autor: GossipGirl
Always…
Bill se rozeběhl do dlouhé chodby. Musel ho najít. Potřeboval ho najít. Musel se omluvit a zkusit to vysvětlit, nedovolí, aby ztratil Toma jen pro svoji blbost. Klidně si klekne a bude prosit, ale… byl zoufalý. Proběhl všechny místnůstky v chodbě, nikde nic. Už se chtěl vrátit a nešťastně se složit do křesla, když ho napadlo poslední místo. S malinkou nadějí se rozeběhl na malou zahrádku ohrazenou zdí, která se nacházela za zkušebnou. Doběhl na ten malý travnatý plácek a téměř okamžitě uviděl postavu skrčenou na lavičce. „Tome…“
„Nech mě být.“
„Ne, já… chci to vysvětlit. Prosím, nech mě…“
Tom škubnul hlavou. „Ne, tohle… je mi to sakra fuk, co máš s Theodorem. Já jen… lhal jsi mi a…“
„Já vím a mrzí mě to…“
„Ale o tohle sakra nejde! Proč ses… proč ses bál mi to říct? Proč jsi lhal o takový blbosti? Myslíš si snad, že bych se ti smál? To mě znáš tak málo?“ Teď už Tom stál a lehce zvedal hlas. Bylo v něm znát zklamání.
Bill ucouvnul. „Taky jsi lhal.“
„Ne, ty ses neptal!“
„Říkal jsi, že spolu zase chodíte!“ zaječel Bill a při vzpomínce na ten večer se zatřásl.
Tom zakroutil hlavou. „V tu chvíli jsem doufal, že to tak bude. Nechápu, proč ji tak nesnášíš, tak holka mě dostala ze sraček…“
„Do kterých ses dostal sám! Copak to nechápeš?! Je to stejný, jako ty nemáš rád… neměl jsi rád Theodora. Vzala mi tě!“
„V tu dobu jsi očividně neměl zájem, sakra!“
„Sám jsi mě vyhnal! Sprostě ses mi vysmál do ksichtu a čekal jsi, co já udělám! Nemůžeš mi vyčítat, že jsem odjel… a když jsem se vrátil, čekala tu na mě vysmátá slepice a bratr, kterýmu nestojím ani za jednu posranou omluvu!“ zaječel Bill a dupnul nohou. Vyvřel v něm vztek a mohl jen doufat, že se k němu Tom nepřiblíží. V jeho blízkosti se vždycky uklidnil, ale teď měl najednou chuť ječet. Na Toma. A zároveň se omlouvat. Sakra, nevyznal se ve své vlastní hlavě.
„Omlouvám se ti! Nevím, jak jinak to mám sakra říct! Já se ti to snažil ukázat, já chtěl,abys kurva pochopil, jak moc mi na tobě záleží, a ty mě seřveš jak malýho haranta! Udělal jsem chybu, jo, ale… nevím, jak jí mám napravit! Můžeš ty pochopit tohle?“
Bill sebou trhnul a musel rychleji zamrkat, aby se mu u očí nenahromadily slzy. „Záleží ti na mně? Vážně? Možná, ale jsem pro tebe jen zasraná poslední možnost, když není nikdo jinej okolo! To si to neuvědomuješ? Na tour to bylo… jo… ale když jsme přijeli, tak… nic! Prostě jsi mě ignoroval a doufal, že na to zapomenu!“
„Já jen sakra nevěděl, jestli mě budeš ještě chtít!“ zakřičel Tom, a jak mávnul rukou, praštil se o lavičku. Promnul si zápěstí, ale nespouštěl z Billa pohled.
„Chtít tebe?“ Billovo obočí se překvapeně vyklenulo. „Jak to myslíš?“
„Jak asi? Nic jsme si neslíbili a já myslel, že budeš chtít být s Theodorem, já jsem ti to… přál.“
Bill sklopil hlavu. „A to u nás doma?“
„Neovládnul jsem se… tys chtěl, abych ti řekl, co vlastně chci. Tak jsem to udělal, sakra já… chci tě už od doby, co jsme chodili na základku a…“ Tom se zhluboka nadechnul a přistoupil blíž. Krčil čelo, jako by se snažil vyslovit něco, čeho se bál. „Já nikdy nechtěl nikoho jinýho, nikdy jsem se na nikoho nedíval jako na tebe. Já vím, že mi nikdy neodpustíš, co jsem udělal, ale musím ti to říct. I když ti to bude možná jedno, nebo se přes to přeneseš… miluju tě a vždycky to tak bylo.„
Tom sklonil hlavu a zabodnul pohled do země.
You see I’ve always been a fighter,
but without you,
I give up…
Bill zalapal po dechu a myslí mu proběhlo milion myšlenek. Splněný sen. Lež. Šok. Štěstí. Nerozhodnost. Tsunami emocí spláchla veškeré myšlenky a nechala jen pustinu, která se pomalu začala zaplňovat jedinou touhou. Přirazit Toma ke zdi a jediným polibkem ho zbavit všech pochyb.
