autor: Doris & Lenna W.K.T.
Tom nehnutě ležel. Ruce měl omotané kolem drobného těla svého dvojčete a horečně zpracovával všechna získaná data. Bylo jich tolik a tak neznámých, že se cítil trochu zmatený. Snad i ohrožený. Byl to vůbec dobrý nápad, nechat svůj elektronický mozek částečně ovládat tím lidským? Ale v tomhle směru vlastně neměl na vybranou. Těžko by mohl jakkoli jednat, kdyby se po Zemi procházel ve své pravé podobě. Z Billa ale vycházelo něco silného. Nebezpečného pro černovláska samotného, protože to nedokázal ovládat. Tom se pousmál a probíral se mu vlasy. Pravý Tom Kaulitz by tohle Billovi nikdy nedovolil. Nikdy by ho nelíbal. Miloval Billa, ale zcela jinak, než jak Bill miloval jeho. Jenže dnešní Tom to všechno potřeboval poznat. Potřeboval znát všechny síly i slabosti svého nepřítele. A jinak než poznáváním se k těmto užitečným datům dostat nemohl.
1989 málokdy cítil únavu. Většinou se při pocitu vyčerpání, který se dostavoval jen velmi zřídka, přepnul do spícího režimu.
Lidé ten samý režim využívali na svých počítačích. Lidský spánek byl jiný a více nebezpečný. Lidé ve spánku nevnímali, byli nejzranitelnější. Kdyby teď Tom chtěl, mohl by mu ublížit a Bill by se ani nemohl bránit. Ale na druhou stranu byli i okouzlující. Bill se ze spánku lehce usmíval a klidně vydechoval na Tomovu kůži. 1989 byl trochu zmatený, že člověk tak náhle usne. Spíš očekával, že se Bill projeví se všemi svými skrytými touhami, ale on… usnul. Opravdu toho bylo hodně, co se musel naučit. Po chvíli začal ve svých očích cítit nepříjemné řezání a víčka mu sama klesla. Nechal se tedy ovládat lidskou částí a poprvé v životě konečně usnul.
Bill se probudil velmi brzy, stále ležel na Tomově hrudi, byli téměř nazí a mazlili se k sobě. Tom měl ruce omotané kolem jeho zad a dlaně měl na jeho lopatkách. Tohle všechno mu dokázalo, že to nebyl jen sladký sen. Spal tvrdě a vůbec nechápal, jak mohl tak lehce a rychle usnout. Jednu chvíli chtěl být s Tomem, celou noc se ho dotýkat, zkoumat jeho tělo a dělat mu
dobře. A vteřinu na to spal jako dřevo. Jako kdyby ho Tom něčím uspal. Když na to tak vzpomínal, byl si teď téměř jistý, že chvíli cítil takovou sladkou vůni, těsně před tím, než mu spadla hlava, a už nevnímal nic. Tom přejel svýma velkýma dlaněma po celých Billových zádech, téměř až k zadečku. Bill se spokojeně zakřenil a zavrněl. Poté zvedl hlavu a koukal, jak Tom spí. Tak rád ho pozoroval.
„Koukáš na mě takhle často?“ ozval se Tom, měl zavřené oči a jemně se usmíval. Rukama sjel až na Billův zadeček a stiskl jeho půlky. Musel uznat, že to, co má v dlaních, je moc příjemné…
„Občas. Líbí se mi, jak vypadáš, když spíš.“
„Jak vypadám?“
„Jako nevinný andílek.“ Tom se opřel o lokty a jednou rukou si protřel oči. Pak se uchechtl a pohladil Billa po ruce.
„To opravdu nejsem.“ Bill si opřel čelo o jeho hruď.
„Za co vděčím tvojí změně?“
„Každej se může změnit, ne?“
„Jo, ale v tomhle se můj bráška nemůže změnit,“ špitl Bill. 1989 si pomyslel, jestli mezi dvojčaty už tenhle rozhovor neproběhl, ale nic v Tomově hlavě nenašel. Povzdechl si.
„Billy… Nechci, aby to vyznělo nějak hnusně, ale… ber nebo nech být.“
Bill jen přikývl.
„Dáš si něco k snídani?“ Tom ho pohladil po tváři.
„Nebuď smutný.“
„Já jenom chci, abys mi oplatil lásku.“
„Brzy se jí třeba dočkáš. Je mi příjemné, to, co děláš. Jak fyzicky, tak… u srdce.“ Bill stydlivě přikývl.
„Sorry, že jsem usnul.“
„Jsem možná radši, žes usnul, alespoň se mám na co víc těšit. Víš, jak to myslím. Ochutnal jsem, a teď se nemůžu dočkat, až se posuneme dál.“
Bill se zaculil. Stejně to nechápal. Tohle byla až příliš velká změna na jeho bratra. Věděl, že ho Tom miluje. A lásku mu dával najevo, ale byla to láska jiná. A tohle, co se dělo… nešlo mu to do hlavy. Ale proč by si stěžoval, když dostával to, po čem toužil. Když se mu plnil sen, který si přál při každém pádu hvězd už tak dlouho. Zatřásl lehce hlavou. Nechtěl na to myslet. Prostě dostal výzvu. A chopí se jí. Tom se ho naučí milovat… byl si tím jistý.
„Jdu udělat tu snídani,“ natáhl se k Tomovi a drze ho políbil.
Tom nic nenamítal. Jen se usmál a nechal Billa vyběhnout z ložnice. Musel si přiznat, že ať už to bylo jakkoliv… tohle se mu líbilo. 1989 takové pocity nikdy necítil a v tomhle směru mu připadalo, že je jeho generace ochuzená o skvělou věc. Bylo mu příjemné, když ho líbal, dotýkal se ho, a líbilo se mu to i oplácet. Vyhrabal se z postele a v hlavě svého vypůjčeného těla našel pravidelné ranní rituály. Oblékl se podle gusta svého hostitele, vykonal ranní hygienu a sešel za Billem do kuchyně. Opřel se o futra a díval se na jeho záda pobíhající kolem kuchyňské linky. Broukal si nějakou melodii. Došel k němu a zezadu ho objal. Bylo to proradné a nečekané, ale potřeboval si ho k sobě získat co nejvíc.
„Půjdeme dneska do města? Mám chuť se s tebou projít,“ zamručel Billovi do ucha. Potřeboval mezi lidi. Potřeboval poznat tohle místo, reakce a zvyky zdejších obyvatel, a zároveň pátrat po zbrani, kterou lidé mají. A na to potřeboval doprovod. Bill se zatetelil blahem.
„Tak jo. Vezmeš mě na zmrzlinu?“ otočil na něj hlavu a zády se mu natiskl víc na tělo. 1989 uvnitř sám sebe protočil očima. Ale na venek se jen usmál a přikývl. Jak mohli lidé přežít, když se zabývali takovými zbytečnostmi. Akorát tak mrhali svým časem a 1989 doufal, že se aspoň ten jeho nepromrhá zbytečně.
Bill se spokojeně zachvěl a trošku zakroutil boky a trošku se o Toma otřel. Bylo to drzé, ale nemohl si to odpustit.
„Udělal jsem ti vafle, bereš?“
1989 chvíli nevěděl, co to Bill plácá, ale pak mu zakručelo v břiše a seběhly se mu sliny.
„Oh, vafle? Čím jsem si je zasloužil?“ usmál se mile a promnul Billovi boky. Bill se zasmál a otočil, omotal mu ruce kolem krku.
„Třeba tím, že jsi?“ odpověděl otázkou a líbnul Toma na nos. Nemohl uvěřit tomu, že tohle všechno mohl udělat. Prostě jen tak jít, políbit ho, obejmout, pohladit. Cítil v sobě hluboký cit, který se stále prohluboval.
„Můžu tě i krmit, jestli chceš,“ zahihňal se Bill a vyndal poslední vafli z vaflovače, dal ji na talíř a pocukroval.
Pak odnesl velký talíř s vaflemi na stůl a vyndal malý talířek, nůž, vidličku, nutelu, šlehačku a jahody.
Tom se mezitím posadil na židli, když před něj Bill postavil čerstvou kávu a pomerančový džus. Láska dokáže opravdu divy. Tom překvapeně sledoval, jak ho Bill obskakuje a jak šťastně, spokojeně a dobře u toho vypadá.
Pak si Bill sedl na jeho klín, na malý talířek si dal jednu vafli. Namazal jí trochou nutely, dal na ni šlehačku a do té pak nasázel půlky jahod. Potom začal krájet malé kousky a dávat Tomovi k ústům. Ten spokojeně jedl.
Když už byl úplně plný, snědl asi tři vafle, a spousta jich zbyla na velkém talíři, podíval se na Billa, opravdu si tu péči o něj užíval.
Vzal sprej se šlehačkou. 1989 se rozhodl přistoupit na Billovu hru. Trochu vymáčkl na talíř a smočil v ní prsty. Následně s ním přejel po Billových rtech, dokud nebyly úplně bílé. Pak si jej přitáhl a šlehačku začal jemně, lechtavě a něžně olizovat.
Moc nepřemýšlel nad tím, proč to dělá.
