autor: B-kay
It was dark and I was over
Until you kissed my lips and you saved me
My hands, they were strong, but my knees were far too weak
To stand in your arms without falling to your feet…
Billovi zněla v uších jemná melodie skladby, kterou si v posledních dnech skutečně oblíbil. Zřejmě by již nedokázal spočítat, kolikrát ji již poslouchal. Neslyšně vyslovoval slova spolu se zpěvačkou, která do svého zpěvu dával duši, o kterou on pomalu přicházel. Nechtěl přemýšlet nad smyslem té skladby. Nechtěl vnímat její slova, protože v nich nacházel až děsivou pravdu.
Tričko, které držel v dlaních a které chtěl společně s ostatními uložit do své nové skříně, nevědomky upustil k podlaze a smutným pohledem si ještě jednou prolétl svůj nový pokoj.
Všechno kolem něj bylo zvláštně cizí. Zdi byly pochmurné šedé barvy, nábytek kolem něj dýchal zvláštním chladem a prázdnotou, a nejhorší na tom všem bylo to, že musel sdílet pokoj s klukem, který z něj pohledem přímo svlékal oblečení. Bill měl dokonce v některých chvílích nutkání přitáhnout si už i tak dost decentní oblečení ke krku, nebo se rovnou zachumlat do deky a tak zůstat. Doma by nad něčím takovým nikdy nepřemýšlel, ale tady zřejmě neměl jinou možnost.
Dělal to všechno jenom kvůli rodičům.
Kvůli nikomu jinému by nic podobného neudělal. Odejít z domu, nastěhovat se k úplně cizím lidem a najít si dobře placenou práci, která by pomohla při jejich těžké finanční situaci. Neměl auto, neměl dokonce ani řidičák, a právě proto zůstal uvězněn v neznámém městě a ve stejném pokoji s klukem, vedle kterého zřejmě neusne bez pomyšlení na to, zda mu něco neudělá.
„Ahojky, můžu?“ Bill trpce stiskl víčka, svěsil hlavu, a kdyby nemusel, skutečně by nepřikývl. Teplý černý svetr, který mu upletla jeho maminka, si nevědomky připnul až ke krku a tvářil se, že je neskutečně zaujatý tím, co dělá, a že svět kolem sebe vůbec nevnímá. Pro jistotu si dal hlasitost na svém přehrávači na maximum a opět se zaposlouchal do tolik oblíbené skladby. Byl si jistý, že si ten kluk jenom něco zapomněl, a hned zase odejde. Jakmile však na svém rameni ucítil nepatrný dotek, pochopil, že se spletl.
„Potřebuješ něco?“ vytáhl si z uší jedno sluchátko a snažil se, aby jeho otázka vyzněla skutečně mile. Světlovlasý chlapec však jenom trhl ramenem, zvláštně se ušklíbl a posadil se k Billovi tak blizoučko, že by mohl spočítat snad všechny řasy lemující jeho pronikavé, a zároveň nádherné oči.
„Chtěl jsem se ti jenom představit a s tvým dovolením tě také provést po mém domě,“ Bill se zhluboka nadechl, a když se na něj ten chlapec nedíval, dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe a vymýšlel způsob, jak by se tomu mohl vyhnout.
„Myslel jsem, že je to dům tvých rodičů,“ promluvil tichým hláskem a pohotově vstal ve chvíli, kdy se k němu neznámý přiblížil ještě víc, maskujíc tak svůj strach. Opravdu se necítil příjemně a při pomyšlení na to, že s ním bude muset sdílet společný pokoj několik týdnů, mu bylo ještě hůř.
„To je jedno. Můj, nebo mých rodičů, na tom vůbec nezáleží,“ usmál se a tím Billovi ukázal dvě řady nažloutlých zubů, které vytvářely ten nejfalešnější úsměv, jaký kdy viděl. „Jsem Andreas,“ natáhl k němu dlaň a totéž očekával i od Billa. Svýma zelenýma očima jej přímo vybízel k tomu, aby si s ním potřásl rukou, ale Bill to udělat nedokázal. Neviděl důvod, proč by se s ním měl seznamovat. Nechtěl se na lidi ve svém okolí vázat, protože moc dobře věděl, že se zdrží jenom několik týdnů.
„Já mám ještě nějakou práci a raději bych byl sám,“ odvrátil tvář a tím poskytl Andreasovi dokonalou příležitost prohlédnout si jej z profilu, a ten nepřemýšlel ani vteřinku. Přímo omámeným pohledem sledoval linii tváře černovlasého chlapce, byla dokonale symetrická a bez jediné chybičky. Svým nevinným zjevem, bledou pokožkou a šíleně přitažlivýma očima mu připomínal spíše holku. Jeho tvář skutečně obsahovala stopy dívčích rysů, a přesto byla zvláštně chlapecká. Měl krásně vykrojené rty, které přímo volaly po polibcích a Andy se při pomyšlení na ně, nedokázal ubránit smutnému zabručení.
Ten kluk byl vůči němu odolný, a to se mu nelíbilo.
