nimi vyjasňovalo, skoro hmatatelně cítil, jak odplouvají ta šedá mračna, co se nastřádala za dva roky.
„Takže ty můžeš s Riou chodit, a přitom spát s každým, s kým se ti zamane?“ ozval se po chvíli. Nedokázal udržet tuhle otázku v útrobách šedé kůry mozkové.
Tom se zaváháním přikývnul.
„Vlastně jo. Ale nikdy jsem to neudělal, až na… ty víš. A to jsme spolu ještě k tomu nebyli.“
„Až na tu noc. Počkat, to si vážně neměl holku celou tu dobu od toho, kdy…“
„Ne. Já mám Riu rád, jenže… nedokážu si třeba představit, že bych s ní vedl tenhle rozhovor.“
Bill odpověděl naprosto upřímně. „Já jí rád nemám.“
„A to je další problém.“
„Záleží na tom?“
„Mně jo.“
Pohledy obou dvojčat se střetly jako v americkém filmu. V identických očích se jitřilo na tisíce pocitů, ani jeden však nebyl rozhodný. Všude panoval zmatek a dvoje hnědé duhovky zmateně těkaly.
Tom přemýšlel nad Billem.
Bill přemýšlel nad Tomem.
Tom přemýšlel nad chutí Billových rtů.
Bill přemýšlel nad líbáním Tomova hrudníku.
Tom myslel na tisíce nevyřčených slov, které si vynahradili jediným pohledem.
Bill přemýšlel nad Tomovou nezávislostí a ptal se sám sebe, jestli by se dokázal změnit.
Kvůli Billovi.
Kvůli Tomovi.
Jenom oni dva.
Nothing else matters…
Dvoje horké a roztoužené rty se setkaly v ohlušujícím tanci dvou cinkajících piercingů a změti proplétajících se končetin. Bill se převalil nad Toma a sedl si obkročmo, aniž by se odtrhnul. Tomovy rty ho strhávaly do víru vášně, kterou neuměl ovládat, miloval, když v tom všem cítil nějaké city. Mohla to být i surovost nebo nenávist, klidně i pouhá potřeba vybít se, Billovi se to líbilo. Jak Tomův jazyk prozkoumával jeho ústa a mapoval každý kousíček…
Tak zvrácený…
Bill zatřepal hlavou a odtrhnul se.
„Já s tebou spát nebudu.“
Tom pozvednul jedno obočí. „Spát nemusíš…“
Chvilku bylo ticho, než Bill pochopil a s tichým smíchem praštil Toma do ramene. „Všechno musíš zničit!“ obvinil ho se smíchem.
„Já…?“ Tom se tvářil, jako by mu sebrali oblíbenou hračku.
„Jo, ty… já se snažil mluvit vážně, a ty si ze mě děláš akorát srandu.“ Bill našpulil pusu a hravě na Toma shlédnul. „Najednou ti byl celej Theodor u prdele, co?“
„A věříš tomu, že i jo?“
Oba se zasmáli a jejich obličeje se znovu přiblížily. Už od sebe byli jenom milimetry, když Bill uhnul a rozpustile se usmál. „Já nejsem tak lehko k mání. Když už mám podvádět, tak se musíš aspoň snažit,“ zašeptal a přesunul se dolů k nohám postele. Chytal hravou náladu.
„Oh, vážně? A víš, že pro mě není absolutně žádný problém dostat tě do kolen?“
„O tom se přesvědčíme.“
Tom si skousnul piercing a zvednul obočí. Už už se natahoval, chtěl začít, ale z vedlejší postele se ozval velmi povědomý zvuk. Georg vstával.
Dvojčata sklonila hlavy a tiše se usmála. Malé vyrušení v podobě kroků vstávající gorily jim zkazilo jejich chvilku a oba to moc dobře věděli. Bill se pořád lehce červenal, když si lehal a snažil se nedívat na Toma, připadal si jako školačka.
Tom si lehnul za něj a už ze zvyku mu obtočil ruku okolo pasu. Usnuli, zaposlouchaní do frekvence nádechů toho druhého a přemýšlením, jak by to celé dopadlo, kdyby si Georg neusmyslel vstát.
