Čokoládové oči stále upíral ke mně a na rtech utvořil malý úsměv. Pak se mi ztratil z dohledu. Zmizel za kulisou. Jeho zpěv se sálem nesl dál. Když vystoupil před kulisu zámku, měl na sobě obyčejné oblečení. Kolem krku měl připnutý splývavý plášť a do tváře vtisknutou černobílou masku. V ruce si pohrával s krásnou rudou růží převázanou černou páskou. Stoupl si do středu podia a otočil se k lidem.
„Přátelé, vraťme se o pár set let zpět do minulosti. Vraťme se do Anglie 16. století, ve kterém žil snad největší umělec všech dob, jehož opery jsou nesmrtelné. Každý v tomto sále jistě zná jméno génia, který jako první napsal Romea a Julii. Já jsem tuhle operu přepsal do nynější podoby, jejíž část jste mohli shlédnout v předchozích okamžicích. Něco mě k tomuto umělci pojí. Možná jméno, možná také zvrhlá láska, která ve své době nikdy nebude mít uznání.
Bill si sundal masku z tváře a podal mi růži. Přišlo mi, že pro něj přestalo existovat publikum. Veškerá jeho pozornost se upírala ke mně.
*
„Tome! Tome, probuď se! Tome, no tak!“ někdo mi poklepával prsty na tváře. Proloupl jsem oči, abych viděl přímo před sebou ustaranou tvář madam Giryové. Starostlivě si mě prohlížela. Cítil jsem její ruku, jak mě hladí po čele. Snažila se mě uklidnit. Ale proč…?
Snažil jsem se podepřít lokty, ale do hlavy mi vystřelovala prudká bolest. Nejspíš jsem se při pádu někde praštil. Počkal jsem, dokud neodezní závratě a bolest, a zkusil se znovu posadit. Madam Giryová sledovala mé počínání a ruce měla v pozoru, kdyby se mi znovu udělalo mdlo. Soustředěně se mračila. Usmál jsem se na ni, ale nejspíš to vyznělo špatně, protože se zamračila ještě víc. Vstala a natáhla ke mně ruku, aby mi také pomohla na nohy. Vyškrábal jsem se vzhůru, ale její ruce nepouštěl, protože se mi znovu zamotala hlava.
Spěchal jsem temnotou, dokud jsem v botě neucítil vlhko. Poslepu jsem nahmatal loďku, která se pohupovala na jemných vlnkách. Vevnitř jsem nahmatal dlouhou tyč, kterou jsem okamžitě ponořil do vody. Byla dostatečně dlouhá, abych se jí mohl odrážet ode dna kanálu. Loďka žalostně pomalu plula po proudu kanálu, dokud se přede mnou nezačaly objevovat první záblesky světla. Zrychlil jsem máchání rukou.
Brzy jsem vplul do místnosti s vysokou klenbou. Byla to v podstatě jeskyně s podzemním jezerem, jestli tak můžu nějakou špinavou stoku nazývat. Přímo tady kolem vlhkých stěn stály vyskládané rekvizity z různých operních představení. Všemu dominovaly obrovské varhany. Přirazil jsem loďku k břehu a dál si prohlížel okolní krásu. Zarazil mě až uzlíček hadrů ležící na zemi. Stoupalo od něj tiché vzlykání.
Poklekl jsem vedle Christine a odhrnul jí ze zpoceného čela vlasy. Po tvářích jí stékaly slzy. Všiml jsem si, že má svázané ruce. Rychle jsem provaz kolem jejích zápěstí rozvázal a stáhl si ji do náruče. Vzlykala a snažila se mi něco říct, ale já jí nedovolil mluvit. Broukal jsem si nějakou ukolébavku, kterou nám dřív nejspíš zpívala máma, a pohyboval se v jejím rytmu. Christininy vzlyky se pomalu tišily, dokud neutichly úplně. Nechala se hladit ve vlasech a uklidňovat melodií písničky.
Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale brzy v nafukovacím člunu přijela zásahová jednotka policie. Byly celkem čtyři. Dva odjeli se mnou a Christine zpátky k Opeře a další dva zůstali, aby pátrali po stopách Fantoma… Mého malého brášky.
KONEC
autor: Helie
No wau…tak to skončilo teda pěkně hustě. Zajímalo by mě,co teď s Fantomem bude. Fakt skvělá povídka s těšim se na druhou sérii.
no počkat, to už je konec??? 🙁 to jsme si nedomluvily 🙁
ale co nadělat, vše hezké jednou musí skončit a mně nezbývá, než se těšit na jaro, kdy se vyvrbí tenhle otevřený konec. nechci, aby si Bill vlivem neopětované lásky něco udělal… ale to jeho odhalení se bylo opravdu impozantní.
podle filmu je hodně těžké psát, sama pár takových povídek mám a nevím, zda bych do toho ještě někdy šla. ale inspirace to jsou pěkné, jen si tím autor sám na sebe nechtěně plete bič, protože všichni budou podvědomě očekávat podobnost s filmem.
děkuji moc za krásné chvíle strávené s touhle povídkou a třeba druhá série ude ještě o něco dřív, než na jaře 🙂
To je ale velká škoda, že to takhle skončilo, to se teda nedělá, já chci vědět, co bylo dál. Ale nebudu tady kritizovat konec.
Musím uznat, že tohle byla jedna z velmi dobrých povidek, co jsem četla. Líbil se mi styl, jakým jsi to napsala a opravdu to bylo zajímavé čtení. Hezky jsi to všechno popisovala a nemuselo to být ani nějak složitě napsané. Svůj účel to splnilo a své kouzlo to mělo.
Ze zeačátku jsem váhala, jestli se do toho pustit, protože je to pro mě jakýsi "závazek", protože jsem pak zvědavá, jak to pokračuje dál, takže prostě musím číst. A taky jsem opravdu ráda, že jsem se do toho pustila. Bylo to příjemné čtení a těším se na další sérii.
Děkuju, že jsi měla s tímhle pevné nervy a dala jsi nám možnost si to přečíst 🙂
[1]: Děkuji =))
[2]: Hah, nedomluvily? 😀 Zrovna ty jsi měla tušit, že se konec blíží :D:D Druhá série určitě dřív než na jaře nebude, protože si chci odpočinout od ich formy a navíc toho mám teď tak strašně moc, že jsem ráda, že jsem se jedné povídky zbavila 😀 Taky bych si ráda předepsala co nejvíc dílů, aby to bylo pravidelnější než u téhle série 😀
Já děkuji za každý pěkný komentář =)) A že jich od tebe bylo :D:D
[3]: Však se taky dozvíš, co bude dál =)) I já mám zatím jen tak hrubou představu, jak by se příběh dál mohl vyvíjet 😀 Děkuji za pochvaly a za to, že ses do povídky nakonec pustila =))
Ach jo..:( Je škoda, že je už konec.. Tu povídku jsem milovala a už teď se nemůžu dočkat další série..:)) To bude bomba..:))*
Je mi líto, že to takhle skončilo..:/ 🙁 Ale s tím asi nic neudělám, doufám, že druhá řada, dopadne líp..:))
Docela by mě zajímalo, kam se Bill poděl, ale ot už se asi taky nedozvím..:D
Bylo to nádherný..:)) A moc se těším co bude dál..♥
[4]: no samozřejmě, že jsem to tušila, ale pořád jsem doufala v takové to nenápadné protáhnutí…
no co nadělat, těším se na další sérii a máš pravdu, díly je lepší si předepisovat a pak čtenářům servírovat pravidelnou dávku emocí, než napak -) taky to tak dělám 🙂
a zase se potvrdilo, že Christine je naivní tele, co pořád civí á la plachá laň a vedení je poněkud delší. ona prostě jen tak navolno zůstane ležet na dně loďky a radši jenom na Billa tupě, uslzeně civí, než aby skočila do vody, udělala pár temp a vzala roha… blondýna, fakt, že jo!!!
