Pohledem se vrátil k utříděné hromadě písemností a odsouvajíc ji na samý kraj stolu, pryč z dohledu, natáhnul se pro své drahé pouzdérko, jež mu po otevření vždy nabídlo jeho milovanou drogu.
Vytáhnul z něj jednu z nikotinových tyčinek a vložil ji mezi pootevřené rty, zapálil ji a uvelebujíc se ve svém drahém, nanejvýše pohodlném křesle, poprvé slastně potáhl, zatímco první malé obláčky nikotinového kouře začaly zaplňovat jeho kancelář.
Uplynuly necelé dva dny od jeho setkání s chlapcem. Dva dny, jež strávil sám, ponořený hluboko ve svých myšlenkách.
Nepřestal přemýšlet nad jeho životním příběhem, po celý ten krátký čas, kdy jej neviděl. Něco jej nutilo se k němu v mysli neustále vracet, aniž by sám věděl proč. Ty myšlenky přicházely nečekaně, neptaly se jej, zda smí. Byly tím jediným, co mu v posledních dvou dnech dělalo společnost, vyplňovalo jeho volné chvilky.
Přemítal nad tím, aniž by sám chtěl, v jeho mysli se neustále přehrávala chlapcova slova, tvořila jakýsi starý film, jejž měl stále před očima, znova a znova přihlížel tomu všemu, co se v něm stihlo odehrát. A přesto se mu dosud nejevil jako ohraný.
Ani pro jednoho z nich nebyla otázka peněz důležitou. Ani jeden z nich na jeho dohodu nepřistoupil kvůli finanční odměně, jež mu měla být vyplacena.
V jeho nabídce viděli jen dobrý sex. Žhavé chvilky, strávené se sexy mladíkem, jenž měl ukojit všechny jejich živočišné touhy, proměnit sny jejich erotické fantazie ve skutečnost. Nezajímaly je peníze, jež za chvíle strávené s mladíkem dostanou. Bylo jim jedno, jak velká částka jim za jejich těla bude vyplacena.
Avšak jemu ne.
On byl jiný. Neviděl v tom to, co všichni ostatní. Přehlédl skutečnost, jež byla pro všechny muže před ním tou stěžejní.
Důvod jeho souhlasu nespočíval ve fyzickém uspokojení, v dobrém sexu, jenž mu měl být nabídnut. On souhlasil proto, aby získal peníze, jež mu celý život chyběly. Peníze, jež měly dát jemu i jeho matce naději na nový, lepší život, jejž nikdy ani jeden z nich neokusil.
Pro něj nebyly důležité minuty touhy, vteřiny blaženého uvolnění a chvilky slasti a ráje, jež v jeho společnosti prožíval. To pro něj nebylo důležitým.
Podstoupil toto všechno proto, aby po letech získal i něco víc, než co mu bylo dosud dopřáváno. Aby si mohl sáhnout a jen nesměle pohladit, jen na malou chvíli okusit to, co on ani jeho matka, nikdo z nich nepoznal.
Přistoupil na jeho nabídku ne kvůli sexu, ne kvůli žhavému, horkému tělu mladíka, jež se pod ním několikrát svíjelo. Peníze byly tím, co jej přimělo k souhlasu.
Možná jej ta skutečnost měla ponížit. Možná v něm důvod souhlasu toho chlapce měl vyvolat hněv a zlobu. Avšak nestalo se tak. Něco uvnitř něj se pohnulo, nutilo jej reagovat a myslet jinak, vidět z odlišného pohledu, jinýma očima. Ne těma, jimiž se díval předtím. Ne těma, jimiž se na svět vždycky dívalo jeho já.
A on? Svěřil mu celou svoji minulost. Něco, co až do onoho setkání zůstávalo po dlouhá léta ukryto hluboko v jeho uzavřeném srdci, do nějž nevpustil nikoho. Něco, co dosud nikdy nikomu neřekl.
Snad proto, že neměl komu to říct. Snad proto, že se bál cizích reakcí. Snad proto, že v lidi již dávno ztratil důvěru.
A přesto to před dvěma dny udělal. Aniž by se rozmýšlel nad důsledky. Aniž by o tom chlapci něco bližšího věděl. Byl pro něj cizím člověkem, stejně jako jeho ostatní milenci.