So close, no matter how far…
couldn’t be much more from the heart…
><
„Doprdele!“ zaječel Bill a mnul si naražené chodidlo – následek nedbale položených zavazadel přesně uprostřed pokoje. Měl špatnou náladu, nesednul si s Davidem a na koncertě si připadal tak nejistě, že se styděl sám za sebe. Dnešní den nestál za nic a pochyboval, že noc bude lepší. Zase velká postel pro dva, kde bude zase sám. Z neznámého důvodu k němu Tom chodil spát jen v tourbuse, v hotelu se neukázal nikdy. Jediná byla pořád ta noc, kdy Bill přišel za Tomem a o chvíli později zase odešel.
Promnul si oči, a že to neměl dělat, poznal už ve chvíli, kdy pravé oko začalo slzet. Nánosy řasenky se dostaly přímo dovnitř oka a způsobily intenzivní pálení. Zkusil oči zavřít a zase otevřít, ale tvář už měl celou od černých slz a nové nepřestávaly téct. Skoro poslepu se dopátral k umyvadlu, kde si chrstnul hrst ledové vody přímo do očí. Ale zaschlá líčidla mu na tvářích stejně utvořila mastný flek.
Po pár minutách usilovného snažení mu oko už jenom slabě slzelo, takže dopadnul na zavřený záchod a obě kukadla raději zavřel. Nevěděl, jak dlouho takhle sedí, trávil tu dobu obviňováním sebe sama, že jak dlouho se maluje, nemůže si na tohle dát pozor. Ráno bude mít určitě oko červené jako králík.
„Bille? Bille, co se ti sakra stalo?“ vyjeknul Tomův hlas a za chvíli se v Billově zorném poli objevil i jeho vyděšený obličej. „Proč brečíš? Co se stalo?“
Bill rychle zatřásl hlavou. „Ne, nic, neboj se prosím tě. Mám jen řasenku v oku.“
Tom chvilku zaraženě těkal pohledem, než se pousmál. A potom se rozesmál. „Já málem dostal infarkt kvůli… řasence v oku?“
„Promiň…“ Bill se usmál taky a setřel si zbytek slz. „Už je to dobrý.“
„Pomůžu ti,“ nabídnul se Tom a sáhnul po odličovacích ubrouscích. „Zavři oči.“
Hned jak to Bill udělal, ucítil lehké doteky navlhčené látky, jak systematicky smývají stopy černého make-upu. Připadalo mu, jako by to byly roky, co se Tom staral o jeho obličej, připadalo mu to jako věčnost, než ucítil teplé rty na čele. Když otevřel oči, Tom už stál na nohou a v ruce držel kytaru. „Vlastně jsem přišel, abych…“
„Chceš skládat?“ Bill si stoupnul a zkontroloval v zrcadle svůj obličej. Byl dokonale odlíčený, skoro jako by na něm nikdy líčidla neměl.
„Um, ne, já myslel spíš něco staršího.“
O chvíli později se Bill rozvaloval na posteli a Tom byl usazený v křesle. Na klíně mu ležela akustická gibsonka a jeho prsty se pohybovaly po hmatníku s tak dobře povědomým skřípavým zvukem. Takhle zněla kytara jenom při In die Nacht. Slyšel první sloku, refrén, druhou sloku a náhle, kytara ztichla a Tom se zvednul z křesla. Lehnul si vedle Billa na postel a beze slova zůstal ležet jen tak na zádech. Oba zírali do stropu a pomalu si v hlavě probírali tu jednoduchou, a přitom krásnou melodii, která právě dozněla.
Trust I seek and I find in you…
><
Zpět v tourbuse, zpět na cestách. Měli za sebou skoro polovinu koncertů, město střídalo město a všem začaly splývat stejné haly, stejné prostory v zákulisí a stejné dotazy novinářů. Nemohli se ani nadechnout, aby se o tom nenapsalo, doopravdy se stali snad ještě větší senzací než v roce 2005.
Bill se vrtěl ze spánku na úzké posteli, nemohl se zbavit toho pocitu, že mu někdo něčím přejíždí po obličeji. Ať se vrtěl, jak chtěl, pořád to cítil. Navíc se k tomu ještě přidávala dokonale známá vůně…
Otevřel oči a překvapeně pohlédl přímo na svoje dvojče. Tom, skloněný nad jeho postelí, svírající bezchybnou rudou růži v pravé ruce. A nebezpečně blízko jeho obličeje.
„Ahoj,“ usmál se Tom a přejel Billovi jedním okvětním plátkem přes rty.
