autor: Catherine
BILL
LíttleB. 20:48
„Tome, dneska už musím jít… Děkuju a ahoj zítra. :)“
Offline
Rozloučil jsem se s Tomem, a zaklapnul jsem bílý notebook. Prsty s důkladně upravenými nehty přejíždím po matném povrchu, dívám se do zdi před sebou. Mám na tváři lehký úsměv. Jako už typicky jsem nečekal na ahoj od Toma. Neumím se loučit, a proto vždy raději rychle zmizím.
Jmenuji si Bill, je mi devatenáct a jsem na invalidním vozíčku. Jsem ochrnutý na spodní končetiny těla už rok. Nezavinila to žádná nemoc, ale dopravní nehoda způsobená alkoholem, možná i nějakými drogami… Opravdu si nepamatuji detaily a jsem za to rád. Mohu být vděčný za to, že jsem po srážce upadl do bezvědomí a necítil jsem žádnou tupou bolest. Letos maturuji. Divím se, že mi bylo umožněno jít ke zkoušce dospělosti, ačkoliv jsem více navštěvoval nemocnice a různé doktory, než školní lavici.
Cuknu sebou, když slyším lehký klepot na dveře. Nakrčím obočí a podívám se na ně.
„Dále.“
„Billy, pomůžu ti umýt se, než půjdu, ano?“ usmál se na mě Oliver, můj ošetřovatel. Hnědé dredy mu sjíždějí po ramenou. Kývnu na souhlas. Ačkoliv bych už prakticky nepotřeboval žádnou pomoc, je to jistější. Zvláště teď, když rodiče odjeli na dovolenou k moři, kde chtějí strávit celý měsíc. Kdyby se mi něco stalo, čekal bych tak do rána, než přijde Oliver, aby mi pomohl.
„Dobře, děkuji,“ oplatím úsměv, přišoupnu si blíž k sobě vozíček a zapřu se o tvrdou matraci své postele. Pomalým pohybem jsem se přesunul na sedátko. Nyní, už cesta složitá nebude. Do koupelny, stejně jako do všech ostatních místností, mám bezbariérový přístup, aby to nebylo pro mě nijak těžké. Navíc na chodbě je postavená jednoduchá plošina, díky které se dostanu po celém domě.
„Jsi tak nádherný,“ zašeptal mi do ucha Oliver, když jsem seděl v teplé vodě ve vaně a měl kolem sebe spoustu bublin z voňavé pěny. Zachvěl jsem se při tom, co jsem slyšel jeho hlas tak blízko, a dech cítil na rozpálené pokožce.
„Děkuju,“ odpovím polohlasem, cítím, jak se u toho červenám. Nejsem zvyklý přijímat lichotky. Položím si dlaně na tváře a přivřu oči. Hlavně na mě nesahej, ne teď, prosím. Modlím se v duchu. Jak patetické.
„Za pravdu, Billy, neděkuj. A nezakrývej si tvář, není to nutné. Jsi roztomilý, když se červenáš,“ zasmál se tiše. Opatrně mě chytl za zápěstí, ruce mi z obličeje oddělal. Pustil mi je podél těla, pohladil po pažích a tváře chytl do svých dlaní. Soustředěně se mi zadíval do očí, palci přejel pomalu po lícních kostech. Přivřu oči. Cítím, jak mi srdce buší na poplach, i když vlastně nevím proč. Tohle je Oliver, ne Tom, kluk z chatu, se kterým jsem v kontaktu pět měsíců.
„Líbíš se mi, strašně moc.“
Zajímalo by mě, kam těmito řečmi směřuje, a hlavně, co mi tím chce naznačit. Doufám, že tím nechce říct, že mě chce, jako svého přítele. Jsem jen jeho pacient a on můj pomocník, nic víc, nic míň. Mám Toma, i když má… Přítele. Chci mít Toma, ne nikoho jiného!
„Děkuju,“ kývnu znovu. Dneska nejsem moc výřečný, ale také… Co mu mám na tohle odpovědět? Oliver není ošklivý, ale nechci mu dávat žádné naděje, když k němu necítím nic, kromě toho, že ho mám rád.
„To je všechno?“ zazubil se a přejel mi houbičkou s vanilkovým mýdlem po zádech. Pokrčím rameny.
„Nevím, co chceš slyšet. Jsi můj ošetřovatel… Ne přítel,“ objasním mu situaci, kdyby náhodou zapomněl na vztah, který mezi námi je. Nebyl milenecký, není milenecký a nikdy také nebude.
„Billy, podívej se. Krásně se k sobě hodíme, jsme spolu pořád… Proč to nezkusit? Dej mi alespoň šanci, prosím. Jednu jedinou,“ zašeptal mi těsně u rtů. Vydechl na ně horký vzduch, pohladil mě po tváři a krátce mě políbil. „… já ti nechci ublížit, jenom chci, abys byl šťastný,“ zašeptal a znovu mě opatrně políbil.
Zakroutím hlavou a odtáhnu se od něj.
Nechci Oliverovi ublížit, ale ani s ním nechci vztah. Co mám kurva dělat?! Potřeboval bych teď našeptávače, který by mi poradil co a jak.
„Nejsi Tom…“
„Jasně, nejsem kluk z chatu, kterého ani neznáš. Beztak to bude nějakej prasák, kterej si honí péro nad tvojí fotkou!“ zakřičel na mě Oliver a prudce se postavil. Zalapu po dechu a zamrkám, takhle ho neznám. Nikdy na mě nebyl nepříjemný, nekřičel. Nechápu, co mu teď je.
„Není to prasák. Je to Tom, je mu pětadvacet let a je to manager. Posílal mi fotku, vždyť jsem ti jí ukazoval,“ hlesnu a vytáhnu špunt z vany.
„Aha. Takže když nějakýmu chlapovi nakecám, že jsem kozatá blondýna, pošlu mu fotku staženou z netu, tak mi to taky bude věřit? Bille, jsi nechutně naivní!“ zaprská. Sáhnul po měkké osušce, rozložil ji do vozíčku, abych ho neumáčel, a z vany mě vyndal. Posadil mě na bílý ručník, zabalil mě do něj. Cítím, jak je rozzuřený, sálá to z něj. Zakroutím nad tím jen hlavou. Je to strašně směšný… Nechápu to.
„Tohle je něco jiného.“
„Jak jiného?! Blbne ti hlavu, píše ti sračky a ty mu je ještě s chutí žereš! Vsadím se, že neví, že jsi na vozíku. Víš… Dědové nemají rádi vozíčkářky,“ ušklíbnul se. Z koupelny mě odvezl dlouhou chodbou až do mého pokoje.
„Ne, neví, že jsem na vozíčku,“ sklopím pohled ke svým nohám. Mezi prsty stisknu kousek osušky a začnu ji žmoulat.
„Jasně. Víš co? Dělej si, co chceš. Já tě varoval,“ zaprskal znovu Oliver. Podal mi čisté boxerky a volnější triko na spaní, abych si to oblékl. Pomohl mi do postele a s pár poznámkami na jazyku odešel domů.
**
Tom 16:23
„Ahoj Billy, jak jsi se měl?“
Zamrkám, když se z notebooku ozve pípnutí a oranžově se rozbliká nová konverzace. Spokojeně se usměji při pohledu na jméno Tom a jeho fotku v malé ikonce. Párkrát přejedu prsty jen tak na prázdno po klávesnici. Nechci, abych vypadal tak, že čekám jen na něj a na to, až mi napíše.
LittleB. 16:25
„Ahoj. Nebýt zkoušení z bižule, nestěžuju si.“
Tom 16:26
„Opravíš si to. Jsi přeci šikovný, ne?“
LittleB. 16:27
„Jedna pětka mě nezabije…“
Tom 16:28
„Vidíš? Říkám to. Jsi šprt! :D“
Zasměji se a podívám se na obrazovku. Tak moc bych si přál slyšet Tomův smích naživo, ale copak bych snad mohl? Neví o mém handicapu, neřekl jsem mu to. Bál jsem se jeho reakce, a teď je už pozdě. Možná někdy… Časem?
Tom 16:35
„Nespinkej, šprte! :D“
Leknutím nadskočím. Podívám se na otevřenou konverzaci s Tomem, a poté na otevírající se dveře. Nakrčím obočí, když v nich zmerčím Olivera s podnosem, na kterém jsou dva hrníčky a bábovka. Jsem blázen nebo jsem přeslechl klepání?
„Neumíš klepat?“ sjedu Olivera pohledem. Neodpustil jsem mu včerejší večerní výstup, a pravděpodobně mu ho taky jen tak brzo neodpustím.