ale Bill na motorce jedoucí ke hřbitovu byl naprosto bezkonkurenční 😀 ten se ti povedl, doted se při té vzpomínce směju 😀
[5]: Tak teda… konec druhé série je skutečně ještě ve hvězdách 😀 A děkuji =))
[6]: Protáhnutí? 😀 Já už jsem ráda, že to mám z krku! 😀 Tohle teda rozhodně nemůžu nazvat jako oblíbenou povídku 😀
A já se pro změnu směju při představě Christine v nějakej super těžkejch velkolepejch šatech, jak plave kanálem a čím dál víc se místo Julie podobá Jóžinovi z bažin :D:D:D
[7]: 😀 😀 😀
Chrístin z bážin kanálem se plíží
Chrístin z bážin okolo puch šíří,
Chrístin z bážin pořád tupě civí,
Chrístin z bážin natvrdle se diví.
Fantom ten ji dostal, koho by to napadlo,
že to všechno bylo jedno velký divadlo 😀
No to né!! Já nechci aby už byl konec! Přece to nemůžeš jen tak skončit! Vždyť já -a myslím že i spousta dalších- je na Fantomovi závislá a přece víš, jak skončí všichni závistláci, kteří dlouho nedostanou svou drogu!! 🙁 Achjó vážně nevím, co teď budu číst…
Ale teď k dílu. Já být Tomem, tak nevydržím ani tak dlouho stát na nahách. Já bych omdlela už po první vteřině, kdy bych si uvědomila, že je to Bill. Ale musím Billiho pochválit, to představení si udělal perfektně. Jak líp někomu vyznat lásku než před co nejvíc svědkama?? Opravdu dokonalé 🙂
Ale musím říct, že jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela jak malý dítě. Já vím, že nic nevydržím, ale když já jsem toho Billa uplně viděla. Chudáček malej! Jen by mě zase zajímalo, kam asi tak zmizel… A taky doufám, že ho nechytí ti lidi co obklíčili celou Operu. I když to by ho pak mohl zase zachránit Tom – to by taky mohla být zajímavý 😀
Ale na konci mě teda totálně naštval Tom, když zachránil Christine. Já jsem si celou dobu říkala, jak je fajn, že už je navěky pryč a on jí musí zachránit! Proč raději nešel zachránit Biila?!?! Achjo, ten Tom se snad nikdy nezmění.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat za naprosto úžasnou povídku, kterou jsem si zamiloval už od prvního dílu 🙂 A taky za to, že si četla ty moje sáhodlouhé komentáře, které mnohdy ani neměly nic společnýho s povídkou 😀 A doufám a zároveň moc moc prosím abys co nejdřív napsala další řadu, protože se mi už teď stýská a samozřejmě se nemůžu dočkat co zase vymyslíš 😀
[8]: Áááá, děláš si srandu? :D:D:D tak to je moc toto :D:D:D
[9]: Hej! Ty děláš, jako by to byl konec 😀 Vždyť to ještě konec není 😀 Abych tě zbavila tvých úvah o Billově odchodu a podobně – myslím, že přes policajty prošel v pohodě, protože druhá série bude začínat o dva roky později =))
Ou, děkuji moc za chválu =)) Tvoje komentáře pro mě byly potěším 😀 občas lituji toho, že já jakkoukoliv povídku neumím ocenit tak dlouhým komentářem, jaké jsi ty nechávala u Phantoma 😀
Jak už jsem řekla, druhá řada bude nejdřív na jaře… protože teď před pololetím toho mám strašně moc a jsem ráda, když stíhám to, co mám pořád ještě rozjeté… Na jaře už bude po pololetí, už se mi nebudou počítat známky na přímačky, takže budu moct trochu upustit a napsat Phantoma :D:D
Moc chci druhou řadu! :))) Moc se na ni těším!