„Tak mi řekni alespoň jméno,“ zaprosil. „Pokud mi neřekneš jméno, pak ti nějaké vymyslím.“ Bill se při zaslechnutí těchto slov neubránil nevěřícnému úsměvu. Ten kluk byl jako malé dítě. A Bill takové typy skutečně neměl rád. Už na první pohled vypadal, že je pořádně rozmazlený a že má všechno, na co jen pomyslí. Dům byl skutečně přepychový a zřejmě proto se v něm cítil tak osamělý.
Nebyl zvyklý na takový přepych.
Domy na této ulici byly všechny stejné. Veselé, roztomile jednoduché a dýchaly životem, zatímco tenhle dům již na první pohled prozrazoval charakter rodiny, která v něm žila.
„To mi vůbec nevadí,“ usmál se a víc si jej nevšímal. Vrátil se zpět ke skládání svého oblečení, tentokrát však se spokojeným úsměvem na tváři. Čím více toho kluka provokoval, tím větší radost cítil. Byl na sebe skutečně pyšný, protože si byl jistý, že jej již nic nebude moct překvapit tak jako právě tento mladík…
Před spaním se šel ještě projít. I doma to tak dělával a nechtěl své zvyky měnit. Na to, že přicházelo léto, byla noc skutečně chladná, dokonce cítil, že mu na tvář sem tam dopadla drobná kapka.
Po několika minutách se občasné dopadání kapek změnilo v pořádnou bouřku a Billovi trvalo téměř půlhodinu, než se dostal zpátky do toho domu, jelikož se ztratil.
Celou cestu utíkal ve snaze utéct před deštěm, ale to se mu moc nepovedlo. Vrátil se promoklý na kost, vlhké oblečení, se mu nepříjemně lepilo na třesoucí se tělo, stejně jako vlasy, ze kterých mu stékala voda na tvář.
Dělilo jej posledních několik metrů od terasy domu, když si uvědomil, že na terase sedí shrbená postava a zřejmě kouří, jelikož se kolem tmavé siluety vznášely drobné obláčky páry.
Pomalu kráčel blíž, upínal své mandlové oči na tmavý bod před sebou a modlil se, aby to nebyl Andreas.
„Víš, že běhání po dešti neprospívá tvému zdraví?“ ozvalo se ze tmy hlasem, který Billovi ani v nejmenším nepřipomínal ten Andreasův. Hlas neznámé osoby byl hrubší a krásně chraplavý.
„Víš, že kouření neprospívá tvým plícím?“ oplatil mu otázku a popošel ještě blíž. Styděl se za to, jak vypadal. Byl celý promočený a všude kolem něj se vznášela vůně deště, kterou neměl rád.
Samotný déšť neměl rád a mnohem radši by se procházel za doprovodu tichého hvízdání nočního hmyzu a záře drobných hvězd.
„Vím, ale nemůžu si pomoct,“ bylo mu odpovědí, za kterou následoval spokojený smích.
„Nemám rád kuřáky,“ Bill trucovitě našpulil rty, přesto se však nedokázal ubránit pomyšlení na to, že byl ten smích něčím kouzelný.
„Smutné. Ještě se ani neznáme a už vím, že mě nemáš rád,“ opět sladký smích, který Billovi nevědomky vyrazil dech. Jeho srdce vynechalo hned několik úderů ve chvíli, co se neznámý náhle postavil, s pobaveným pohledem se mu zadíval do tváře a tak, aby Bill všechno viděl, se naklonil k popelníku a zahasl cigaretu.
„Jsi první člověk, kvůli kterému jsem to udělal,“ roztomile zavrtěl hlavou, svlékl ze sebe svou černou mikinu a naklonil ji k třesoucímu se chlapci před sebou. „Jsem Tom,“ zašeptal při doteku jejich dlaní, jak si Bill od něj nesměle vzal suchý kousek oblečení a zachumlal se do něj. Zavřel oči a zhluboka se nadechl vůně, kterou byla mikina nasáklá. Byla nádherná. V tu chvíli úplně zapomněl na své předsevzetí, že se nebude na nikoho vázat a s vděčným úsměvem prozradil své jméno…
autor: B-kay
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Váhala jsem jestli začít novou povídku ale jak jsem viděla autorku, bylo rozhodnuto 🙂
Čekala jsem teda že Bill bude bydlet v pokoji s Tomem a ne s Andreasem..no nevypadá nijak násilnicky ale kdo ví co se z peroxiďáka vyklube 🙂
A nejvíc sladká byla věta..jsi první člověk, kvůli kterému jsem to udělal..úplně si dovedu představit ten Tomův neodolatelný chraptivý hlas :))
Myslím že jsem se do toho zamilovala hned po prvním dílu 🙂
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu – naprosto skvěle napsané a chytlavé.
první díl a hned takhle úžasnej:))nádherný!!těšim se na pokračování
po delší době zase něco krásnýho:)nádhernej díl…doufám že i celá povídka bude takhle skvělá:))těšim se na další síly:)
B-Kay je záruka kvality, proto jsem taky nezaváhala a pustila se do toho 😉 Jsem zvědavá na pokračování, samozřejmě, a snad nemusím říkat, že mě zajímají všechny souvislosti, co si Bill našel za práci, co je zač dům, do kterého se nastěhoval, proč zrovna tam… a v neposlední řadě samozřejmě, kde se tam vzal Tom. Intuice mi napovídá, že tam jistě bydlí také, možná je to Andreasův kamarád…
Tak tohle mě chytlo hned v prvním odstavci, a i když mě Andreas trochu děsí, Tom to spravil 😀 Těším se na pokračování.
