autor: GossipGirl
This never-ending story
Bill šílel. Rval si vlasy z hlavy a měl chuť mlátit čímkoli, co našel. „Sakra, sakra, sakra, kurva!“
Protočil oči a lehce bouchnul do stěny. Jeho dvojče bylo ták ignorantské. Jak jinak vysvětlit, že se tak snaží, a přitom… nikdy k ničemu nedošlo. Už dva týdny dostával malé dárky, měl Toma pořád okolo sebe, často usínali spolu. Ale nikdy… ani malá pusa. Bill byl vážně na pokraji šílenství. Byl vzteklý, nadržený, šťastný a nevyznal se v sobě. Měl v sobě tolik protichůdných pocitů jako snad nikdy v životě. Chtěl Toma, bezpodmínečně. Tomu bastardovi se zase povedlo zabít jeho odhodlání a proměnit jeho mozek v rosol. A stačil mu týden.
Klepání na dveře přinutilo Billa trochu se uklidnit.
„Jo… ?“
„Můžu dál?“ Mezi dveřmi se objevila hlava pokrytá rasta copánky.
Bill protočil oči. „Kdys nemohl?“
Tom se zasmál a vpochodoval do pokoje. Zarazil se a podíval se na vysypané kufry. „Vybuchla ti tu atomovka?“
„Něco na ten způsob. Kašli na to, potom to uklidím.“
Tom zběžně přikývnul. „Co chceš dělat? Koukat na film, nebo…?“
„Ne, já… asi si lehnu.“
„Je ti špatně?“ Tomův hlas se stal opatrným.
Bill rychle zakroutil hlavou a usmál se. „Nemusíš se o mě tolik bát.“
„Jo, já vím, jsi dospělej.“ Tom se usadil do křesla a sledoval, jak Bill leze pod peřinu.
Bill se v půlce pohybu zarazil, jako by mu něco došlo. Podíval se na Toma v křesle, potom se mu rozšířily zorničky. Znovu z postele vylezl a volným krokem přešel k černému křesílku v rohu pokoje. Bez zaváhání se usadil Tomovi do klína a přiblížil se k tak známému obličeji.
„Co máš za problém?“
Tom zmateně zamrkal. „Já… nemám problém.“ Těžce vydechnul, když mu Bill dosedl do klína.
„Tak proč… proč nic neděláš? Já… chci…“ Bill nedokázal říct celou větu, neuměl tu myšlenku uchopit. A když už to udělal, nedokázal ji vyslovit.
„Nechci, aby sis myslel, že je to jen kvůli tomu jednomu, Bille, sakra, nic nechci víc, než tě hodit na postel a vzít si tě…“
„Tak to udělej!“
„… ale potom bych měl zase příšerný výčitky svědomí. Nemůžu tě jenom ojet a nechat, já… tohle nedokážu.“
„Dělals to celej život…“
Tom sklonil hlavu, copánky mu stejně nedokázaly zakrýt obličej.
„To byly bezvýznamný holky. Nepamatuju si jména ani obličeje, prostě šlo jen o to. Ony se nabízely, byly to kurvy. Ty jsi…“
„Tvoje dvojče.“
„Ne, ty jsi někdo, komu bych tohle neudělal, ne teď. Já vím, že jsem ti ublížil, a je mi jasný, že už mi to neodpustíš, ale… Nemůžu přestat být tvoje dvojče.“
„Nechci, abys přestal být moje dvojče, já jen chci… potřebuju tě. Teď.“
„Ale já…“
„A ty to chceš taky,“ zasmál se provokativně Bill a stisknul rostoucí bouli v tmavých džínách. Vláčně zasténal a přilepil se Tomovi na ucho.
„Nemuč mě,“ vydechl Tom a víc se položil do křesla.
Z jejich těl zmizela trika, džíny i boxerky. Tom držel Billa za boky a pohyboval se proti němu, jejich klíny se srážely a klouzaly proti sobě. Oba lehce sténali, Bill prohýbal záda a užíval si dokonalý pocit blízkosti.
„Vždycky dostaneš to, co chceš, že jo?“ zasténal Tom a odsunul zpocené dredy z Billova tetování na šíji.
„Vždycky ne, ale nikdy…“ zasténal, když mu Tomovy ruce stiskly zadek, „ale nikdy se o to nepřestanu snažit.“
Tom vydal zvuk podobný smíchu a vzal Billa do náruče. Na postel ho spíš položil a chvilku zaváhal, než se k němu přidal. Byl okamžitě stažen na rozpálené tělo, jenom aby se znovu přitiskli na sebe. Na zádech cítil intenzivní škrábání, jak mu černobílé nehty přejížděly přes kůži.
„Udělej to… sakra, hned!“
Tom pomalu zakroutil hlavou a sehnul se pro svoje kalhoty. Ze zadního poutka na pásek odvázal černý šátek, který tam nosil a rychlým pohybem zakryl Billovy oči.