Avšak přesto vůči němu necítil odstup či jakékoli odcizení. Něco v těch hlubokých očích jej nutilo důvěřovat mu, věřit jeho slibu mlčení. Snažil se na tom chlapci najít něco, cokoli, co by u něj vzbudilo pocit nedůvěry, avšak neobjevil ničeho. Nebylo tu nic, co by jej nutilo chlapcovu slibu nevěřit. A pokud ano, pak si toho po celý čas, jenž s chlapcem strávil, nestihnul povšimnout.
Byl tím nejneobyčejnějším člověkem, jakého kdy potkal. A přesto jej na něm něco přitahovalo. Nebyl to jen jeho fyzický vzhled plachého, nesmělého mladíčka, až hříšně kontrastující s jeho mužností, jenž jej tenkrát, když jej spatřil poprvé, zaujal.
Jiným v jeho očích.
Naposled potáhl a vstal z křesla, uhasil nedopalek a zanechal jej ležet v popelníku, zatímco jeho kroky samy zamířily ke dveřím jeho kanceláře, dřív, než nad nimi mohl popřemýšlet.
Smetl poslední zbytky materiálu ze svého pracovního stolu a oprášil jej, postavil na jeho pevnou desku již hotový výrobek.
Na jeho čele se vytvořila malá vráska, jak výrobkem pomalu přetáčel v rukou, hledal na něm každý, byť sebemenší nedostatek, jenž by mohl budoucímu spotřebiteli vadit. Pečlivě jej prohlédnul ze všech stran.
„Je to v pořádku.“
Za jeho zády se do ticha malé dílny ozval zastřený hlas, vyrušil jej z jeho rozjímání, do nějž byl až do této chvíle ponořen.
Otočil se, jeho pohled se setkal s tím, jenž se na něj upíral. Nevěděl, jak dlouho již. Neslyšel příchozí, blížící se kroky, jež narušily jeho samotu, možná proto, že byl až příliš zabraný do své práce.
„Proč jste přišel?“
Jednoduchá otázka přerušila ticho vzrůstající mezi nimi, unikla z jeho rtů dřív, než nad ní mohl popřemýšlet. Bylo to vlastně první, co jej na příchodu mladíka zajímalo.
Přešlápl na místě, jeho pohled na chvíli jen němě zůstal na chlapcově tváři, než se nevědomky sklopil dolů. Zarazil se. Tuto otázku nečekal. A přesto mu teď byla položena.
Proč sem vlastně přišel? Protože jej něco malého uvnitř něj k tomu výjimečnému, neobyčejnému chlapci táhlo? Protože chtěl?
Ano, chtěl sem přijít, a proto to také udělal. Avšak nahlas by to nikdy nepřiznal. Ne před ním.
„Nesmím snad?“
Odpověděl mu protiotázkou, šikovně se tak vyhnul jeho otázce.
Přes jeho rty přelétl malý úsměv a on sklopil pohled, pozoroval špičky vysokých bot, jež těsně obepínaly mladíkovy štíhlé nohy. Moc dobře znal odpověď na jeho vyhýbavou otázku, jíž mu položil.
„Vy smíte všechno,“ namítl, jeho pohled se před tím uhrančivým sklopil ještě níž.
Horkost se vlila do jeho tváří, jakmile zaznamenal tiché, pomalé kroky, blížící se k jeho osobě, jakmile ucítil lehký závan kořeněné vůně. Cítil na sobě jeho pohled, ty hluboké oči, jež jej nikdy nenechávaly klidným, ba naopak. Cítil se zvláštně, nervózně i klidně, cítil ten podivný, dosud nepoznaný pocit ve svém nitru. Pokaždé, když byl v jeho blízkosti…
„Myslím, že součástí naší dohody bylo i tykání,“ podotkl a přistoupil blíž, nemohl vidět ruměnec, jenž přelétl přes chlapcovy sklopené líce.
Popošel až k němu, zády se opřel o desku jeho pracovního stolu.
„Promiňte… tedy promiň,“ opravil se a pousmál, sebral poslední zbytky odvahy a vzhlédnul k mladíkovi před sebou.
