Just my boy 38.

Romance

Seděl na úzké, cizí posteli a lehce, téměř neznatelně se pohupoval ze strany na stranu, jeho tichý hlas si bezúčelně, nepřítomně broukal melodii jakési nesouvislé písně, jíž sám nerozuměl. Alkohol již začínal prostupovat do jeho mysli, činit ji zmámenou a otupělou. Do té chvíle, než ucítil na svém krku něco cizího, neznámého.

Měkké, sametově hebké rty. Malý, jemný polibek, jenž dopadl jako první na nahou, odhalenou kůži na jeho krku. A za ním další, další a další…

Pootevřel až dosud zasněně přimhouřená víčka a natočil hlavu na stranu. Cítil nesmělé polibky, jež jeden za druhým netknutě zůstávaly na jeho pokožce, cítil cizí, avšak již známou blízkost za svými zády.

Jeho blízkost.

„Tome… Co to děláš? Co…“

„Ššš, neboj se. Neudělám nic, co by se ti nelíbilo, slibuji.“

Tichý, zastřený hlas přerušil jeho slova, ztratil se v dalším drobném polibku, jenž byl vtisknut na jeho bílou kůži, přinutil jej přimhouřit již dávno probuzená víčka a poprvé tiše vydechnout.

Přerývaně se nadechl a lehce zaklonil hlavu, jež zvolna dopadla na chlapcovo rameno, cítil dvě měkké, teplé dlaně, jež se poprvé ostýchavě dotkly jeho těla, pomalu se začaly ovíjet kolem jeho boků.

Rty se přesunuly níž, po bílém, štíhlém krku, nepřestávaly na něj pokládat své polibky. Jeho prsty zamířily od mladíkova útlého pasu vzhůru, pomalu si našly cestu k lemu drobných, malých knoflíčků, ulpívajících na bílé, jemné košili. Bříšky pohladily první z nich… a jemně trhly, jen velmi pomalu se přesunuly k dalšímu, ke všem ostatním, jež jeden po druhém rozepínaly bílou košili, poslušně chlapci ukazovaly to, co se pod ní jeho očím až dosud skrývalo.

Lehce zatahal za poslední z knoflíčků a jen na malý okamžik odpojil své rty od hebké, citlivé pokožky, prsty pomalu a opatrně stáhnul ze štíhlých ramen dolů jemnou látku, jež odhalila jeho toužebnému pohledu krásná, nahá záda.

Odložil ji na okraj postele a dlaněmi sklouzl níž, po odhalené hrudi až ke sponě pásku, již rozepnul, lehce zatahal za malý knoflík a krátký zip, opatrně tak uvolnil látku, jež až do této chvíle obepínala mladíkovy štíhlé boky.

Pomalu, beze spěchu jej svlékal, osvobozoval jeho tělo od všech svršků, jež jej dosud činily zahaleným, zakrytým jeho očím. Látka jeho spodního prádla byla tím jediným, co na něm zůstalo nedotčeným.

„Neboj se, jen… uvolni se a nemysli, na nic…“

Jeho téměř nahé tělo se ocitlo v bílých, měkkých peřinách, avšak on nevnímal. Naslouchal jen tomu krásnému zastřenému hlasu, jehož slova se zvolna linula k jeho uším a v podobě nejtajemnější melodie zůstávala znít v jeho omámené, prázdné mysli.

Natočil hlavu na stranu a položil ji na polštář, oddaně nastavil svůj štíhlý laní krk měkkým rtům, jež jej zajaly v něžných polibcích.

Postupoval pomalu, jemně, od citlivé, hebké kůže na krku až k mužné, lehce se zvedající hrudi, jejíž sněhově bílá barva se podobala porcelánu. Jeho polibky se podobaly třepotavým motýlím křidélkům, volně poletovaly po odhalené pokožce a přece nevynechaly jediného drobného místa, jediného jejího kousku, na němž by se nezastavily.

Nebylo místečka, záhybu, na němž by alespoň na malý okamžik nespočinula hebkost jeho rtů, jež by nepolaskala něžná bříška jeho měkkých prstů. Jeho dlaně hladily, citlivě a pomalu přejížděly po hebkém těle, jež se jim samo oddávalo.

Vnímal každé jeho pohnutí, každý sebemenší záchvěv, jenž pod svými rty nejednou ucítil. Naslouchal tichým nádechům a výdechům, trhanému dýchání, jež se pod jeho polibky nejednou pozastavilo.

A přesto nepřestal, nic nedokázalo zastavit polibky, jimiž hýčkal tu sametově hebkou pokožku, jež vkládal na každý její kousek, na nějž dosáhl. Nic nedokázalo zastavit dlaně, jimiž se měkce, citlivě dotýkal těla, poslušně ležícího v jeho blízkosti, jejž hladil, laskal.

Vnímal, jemně vdechoval doušky vůně, stoupající ze sametové pokožky, již odměňoval polibky, pomalu, polibek po polibku postupoval níž a níž…

Trhaně vydechl a přimhouřil víčka, lehce stisknul polštář v dlani, cítil sametovou hebkost rtů, jež opustila jeho hruď a přesunula se dolů, k jeho podbřišku. Jeho tělo se již plně oddalo dotekům a polibkům chlapce, ani na okamžik mu nezabránilo v činnosti.

A chtěl mu vůbec bránit?

Zachvěl se, zalila ho jedna z prvních vln známého, příjemného tepla, jakmile se nevinné polibky chlapcových rtů přesunuly o poznání níž. Každý nový další polibek vyvolal a probudil v nitru jeho těla drobný záchvěv vzrušení, jež mu začínalo kolovat v žilách, sbíhalo se do oblasti jeho doposud klidného klína, kde se usazovalo, rozlévalo spolu s horkostí, jež mu nebyla neznámou.

Ba naopak. Věděl, co to znamená, avšak ani na okamžik nepomyslel na nic z toho, co mu ona horkost a příjemný pocit, panující v jeho rozkroku, mohly způsobit. Teď nechtěl myslet na nic. Pouze se oddal instinktům svého těla, vzrůstajícímu vzrušení v něm a okamžiku, jenž právě prožíval…

Tiše se nadechl, posunul se níž. Měkce a něžně zlíbal ploché, horké bříško, drobnými polibky zasypal poslední odhalenou pokožku, jejíž další část zahalovala pohledu jeho očí bílá látka prádla. Lehce pozvednutého, naplněného prádla.

Vzhlédnul od pohledu, jenž jeho oči na pár okamžiků přilákal, a posadil se na okraj postele, jeho pohled spočinul na neklidné tváři před ním.

Byla dokonalá. Poznamenána vzrušením, byla o to víc krásnější, než jakou ji viděl ještě před chvílí. Jindy bílé, ledově chladné líce nyní nesly nádech ruměnce, podobaly se plátkům růže. Přimhouřená, přivírající se víčka se jemně chvěla, stejně jako závoj dlouhých, třepotajících se řas. Z narůžovělých, lehce pootevřených rtů se linulo tiché, téměř neslyšné sténání.

Avšak on jej slyšel, moc dobře. Směl naslouchat, vnímat to vzrušení, touhu a lehký závan narůstajícího chtíče, jenž se v něm odrážel.

Poposedl si na okraji postele, jeho pohled sjel níž.

Před ním, přímo před jeho očima se rozprostíral ten největší, nejkrásnější skvost, jaký kdy směl spatřit. Tělo, jež se vlnilo v bílých peřinách, na jeho posteli, v jeho malém pokoji. Jeho oči jej viděly čisté a neposkvrněné, jeho pohled nemohlo změnit nic, ani skutečnost, že jej před ním vlastnilo tolik mužů. Ani skutečnost, že nebyl prvním.

Viděl jej tak, jak se samo ukazovalo jeho očím – jako krásné, dokonalé, plné skrytého vzrušení, jež v něm začínalo klíčit, vzrůstat. Toho vzrušení, jež u něj vyvolal on.

Malý, nepatrný úsměv pohladil jeho rty, jakmile si s pohledem na mladíkovo tělo uvědomil onu skutečnost.

To on jej vzrušil. Jeho polibky, doteky byly tím, co v mladíkově nitru vyvolalo onu příjemnou horkost, jejíž důsledek dosud zahalovala již vlhká látka prádla. Jeho rty, jeho dlaně byly tím, co uvnitř něj rozpoutalo vášeň.

Pohledem přejížděl po odhaleném, vzrušeném těle, jež ještě před chvílí líbal, jeho oči ani na okamžik neuhnuly od toho dokonalého objektu, jenž se mu sám ukazoval. Sám cítil příjemné pocity, jejichž teplo začínalo pozvolna proplouvat jeho tělem, avšak nebránil jim, jen se díval, bez ustání si prohlížel tělo mladíka, nabízející se jeho očím v bílých peřinách. Tělo, jež mělo tento večer patřit jemu. Jen jemu.

Jeho pohled již nebyl tím plachým, tím ostýchavým a nesmělým. Ne, teď již zcela nepokrytě spočíval na mladíkově nahém těle, nesmělost a stud již dávno vystřídal obdiv a úžas, s nímž k němu vzhlížel, ani jednou, jedinkrát nezamrkal. Vydržel by se na něj dívat i celé hodiny, bez ustání, jen na něj pohlížet a tiše obdivovat nádheru, ležící před jeho očima.

„Jsi překrásný.“

Nesmělý, zastřený hlas zašeptal do ticha pokoje a on pohlédl do mladíkovy tváře, jeho pohled se setkal s pohledem hlubokých očí, jež k němu vzhlédly.

Nepodobaly se těm, jež znal. V tom uhrančivém, smyslném pohledu očí, jenž opětoval ten jeho, nenalézal nic z toho, co se v něm zračilo ještě před chvílí, tam dole u večeře. Nic z toho, co v něm spatřoval vždycky, pokaždé když měl s mladíkem strávit další z jejich společných erotických chvil, splnit mu další jeho přání.

Teď… teď v těch potemnělých očích, v hlubokém pohledu, jenž se na něj bez ustání upíral, viděl něco jiného. Vášeň, mísící se s kapkami touhy v tom nekonečném moři. Ne chtíč. Ne živočišnost, s níž se v minulosti již tolikrát setkal.

Ukončil jejich dlouhý oční kontakt a sklopil pohled k nahému tělu, přiložil na něj jednu svoji dlaň. Pohladila mladíkovu odhalenou hruď a sklouzávajíc níž a níž, zastavila se na viditelném a pozornost žádajícím, tvrdém hrbolku, stále zahaleném látkou.

Tichý, táhlý sten naplnil stěny jeho pokoje, jakmile se jeho ruka nadobro usídlila v mladíkově klíně, lehce přejela po obrysech jeho vzrušeného mužství. Zopakoval své malé, lehce dráždivé gesto ještě jednou, dřív, než se jeho dlaň zastavila, zůstala položena na mladíkově ztopořeném údu.

Vzhlédnul k jeho tváři a pousmál se, tiše pozoroval mladíkovu snahu, to, jak se sám pokoušel, snažil se otřít o jeho klidnou dlaň, volně spočívající na jeho vzrušení. Jak moc se snažil uvolnit napětí, jež jej tam dole svíralo.

Jen nechtěně od něj odtrhl svůj pohled a vstal, naposled se sklonil k jeho klínu. Jeho prsty rychle, obratně vklouzly pod lem mladíkova prádla, lehce, pomalu stáhly látku dolů z jeho boků, pryč od těla, jež se před ním objevilo nahé, v celé své kráse. Bez jediného posledního svršku, bez ničeho, co by jej mohlo zahalovat.

Otočil se a poodstoupil dál, jeho postava se ztratila v černých stínech pokoje, tam, kam již nedosáhlo světlo malé lampy. Pomalu svlékal své svršky, jeden po druhém, jeho tělo se postupně stávalo nahým, jak odkládal jednotlivé kousky látky a zanechával je bez hnutí na podlaze, postupně odhaloval svoji nahotu. Jeho dlaň spočinula na lehce naběhlém mužství a jeho oči vzhlédly, vyhledaly osobu, ležící v bílých peřinách.

Úsměv přelétl přes jeho rty a zůstal na tváři, jakmile se pohledu jeho očí naskytl vzrušující objekt před ním.

Ležel na bílé, hebké pokrývce a tiše vzdychal, jeho steny tlumila látka polštáře. Jeho dlaň se již stačila přesunout do jeho klína a úpěnlivě přejížděla po nateklém mužství, jak se snažil, usiloval alespoň o malý doušek tolik chtěného uspokojení, jež mu bylo dosud odepíráno.

Pousmál se a přistoupil blíž k posteli, pomalu si klekl k jeho nohám. Jeho dlaň se lehce, něžně dotkla té mladíkovy a položila ji stranou, pryč z mužství, jež se o ni do této chvíle jen bezmocně otíralo.

Sklopil svoji tvář a stále držíc mladíkovu ruku ve své, lehce vsál lesklou špičku mezi své pootevřené rty, jazykem nesměle, nezkušeně obkroužil zvlhlý žalud.

Prudce se nadzvedl na loktech a zvrátil hlavu, první, táhlý sten vyklouzl z jeho rtů, jakmile pocítil horkost chlapcových úst, jeho úst. Vnímal nikdy nepoznané teplo, jež jej nyní pohlcovalo do sebe, hlouběji a hlouběji, vnímal rychlé pohyby jazyka, jenž hbitě kmital po jeho penisu, ztrácejícím se v ráji chlapcových úst.

Sklopil oči ke svému klínu, jeho vzrušený pohled jen mlhavě zachytil chlapcova sající ústa dřív, než ztratil sílu, bezmocně klesl zpět do peřin.

Vydechl, vrátil se od žaludu zpět ke kořeni a nasál, vyjel zpět ke špičce. Čím víc jej pojímal do sebe, čím víc se mladíkova chlouba ztrácela v jeho ústech, tím víc cítil, jak topoří, jak tvrdne, jak nabírá na objemu pod hbitými, dráždivými nárazy jeho jazyka.

Sám cítil vzrušení, sám cítil mučivé horko, zalévající jeho klín, jež začínalo být čím dál víc nesnesitelnější. Nemohl se mu ubránit. Ne při pohledu na mladíka, svíjejícího se před ním. Ne při dotyku mužství, jež stále mizelo v jeho ústech, víc a víc.

Ještě chvíli jej uspokojoval, dráždil a vzrušoval, než jej vypudil z úst a sjel níž, jeho jazyk pomalu, vlhce a důrazně přejel po malém, úzkém vstupu. Nasliněným prstem vklouzl dovnitř a opatrně, až s nezvyklou pomalostí, jej roztahoval, kousek po kousku, víc a víc… až do té chvíle, než věděl, byl si jistý, že je pro něj plně připravený.

Přesunul se ze své dosavadní polohy a klekl si na kolena, jemně oddálil mladíkovy nohy od sebe, pokrčil je v kolenou. Jeho vzrušený, naběhlý penis zareagoval na mladíkovu blízkost a jeho vzrušení nabralo na intenzitě, jeho vlhká špička se citlivě, téměř neznatelně otřela o úzký vstup…

Ležel nad ním, hladil jeho nahé, vzrušené tělo a pomalu, něžně jej miloval. Jeho ruka již dávno nespočívala klidně na mladíkových kolenou. Teď sídlila v jeho klíně na ztopořeném údu a hladila jej, pohybovala se po celé jeho délce v pravidelných rytmech. V těch stejných rytmech, v jakých on přirážel do úzkého, horkého těla, ztrácel se v něm.

Jemně, něžně se pohyboval uvnitř něj a dráždivě jej uspokojoval, shlížel na tělo, jež se pod ním svíjelo, vycházelo mu vstříc. Přivíral víčka, tiše naslouchal stenům, jež se jeden za druhým linuly z mladíkova hrdla, setkávaly se s těmi jeho a společně vytvářely melodii, jež již stihla naplnit celý pokoj, zněla jeho uším jako rajská hudba, odeznívající v jeho mysli.

Zrychloval své pohyby a jezdil, klouzal rukou v jeho klíně, věděl, cítil, že to již nebude trvat dlouho. Jen malou chvíli…

Cukání v jeho dlani mu bylo signálem. Sklopil pohled a pozoroval, jak se mladíkův penis napjal, dřív, než z něj v pravidelných výstřicích začala proudit bílá, teplá tekutina. Stékala po jeho prstech, dopadala na jejich stále propojená těla.

Vzhlédl k jeho tváři, směl vidět výraz právě dosaženého, toužebného orgasmu, jenž se během okamžiku změnil v blažený úsměv, jak mladíkovy rty opustil poslední sten, jeho ruce povolily sevření polštáře, poslední vlna bouře odeznívala uvnitř v jeho těle, pomalu odplouvala pryč.

Ztěžkle se nadechl a zrychlil své pohyby, stačil jen malý okamžik k tomu, aby propadl několika chvilkám ráje a slasti, stejně jako jeho milenec…

Opatrně z něj vyklouzl a stiskl se u kořene, bříško jeho prstu lehce setřelo poslední bílou kapku, jež mu ulpěla na žaludu. Klekl si a sklonil k mladíkovu již klidnému, ochablému mužství, slíbal zbloudilé kapky sperma z jeho klína.

Úsměv prolétl jeho tváří, avšak nezmizel. Zůstal v ní vepsaný i nadále, po celou chvíli, kdy se díval do mladíkovy spící tváře, tiše pozoroval její krásu a naslouchal tichému, klidnému oddechování. Jen malou chvíli, než se jeho víčka začala klížit, toužit po spánku a odpočinku.

Nahnul se pro lem bílé peřiny a uchopil jej do prstů. Lehce a opatrně, aby jej neprobudil, přikryl nahé, spící tělo vedle sebe a naposled pohlédl do klidné, čarokrásné tváře.

„Dobrou noc.“

Plné, sametově hebké rty tiše a neslyšně zašeptaly dvě slova a vtiskly na mladíkova spící víčka dva něžné polibky.

autor: Rachel