Bill se zmohl jenom na tiché ‚co… ‚, než ucítil zvědavé ruce v okolí svého klína. Vnímal Tomovy prsty, jak si hledají cestu přes vnitřní stranu stehen, a jak prozkoumávají úplně všechna místa, kde je potřeboval. Po chvíli, která se zdála nekonečná, se jeden prst ocitnul uvnitř jeho těla. Všechno vnímal znásobeně, a tak se prohnul a zasténal i kvůli jedinému prstu. Netušil, co bude dál, a tak překvapeně vydechnul, když na špičce penisu ucítil teplý jazyk, jak si s ním pohrává. Vykřikl nad druhým prstem a jeho vědomí se proměnilo jenom v primitivní vnímání slasti a občasné bolesti, když Tom použil zuby.
Slast. Horká ústa. Prohnutá záda. Otevřená ústa ve výkřiku. Cítil, jak mu někdo přitiskl ruce na pelest a nařídil mu, aby se chytnul. Bez protestů to udělal a vyřadil tak z provozu další smysl. Hmat. Už nevěděl vůbec nic, proto překvapeně vyjekl, když na něj nalehlo známé štíhlé tělo. Jeho rty zajaly jiné, hebčí, s piercingem v koutku úst. A zároveň ho do zadečku šťouchlo něco tvrdšího a většího než prsty. Skousnul Tomův spodní ret, aby nevykřikl, a skoro se rukama pustil. Roztáhnul nohy a popadal dech. „Kurva, už to udělej!“
Slyšel slabý smích a potom už se jeho svět smrsknul jen na jediný bod. Na Tomův penis pronikající do jeho těla, tak mučivě pomalu, že měl co dělat, aby se proti němu sám nepřirazil.
Bylo to mučení, jako by mu někdo dával drogu, ale po tak malých dávkách, že chtěl pořád víc. Zasténal a snažil se tím Toma pobídnout k větší rychlosti.
„Zpomal…“ zašeptal mu Tom do vlasů a pokračoval dál. Stejně pomalu, stejně mučivě a stejně něžně. Bylo to sladké mučení, které přivádělo Billa do ještě větší extáze než divoké šoustání. Povolil všechny svaly v těle a nechal se sebou dokonale snadno manipulovat, nechal Toma, aby si dělal, co chtěl. Nechal Toma, aby ho ovládnul. Nechal Toma, aby ho pomiloval a nechal Toma, aby ho přivedl k orgasmu.
S hlasitým výkřikem vyvrcholil tak silně, jak to jenom po tak dlouhém odříkání šlo. Padnul vyčerpaně na postel, nesebral síly už ani k tomu, aby si sundal šátek. Stáhnul mu jej až Tom, který se položil za něj a taktéž vyčerpaný z orgasmu těžce vydechnul.
Protivné zvonění budíku vytrhlo Billa z příjemné ranní letargie, kdy se teprve probíral ze snů. O nic mu vstávání nezpříjemnila ani písnička Always od Bon Joviho, která ho budila každé ráno a vždycky mu zvedla náladu.
Otočil hlavu a našel Toma, jak sedí na posteli a zmateně mrká. Vypadal, jako by nemohl uvěřit, jak rychle to ráno přišlo.
„Dobré ráno.“ Bill si prokopnul záda, plně odhodlaný vstát. Ale Tom se mu nalepil na záda, s letmým zamumláním dobrého rána se přitiskl na jeho rty.
„Když už jsem tě jednou sbalil, nevzdám se tě tak lehko,“ zamumlal se smíchem, když se odtáhnul.
Bill si odfrknul. „Ty nesbalíš ani spacák.“
„To jsme včera viděli,“ rýpnul si Tom a doopravdy se vykulil z postele. „Co si mám oblíknout?“
„Vždyť máš všechno stejný…“ Bill si skoro roztrhnul pusu, jak zíval, když překonával tu obrovskou vzdálenost přes pokoj do koupelny. Toma naprosto vypustil z hlavy a přemýšlel, co si oblékne a jak se namaluje. Už stál u zrcadla, když se na něj jeho bratr zezadu natisknul.
„Hodláš mě ignorovat?“ zašeptal do tetování na krku.
Bill vypustil slabý povzdych. „Tomi, potřebuju se namalovat, oblíct a učesat…“
„Stejně jdeme do autobusu.“
„Ale…“
„Teď jdeš do sprchy.“
Bill to po chvilce zkoumání uznal jako poměrně dobrý nápad a samo sebou v doprovodu Toma se zavřel za plexisklem.
><
Od té chvíle pokračovalo všechno jako v pohádce. Koncerty šly jako po másle, fanoušci ječeli víc a víc, a kluci se bořili do davového šílenství. Okolo nich bylo tolik lidí a dvojčata si přesto dokázala najít chvíle jenom pro sebe, kdy za zataženým závěsem nebo za zavřenými dveřmi od hotelového pokoje sdíleli chvilky nostalgie i vášně.
Bill se bál věřit. Bylo to moc krásné, aby to byla skutečnost. Navíc, vždycky když si něco moc užíval nebo se těšil, pokaždé se to podělalo.
Plynuly dny, týdny, koncert za koncertem. Bill stál na podiu jako král a ty tisíce lidí v kotli pod ním k němu vzhlížely. Byl jejich idol, nejlepší zpěvák… a Bill si to užíval. Vždycky miloval pozornost.
