Who am I? 62.

BILL

Jakmile jsem ráno rozlepil oči, něco mě tlačilo. Ani jsem se neprotáhnul, protože bych toho andílka vedle sebe probudil, a to jsem nechtěl. I když říkal, že unavený moc není, moc dobře jsem mu to na očích viděl. Byl vyčerpaný, jak fyzicky, tak psychicky. Musel jsem se trošku usmát, když jsem na něj pohlédl. Spal tak tvrdě. A… byl tvrdý, zatraceně tvrdý. Perfektně jsem jeho penis cítil na zadku. Trošku jsem se od něj odsunul, ale on zakňučel a přivinul si mě zpátky k sobě. Zavrtí se a opět se ke mně přitiskne. Uculím se. No je tohle možné? Zdá se mi to, nebo se chce mazlit? Nechci mu tohle odpírat. I mně to chybí. Přitisknu se tedy k němu a pohladím ho po boku. Tiše zavrní a dál spokojeně oddechuje. Zůstanu u něj tedy ležet dál. Jsem zvědavý na jeho další reakce. Je poměrně v klidu, až po chvíli si povzdechne a otře se o můj zadek. Vydechne. Jak mám tomuhle odolat? Sám bych to snad i chtěl, jen… přijde mi to hloupé po tom, co se v posledních dnech odehrálo. Stejně mi to ještě pořádně všechno nedošlo.

„Tomi,“ pošeptám, přitisknu se k němu o trošku víc a otřu se o něj. Nevím, zda ho nechat spát, nebo jej raději probudit.

„Mmh,“ vzdychne. Cítím, jak začíná být každou chvilku stále tvrdší. Otřu se o něj ještě jednou. Je to tak zvláštní, když spí. Miluju tenhle okamžik, kdy tvrdne. Pokud je opravdu hodně vydrážděný, je tak pěkně prokrvený. Všude na penisu má lehce vystouplé žilky a doslovně mu v něm tepe. Ten pocit, kdy je uvnitř mě a je kousek od orgasmu, cuká mu v penisu… Oh bože, je tak perfektní to cítit. Nedá se to přirovnat k ničemu na světě. Vždy, když se s ním miluju, mám pocit, že zešílím. Jsem s ním naprosto propojený. Aniž by jeden z nás cokoli řekl, ten druhý vždy ví, co udělat a co bude následovat. Doplňujeme se navzájem.

„Ooh, bejby,“ zamumlá s tichým výdechem. Opravdu by mě zajímalo, co se mu teď zdá. Už jen proto se zkusím trochu odtáhnout. Jenomže on mě nenechá. Drží mě příliš silně. Tak u něj tedy zůstanu a zadečkem narazím proti jeho napnutému rozkroku.

„Bille,“ šeptne do ticha.

„Hm?“ vydechnu potichu a chytnu ho za bok. Možná to není správné, ale já se s ním chci mazlit, milovat. Oba dva jsme si moc dobře vědomi toho, že jsme spolu měli sex téměř denně, a teď… nic. Jenomže on nic neřekne. Mělce vydechne a trochu se o mě otře. Trošku se pousměju a otřu se o něj taky. Tom za mnou přerývavě dýchal. Jenom jsem cítil, jak se jeho penis cpe dominantně ven z boxerek. Ne, tomuhle nejde prostě odolat. Prostě mi to chybí také. Otřu se mu o penis víc, a pak se pootočím. Lehnu si k němu čelem a prohlédnu si ho. Je tak zatraceně sexy. Jak má pootevřené rty, oddechuje, a ten penis… Jen si olíznu rty a rukou mu sjedu do rozkroku. I přes látku jsem cítil, jak je vlhký. Což mě vzrušovalo ještě víc. Začal jsem ho přes boxerky hladit a stále víc a víc. Hrudník se mu začal zvedat mnohem rychleji. Trochu víc pootevřel rty, z kterých mu unikl poměrně hlasitý výdech. Usmál jsem se a dál jsem sledoval, jak se jeho výraz v obličeji mění. Přitvrdil jsem ještě trošku víc. Slastně vzdychl a trochu se pohnul proti mé ruce. Pomalu jsem mu rukou zajel pod boxerky a celým tělem se k němu natiskl. Chtěl jsem, aby mě cítil všude, i když spal. Reagoval kladně. Zakňučel. Byl už tolik nateklý.

