Got’s Clothes 18.

Bill

Celou tu dobu se nestačím divit, co se kolem mě děje. Jakmile bouchnou dveře, trhnu sebou a jdu rychle k Tomovi. „Tome, proboha, seš v pořádku?“ Jemně mu položím ruku na tvář, ale on usykne a odtáhne se.

„Nic to není,“ řekne tiše, ale já ho chytnu za ruku a táhnu někam na kraj pokoje.

„Kde je kuchyň?“ zeptám se a udělám to asi ještě dvakrát, protože se mě Tom furt ptá proč, a na co a jiné otázky. ‚Dotáhnu‘ ho tam a posadím na židli. Vezmu utěrku a začnu něco hledat v mrazáku. Led nenajdu, tak chytnu kus nějakého masa a zabalím ho do utěrky a přiložím Tomovi na tvář. Chce uhnout, ale já mu to tam přimáčknu. „Chceš mít nateklou tvář a modřinu jako blázen??“ zeptám se. Tom zabrblá něco jako, že to stejně nepomůže. „Máma mě to naučila. Jestli nevěříš, tak ti můžu udělat to samé na druhé straně a bez ledu,“ Tom sklopí hlavu.

„Mrzí mě to, Bille,“ řekne tiše a sklesle.

„To nevadí,“ řeknu a jemně ho políbím na druhou tvář. „Nenech se tím rozházet, ano? Já půjdu domů, ať máme každý čas přemýšlet, ano?“ zeptám se a Tom se na mě podívá.

„Ty tu se mnou nechceš být?“
„Chci s tebou být, ale oba se na to vyspěme, ano? Myslím, že tahle večeře nás oba stála mnoho sil. A pokud budeš chtít, tak mi zavolej… zítra. Stejně jdu ráno do práce, nezdržel bych se, i kdyby mi tvůj táta padl do náruče,“ snažím se Toma rozveselit, ale asi je to ještě horší. „Promiň, nemyslel jsem to tak, jen se tak netvař. Šíříš negativní energii okolo.“
Koukám se na Toma a po chvíli ho chytnu za tvář, přitáhnu k sobě a dlouze políbím. „Měj se fajn, uvidíme se brzo,“ řeknu a beru si věci.
Tom mě chce zavést, ale já mu řeknu, že pojedu autobusem. Jede mi zrovna za chvíli a budu doma za pár minut. Ještě se na rozloučení políbíme a já už jdu na zastávku.

Tom

Celý zbytek večera jsem jen jako tělo bez života. Chvíli sedím u stolu u částečně nedojedené večeře, potom se v obýváku dívám na televizi, nebo ji spíš jen sleduju očima, myšlenkami jsem někde úplně jinde. Pak jsem se osprchoval a přemístil do pokoje. Myslel jsem, že se otec ještě večer nebo aspoň v noci dostaví domů, ale nebylo tomu tak. Vůbec se tady neukázal. Skoro celou noc jsem na něj čekal a téměř jsem nespal.

Teď už je po poledni a já se teprve hrabu z postele. Oblíknu se a vyjdu ven z domu, otcovo auto tady pořád není. Myslel jsem, že bych doma něco pojedl, ale nemám náladu být tam, kde jsme se včera pohádali. Seběhnu pěšky ‚náš‘ kopec, a dokonce jdu kolem tvého obchodu, ale mám v plánu něco jiného. Zajdu do čínského bistra, kde koupím dvoje nudle s nějakým masem a zeleninou, a až potom si to štráduju za tebou. Když vejdu do obchodu, a uvidím tě tam jen tak stát, jak se mračíš na nějaké mikiny, které máš hozené na pultu, neubráním se úsměvu. Ale je to jenom chvilička, protože si hned vybavím, co se stalo včera, a moje nálada je ta tam.

„Ahoj,“ řeknu celkem tiše, jako by nás nikdo neměl slyšet, ale stejně v obchodě teď nikdo není.

„Jé, ahoj.“ Odpovíš mi a zářivě se usměješ, já se taky zmůžu na nějaký podivný úsměv, no možná spíš úšklebek podobající se úsměvu. Přijdu až k pultu, nahnu se k tobě a dám ti malý polibek.

„Nejdřív jsem myslel, že ti zavolám… ale nakonec jsem se rozhodl rovnou přijít. Něco jsem přinesl, i když nevím, jestli to budeš jíst a jestli budeš teď chtít, nebo jestli vůbec můžeš… já… uhm,“ podívám se ti do očí a trochu zčervenám. Snažil jsem se rychle nějak rozmluvit, abych tu jenom tak hloupě potichu nestál se sáčkem v ruce.

„Pojď sem,“ zašeptáš s úsměvem a já udělám pár krůčků okolo pultu, kde mě donutíš se posadit na židličku. S jiskřičkami v očích mě políbíš a potom začneš rozbalovat ten sáček, který sis položil na stůl.

„Taky bych chtěl… no, jestli bych mohl… chtěl bys, já… nemohli bychom večer k tobě?“ Zašeptám a pohlédnu na tebe.

Bill

Zrovna otevřu jednu krabičku a nadechnu se. Voní to báječně. Miluju snad všechna jídla, která pochází z jiných zemi.
„No, víš, že z toho nejsem zrovna nadšený, ale pokud budeš doopravdy chtít, tak…“ nestihnu ani dopovědět a Tom začne mluvit:

„Chtěl bych. Za prvé – nechci být další večer sám, a za druhé… nemám náladu na otce.“
„Měl nějaké řeči?“ zeptám se a už se natahuju po vidličce.
„Ne, nebyl totiž od večera doma,“ jen kývnu a podám tu druhou porci tobě. Moc se na to netváříš. Pustím se do toho a koukám na tebe, jsi skleslý a smutný. Občas tě pohladím po noze nebo tváři.
„Tome, doufám, že večer s tebou budeš větší zábava,“ pousměju se a políbím tě na tvář.

Tom

„Takže souhlasíš, že můžeme jít k tobě?“ Pousměju se. Když přikývneš, sám se nahnu a políbím tě. „Slibuju, že teď už budu mít lepší náladu…“

„Dobře.“ Taky se usměješ a já už taky začnu jíst s trochu větší vervou.

„Myslíš, že bych tady s tebou mohl zůstat? Až do večera? Klidně ti s něčím pomůžu,“ podívám se ti do očí. „Taky bych si mohl něco nového koupit, už týden jsem si nekoupil nové tričko,“ zasměju se. Jak se trochu pohnu, neohrabaně mi z ruky vyklouzne krabička s nudlemi a rozplácne a rozteče se mi to na triko. Chvíli mlčím. „No, asi ho nakonec budu opravdu potřebovat…“ zašeptám, a když se podívám na tebe, začnu se smát.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel