Vrah 2.

autor: Rose

Moc děkuju za všechny komentáře v první kapitole a konečně posílám druhou. Užijte si jí. 🙂

Když dorazili, Bill se okamžitě rozeběhl k zatarasenému místu.

„Tam nesmíte!“ zastavil ho někdo.

„Ne! Ne! Já musím!“ vytrhl se dotyčnému, načež běžel dál. Zastavil se až u mrtvého těla krásné tmavovlásky se světlou pletí, nad kterým se skláněli tři doktoři. Zavřené oči měla pokryté tmavými stíny a dlouhé, husté řasy zakrývaly neznatelné kruhy pod očima. Její narůžovělé, lehce popraskané rty, ze kterých vedl malý, zaschlý pramínek krve, byly lehce pootevřené. Zavraždit tak krásné stvoření byl hřích. Kdo je tak moc krutý, že by to udělal? Billovi se podlomila kolena a složil se na zem. To už ho dohnal Tom.

„Bille, to nejde. Tohle nesmíš,“ položil klečícímu černovláskovi ruku na rameno, ale když spatřil tu dívku, vydralo se z něj jen tiché: „Kristepane…“

Bill sledoval, jak ji položili na nosítka, ale jedna ruka jí bezvládně visela dolů. A pak to uviděl. Na zápěstí měla vyřezaný jejich znak a kolem něj její už zaschlá krev. S očima plných slz to ukázal doktorům, ti ji odnesli a pak šli za policisty.

„Tome… řekni, že je to jen zlý sen,“ rozplakal se naplno, když si Tom klekl k němu a ochranitelsky si ho přivinul do náruče.

Ten večer se vážně hodně rozpršelo. Bill s nepřítomným výrazem seděl schoulený v křesle u okna a díval se ven. Kapky deště byly jako jeho slzy. Neměly konce…

„Billi, pojď si lehnout. Nemůžeš tady sedět až do rána. Na, vypij to a přijď za mnou do mého pokoje, jo?“ položil vedle něj Tom hrnek horkého kakaa.

„Děkuju,“ špitl Bill a objal hrnek oběma rukama, aby si je zahřál. Musel uznat, že kakao mu vážně malinko pomohlo. Po čtvrt hodině se zvedl, v koupelně se jen odlíčil a pak se vydal nahoru za svým dvojčátkem.

Potichu otevřel dveře, načež se s jemným úsměvem zadíval na Toma, který seděl na posteli a něco si brnkal na kytaru.

„No tak už ke mně pojď,“ řekl najednou. Bill k němu beze slova došel a posadil se mu na klín, když jeho bratr odložil kytaru.

„Proč, Tome, proč?“ špitl Bill.

„Nevím,“ povzdechl si dredatý chlapec, víc si k sobě Billa přivinul, „netrap se tím.“ Černovlásek zavřel oči, objal svého brášku kolem krku a položil se na něj. Tom si lehl, malinko Billa posunul, ale stále si ho k sobě tiskl, jako tu nejcennější věc na světě. Protože Bill pro něj je ta nejcennější věc na světě.

„Je to hezký, že spolu ležíme jako dřív,“ zamumlal Bill.

„Já vím,“ přikývl Tom, „jen spi. Zítra bude líp,“ ale sám tomu nevěřil.

V noci se Tomovi zdála noční můra:

„Ne! Ne, nech mě,“ křičel Bill klečící v koutě nějaké temné místnosti, ruce měl natažené před sebou a s hrůzou v očích sledoval osobu zakrytou v temnu, jak se k němu blížila. V ruce se jí lesknul nůž.

„Tome, pomoz mi,“ špitl Bill, ale Tom jen stál opodál, nemohl se ani hýbat ani mluvit. Ten člověk už stál u jeho brášky, chytat mu ruce, pozvedl nůž a-

„Bille!“ posadil se prudce Tom.

„Děje se něco?“ zadíval se na něj Bill, který již byl pár minut vzhůru. Chytil Toma za ruku, načež se mu zadíval do očí.

„Ne, jen zlý sen.“ Dredáč nevěděl, jestli uklidňuje Billa nebo sebe, protože mě takový svíravý pocit v hrudi. Tichý, vtíravý hlásek v hlavě mu napovídal, že je možné, že se něco takového stane.

Tak co myslíte? Stane se někdy Tomova noční můra skutečností?

autor: Rose