autor: Rose
Ahoj twincesťáci. 🙂 Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nenapsala, ale nová škola mi dává docela zabrat, tak nestíhám. 😀 Tak si tenhle díl užijte. 🙂 Je poslední, ale myslím, že stojí za to.
Bill s absolutním klidem vdechl kouř a odpověděl, přičemž se mu z úst vytrácela jeho malá oblaka: „Ano. Jako bys to ty nedělal, Georgu.“
„Jen příležitostně,“ uchechtl se jeho kamarád a opřel se vedle něj. „Bille. Co se to s tebou a s Tomem děje? Chováte se divně. I to v limuzíně. Co mi, sakra, uniká?“
„Nic… Nic se neděje, neměj strach,“ šeptl Bill. Vědět, že je to špatné. Komplikují si s Tomem život. Kdyby kdokoliv zjistil, co mezi nimi je za vztah, měli by z toho ohromný problém.
„Bille, já nejsem slepej,“ zkusil to po chvíli opět.
„Já vím, že ne, ale to bys prostě nepochopil…“ zavrtěl Bill hlavou.
„No tak mi pomoz,“ položil Georg ruku kolem ramen černovláska. Bill se rozechvěle nadechl, načež na sucho polkl.
„Totiž… já a Tom…-„
„-Bille! Tady jsi. Všude jsem tě hledal. Oh, Georgu, co ty tady? Myslel jsem, že uvnitř balíš nějakou roštěnku,“ zadrmolil udýchaný Tom, jen co k nim doběhl. Georg s úšklebkem pokrčil rameny, poplácal dvojčata po zádech a s přátelským: „Mně stejně nic nezatajíte,“ se vydal zpět do klubu.
„Proč jsi mě hledal?“ nechápal Bill.
„Viděl jsem, jak si byl rozhozený, když s tebou tančila ta – ta – ta…“ nevěděl, jak se vyjádřit a nebýt přitom sprostý, „ta hodně otravná holka. Pak jsi odešel a já se o tebe bál. Jsi přece jen můj malý bráška, no ne? Víš, co by se ti tu mohlo stát? V noci, u klubu, všude plno temných uliček…“ vyjmenovával Tom.
„Nestraš,“ rozesmál se Bill, „ale asi bych byl radši znásilněn, než abych měl ještě vteřinu být uvnitř s tou holkou.“
„Nedělej si z toho prdel. Já to myslím vážně,“ zamračil se Tom. Obvykle to byl právě on, kdo byl ten lehkovážnější, ale pokud šlo o jeho Billa, situace se měnila.
„Ále, proč by se to mělo stát zrovna mně?“ mávl Bill rukou.
„Náhoda je blbec,“ utrousil Tom, propletl prsty jedné ruky s těmi Billovými a vytáhl mobil.
„Ahoj Davide, zařiď mně a Billovi, prosím, odvoz. Chceme už jet zpět na hotel.“
„Čteš mi myšlenky,“ zajásal Bill, načež se k Tomovi přitiskl: „Vždyť už na nás čeká měkká postýlka, do které si spolu lehneme.“
Dredatý chlapec polkl a pocítil mírné pnutí v klíně.
„Budeme se líbat…“
„Bille…“
„…budu sténat…“
„Bille, no tak…“
„…pod tvým tělem…“
„Bille, ne…“
„…pod tvými dotyky… Dokud ze mě nesundáš poslední kousek oblečení a…“ provokoval dál.
„Fajn, řekl sis o to,“ sykl Tom a prudce Billa přirazil ke zdi. Černovlásek ze sebe ale nevydal ani nejmenší hlásku jako důkaz bolesti. Jen se mu vyzývavě zadíval do očí, lehce zvedl jeden koutek úst a přejel mu dlaněmi po hrudi se slovy: „Je tu náš odvoz.“
V hotelu si jen rychle vyzvedli klíče od Tomova pokoje, jelikož v tom Billově byl neuvěřitelný nepořádek.
„Myslím, že už nikdy nebudeme potřebovat oddělené pokoje,“ pousmál se Tom, když si sednul na okraj postele a Bill se obkročmo usadil na něm.
„Máš pravdu,“ líbl dredatého chlapce na rty a přivřel oči. Tom z něj pomalu svlékl tričko a přisál se mu rty ke krku. Rozmazloval snad každý kousek kůže, ke kterému se dostal. Bill nebyl zrovna pozadu. Odstranil ze svého dvojčete XXL triko, načež ho pomalu zatlačil do měkkých pokrývek a jazykem mu přejel po klíční kosti.
Když se jejich rty opět setkaly, pustili se do vášnivého líbání, které nemělo konce…
Tentokrát si byli oba jisti, že to chtějí. Chtějí se spojit v jedno tělo.