„Lásko,“ pošeptám mu do ouška a líbnu ho pod něj. Zhluboka se nadechl, náhle se zadrhl v dechu. Až po chvíli klidně vydechl. To obvykle dělal, když se vzbudil. Políbil jsem ho takhle znovu a rukou přitlačil. Otevřel oči a zmateně se na mě kouknul.

„Šššš,“ vydechnu a začnu mu penis v dlani hezky masírovat.

„Co to… Vždyť… Bože, Bille, co to děláš?“ vydá ze sebe vystrašeně. Ono mu to snad vadí?

„Snažím se tě uspokojit. Tak moc jsi mě tlačil,“ šeptnu tiše a pokračuju.

„Bille, přestaň… Ne, já…“ začne koktat. Byl úplně vyvedený z míry.

„Nelíbí se ti to?“ zmírním pohyby ruky.

„Jo, ale přestaň, prosím tě,“ sáhne pod peřinu a ruku mi vyndá. Kdybych tohle udělal jindy, asi by mě ještě pochválil. Nevím, co se to děje, ale bolí to. Podívám se na něj a ruku pak stáhnu k sobě. Koukne se do boxerek a zaraženě vydechne.

„Tos udělal ty?“

„Tys mě tlačil už ze spaní, tak jsem tě chtěl probudit a… udělat. Myslel jsem, že se po ránu pomazlíme,“ vydechnu a odvrátím trošku pohled. Tom povzdechne a pohladí mě po tváři.

„Nenuť se do toho, ne kvůli mně. Chápu, že to máš teď těžký. Nemůžeš mít myšlenky na sex, když ti umřel táta. Já to beru a nic ti nevyčítám. Kvůli mně tohle nedělej. Teď se toho jdu zbavit. Tohle už je fakt krize,“ řekne. Vyleze z postele a zmizí dřív, než stačím něco říct. Zabořím hlavu do dlaní a nahlas oddechnu.

Do prdele! Tak nejenom, že mě od sebe doslovně odehnal, ale on mi tu začne dávat najevo, že to dělám jen kvůli němu. Kdybych nechtěl, tak to sám od sebe přece nedělám. Kdyby mi vadilo, že mě tlačil, tak se prostě zvednu, strčím ho ke straně a odejdu. Ale já chtěl. Nemám sílu, ani chuť se zvednout. Musím s ním mluvit, protože takhle to dál nejde.

Zůstanu sedět na posteli a jen čekám, až přijde. Nakonec se po hodině zvednu a převléknu se. Stejně je tohle všechno, ta chvíle, pryč. Přišel. Kolem pasu měl jenom ručník a stékaly po něm kapky vody jako obvykle. Neslo se s ním plno vůně. Byl očividně už uvolněný. Nešlo se na něj nedívat. Tohle byla pastva pro moje oči, ale musel jsem se z toho snění dostat. Realita je krutá.

„Můžu s tebou mluvit, prosím?“ vydechnu.

„Povídej,“ pobídne mě. Zavře za sebou dveře a stáhne ze sebe ručník. Sklopím oči a protřu si dlaně.

„Já jsem to ze sebe nenutil. Já jsem chtěl, Tome,“ řeknu a vzhlédnu k němu. Podívám se mu do očí.

„…a o čem to teď mluvíš?“ povytáhne obočí. Otevře skříň a začne si vybírat boxerky.

„O tom probuzení…“

„Jo tohle… Aha,“ dojde mu. Vyndá si černé Calvin Klein a natáhne si je.