Tohle byla jeho chvíle.
„Napadlo mě… tedy, chtěl jsem tě pozvat na večeři, zítra, pokud bys chtěl a souhlasil,“ navrhl, statečně odolával jeho pohledu, jenž se na něj bez ustání upíral.
Jen na okamžik se sklopil, aby směl opět vzhlédnout.
„Pokud chceš, tak ano. Pak přijímám tvé pozvání,“ souhlasil, aniž by nad jeho návrhem jen popřemýšlel.
Najednou to pro něj z nevysvětlitelného důvodu bylo automatické. Vlastně ani na okamžik nezvažoval opačnou zápornou odpověď. Napadla jej až s jeho posledním slovem.
„A kam mám přijít?“
Naposled se otočil, jeho kroky nyní opět směřovaly k východu. Jeho pohled se jen na okamžik setkal s tím oříškovým.
„Ke mně domů.“
autor: Rachel
ejhaaaaaaa ;P
Tak tenhle díl byl zase dokonalý.Ostatně jako všechny!Moc se mi líbí,jak Bill o Tomovi přemýšlí. Že to nebere nijak špatně,že Tom přijal jeho nabídku kvůli penězům,né kvůli sexu s ním. Fakt se mi líbí,jak o něm přemýšlí a že si uvědomuje,že ho CHCE vidět. Řekla bych,že ten pocit,který cítí už něco znamená…. Už se to rozjíždí.:D! Wau..tykání!To je super:D!! No a jako dobře Bill! "CHCI tě pozvat na večeři"=to je dokonalost. JO! Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Jsem zvědavá,jak to bude probíhat.
Jéj, to je tak krásný 🙂
Mě nejvíc dostala ta nabídka na tykání ale je to pro mě takový nezvyk =) Taky se mi líbí jak Bill nad Tomem uvažuje..že ho nepovažuje za děvku a tak ale chápe ho 🙂
Jsem strašně zvědavá na příští díl 🙂 Jak bude probíhat večeře..a ještě u Billa v domě 🙂
No…ty Billovy myšlenky za ty dva dny, tím, že byly neustále o Tomovi a o tom rozhovoru, který spolu vedli se vlastně ukázalo, jak se mu tak nějak dostal pod kůži. A jak už jsem psala u minulého dílu, Tom je prostě tak upřímný, pocitvý a čistý, že to z něj přímo vyzařuje, z celé jeho osobnosti a když se mu Bill podívá do těch jeho čokoládek, tak je jasné, že se v tom ještě utvrdí a nemůže v jeho přítomnosti cítit nedůvěru.
A jak se mu v hlavě přehrával ten důvod, proč přijal Tom jeho nabídku atd. tady je i znát ten posun, že Bill se prostě nikdy nezajímal moc o důvody těch, kterým návrh předložil. Zajímal ho hlavně prospěch, který z toho bude mít on. Vždyť proč by ho to taky mělo zajímat. Ale tím, že se odehrálo to, co se oderálo, tak vlastně po dlouhé době začíná projevovat zájem i o někoho jiného, než o sebe samého.
Ti ostatní byli dá se říct děvky…užili si, Bill jim zaplatil a čágo. A u Toma to tak nebylo, protože oni do toho šli s tím, že Billa využijou, dobrý šuk, ještě za prachy, kdo by do toho nešel. Tom ale ne a ještě se později zajímal i o Billa celkově o jeho osobnost, ne jenom o to, co mohl dostat skrze tu dohodu. Jak se ho zastal před těmi pracovníky, co ho pomlouvali a taky ta záchranná akce v tom baru. Prostě není lhostejný člověk, ukázal, že se stará a to i třeba o úplně cizího člověka. Protože se nějak moc neznají, ale myslím, že to se pomalu avšal jistě začíná měnit.
Jo a ještě jsem chtěla podotknout, jak je Tom precizní, ještě výrobek hodinu zkoumá, aby tam nebyla jediná chybička…takových pracovníků se v té Billově firmě asi moc nenajde, aby vůbec nějaký×D no co by se od takových vobejdů dalo čekat, těm jede pracovitě možná tak huba, popít si kafíčka a vysedávat njn ×DD takže další fakt, který by se měl na Tomovi ocenit, jak je pracovitý.