„Lásko, víš to určitě?“ zadíval se mu Tom pevně do očí a svíral v rukou okraj jeho boxerek.
„Ano…“ kývl Bill a vedl jeho ruce k tomu, aby ho zbavily posledního kousku oblečení. Tom se pousmál, načež Billa párkrát jemně políbil na podbřišek a na třísla.
„Počkej!“ zarazil ho Bill. „Musím ti ještě něco říct, než to uděláme.“
„Tak mluv,“ pobídl ho Tom. Černovlasý chlapec se pousmál: „Miluju tě.“
A starší z dvojčat vědět, že tato dvě slova mají daleko větší váhu než pouhé „Ano“.
„Taky tě miluju. A moc…“ Pak mu věnoval malý polibek na rty, načež splynuli v jedno tělo.
Když Bill později usnul a Tom se mu lehce prohraboval pramínky jeho nádherných, černých vlasů, někdo zaklepal na dveře.
„Co to je…?“ zamumlal Bill z polospánku.
„Nic, miláčku, spi,“ přikryl Tom svého brášku a milence, oblékl se a šel otevřít. Za dveřmi stáli Gustav a Georg.
„Čau Tome, jdeš s náma koukat na Kruh? Klepali jsme i na Billa, ale neotvíral, tak asi už spí.“
„Jo, asi už spí. Určitě jdu,“ zašklebilo se starší z dvojčat, ale skoro hned jim zabouchl dveře před nosem, aby nezahlédli to dokonalé, rozkošné, nahé stvoření, jehož sněhově bílá pokožka ostře kontrastovala s černými vlasy splývajícími na jeho ramena. Došel k tomu temnému andělovi, dlouze ho políbil na rty a zašeptal: „Billí, andílku, jdu na chvíli za klukama, ale neboj, vrátím se.“
Bill jen něco zamumlal, zavrtěl se a sladce spinkal dál.
Když Tom přišel ke klukům, zrovna zapínali DVD.
„Bojim, bojim,“ přehodil si Gustav deku přes hlavu, ale hned na to se rozesmál.
Sice si z hororu dělali legraci, ale ke konci už všichni tři mlčeli a klepali se strachy. Najednou někdo zaťukal. Tom jako ohromný hrdina šel otevřít, ale jen co to udělal, zařval na celé kolo. Ve dveřích totiž stála postava, která měla obličej zakrytý černými, dlouhými vlasy a měla na sobě jen dlouhé bílé tričko, které spíš připomínalo noční košili.
„Samaraaaaaaa!!!!!!!!!!“ přidali se k němu s řevem i Géčka.
„Jste pitomí nebo co? Proč tady tak řvete?“ odhrnula si ta osoba vlasy z tváře a kluci poznali Billa. Ten se podíval na obrazovku.
„Aha. No vy jste teda hrdinové, jen co je pravda,“ rozesmál se.
„Dej nám pokoj. Co to máš vůbec na sobě?“ vyplázl na něj Georg jazyk.
„Tomovo tričko,“ pokrčil Bill rameny, „Tome, jdeš už spát?“
„Jojo, tak čau, kluci. Bojte se tu sami,“ rozesmál se i dredatý chlapec a spolu s jeho dvojčátkem odešel. V pokoji si lehli na postel a ani jeden nevěděl, co říct. Nakonec to vyřešil Tom.
„Dáme druhé kolo?“
KONEC
Tak takhle končí moje první povídka. Snad jsem nezklamala. Moje další, o dost víc drastická a akční, povídka se jmenuje ‚Vrah‘. Zatím se mějte twincesťačky. 🙂
Rose
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Bola totálne KRÁSNAAAA!!!….Aj keď možno mala trošku rýchlejší spád ale aspoň tam neboliá nhejaké zbytočné obkecávky, ktořé niekde bývajú….A už chcem tú ďalšiuuuuuu!!!Vážne sa na ňu mooooc teším!!!
Škoda, že je koniec. Poviedka sa mi páčila,len bola trochu rýchla. Rada by som si Billa a Toma vychutnávala dlhšie 🙂 Veľmi pekné.
Váážně krása .. :)) nejvíc se mi líbila ta scénka se Samarou .. musela jsem se smát.. :DD
Ten konec nemá chybu.Zvlášť ta poslední věta.
Hezká povídka, příjemně rychlá a krátká 🙂 Přesto se mi nezdála nijak uspěchaná nebo tak něco, aspoň se tam zbytečně nekecalo. A scénka s Kruhem neměla chybu :DDD Kruh je můj oblíbený horor, a moje kamarádka má dlouhé černé vlasy a umí napodobit Samařin pohyb, takže klukům přesně rozumím, jak se museli cítit, když tam za nima přišel Billouš s tímhle lookem. :DDD Děkuju autorce za povídku 🙂