„Proč si myslíš, že to ze sebe nutím? Já vím, umřel mi táta, ale já prostě chtěl… Chtěl jsem se s tebou mazlit,“ povzdechnu a sleduju ho. Sakra, proč mi to připadá tak, že je mu to naprosto jedno?

„Dobře. O to líp,“ pousměje se. „O nic nejde. Netrap se tím, jo?“ Přetáhne si přes hlavu triko a sedne si na postel, aby si mohl nandat ponožky.

„Proč jsi ode mě tak odtažitý?“ vydechnu bezmocně a přisednu si k němu.

„Nejsem odtažitý,“ podívá se na mě nechápavě.

„Dobře,“ šeptnu a zvednu se. Jen zlehka ho pohladím po tváři a zajdu do koupelny.

Opřu se rukama o umyvadlo a vydechnu. Zavřu oči a snažím se trošku uklidnit. Co dělám špatně? Jsem na něj nepříjemný, zlý, ošklivý, protivný? Nebo jsem až moc milý a vtíravý? Já už vážně nevím, jak se chovat, abych neudělal něco špatně. Připadám si tu jako vetřelec, který tu vůbec nemá co dělat. Tom si navlékne druhou ponožku a přijde za mnou. Jen jak zaslechnu jeho kroky, hned se narovnám a začnu se česat.

„Proč si myslíš, že jsem odtažitý?“ zeptá se ve dveřích, o které se opře. Odložím hřeben a podívám se na něj.

„Jindy by ti to nevadilo, aspoň si to myslím. Asi to pro tebe byl ráno šok, ale nevím…“ vydechnu a zapřu se zadkem o umyvadlo. „…dříve to pro tebe bylo potěšením. Udělal jsem něco špatně? Řekni, chovám se špatně?“

„Ale ne, nechováš. Jenom mě to zarazilo. Najednou jsem se probudil a cítil jsem takový tlak. Nikdy jsem nebyl tak vzrušený a tys tam na mě ležel a div mi ho nehonil, když jsem spal. Bylo to… zvláštní. Prostě jsem byl zmatený,“ povzdechne.

„Dobře, rozumím ti,“ pousměju se trošku. „Já se totiž probudil, a hned tě cítil. Bylo mi to příjemný, a proto jsem se k tobě začal tisknout víc a u tebe to zesilovalo. Pak jsem se neudržel a prostě se k tobě otočil a začal tě uspokojovat… Pořád jsi tak vzdychal, i když jsi spal.“

„Škoda, že si nepamatuju, co se mi zdálo,“ usměje se. „Muselo to být zajímavé.“

„Nejspíš bylo,“ brouknu a dojdu k němu. „Jsem idiot, promiň,“ pohladím ho a nahnu se k němu pro pusinku. Asi jsem vážně přecitlivělý nebo jsem hysterka.

„I tak tě miluju,“ šeptne a namísto toho mě něžně políbí. Do polibku se usměju a oplatím mu ho.

„Taky tě miluju,“ obejmu ho kolem krku a políbím ho znovu. Majetnicky kolem mého pasu omotá paže a přitiskne si mě k sobě.

„Ale já tebe víc,“ pousměje se a nasaje mi spodní ret.

„O jak moc víc?“ zasměju se tiše a nasaju naopak jeho horní ret. Přivinu se k němu. Chybělo mi to.

„O strašně šíleně děsně hrozně moc víc,“ broukne a vpije se mi víc do rtů.

„Ne, ne, to se nedá měřit, ty můj hlupáčku,“ zajedu mu rukou do copánků. Začnu ho něžně líbat. Sklouznul mi dlaní na zadeček a jemně mě stisknul. Otřel se nosem o můj a začal mi polibky oplácet. Tak hrozně pomalu a laxně jsem se mu vpíjel do těch příjemně měkkých polštářků. Jazykem jsem ho spíš hladil, než pošťuchoval. Vychutnával jsem si každý dotek a semknutí jeho rtů. Po chvilince se ovšem odtáhnul.

„Miluju tě i nenamalovanýho a pomačkanýho, lásko, ale nevím, jak by se na tebe dívali rodiče. Udělej se sebou něco, ano?“ šeptne jemně, a ještě mi vlípne jeden polibek do koutku rtů. Sladce se usměju. Najednou, jako by bylo všechno v pořádku. Možná se mi to jen zdá. Ale já se na něj nedokážu zlobit. Vždycky mě uklidní, a navíc je tak hodný.

„Neboj se, nedovolil bych si je vystrašit,“ šeptnu, a taky ho ještě jednou líbnu. Pak ho pustím a chopím se znovu hřebenu.

„Počkám na tebe dole,“ políbí mě na krk a odejde si obléknout kalhoty.

„Dobře,“ brouknu a věnuju mu ještě úsměv. Znovu se dám do práce. Učešu se, potom si vlasy nageluju a trošku přestříkám lakem. Nemám zrovna chuť se malovat, ale budiž. Namaluju si obličej na ksicht, a pak už se jen navoním. Když se vrátím do pokoje, ustelu nám postel a poklidím několik věcí. Uklidím si oblečení do skříně a pak se rozejdu dolů. Z kuchyně už slyším hlas Simone i Toma. S úsměvem tam dojdu. Jakmile se zastavím mezi dveřmi, skoro omdlím. Tom už se patlá v těstě a tváří se hrozně důležitě. Jak jinak. Zasměju se nad tím a vejdu do kuchyně.

„Dobré ráno,“ pozdravím Simone.

„Ahoj, Bille,“ usměje se hned a pohodí utěrku na kuchyňskou linku.

„Tak s čím vám mohu pomoci? Vidím, že Tom už se chopil jedné z nejdůležitějších věcí,“ ušklíbnu se.

„Hele, nech si toho, nebo uvidíš, kam ti to těsto nacpu,“ zasměje se Tom. Simone se na něj káravě podívá.

„Však já ti nic neříkám,“ zasměju se.

„Vezmi si, Bille, něco k jídlu dřív, než tu Tom všechno sežere. Dal by sis kafe nebo čaj?“ nabídne mi Simone.

„Poprosím vás jen o kávu,“ usměju se na ni vlídně. „A my dva si rozdělíme práci, chci taky něco dělat,“ stoupnu si vedle Toma a strčím do něj bokem.

„Pojď sem,“ usměje se a postaví se za mě. Prostrčí ruce pod mýma, vezme mě za dlaně a strčí mi je do těsta. Se smíchem začne těsto promačkávat. Zasměju se a chytnu ho za ruce. Začnu to promačkávat s ním.

„Máš štěstí, že mi to nevadí,“ brouknu.

„No jo, ono by se ti to dostalo za nehtíky, viď,“ zamlaská pobaveně a vlepí mi pusu pod ouško.

„Mm,“ zasměju se, „a ty bys mi to pak umýval,“ brouknu a víc se o něj opřu.

„Sluší vám to spolu,“ řekne po chvilce Simone naprosto vážně. Pootočím trošku hlavu a vydechnu.

„Díky, mami,“ usměje se Tom. Vyndá ruce z těsta, připlácne mi je na obličej a začne se smát. Vykulím oči a otočím se pak k němu.

„Ty pitomče,“ zasměju se a plácnu mu to na obličej taky.

„Ah bože, jste jako malí. Jdu zatím najít ozdoby na stromeček. Pěkně pracujte,“ řekne pobaveně Simone a odejde. Tom se na mě zamračí. Odtrhne kousek těsta a přilepí mi ho na nos. Usměju se na něj.

„I tak tě miluju,“ zopakuju to, co mi ráno řekl. On se ale jen ušklíbne a umanutě našpulí rty.

„Ale no tak,“ schválně se nosem otřu o jeho, a tak mu na něj přilepím kus těsta taky.

„Fůj, jdi ode mě,“ zasměje se a odstrčí mě. Sundá si to a hodí to do koše.