„Jsi tady sám, leda že by sis honil s tím-…“
„Mlč!“ zavrčím. Takže ho to nepřešlo. Jestli mi přišel kázat o tom, jak strašný úchyl Tom je, může si zase dát odchod stejně rychle, jako sem přišel! Opravdu nemám náladu poslouchat Oliverovy nemístné narážky, jen proto, že se mu líbím.
„Promiň,“ pokrčil jednoduše rameny a posadil se vedle mě na postel. Tác položil na stůl, vedle mého mobilu a budíku. Chtěl jsem zaklapnout notebook, ale už bylo pozdě. Respektive Oliver byl rychlejší. Díval se mi přes rameno.
„Olivere, nepiš tam nic,“ syknu, když si všimnu prstů, nebezpečně přibližujících se klávesnici. Ovšem, bylo už pozdě.
LittleB. 16:42
„Proč? Chceš si snad vyhonit přímo při naší konverzaci?“
Zalapu po dechu. Podívám se na Olivera vedle sebe. Za tohle ho minimálně zabiju!
Tom 16:44
„Cože? Billy…?“
LittleB. 16:45
„Prosím tebe, nedělej se. Vím k čemu jsi chtěl všechny moje fotky!“
Nechápavě se podívám na monitor, pak na Olivera. Odstrčím mu ruku, sklopím obrazovou část elektronického zařízení a odšoupnu ho co nejdále od nás.
„Bude to takhle lepší, Bille,“ pohladil mě po zádech a jen obyčejně pokrčil rameny. Zavrčím a odstrčím jeho ruku.
„Opravdu nejsi normální, Olivere! Tom je naprosto normální, nemám v plánu se s ním sejít, takže přestaň vyšilovat!“ zaprskám na něj a zakroutím hlavou. Alespoň prozatím nemám v plánu se s Tomem scházet. Někdy v budoucnu… Možná.
„Přestaň si tady nalhávat to, co není pravda. A víš to sám moc dobře.“
„Ještě něco?“
„Jo, přinesl jsem nám kávu a bábovku. Můžeme si spolu dát,“ usměje se. Ať se přestane usmívat nebo mu ty rty k sobě přišiju!
„Nemám zájem,“ syknu. Můj nezájem je jedna věc… Druhá věc je ta, že musím Tomovi vysvětlit tohle… Nedorozumění.
autor: Catherine
betaread: Janule
Wow..:) Tk to vypadá hodně dobře..:)) Myslím, že Bill měl Tomovi říct, že je na vozíčku..:) Až to Tom zjistí, nebude rád.. a pochybuji, že to bdue brát v pohodě… to by asi enbrak nikdo..:)
Už od začátku se mi nelíbí Oliver..:D Je to blb, tohle dělat nemusel..:D ale třeba se ještě změní..:) Nemůžu ho hned odsoudit v prvním díle..:D
Je to krásný..;) Těším se na pokračování..;))
Wow! =D
Jo, Oliver je mi nesympatický už od první věty… a moc nevěřím tomu, že by změnil názor. Přijde mi až moc majetnický, co se Billa týče.
A Tom… no ten musí bejt dobře zblblej z toho chatu 😀
Opravdu se těším na další díl. =)
Vypadá to zajímavě:))) ale ten Oliver….:O
juj… no toho olivera bych zabila kdybych si s nekym psala a on do toho hrabal…. by uz nemel ruce xD jsem zvedava na to vysvetleni… těším se na další díl xD
zajímavý nápad…autorka má nevíc vždy skvělé povídky 🙂 určitě si počkám na další díl :)))
Zní to dobře.. určitě budu číst dál :))
Ten Oliver, tomu teda dal, vobec mi nieje sympatický. Som zvedavá, nato vysvetlenie.
Jujky, tak Billa je mi moc líto… :'( Vážně chudáček. A neumim si představit Toma jako managera.. 😀 Povídku budu určo číst. Catherine, moc hezky píšeš =) jo a povedl se ten obrázek =) Ty Billa krásná očíčka a Tomovi jak to tam sluší =)*
pěkně zpracovaný neobvyklý téma, určitě se těšim, jak se to vyvine dál
Jé mě se to strašně moc líbí 🙂 Je to perfektní téma! Olivera nemám ráda už teď a Billa je mi moc líto..chudák je takovej bezbranný a jestli mu Oliver ublíží..
Určitě budu číst dál moc se mi to líbí 🙂
Ďalšie časti si určite prečítam….poviedka ma veeelice zaujala a moc sa teším na pokračovanie!!