Pochopit lidskou rasu bylo příliš složité, zdlouhavé a zbytečné. Prostě se jí jen nechal vést. Bill se mu doslova rozplýval v náruči. Jeho tělo vydávalo enormní vibrace, a přitom je na sobě ani nemohl sám zaznamenat. Jen držel a jemně hýbal rty proti němu. Tom si ho přidržel za krkem a jazykem zaplul i mezi rty. Bill neváhal. Chtěl to znovu cítit. Chytil Toma za tváře a svým jazykem vyjel proti. Líbal ho. Drze a bez ostychu. A Tom nic nenamítal. Prostě si ho vychutnával. Poznával. Po chvíli se ale odtáhl.
„Měl by ses jít chystat. Bude ti to trvat zase sto let,“ zasmál se a Billa ze sebe sundal. Bill nespokojeně zamručel, ale přikývl. V podstatě mu nezáleželo na tom, kdy se bude smět Toma zase dotknout. Důležité bylo, že to vůbec bude moct znovu udělat. Vyběhl k sobě a začal se hrabat ve skříni. Chtěl vypadat co nejlíp. Přestože měl jít jen na obyčejnou zmrzlinu s Tomem. Jednou se rozhodl hrát na jednu kartu, a tak na ni chtěl vsadit všechno. Od přitažlivosti počínaje.
Tom se zatím postavil k lince a ve své vypůjčené mysli našel postup, jak umývat nádobí. V první moment se mu do toho nechtělo. 1989 a zdejší znečištěná a kdejakých chemikálií na mytí plná voda, nebyla nejlepší kombinace. Avšak po následné podrobné analýze lidské kůže, která ho nyní chránila, usoudil, že se nemá čeho obávat a ruce s talířem do teplé vody strčil. Přistihl se, jak dobrovolně a zcela bezdůvodně nahlíží do ukradené mysli. Projížděl jednotlivé vzpomínky a snad se i snažil najít náznak opětovaného citu k Billovi. Ale nemohl ho najít. Buď ho člověk jménem Tom Kaulitz nemiloval, nebo byl 1989 příliš chladný na to, aby něco takového dokázal pocítit i přes vypůjčenou lidskost. Ani ale nevěděl, proč se tím tak úpěnlivě zabývá. Pro jeho misi to nebylo nikterak důležité.
Bill se cítil zoufale. Jeho šatník se mu najednou zdál tak hrozný. Zoufale si zajel prsty do vlasů a zatahal se u kořínků. Po tom, co vykonal ranní hygienu, už alespoň půl hodiny stál u skříně a absolutně nevěděl, co na sebe.
„Kurva!“ prsknul. Nakonec si vytáhl úzké šedivé kalhoty, takže i tak vyniklo jeho neexistující pozadí a štíhlé nohy. Téměř visely na jeho bocích a vystouplé kyčelní kosti byly odkryté, což Bill shledával sexy. Vybrat tričko ale bylo téměř nemožné. Nakonec se ale rozhodl pro téměř průhledné, velmi lehké černé tričko s kraťoučkým rukávem. Na jeho bílé kůži vypadalo spíš jako šedé. Ale to mu nevadilo, naopak. Bylo vidět všechno zajímavé. Přešel ke stolku a začal se malovat. Trošku se mu klepaly ruce, ale nakonec to zvládl. Fakt mu to slušelo. Byl namalovaný jemněji než normálně, zato enormně zvýraznil svoje hubené líce, což mu do obličeje dodalo elegantnosti a vzhled aristokrata. Vlasy vyžehlil a nechal podél tváře. Doladil vše vyššími botami do půli lýtek a bezbarvým lakem na rty. Když se na sebe podíval, něco tomu chybělo… Přehodil přes sebe černo červenou košili a nechal ji rozepnutou. Doladil to páskem a pak usoudil, že vypadá tak dobře, že by ojel sám sebe, kdyby to šlo.
Sešel ze schodů a Tom už na něj čekal. Trošku překvapeně vydechl. Netušil, že by se Bill vystrojil takhle sexy jen pro něj. Bill k němu došel a vzal ho za ruku. Tom si ho drze přitáhl a líbl ho do vlasů. Vzali si sluneční brýle, klíče od domu, Bill svoji velkou tašku, klíče od auta a vylezli z domu. Sluníčko svítilo, ale foukal svěží příjemný větřík, takže do horka bylo opravdu daleko.