„A ty mi to dělat můžeš,“ sundám si to těsto, strčím do něj jemně a dám se do práce. Začnu těsto zase opracovávat. Tom se ke mně zezadu přitiskne a začne mi pomáhat. Lehkými pohyby se mi začne provokativně třít rozkrokem o zadeček. Pootočím k němu hlavu. Naschvál na něj zadeček trošku vyšpulím, aby to pro něj bylo intenzivnější. On do mě ale strčí, abych se zase narovnal. Tak se tedy narovnám a nechávám ho.

„Provokuješ?“ zavrním.

„Vadí ti to?“ pošeptá mi do ucha a jemně mi nasaje do rtů lalůček. Nechápu jeho dnešní chování. Napřed je z toho zmatený, a teď se sám pokouší.

„Ne, naopak,“ přivřu oči a stisknu těsto v dlaních. Sklouzne svými rty na můj krk. Otře se o mě a chytí mě pevněji za ruce. Trošku hlasitěji oddechnu a natisknu se na něj víc. Zatlačí na mě pánví tak, až mě přitiskne k lince. Začne se třít mnohem silněji. Tiše mi vzdychne do ucha.

„Chci tě cítit víc,“ pošeptám vzrušeně a narazím několikrát zadečkem proti němu. Doufám, že sem teď nikdo nepřijde. Nevím, jak by na tohle například pan Kaulitz koukal. Vyndal ruce z těsta a utřel si je do utěrky. Poté mi nestydatě rozepnul knoflík od kalhot a zajel pod ně.

„Mhh,“ oddechnu blaženě a zakloním hlavu tak, že si ji na něj položím. Několikrát se zavrtím a zakroutím, abych ho podráždil v rozkroku taky. Tom vydechne a přejede mi dlaní přes penis.

„Tomi,“ vzdychnu tlumeně a narazím tvrdě zadkem proti němu.

„Uh,“ vydá ze sebe, jak zdusí vzdychnutí. Cítím, jak začíná už tvrdnout. Silně mě přimáčkne v rozkroku a zajede mi pod boxerky. Teď i on může dokonale cítit, jak tvrdnu já. Narazím proti němu několikrát znovu.

„Bože, tady nemůžeme,“ zakňučí vzrušeně.

„Já vím, uhhm, chci tě aspoň vykouřit,“ šeptnu a škubnu proti němu boky.

„Ne, přestaň, Bille,“ zašeptá roztřeseně. „Najdeme si čas jindy. Teď nemůžeme, dobře?“ slíbí mi. Je to tu zase. On mě nemůže jednoduše někam odtáhnout a udělat to.

„Hmm,“ vydechnu a natáhnu se alespoň pro polibek. Několikrát mě políbí, jako by také nechtěl přestat. Jeho penis se doslova prosil o pozornost.

„Uh, já to těsto snad nedodělám,“ povzdechnu a zhluboka vydechnu.

„Udělej to. Já najdu formičky,“ šeptne.

„Jo, dobře,“ odsouhlasím a dám se znovu do práce.

Tom se ztěžka dosoukal ke skříni a začal v ní hrabat. Poohlédl jsem se po něm. Raději jsem se přinutil pokračovat, jinak bych ho vážně musel chytit a odtáhnout ho kamkoli. Jakmile našel formičky, vyváleli jsme těsto a začali vykrajovat. Asi za dvě hodiny už byla dokonce uklizená i kuchyň. Zvládli jsme to celkem dobře. Čas na nějaké provokace nebyl, jelikož se vrátila Simone s tím, že jí Tom bude muset pomoct sundat z půdy ozdoby a další věci. Přes odpoledne jsme společně vyzdobili celý dům, postavili jsme stromek, a nakonec se vrhli s Gordonem na zahradu, kde bylo spoustu keříků a stromků, které bylo nutné ozdobit. Na můj vkus to bylo až příliš přeplácané, ale co, jsem v Americe, co bych chtěl. Navíc, každý má svůj vkus.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne