autor: Rose
Ahoj čtenáři, konečně jsem napsala první díl už tak dlouho slibované kapitolovky ‚Vrah‘, tak doufám, že vás nezklamu. 🙂 A pokusím se posílat díly pravidelně, protože ke konci ‚When you look at me‘ se mi to vážně nedařilo. 😀
Horké kapky vody dopadaly na jeho nahé tělo a skleněné stěny sprchového koutu se poměrně rychle zamlžily. Černé vlasy se mu lepily na záda a černé linky se mu roztekly po celé tváři, ale jemu to nevadilo. Tohle bylo jedno z mála míst, kde mu bylo jedno, jak vypadá. Tady nebyli žádní fotografové ani novináři. Zde byl doma.
Když Bill vypnul sprchu, otřásl se pod náhlým návalem chladu, který zahalil jeho tělo. Natáhl se pro osušku a obmotal si ji kolem pasu. Stoupl si k zrcadlu, odličovačem, který nalil na vatu, si setřel šmouhy od líčidel a následně zapnul fén. Pečlivě sušil pramen po pramenu svých hebkých vlasů, načež je hned rozčesával.
Jen v ručníku vyšel ven a vydal se do svého pokoje, když v tom se z obýváku ozvalo: „Bille, můžeš sem na chvilku?“
„Jo, jasně.“ Černovlásek se vydal za hlasem, který patřil jeho dvojčeti.
„No, tak co je, Tome?“ pobídl ho.
„Sedni si,“ poklepal Tom na místo vedle sebe na gauči. Když se Bill posadil, jeho bráška poukázal na televizi, kde moderátorka zpráv právě oznamovala, že bylo v Berlíně a jeho okolí nalezeno tělo zabité dívky. Zvláštní na tom bylo, že za poslední dva týdny už to byla čtvrtá dívka. Všechny byly podobného věku – dvakrát 16 let, 15 let a 17 let.
„Zvláštní…“ konstatoval Bill. „Jaké to asi je, být zabit,“ uvažoval.
„Tak to zjistíme,“ rozesmál se Tom a demonstrativně dlaněmi chytil Billa za jeho porcelánový krk. Ten vyděšeně vypískl, načež se ale rozesmál spolu s Tomem.
Když už je jejich hašteření unavilo, složil se Bill do dredáčovy náruče a vdechl jeho vůni. Tom mu konečky prstů zlehka jezdil po tváři, občas ho jemně líbl na spánek a pomalu usínal, stejně jako jeho dvojčátko.
Ráno kluky přišli navštívit Géčka.
„Zdar, kluci!“ uvítal je se zářivým úsměvem Tom.
„Čau! Kde je Bill?“
„V koupelně – však ho znáte,“ rozesmál se Kaulitz.
„Hej! Já to slyšel!“ ozval se Billův hraně rozčilený hlas ze shora z koupelny. Najednou někdo hlasitě zaklepal na dveře. Dredatý chlapec šel rozesmátě otevřít, ale úsměv z jeho tváře velmi rychle zmizel.
„Dobrý den, vy jste pan Kaulitz?“ pozdravil policista, který stál u dveří. Jeho kolega udělal totéž a zeptal se, jestli mohou jít dál.
„J-Jistě,“ vykoktal překvapený Tom.
„Vy musíte být pan Listing a vy pan Schäfer. Zůstaňte tady taky, prosím. Je tu i váš bratr, pane Kaulitzi?“
„Ano. Bille! Pojď dolů,“ zavolal na svého brášku. O chviličku později už černovlásek scházel schody, a když spatřil dva policisty, jak sedí v jejich obýváku, strnul na místě.
„Pojď sem, bráško,“ natáhl k němu Tom ruku. Bill se s pokleslými koutky úst posadil těsně vedle svého dvojčátka a zašeptal: „Co se děje?“
„Slyšeli jste o vraždách čtyřech mladých dívek, které se staly za poslední dva týdny?“ zeptal se policista.
„Ano, včera jsme to viděli ve zprávách,“ kývl Tom.
„Když se prohlížela těla zabitých, všechna měla na nějaké části těla čerstvou ránu zřejmě vyřezanou nožem. A měla tenhle tvar:
Nevěděli jsme, co to je, ale když jsem ten den přišel domů, řekla mi má dcera, že je to značka vaší kapely. Ona je totiž vaše fanynka. Začali jsme tedy přes přátele zabitých zjišťovat něco o jejich oblíbené hudbě a zjistili jsme to, co jsme si mysleli. Všechny ty dívky byly vaše obrovské fanynky. A protože jim zřejmě ten stejný vrah vyřezal tuto značku, myslíme si, že je to někdo, kdo vašimi fanoušky opovrhuje. Mohl si je na facebooku snadno vyhledat, zúžit jejich okruh na Berlín a okolí a následně je zavraždil. A to znamená, že i vy zřejmě nejste v bezpečí. A pánové, mimochodem,“ zadíval se na ně policista, „nechci, aby má dcera byla další obětí. Pokusíme se tento případ co nejrychleji rozluštit a kdybyste se cokoliv dozvěděli, dejte nám vědět.“
Najednou jeho kolegovi zazvonil mobil: „Haló? Cože? Ale ne… Dobře, hned tam budeme.“ Když hovor ukončil, zadíval se na všechny přítomné: „Další vražda, tentokrát patnáctileté dívky. A jen pár kilometrů odsud.“
„Pojedeme s vámi,“ zvedl se prudce Bill.
„To nejde,“ zavrtěl policista hlavou.
„Prosím. Vždyť to může být další fanynka, vezměte nás s sebou.“
„Tak dobře,“ povolil nakonec.
Tak jak se vám první kapitola líbila? 🙂
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
zčíná to hodně hezky, mohla by to být dost dobrá kriminálka… ale na můj vkus je až moc stručná. sice s temperamentem, má to švih, ale působí to na mě moc hrrr, tahle kapitola mohla být klidně o dvě wordové stránky delší či být třeba v půlce utnutá a zbytek v další kapitole, stačilo by jednotlivé pasáže malinko víc rozepsat… ale zatím to nezní špatně, uvidíme dál 😉 jen by bylo dobré, kdybys to víc rozvinula.
no ja nemam slov…. by me zajimalo co se stane jen tak dal holka…. mam rada krvaky 😀
no vypadá to dobře:)těšim se na pokračování:))
wow to se mi moc líbí 🙂
jen mi přijde….trochu to napínat? natahovat? jo,to by tomu sedlo 🙂
a pak taky,ale to je můj problém,v tomto typu povídek nesnášim zdrobněliny,jako je "dvojčátko" :DDD
pokud je to v příme řeči,je to ok,ale prostě mi to sem nesedí :DDD
ale jinak je to vážně fajn nápad 🙂
no pro začátek dobrý….uvidíme jak to bude dál…
Tak začátek je velice zajímavý…jen doufám, ze ten ,,vrah" nezabije dvojčata…No uvidíme…Těším se dál!!
Moc vám všem děkuju za komentáře. :))
Už první slova mě uchvátila. Krásně to začalo =)Už teď se těším na další díly
Zaujalo mě to, letím na další!:) Svižné, rychlé, (a už i) dechberoucí! No, jsem zvědavá:)
To bude asi pěknej nervák.