Puberťák 23. (konec)

Tak a je to tady. Konec Puberťáka. Abych řekla pravdu, tak mi bude tahle povídka dost chybět, ale nedá se nic dělat. Snad se to vyrovná druhou řadou, kterou plánuju. Tahle povídka mi hodně přirostla k srdci a doufám, že i vy jste si jí alespoň trochu oblíbili a budete číst i druhou řadu ;). Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří povídku četli a dvojnásobně těm, kteří jí komentovali, protože to vy jste mi dávali chuť tuhle povídku psát. Děkuju vám všem. Na konci tohohle dílu budete mít obrázek, pod kterým budete moci hledat druhou řadu. Přeji hezké počtení posledního dílu. Zatím se mějte a zanedlouho se vrátím s novým Puberťákem.

Stojím tu už asi 10 minut a pořád nikdo nejde. Sice jsem ten pobyt měl o týden prodloužený, kvůli mému útěku, ale Tomovi jsem to volal, takže by tu měl být. Slíbil mi to. Sklopím zrak a vydám se pěšky domů. Je to přes celý město, ale mobil u sebe nemám, předtím jsem volal z léčebny. Všichni asi spoléhali, že pro mě Tom přijede, ale tak se nestalo. Nečekal jsem, že by na mě zapomněl. Slíbil mi, že přijede.

Procházím ulicemi a kopu do každého kamínku, který se mi připlete do cesty. Nemůžu z hlavy pustit to, co se teď stalo. Třeba se mnou už nepočítá. Vždyť jsem byl pryč 3 měsíce. Třeba se zamiloval a na mě prostě zapomněl. Vždyť by to nebylo nic ojedinělého. Rozhlídnu se po okolí, abych zjistil, jak daleko to mám ještě od domova. Už to není tak moc daleko, ale ještě to kousek je.

Tom:

Jakmile otevřu oči, okamžitě se posadím a rozhlédnu se kolem sebe. Uleví se mi, když vedle sebe nevidím Dannyho. Není to poprvé, co se mi zdál takovýhle sen. Hřbetem ruky si setřu pot z čela a sáhnu po mobilu. Promnu si levé oko a zívnu.

Během 10 minut jsem před léčebnou, ale Bill nikde. To mi mohlo být jasný, pochybuju, že by tu stál, už asi bude doma. Místo toho, abych se těšil, až Bill přijede, tak se na něj vykašlu. Hlavně, že se mi zdá o společný noci s Dannym. Sice jsme se spolu jednou vyspali, ale domluvili jsme se, že to nikomu neřekneme a budeme dělat, jako by se nic nestalo. Tak proč se mi o něm zdá?

Znovu nastartuji a vydám se k Billovi domů. Musím se mu omluvit. Neudělal jsem to schválně, snad to pochopí. Doufám, že doma nebude Nicol, od té doby, co jsme se rozešli, jsme se neviděli a já myslím, že byla i ráda.

Zastavím se před domem a s váháním zazvoním. Jediné, v co doufám je, že mi neotevře Nicol. Naštěstí otevře Billova teta a s údivem na mě pohlédne.

Rychle vyběhnu schody a zamířím rovnou k Billovu pokoji, kde zaklepu.

Bill:

Sedím v pokoji a prohlížím si fotky, moje a Toma. Jsem tak moc rád, že to mezi námi tak dobře klape. Až mi je to divný. Ani ty tři měsíce nepokazily náš vztah, což jsem moc rád. Miluju ho a nikoho jinýho nedokážu víc milovat. Nevím, co bych bez něj dělal. Navždycky bude v mým srdíčku.

Zapnu televizi a podívám se na zprávy. Ani mě moc nepřekvapí, že zase mluví o Darkness. Teď o nich mluví pořád, prorazili tak rychle, a teď je znají po celém světě. Kvůli tomu také svůj vztah tajíme. Tom nechce, aby se mi něco stalo, protože on v té kapele je kytarista. Jsem na něj hrdý, ale už mě nebaví se skrývat a tajit náš vztah. Od té doby, co prorazili, mám strach, že o něj přijdu. Přece jen, je to slavná hvězda, a proč by se zahazoval s někým, jako jsem já? Zatím tomu naštěstí nic nenasvědčuje. Za chvilku jdu za ním na zkušebnu. Chci ho překvapit, jen se připravím a vyrazím.

Tom:

Zívnu a položím kytaru vedle sebe. Já pro dnešek už končím. Jsem unavený a docela se těším do postele. Bill si myslí, že mám zkoušku ještě dvě hodiny, takže se do postele dostanu až za pár hodin. Zatím tu budu s Dannym. Možná někam vyrazíme, nebo prostě zůstanem tady.

Když kluci odejdou a zůstanu tu jen já a Danny, vydám se za Dannym do takový maličký kuchyňky, kam si šel pro pití. Postavím se do dveří a dívám se na něj.

Už je to třičtvrtě roku, co spolu tak nějak ‚chodíme‘. Nedá se tomu říct pořádnej vztah, protože ten mám s Billem. Asi, nevím, koho mám radši. Bill o Dannym neví, asi by nebyl moc rád, kdyby to zjistil. Vím, že bych to neměl dělat. Vždycky jsem byl proti nevěře, ale Dannymu se prostě nedá odolat. Ale abych pravdu řekl, vůbec mi to nevadí, mít oba dva. Dannymu to nevadí a Bill se to nedozví. Prostě je to jen takový tajemství. Danny je asi jen takový dlouhodobý úlet, ale Billa miluju… tak nějak.