Woooow tak to je hodně dobrá povídka , No jo Oliver to bude ,asi pěkně hajzlík , Si na něj posvítím 😀 , Jinak pěkný pokráčko :-*
WoW =)) No, těším se na další pokračování =)) Tohle vypadá zajímavě =)) Mimochodem, tomu Oliverovi bych rozbila držku :D:D:D
Možná to Oliver myslel dobře, ale byla to blbost… tohle se nedělá… já osobně jsem za to málem vraždila… zajímalo by mě, jak to bude pokračovat… zatím je to zajímavé… snad Tom pochopí situaci, až mu to Bill vysvětlí.
huh… hezky se to rpzjíždí, zajímá mě, jak to bude dál.. protože jsem si oblíbila Olivera xD
TYJO BRAVO!SKVĚLEJ NÁPAD NA POVÍDKU!! Takovouhle povídku o tom,že by Bill byl vozíčkář jsem nikdy nečetla. Je to originální 🙂 Je mi ho líto,nemá to jednoduchý. Oliver je pěknej hajzl. Bylo mi tak nějak jasný,že to,že je na vozíčku, Bill Tomovi neřekl. Doufám,že se jednou sejdou..a Bill se dostane ze spárů Olivera.Snad to Tomovi vadit nebude,že je Bill vozíčkář. Jinak šíleně se mi líbí ta Billova přezdívka na chatu…"LittleB"..To je krásný,roztomilý 🙂 a ještě ten jejich věk je super..Billovi je 19 a Tomovi 25,super.<3 no a ještě ten Oliver měl tak hnusný kecy..fakt bych mu rozbila držku…je tak bezcitnej..děsný.A to co napsal za Billa Tomovi? Hnus! Hajzl…jsem zvědavá,jak tohle Bill Tomovi vysvětlí. Neskutečně se těšim na další díl! Skvělé!:)
Musim priznat, zhe tohle tema uz jsem snad nekde videla, nebo jsem to hrala, to je jedno… Je to uplne jedno protoze kazdy mame jiny styl psani. Zaujalo me to a rozhodne budu cist dal, jsem totiz hrozne zvedava, jak si tento napad pojala 😉
super!nádherný!těšim se na další díly:))
Eyha…tak to je zajimavy. Trochu smutny jaky osud Billa postihl. Neni to jednoduche pro nikoho kolem nej. Je mi z toho trochu uzko ale jako napad se mi to libi a zaujalo me to. Co se Olivera tyce….je mi sympaticky. A v mnohem ma pravdu. Jeho obavy o tom kdo je ten Tom jsou zcela opravnene. Ale vysvetlujte to zamilovanemu. Takze je chapu oba. Podle me je Oliver hodny kluk alespon zatim a doufam, ze to tak zustane. Co se Toma tyce…jsem zvedava jak na tohle zareaguje a hlavne jak zareaguje na fakt, ze Bill je ochrnuty. Chápu Billa ze mu to nerekl. Asi bych to taky neudelala. No takze hned po prvnim dile mam spousty otazek ale necham si je na pozdeji a doufam ze se brzy objevi dalsi dil. Skutecne se mi to zalibilo.
No sakra, tohle je teda opravdu zajímavé. Dlouho jsme váhala, než jsem se do toho pustila, ale stálo to za to, už první díl mě zaujal.
Oliver mi tedy není moc sympatický a jestli Billovi ublíží, tak je to pěkný zmetek, a to jenom proto, že ho Bill nechce.
Taky se těším na to až se Tom dozví, že Bill je na vozíčku. Bude to vážně zajímavé, hlavně ta jeho reakce.
Opravdu moc zajímavé 🙂
Oliver by zaslouzil facku! Jedna vec je mit strach o klienta a druha je se chovat jako zarliva manzelka. Oli svou praci nezvladl !!
vypada to na zajimavou povidku. Sem zvedava jak Bill vysvetli ty zpravy na ICQ. No, snad budou brzo dily novy…
páni :)) takovej úspěch to sklidilo 😀 určitě budu číst ^^ :))
Takže, pokrytecky začínam čítať až keď je poviedka dokončená:) A som zvedavá aká bude. Zo začiatku mi bol Oliver strašne nesympatický, ale aj keď bol blbý aspoň si svoju prácu zodpovedne vykonal aj nazlostený:)