Ochotně dával rozhovory a usmíval se do foťáků, o to víc nadšený, když věděl, že má v patách svoje dvojče, které je ochotno sdílet s ním… co vlastně? Vztah na turné? A co bude po konci? Nechtěl nad tím přemýšlet a zprvu se to i dařilo, ovšem jen do doby, než pohlédnul do těch stejných duhovek, jaké měl sám, a uvědomil si bezútěšnost celé situace. Zapomínal jen v jeho náručí a přemýšlel, že kdyby v ní strávil celý zbytek života, už by nikdy nic vážného neřešil. A zároveň se sám sobě vysmíval, jak je naivní.
Postupem času a blíž ke konci tour než kdy předtím, se zdánlivá pohádka začala měnit. Ne rychle, pomalu, bylo to jako stahování mračen před bouřkou.
Tom byl divný. Bill si toho všímal už pěknou řádku dní, že se jeho dvojče víc uzavírá do sebe a tráví mnohem míň času v jeho poste… pokoji. Nechtěl být sobecký asi stejně, jako nechtěl přemýšlet nad návratem do města a nad Riou. Pořád s Tomem chodila a Bill neřekl jediné slovo. Už ne. Nechtěl mezi ně vnášet nepochopení a hádky, proto mlčel. Stejně jako Tom mlčel o Theodorovi. Bill nechtěl, aby vyšla na světlo jeho lež. Vytvářel si tím pojistku, protože si neuměl představit situaci, že se vrátí do města a on zůstane sám, u Georga v bytě, zatímco do toho Tomova se bude stěhovat Ria. Tohle by přes srdce nepřenesl.
Takže oba mlčeli a přemýšleli, kudy jen chodili. A čekali, až jednomu dojde trpělivost a rozsekne tohle napětí.
„Tomi?“ Bill zíral do stropu, když vyslovoval bratrovo jméno.
„Uhm…?“
Bill se zhluboka nadechl. „Trápí tě něco?“ V tu chvíli na sobě ucítil zkoumavý pohled. „Já jen, že… nemluvíš a jsi… mimo,“ obhajoval se hned rychle.
Tom ohrnul ret. „Je mi fajn. Jen… tour končí.“
„Jo… vracíme se domů. Ještě jeden koncert a konec.“
„A to je právě ten problém…“
„Proč?“
Bill cítil, jak se na něj jeho bratr otočil. „Já nevím, kdyby to takhle mělo zůstat do konce života, tak… bych byl šťastnej.“
Chvilku bylo ticho. „Takhle… jako tour, koncerty a hotelový pokoje?“
„Přesně takhle.“
„Nechceš domů?“
„Ne. Ty jo, co?“
Bill zaraženě zvednul hlavu. „Proč si to myslíš?“
Tom skrčil ramena. „Theodor, máma, město, zábava… je toho hodně, co bys mohl chtít.“
„Ty můžeš chtít to samý.“
„Já vím, asi máš pravdu…“ povzdechnul si Tom a lehnul si zpátky.
Bill nahodil svůj úšklebek. „Jako vždycky, jsem vědma!“
„Pojď sem, ty vědmo,“ rozesmál se Tom a v tu chvíli bylo na vážný rozhovor zapomenuto, když se oba svalili do měkkých peřin.
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
ježíš.. 😀 tak napínáš! 😀 jsem uplně zvědavá, jak to s nima bude po tour 😀
Páni!!! Taková změna???? :-O Nestačím zírat…. opravdu ne…. Je to ale spure, že se to změnilo…:-)!!! Jsem zvědavá, jak to bude mezi nimi pokračovat po tour…:-) Doufám, že Tom kopne Riu do………. a bude s Billem…!!!:-D 🙂
Mrzí mě, že budu kritizovat, ale budu. Ta povídka se mi zdá díl od dílu víc přepjatá a nereálná. Dosud nepadlo ani písmenko o tom, proč Toman Billa naprosto nelogicky vyhodil a hluboce se mi příčí Billovo jančení kolem toho, že na něj bratr najednou sexuálně nedoráží. Marně dumám nad tím, jaká je asi pointa a dějová myšlenka tohohle příběhu…
Naopak mě se ta povídka líbí čím dál tím víc jen tak dál 🙂
Děkuju všem za komentáře, děkuju i za kritiku 🙂 Jenom jednu věc bych ráda…
[3]: Fee, všímám si, že lehce kritizuješ u každého komentáře, který tu necháš a v tom případě nevím, proč povídku pořád čteš :)) ale jsem samozřejmě ráda za každého čtenáře 🙂
V každom dieli sa TEJ téme približujú viac a viac a keď to vyzerá, že už niektorí z nich povie to čo treba tak sa zaseknú 🙂 Je to nádherne hravé, len mám strach, že tour skončí a oni si to nepovedia a zase sa doma odcudzia. Je mi z toho smutno to čo medzi nimi je teraz je krásne, ale je to strašne málo.
Nádherná poviedka. Taká hravá,milá ale aj tak v nej je kopa smútku.