Bill, stále ještě konsternovaný, ze sebe nedokázal vypravit ani hlásku, a tak si jenom povzdechl a znovu zavřel oči. „Zdá se mi to?“
Uslyšel slabý smích. „Ne.“
Otevřel stále ještě nalíčené oči a znovu si prohlédl květinu, i Toma. „O co se snažíš?“
„Dostat tě do kolen.“
Bill si v duchu připustil, že snaha se daří. „Růže?“
„Promiň, vím, že je nemáš rád, ale tahle… je dokonalá.“
Malý úsměv. „Jo, je dokonalá, protože je od tebe.“ Bill uchopil stonek, palcem přejel přes dva ostré trny. Napadalo ho tolik myšlenek, v souvislosti s celým tímhle okamžikem, který nechtěl zničit.
„A pořád vím, že nejradši máš lilie.“
Bill se zasmál. „Myslel jsem, že tohle je pro tebe nepodstatný.“
Tom zakroutil hlavou a položil se vedle Billa. Neobjal ho, nenatisknul se na něj. Jenom ležel. „Nechci, aby to skončilo.“
Bill tázavě zvedl obočí. „Co?“
„Tohle… tour. Prostě mi to přijde správný, že jsme tu jen my čtyři, nebo my dva a… žijeme dál jako předtím.“
„Před čím?“
Tom udělal nerozhodný zvuk. „Zapomeň na to.“
„Ne, řekni mi to.“
„Před… před tvým odjezdem, před Theodorem…“
„Před Riou.“
„To taky…“
Bill našpulil pusu. „Mluvíš, jako by Ria byla tvůj nejmenší problém.“
„Ty zase, jako kdyby byla ten největší.“
„Ona je…“
Tom sklonil hlavu a opřel si čelo o Billova záda. Zůstal potichu, jenom jeho lehce zrychlený dech rušil ticho okolo nich. Bill pomalu otáčel hlavu, připadal si jak ve scéně zpomaleného filmu. Nakláněl hlavu. Přibližoval se. Špulil rty. Těžce dýchal.
Tom se zasmál a položil si hlavu na polštář. „Dobrou noc.“
Bill zběsile zamrkal, naprosto vyvedený z míry. Tom ho nikdy neodmítnul! Nikdy neodmítnul takový náznak… zakroutil hlavou a lehnul si vedle. Nevěděl, jestli být uražený, nebo naštvaný, nebo rád. Ria. Theodor. Ria. Theodor. Ria. Theodor. Tom. Bill. Tom. Bill…
Ria a Tom.
Theodor a Bill.
Bill.
Tom a Ria.
Bill.
Tom.
Bill a Tom.
And nothing else matters…
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
woah,mám tohle prostě ráda 🙂
Čím dál lepší x))*.. honem rychle další díl x))♥
wow, to je tak zajímavý! je to super děj a prostě.. no super! 😀 🙂
tohle byl ten nejlepší díl!!
Nejlepší jak každej přemýšlí to se mi moc líbilo 🙂
no tak skoro jsem nedychala…. spis pro to abych si uchovala tu atmosveru tohodle dilu…. moc krasny
Moc děkuju za všechny komentáře ladies :)))*
nádhernej díl:)líbí se mi to cím dál víc,těšim se na pokračování:))
Nemám slov… chtěla jsem ti tu napsat sáhodlouhý komentář, protože jsem povídku začala číst tuším předevčírem, takže jsem nekomentovala předešlé díly… A ten konec mi tak zablokoval mozek, že se divím, že vůbec dokážu dát do kupy nějakou kloudnou větu :D:D
Musím říct, že tohle je fakt super povídka a i když se občas mírně ztrácím v předělech děje, máš to vážně dobře promyšlené =)) Těším se na další díl, protože tohle rozhodně stojí za to =))
ne ne ne ždáný Tom a Ria..:DD ale Toma Bill :-*
Keď sú takto spolu vždy čakám na tie slovíčka, kedy si už povedia pravdu a kedy to všetko pochopia…
Znovu krásna kapitola…..
Bille, tak už mu konečně řekni pravdu, ne? 😀 Já nevím, že ho to pořád baví, mu takhle lhát…cop z toho má? 😀 Navíc mám starch, že pak bude třeba Tom naštvaný, že mu takhle Bill lhal. No uvidíme 🙂