Nasedli do auta, ale tentokrát bylo něco jinak, Bill měl pokrčenou jednu nohu pod svým tělem a opíral se o opěrku, která byla mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Tom, až na občasné řazení, měl celou dobu ruku na vnitřní straně Billova stehna, a nechal Billa, aby občas nosem mazlil okolí jeho ucha. Bill musel být opravdu šíleně zamilovaný. A 1989 nějak nevěděl, jestli přijde chvíle, kdy to Bill bude chtít oplatit. Bylo mu jasné, že v tu chvíli bude absolutně ztracen, protože o lásce věděl asi tolik, jako Bill věděl o planetě, odkud pochází.
„Sluší ti to,“ pochválil Tom a promnul Billovo stehno. Něco mu prostě říkalo, že tímhle mu
ukáže svou ‚náklonnost.‘
autor: Doris & Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Je to krásny…. jsem zvedava jak se to bude vyvíjet dál…. hodne zajimavy pojeti povidky…. jen tak dal
Ježiiiiiiiiš…..rychle další díl…ta povídka je dokonalá!!!!!
Moc krásný…zbožňuju tuhle povídku!!
tohle je opravdu nadherna povidka.. zajimalo by me kdes nacerpala inspiraci 🙂
je zajimave ze i po tolika letech tohohle blogu je tu zase neco originalniho 🙂
Já už jsem svůj názor řekla a nerada bych se opakovala 😀 Takže povídku jako celek zase nechám na nějakou dobu být a budu se soustředit na jednotlivé díly 😀
Tak nějak pořád nevím, jestli mi má být Billa líto nebo ne… 1989 ho pěkně využívá 😀 ale tak snad mu přijde na chuť, vykašle se na nějakou misi a splní Billovi přání 😀 přála bych mu to =)) 😀
chudák Bill…kdyby jen věděl:( i tak je hezky popsaný jak se k němu Tom chová:)není mi uplně jasný co přesně má za misi ale doufám že ho Bill změní:)
zaprvé, moc díky za komenty, úplně jsem se lekla že první díly nebyli vůbec komentované, že to nikdo nečte a tak jsem posmutněla, teď vidím, že jste se jen schovávaly, potvory jedny 😀
[4]: Inspirací… no… ten kdo četl Most Wanted 1.- First in the Blacklist tak mu došlo, že prostě miluju auta. Může za to může můj bratr, kterej mě kecama o autech cpal už od malička 😀 ale proč mluvím o autech? Prostě jednoho dne se mě pod ruce dostal film Michaela Baye "Transformers" a prostě jsem se zamilovala na první pokoukání, v dnešní době si udělám prostě aspoň jeden večer čas a kouknu na to, každýtýden a furt u toho brečím a furt jsem z toho nadšená a prostě miluju to čím dál víc a víc a řekla jsem si: "Jednou napíšu povídku o někom kdo se přetransformoval do jiné podoby" a tak jsem přemýšlela až jsem to prostě nějak sesmolila. Kdo ten film zná tak ví, že autoboti přišli na zemi, aby našli Prajiskru a zachránili tak Svět a stejně tak s klaďákama přišli i záporáci, kteří chtěli Zemi zničit ve svůj prospěch… tadáááá a nápad byl na světě 😀
už se těším jak to bude pokračovat… 🙂
[7]: jo az na to, ze nam v povidce chybi ta hodna strana kera by sla proti 1989 :DDDD
[6]: Tomova mise je naprosto jednoducha. Lidstvo se rychle vyvíjí a ma jednu zbran, ktera je nebezpecnejsi nez cokoliv jinyho. 1989 ma za ukol ji najit a pouzit proti lidstvu aby nebyla ohrozena jeho rasa 🙂 O tom co je to za zbran a jestli se mu to vsechno povede s dozvis 🙂
A i ja dekuju za komenty 🙂
Je to opravdu skvělý příběh. Moc se mi to líbí a navíc je to originílní.
Každý díl je opravdu skvěle napsaný. To je tak, když se sejdou dvě skvělé autorky povídek a pak vznikají takové skvosty 🙂
Ke čtení tohoto dílu jsem se naneštěstí dostala až dneska… ale podle mě je to lepší pozdě než vůbec… vážně se mi tahle povídka líbí a moc mě zajímá, jak to bude pokračovat… i když je tu vlastně Tom živý, je mi hrozně líto Billa, kterému vlastně ten skutečný bráška umřel a on o tom nemá ponětí… pořád se bojím, že se něco stane a Billovi bude hrozně moc ublíženo… doufám, že čekání na další díl uběhne co nejrychleji… 🙂
No vidite jak vam ty komentare pekne jdou jen tak dal, diky moc a ja jdu odepsat Dorisce, kdyz jste tak moc hodny ^^
chudak Bill…ale nevedomost je sila…nekdy…jak asi zareaguje, az to zjisti? :/