„Tome…“
Tom pomalu vzhlédnul a s obavou zkoumal výraz Billova obličeje. Odrážela se v něm směsice pomotaných pocitů a Tom nedokázal určit, jaký z nich převažuje.
„Zasraně se v tobě nevyznám, ale… nemůžu se z týhle posedlosti dostat už pár let…“
„Posedlosti?“
„Miluju tě a nikdy to nebylo jinak. Já tě prostě nedokážu nesnášet, nesnášel jsem akorát sebe, za svojí slabost, ne tebe. Tys byl vždycky…“
„… světlo na konci tunelu a nikdy…“
„… nebyla chvíle v mým životě, kdy jsi tu nebyl, i když…“
„… jsme se oba párkrát špatně rozhodli a…“
„… nechali sami sebe trápit se…“
„… stejně tu teď stojíme jako dva šílenci a ani…“
„… jeden z nás neví, co má udělat,“ dokončil Bill se slabým úsměvem a podíval se Tomovi přímo do očí.
„Zopakuj to…“ vydechl Tom a taktéž se usmál.
„Nevím, co bych měl teď…“
„Ne tohle,“ zasmál se Tom.
Bill pozvednul obočí. „Miluju tě a nikdy to nebylo jinak…“
Oba se ve stejnou chvíli pohnuli a jejich rty se srazily. Nevnímali, že jsou venku, i když krytí zdí, nevnímali ani dva pobavené pohledy z malého okénka ve zkušebně. V tu chvíli existovali jen oni dva a časoprostor se smrsknul na jediný bod.
Miluju tě.
If you told me to cry for you,
I could.
If you told me to die for you,
I would.
Take a look at my face, there’s no price,
I won’t pay.
To say these words to you…
><
Zvonek se rozléhal honosnou chodbou v posledním patře berlínského domu. Hned po jeho zvuku následovalo netrpělivé klapání širokého podpatku, pocházející z černé, okované boty. Bill si nedočkavě, a zároveň nervózně přehodil vlasy přes rameno. Po chvilce čekání se opravdu dočkal, ale čekalo ho velmi nemilé překvapení. Tomovy dveře otevřela nějaká žena, asi pětatřicetiletá, oblečená do kabátu a do kozaček. Upřela na Billa pohled a usmála se. „Dobrý den, pane Kaulitzi.“
Bill jí jenom kývnul a rázem se otáčel k odchodu. Jeho mozek zpracoval situaci jako ‚Ten hnusnej lhář,‘ a nařizoval celému tělu odchod.
Když už pomalu mačkal tlačítko výtahu, ozval se velmi známý hlas.
„Bille?“
„Nech mě.“
„Ne, vrať se.“
Bill se neochotně otočil zpátky. „Co?“
Tom potřásl rameny, vypadal… jako by se smál. „Tak zatím, Elise, děkuju moc za vaši pomoc,“ smál se na tu… ženskou… co odcházela. Bill jí probodnul záda vražedným pohledem, než se otočil na Toma a založil si ruce v bok.
„Pojď dál.“
„Ne, jsi sráč, a lhář.“
Tom zmateně zatěkal pohledem, rozšířily se mu zorničky. „To byla uklízečka, Bille. Uklízí mi a vaří, snad jsi nežárlil na…“ Pohled na Billův postoj Toma rozesmál. A Bill se zakabonil ještě víc.
„A co? Jak mám vědět, s jakou ženskou šukáš a s jakou ne?“
„Bille, prosím… já ti říkal, že tě miluju.“
„A myslel jsi to vážně?“
Tom se opřel o futra. „Sám víš, jak jsem to myslel, znáš mě líp než já sebe.“
Billův úsměv se nejdřív objevil, potom rozšířil. Pár kroky se dostal těsně k Tomovi a strčil ho do předsíně. Zavřel za nimi dveře a kabelku nechal volně spadnout na podlahu.
„Jestli jsi to myslel vážně…“ odmlčel se a naklonil se blíž k Tomovu obličeji, „nebude ti vůbec vadit, že se stěhuju zpátky.“
Tom se šťastně rozesmál. „No konečně.“
And I’ll love you – always…
autor: GossipGirl
betaread: Janule
Awww nejúžasnější díl ♥ Teď se nic nesmí posrat..
super! 🙂 konečně to Billa napadlo 😛 :))
KOnečně jsou zase spolu a zase happy..:-) Ale jak se tam rafali, měla jsem strach, že by se to mohlo pokazit…:-):-) ááá honem dál…:-)
Tahle povídka je tak strašně zvláštní a jedinečná… Vůbec nevím, co od dalších dílů očekávat a to je na tom snad to nejlepší =))Rozhodně si nenechám ujít další díl ;))
Nádherné. Celý čas som čakala presne na toto. Aj keď by som bola radšej, keby sa Bill priznal sám dobrovoľne. Som ale zvedavá čo bude v poslednej kapitole. Snáď sa nemusím veľmi báť už sa nič nepokazí… alebo?