Podívejte se doprava, kde jsou včerejší tři nejčtenější články. Vidíte ta čísla? A ta dnešní budou nejspíš zítra stejná. Tak… a teď vy všichni, kdo jste ty povídky četli, jděte a napište komentář. Protože jestli to neuděláte, nebude tu zítra nic. A je možný, že to tady do konce roku uzavřu, abyste si všimli, že se něco děje.
Mám vaší lenosti právě dost. Jestli jste si všimli, tak dneska a včera byly na blogu už jen čtyři povídky. Bývalo jich sedm. Na pondělí mám všehovšudy jednu.
Kdy už konečně pochopíte, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá? Když budete jen číst a nebudete komentovat, nebudou autoři motivovaní a nebudou psát. Říkám vám to už dlouho, ale vy jste čím dál línější, a teď došlo na má slova.
Mně to nevadí. Já mám práce míň, uklidím, napeču rodině cukroví, ale vy tady za chvíli nebudete mít nic. A já si hodím haksny na stůl a budu si číst ty povídky na THF, na který jsem až doteď neměla čas. A bude mi to jedno.
Nechci, abyste komentovali tenhle článek, bylo by to pořád dokolečka, stejné výmluvy, stejné sliby, proto komentáře uzavírám. Komentujte povídky a obrázky. To je vaše práce. Moje práce je opravovat a zveřejňovat povídky, které někdo napíše. Já a autoři jsme svoji práci odvedli, teď je řada na vás.
Tak jděte a udělejte něco pro to, aby tenhle blog nebyl po pěti letech mrtvej. J.