Ach, to je krásné. 🙂
Andy, je mi nesympatický, atak trochu ma desí. Tom je veľmi milý.
Tdším sa ďalej.
je hloupe ze bych se mela dneska opakovat, ale tahle povidka vypada opravdu nadejne 🙂 po dejove strance to vypada velmi zajimave..a po slohove to taky docela jde… hlavne prosim nic neuspechej.. zatim je to opravdu vyborne jen mam strach at to nezhatis a nepokazis si to 🙂 doufam teda ze se tti to nestane… drzim palecka a uz se tesim na pokracovani 🙂 mohl by to byt trhak… zvlaste proto, ze nejsi zacinajici autorka a kazdy autor se postupem casu vyviji a zdokoneluje 🙂
Andy mě pěkně napružil, ale Tom to zase spravil… nutilo mě to se usmívat 🙂 Miluju takhle roztomilého a 'správného' Billa a tak trochu rošťáckého Toma 😀 Jestli se to teda zase nějak nezvrtne :-O Každopádně už se nemůžu dočkat dalšího dílu, atmosféra téhle povídky je prostě nádherná! 🙂
jéé to je hezký…:) jenom se tesim an dalsi dil az vypline souvislost co tam bill vlastne dela..a ejn tak mimochodem mam rada andrease 😀
Jé! B-kay! Jsem tak ráda že zase posíláš povídku na twc blog 😉 Sice si ji čtu u tebe ale to mi nebrání ji číst i tady 😉 Tvoje povídky opravdu miluju =)
Hohoho…. začíná to slibne…. nemůžu se opravdu dočkat dalšího dílu
Stačilo si přečíst autorku a už jsem si automaticky říkala, že to určitě budu číst… zatím jsem od tebe přečetla snad všechno… i to, co bylo vydáno dřív, než jsem se poprvé dostala na blog… normálně se rozhoduju dýl, jestli si tu či onu věč přečtu, ale u tebe je to jasné hned i bez přemýšlení 😉 miluju tvoje povídky…
Začíná to vážně moc hezky… už se nemůžu dočkat, pokračování… vážně 😉
Nádherný..opravdu nádherný. Mně tahle povídka okouzlila i po prvnim dílu. budu číst stoprocentně dál.:) Jinak z Andrease nemám dobrej pocit,snad Billovi nijak neublíží. Billa mi je líto,nemá to lehký. No a Tom mi přišel tak roztomilej. Strašně hezký. Čtu jednoznačně dál:)!
fuuuuu zase jedna stara znama se rozhodla nas poradne rozsekat ovidkou. Uprimne musim rict, ze tu pisnicku nemam rada. Strasne se mi oposlouchala a ze zpevacky mam pocit spise recitace nez procitenosti. TAk jsem vahala ci to mam cist. Ale nakonec jsem to riskla a zatim nelituju. Samozrejme….to bys nebyla ty aby hned v prvnim dile nebylo nejaky drama v podobe Andrease ze ano? Uz to uplne vidim jak bude Billa obtezovat a ja budu nervit. :/ Doufam, ze aspon Tom bude slusny a mily. Coz se mu ocividne zatim podarilo a Bill mu podlehl. Tak snad to nebude nejaka bouda a nebudou vsichni rozmazleni a protivni. Jsem zvedava o co tam vlastne jde. Proc neni Bill doma a kde vlastne a proc je. Tak doufam ze se to brzy dozvim a Andrease upozornuju hned ze zacatku….jednou na Billa sahni a ja te vykastruju!!!!!
nikdy nevím, jak první díly komentovat. pokaždé se jen opakuju, že je to zajímavé a těším se na pokračování. 🙂
dýchla na mě při čtení taková zvláštní atmosféra díky té písničce a ráda si jí zopakuju.
Vypadá to skutečně skvěle!!….Budu číst i další dúly!!
no začína to fakt zaujímavo, som zvedavá či je tam Andy len na okrasu alebo Billovi niečo spraví, keď už naňho tak pozerá… tak sa teda teším na ďalší diel 🙂
No,povídka vypadá dobře!Budu číst 🙂 Těším se na další díl 🙂
Pááni! jako každá Tvoje povídka vypadá tohle strašně zajímavě! Zajímalo by mě, co tam Bill dělá, jediné co vím je, že to dělá kvůli jeho rodičům. Těším se až se odpovědi na svoje otázky dozvím v dalších dílech 😉 Billovas povaha se mi líbí. Je sice takový nejspíš trošku plachý, milý, ale dokáže si i lehce dupnout a říct to, co uzná za vhodné 🙂
Hnedka se jdu vrhnout na další díly 😉
Tuhle povídku čtu po druhy moc se mi líbi.