No a jak tam Bill za ním přišel, tak Tom, že neslyšel jeho kroky, tak si říkám, no že by si diva vyjímečně nevzala podpatky? A pak tam je věta, že kouká na jeho vysoký boty, no to do té práce teda musel bejt zabranej pořádně, že jeho kroky přeslechl×D ale to se jenom cení takový pilný pracovník.
Ale Toman ho tou otázkou dobře zaskočil, takový, proč jste přišel? Hlavně, že v minulém díle, těším se až se uvidíme a tady už hned něco, jako: co tady chceš ×D ale Bill to samozřejmě zakamufloval a šikovně se tomu vyhnul…je to mazanej prohnanej lišák 😀 a nabídnul mu konečně to tykání…ale já si moc dobře vzpomínám na tu dohodu, jojo tykání při těch jejich hrátkách a při formálním styku vykání×D i když toto sou formální styky, jak cip×DD takže teda to tykání už bylo na místě..
Dokonce večeře, no toto… se mi líbilo, jak Tom, že přijímá pozvázní, jestli Bill chce. No kdyby nechtěl, tak by se ho asi neptal×DD ale tak je to mezi nima takové ještě nešikovné a křehké, takže se nedivím, že byl Tom krapet rozhozenej.
Ale jsem zvědavá, jestli teda bude vyvařovat Bill nebo něco objedná. Bych byla hodně překvapená, kdyby se do toho pustil sám…jen aby Tom neměl ještě týden po tom zažívací potíže, ale tak třeba diva překvapí, jako se jí to poslední dobou daří pořád. Jo a ještě jsem chtěla dodat jenom takovou maličkost, že na konci, jak vlastně přišlo k tomu pozvání na tu večeři jsem měla trošku problém se orientovat, kdo co říká a když jsem díl dočetla, byla jsem nabitá dojmem, že Tom pozval Billa, pak jsem zahlédla v jednom komentáři, že to byl Bill, tak to čtu znovu a fakt×DD njn já jak tam nemám napsaný jména nebo nějaké bližší náznaky, tak jsem mimo, což jsem furt, znáš mě×D ale teda měla jsi pravdu drahá, že budu mít radost, nabídl mu tykání, ještě ho pozval na večeři, to je teda lepší, než kafčo v kanclu. Dělal i obchůzku s přímým cílem, jenom kolem Tomovy pracovní místnosti ×D Takže co víc si můžu přát? Veškerá moje očekávání tady byla splněna, takže já už se můžu jenom těšit na další díl. Dokonalost <3
jůůůůů, rande!!! 🙂
konečně se to hýbe tím správným směrem, to jim to trvalo. 🙂 i když…když nad tím tak přemýšlím, tak jim vlastně v tom příběhu zase tolik času neuplynulo od té doby, co se poprvé setkali, ne? ale i tak, já jsem na prášky pokaždý, když musím celý týden čekat a trnout, jak to jen mezi nima půjde dál. 😀
tenhle díl byl ale pecka. nikdy, fakt nikdy bych do Billa neřekla, že ho ON SÁM pozve na véču! prostě neuvěřitelný. (přiznávám, že i mě konec trochu popletl a v první chvíli jsem nevěděla, kdo koho zve) každopádně jsem zvědavá, co ho k tomu vedlo. jen jestli nějaká další vypočítavost nebo že by chtěl navázat tam, kde před tím Tomovým vyhořením a nebo jen čirý zájem o Tomovu osobnost? věřím tomu, že ten poslední případ, protože koho by nevinný (no i když.. :D), šlechetný a pracovitý Tom nebral, že.
nemůžu se dočkat jejich setkání. snad padnou nějaké hlubší sympatie a bude zaděláno na nějaký ten pěkný happy-end. 😀
Konečne som sa dostala k tomuto dielu 🙂
Tom je možno úplne obyčajný, ale to je presne to, čo neobyčajný Bill ku šťastiu potrebuje… ja už asi nedočkám soboty , skončilo to famózne 😛 vyzerá to, že bude nejaká akcia . A tá večera je proste rande a bodka x)žeby bude aj dezert ?