autor: Darkbeth
Zdravím, drazí… nevím, jestli si na tuhle povídku ještě pamatujete, poslední díl tu byl tak před dvěma měsíci. Konečně jsem se dokopala k pokračování a je rozepsaná i nová povídka, která by se měla brzo objevit. Doufám, že se k povídce opět vrátíte a třeba se najdou i noví čtenáři 🙂 So enjoy it 🙂 😀
„To záleží na faktorech…“ šeptl Bill a díval se nyní Georgovi přímo do očí.
„Vždy se rozhoduješ podle okolností?“ otázal se s úšklebkem Georg. „Možná… možná by ses měl jednou rozhodnou podle sebe,“ dodal a rukou pomalu putoval k Billovu rozkroku.
„Rád ovlivňuješ lidi?“ ušklíbl se předvídatelně Bill.
„Miluju to,“ usmál se Georg.
„Ovlivňovat znamená dát někomu svou vlastní duši,“ oponoval Bill.
„Ne vždycky má Oscar Wild pravdu,“ zašeptal Georg a vysadil si černovlasého chlapce na klín.
„Ne vždy jsme schopni pochopit autorovu pointu,“ nedal se Bill.
„Ne vždy je na to vhodná chvíle,“ umlčel ho tvrdým polibkem Georg a sjel dlaněmi na Billův zadeček.
„Plánoval jsi mě dnes svést?“ zahihňal se černovlasý chlapec, když ho Georg nadzvedl, aby ho odnesl do ložnice.
„Opravdu sis myslel, že jde jen o Shakespeara?“ odpověděl na otázku otázkou.
„Když řeknu, že ano, budu za naivu?“ nedal se Bill.
„Ne, protože naivní nejsi. Věděl jsi, co se stane, že?“ šeptl mu do ucha a jemně ho zachytil v zubech.
„Nepochybně,“ uculil se Bill a nechal se svalit na postel. Georg se moc s předehrou nepáral. Dlouho už s nikým nespal, a na Billa měl obrovskou chuť. Dravě z něj stáhl košili a přesouval se ke sponě u kalhot.
Bill táhle zavzdychal, když ucítil jeho jazyk na svém podbřišku, a zajel prsty do Georgových vlasů. Hlavou mu prolétla myšlenka na Toma, ale rychle ji odehnal. Nechtěl na něj myslet, bolelo by ho to. Chtěl se opět vrátit do té apatické agónie, ve které byl izolován od veškeré bolesti, ale také od veškerého štěstí. To byl ale schopen obětovat pro chvíli emočního klidu.
„Nějak se ti vytratila tvoje básnická slůvka,“ zasmál se Bill. Přece jenom, stále byl pod vlivem alkoholu.
„Momentálně ho potlačuje narůstající vlna testosteronu,“ zasmál se Georg také a kalhoty z Billa stáhl úplně. Billa v tu chvíli napadlo, jak vlastně snadno jsou lidé ovlivňováni tak primitivními potřebami. Sám se ale uvolnil a celé si to snažil užívat. Jenže to nedokázal.
„Georgu?“ šeptl do ticha.
„Mmmm?“ zahučel Georg právě bojující se svými kalhotami.
„Musím jít…“ řekl tiše a natahoval se pro svoje kalhoty.
„Cože?!“ vyjekl Georg. Celý večer se na toto těšil a on mu teď bude odmítat? To tedy ne. „Nikam nepůjdeš!“ Stál si za svým a povalil ho pod sebe.
„Co chceš dělat?“ zeptal se zděšeně Bill.
„Vezmu si, cos mi sám nabídl,“ ušklíbl se Georg a skopl ze sebe kalhoty i s boxerkami. Nalehl ztěžka na Billa a za jeho svíjení z něj stáhl boxerky.
„Georgu, cokoliv… jen tohle prosím nedělej…“ prosil s pláčem Bill.
„Dej mi jediný důvod,“ zachraptěl Georg a obrátil Billa na bříško.
„Otec mě roky znásilňoval,“ šeptl Bill a už byl připraven na nejhorší.
„Ale… ale já tě nechci znásilnit,“ zachvěl se najednou Georg.
„Právě to děláš,“ zasmál se ironicky Bill.
„Bože… promiň… nevím, co to do mě vjelo,“ strnul Georg a odtáhl se od Billa. Zajel si vyčerpaně rukama do vlasů a pak Bill na jeho tváři uviděl věc, kterou by nikdy nečekal. Slzy.
„Georgu…“ řekl konejšivě a položil mu ruku na rameno.
„Odejdi, prosím,“ řekl tiše a jeho ruku setřásl.
„Co se děje?“ nedal se Bill.
„Řekl jsem, abys šel!“ otřel si slzy Georg a natáhl si boxerky.
„Georgu…“
„Vypadni!“ rozkřičel se Georg a Bill jen strnule popadl svoje věci, oblékl se a odešel.
Venku zrovna pršelo, ale i tak se rozhodl jít pěšky. Přemýšlel, co Georga tak dostalo. Byl ale rád, že byl všeho ušetřen. Najednou si všiml, že stojí před Tomovým domem. Rozhodl se zazvonit. Přešel tedy k malému modrému domku a krátce zazvonil. Zhoupl se na špičkách a nervózně se rozhlížel. Tom po chvíli otevřel, ale vypadal naprosto vyčerpaně.
„Můžeš mi říct, proč mi nezvedáš telefony?“ řekl sípavě místo pozdravu a chytil Billa za cíp košile.
„Nemám u sebe mobil,“ řekl prostě Bill a chladně na Toma zíral. To byla poslední kapka.
„Viděl jsem tě s ním,“ šeptl Tom prostě.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
naprosto úžasnej díl ^^ sice trošku krátkej, ale po těch 2 měsících aspon tohle mi stačilo. doufám že další díl bude co nejdřív ^^
Hej tak to byl hustej díl. A jinak jsem ráda,že je povídka zase zpátky. Musim říct,že mi chyběla. Zajímalo by mě,co George tak dostalo. Jsem ráda,že toho nechal a Billovi nic neudělal. Jinak …Toma mi je líto..zvlášť,když je spolu viděl.
Těšim se na další díl.
tuhle povídku mám ráda:)chudák Tom snad to brzo vyřeší:)těšim se na pokračování
strašně pěkná povídka, mám sní vždy takovej zvláštní pocit, těším se na další díl
These words just leave me breathless.
Si piš, že si pametám…kto by mohol zabudnúť??…Dokonale krásny diel a som zvedavá, čo Bill odpovie…strašne sa teším na pokračovanie!!!
Tak toto bude ešte zauímavé. teším sa ďalej.
Jé těším se už na další 🙂 Moc hezká povídka