Usměju se sám pro sebe, nadzvednu Dannyho, který okamžitě obmotá nohy okolo mého těla, a odnesu si ho do postele, kde ho pomalu položím. Danny neváhá a okamžitě mi přetáhne tričko přes hlavu.

Bill:

„Vy už končíte?“ zeptám se s pozvednutým obočím kluků z Tomovy kapely, když je potkám před jejich zkušebnou.

Nejdříve vklouznu do kuchyňky, ale tam nikdo není. Chtěl jsem Toma překvapit, ale nechápu, proč mi říkal, že mají zkoušku o tolik dýl, než mají doopravdy. S velkým zamyšlením se vydám do pokoje, o kterém mi Tom říkal, že tam kolikrát i přespával potom, co od nich táta odešel. Chybí mu. Ale vždycky říkal, že má alespoň mě a já s ním budu pořád. Budu mu oporou. Popisoval mi, kde ten pokoj je, takže by neměl být problém to najít. Zastavím se za dveřma a trochu se zaposlouchám. Něco tam slyším, takže asi budou tam.

S úsměvem na rtech otevřu dveře.

„Jak to tedy je? Prosimtě, neříkej mi, že to bylo jen jednou. Jinak bys mi nikdy nelhal s tím, jak dlouho máte zkoušku. Byl jsi tu vždycky s ním, co? Byl jsi s ním a potom jsi šel za mnou a dělal jsi, jako bych byl tvůj jedinej, jako jsi mi vždycky říkal. Tohle jsem od tebe nečekal, Tome!“ zasyčím. Do očí se mi hrnou slzy, ale snažím se je zadržet. Nechci, aby věděl, jak moc mě tohle bolí. Nechápu, jak mi tohle mohl udělat.

Otočím se a během chvilky opustím celý tenhle prostor. Když vyjdu na ulici, okamžitě se vydám směrem domů. Musím se někde schovat. A nejlíp v mým pokoji. Tam mi bude nejlíp. Jakmile dojdu domů, zamknu se v pokoji a svalím se na postel. Jakmile dopadnu, slzám nechám už volnou cestu. Musím to ze sebe dostat. Tohle jsem od něj nečekal. Jak mi tohle mohl udělat? Kam se podělo to ‚Miluji tě navždy?‘ Nevím, co bez něj budu dělat. Nemůžu tu zůstat. Nemůžu ho vídat. I když už je po maturitě, kterou jsem zvládl na jedna, nemůžu tu zůstat. Sice jsem si to rozmyslel, ale ještě zkusím, jestli mě vezmou na univerzitu v Los Angeles. Za zkoušku nic nedám, a když by mě vzali, odjel bych tady odsud. Alespoň bych nemusel Toma potkávat. Nedokázal bych být s Tomem v jednom městě.

„Bille?“ ozve se za mnou dívčí hlas. Otočím se za tím hlasem a vidím Nicol.

———-

Trvalo mi to týden, než jsem všechno zařídil, ale naštěstí už to je. Ještě jsem se z toho nevzpamatoval, ale jsem rád, že se vracím do Ameriky. Už nikdy v životě se nechci vrátit do Německa. NIKDY! Vždycky když jsem tu byl, z toho byl nějaký průser.

Jsem tak rád, že mě vzali na hudební univerzitu. Vždycky jsem si tam přál jít, ale potom mi to Tom rozmluvil. Nejdříve jsme chtěli spolu do Ameriky, ale on si to zničehonic rozmyslel. Asi to bylo kvůli Dannymu. Docela se divím, že mě tam vzali, ale naštěstí měli ještě pár volných míst, a jakmile jsem jim poslal mou nahrávku, okamžitě mě přijali. Za dva dny nastupuji, takže dnes odjíždím.

Všichni moji blízcí se divili, když zjistili, že už s Tomem nejsem, ale když se dozvěděli, co udělal, chápali mě, za což jsem moc rád. Divil jsem se, když za mnou přišla Terý a prosila mě, abych ji vzal s sebou do Ameriky. Nejdříve jsem nesouhlasil, ale potom jsem svolil. Za hodinu se máme sejít na letišti. Budeme bydlet spolu. Domluvili jsme se, že nájem půjdem napůl. Sice jsem mohl jít k otci, ale to bych musel bejt padlej na hlavu, abych na tohle přistoupil.

„Bille?“ ozve se za mnou velmi známý hlas. Už s nechutným výrazem se otočím a moje oči se střetnou s Tomovými.

Obejdu ho a ještě naposledy se na něj podívám.

Tom:

Vím, že je to moje vina. Vím, že kdybych nebyl blbej, mohl by tu teď být se mnou. Nic z tohohle by se nemuselo stát. Už teď mi chybí. Bože, proč já musím být tak blbej? Tak moc to bolí, dívat se na to, jak mi odjíždí. Navždycky. Už ho nikdy neuvidím. Hřbetem ruky si otřu slzy a vydám se ke svému autu. Tohle musím zapít. Bude to těžký, žít bez Billa. Je to, jako bych ztratil kus mé duše. Duše, kterou jsem nadevše miloval, i když to tak nevypadá. Nastartuji a vydám se do klubu 007, kde zakotvím. Musím to ze sebe dostat. Vím, že Dannyho už se nedotknu. Kdybych nebyl blbej, mohl bych mít osobu, na které mi záleží ze všech nejvíc, u sebe, ale bohužel. Nevím, jak bez něj budu žít.

KONEC