Jesus of Suburbia 1.

autor: GossipGirl

Ahoj lidi, jsem tu s novou povídkou, kterou jsem rozepsala… no, půl roku už to bude… a až teď jsem se dokopala k tomu, abych jí dopsala. Nicméně povedlo se a mně nezbývá, než vám popřát příjemný čtení :-).

„Už jde…“

„Nechyběl mi.“

„Nech ho na pokoji!“

„Proč bych to dělal? Miluješ ho snad nebo co?“

„Já ne…“

Najednou všichni ztichli.

Zachmuřené tváře podivných, osobitých lidí se míhaly pod pohledem kluka, který si je prohlížel zmatenýma očima, očima bez života. Procházel se zašlou ulicí, která už z dálky vyzařovala svojí nebezpečností. Normální lidi sem nevkročili. Když už měli tu smůlu bydlet na předměstí, každodenně si dávali pozor, aby se nepřipletli do cesty někomu z těchto lidí. Nechovali se k nim jako k něčemu hnusnému, nebrali je jako bezdomovce. Prostě se jim jenom nechtěli dostat moc blízko. Zvěstí o nich koloval dostatek.

Jejich hlavní místo, které obývali, představoval starý a zašlý podchod pod starým mostem za jedním ze supermarketů. Naskládána tu byla různá otrhaná křesla, pohovky a další všemožné krabice. Posedávalo na nich okolo dvaceti mladých lidí ne moc přesně určitelného věku. Jejich bláznivé účesy a mnohdy silné oční linky to znemožňovaly. Všichni vypadali jako vyřazené kreatury z komiksů či nepovedených filmů. Oni ale měli svůj osobitý styl. Za touto rouškou se alespoň schovávali před dotazy, na které nechtěli odpovídat.

Celý jejich svět představovalo předměstí. Skryti za slávou velkoměsta si tu žili jako králové. Upadající králové.

Čemu oni říkali užívání si života, bylo pro ostatní obyvatele města hodné odsouzení. Jejich svět byla hierarchie, panující v jejich skromné skupince, cigarety, alkohol a marihuana. Mohlo se to zdát povrchní – bylo to povrchní. Ale neměli jiný způsob jak žít. Nikdo z jejich rozpadlých rodin jim to neukázal. A proto hledali nové vztahy na pár nocí, nové peníze na alkohol a cigarety, a také nové prodejce trávy. Zdálo se to jako dobrý život.

Hierarchie byla snadno patrná. Nováčci to jednoduché neměli, hráli spíš roli otroků nebo pokusných králíků, které není škoda zavřít za mříže při neúspěchu. Ti, co se vypracovali, už směli říct bez obavy i vlastní názor. Pokrok, že?

Hlavní slovo měl ovšem jediný kluk. Většina k němu vzhlížela. A pokud se našel někdo, u koho to bylo jinak, neskončil moc dobře.

Jejich vůdce právě procházel mezi polorozpadlým křeslem a promočenou krabicí. Pokud měl někdo to štěstí a znal jeho jméno, říkal mu Tom. Na hlavě se mu houpal culík špatně ošetřených dredů a z očí mu vyzařovala nenávist k okolí. Jediný, na koho se podíval krapet měkčím pohledem, byl jeho přítel. Stejně se ale hádali. Málo lidí dokázalo unést Tomovu povahu nezkrotného cholerika s nanejvýš složitou osobností.

Tom bez povšimnutí minul posedávající lidi na špatných sedačkách a zastavil se až u černovlasého kluka se silně nalakovanými vlasy, tvořícími rozcuch podobný bodlinám dikobraza, a silně nalíčenýma očima. Jeho extrémní vzhled dotvářely rifle, na kterých měl přehršle řetízků, pásků i dalších kovových ozdob. Seděl na dorvaném křesle uprostřed rozlehlého prostoru starého zapadlého mostu. Přesně nad tohle křeslo se sklonil Tom a ignorujíc pohledy ostatních, vlepil sedícímu Billovi majetnický polibek. Nestyděl se za něj, byl to jeho život. Celému světu okolo mohlo být jedno, s kým zrovna on přechodně žije. Byli spolu už půl roku, Tomův nejdelší vztah vůbec. Jediný Bill s ním vydržel.

„Jdu pro víno,“ zamumlal Tom Billovi do rtů, ještě než se odtáhnul. Rukou zašmátral v zadní kapse Billových kalhot a vytáhnul krabičku cigaret. Bez otázky si jednu strčil mezi rty a jistým krokem odešel.

Bill se zmohl jenom na povzdych. Už dlouho se snažil přivést Toma k rozumu. Přesvědčoval ho, přemlouval ke změně. Nebylo to těžké, odstěhovat se, začít znovu. Jako by to k něčemu bylo. Tom tenhle život miloval. A Bill nenáviděl. Všechny úsměvy a spokojenost ukázaná ostatním odpadlíkům byla jen přetvářka. Nechutné hraní si na šťastný pár.

Na druhou stranu, odejít nemohl. Toma miloval i nesnášel zároveň, stejně jako život na předměstí.

Smutně sledoval široká ramena zakrytá volným oblečením, jak se vzdalují k nedalekému supermarketu. Slovo koupit nebylo pro Toma známé, proto nepochyboval, že se vrátí zadýchaný od běhu. Jestli se vrátí.

Opřel si hlavu o špinavou opěrku křesla a očima přejel přes všudypřítomné grafitti nápisy po zdech. Další jejich zábava – sprejování. Dělali všechno, jen aby se vymykali systému a tradicím maloměstských obyvatel.

„Bille,“ ozval se vedle jeho ucha nesmělý hlas. Otočil hlavu a spočinul pohledem na mladém klukovi, kterému nemohlo být víc než 16. Byl tu nový, pár měsíců. Viděl jej snad jednou, jestli vůbec.

Nadzvednutím jednoho obočí Bill vyjádřil, že poslouchá a odvrátil hlavu zase zpět. Odmítal si tu dělat kamarády, byl mezi nimi jen kvůli Tomovi.

„Viděl jsem tvýho… um… přítele s jednou holkou, on… podvádí tě… teda asi… myslím…“ vypravil ze sebe ten kluk. Nejistota mu rozklepala hlas a vypadal tak ještě mladší, než ve skutečnosti byl.

Bill se štěkavě rozesmál. „Ty si vážně ještě realitou nedotčený dítě, co?“ prohodil jen tak ledabyle a jeho pohled směřující do zdi dával jasně najevo, že je jejich konverzace ukončena. Věděl, že tímhle chováním maskuje jenom ublíženost a dlouho potlačovaný vztek. Ale co s tím mohl dělat? Nechtěl se stavět proti Tomovi… to by nezvládl. Tom ho znal, moc dobře věděl, co cítí. A zabil v něm to dítě, které si tak rádo snilo a v myšlenkách vytvářelo příběh o neskonalé lásce dvou lidí. Z Billa se navenek stal stejně tvrdý člověk, jako byli všichni ostatní tady. Ale uvnitř… pořád přežívalo malé děcko. Tak rád by se vrátil do těch bezstarostných let…

>

Tom v klidu procházel mezi regály. Skutečnost, že nemá peníze, ho absolutně netrápila. Jeho výchova zamrzla na bodě, kdy se uměl sám o sebe postarat a péče rodičů tedy nebyla nutná. Všichni si mysleli, že se odstěhovali. Ti, co znali pravdu, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Tom o svém životě nemluvil. Vlastně nikdy moc nemluvil, ať se jednalo o cokoliv. Většinou říkal úplně něco jiného, než nad čím přemýšlel. Řekl nesouvislou větu, ale myslel si svoje. Byl to štít proti lidem, které neměl rád.

Popadl krabici vína a s naprostým klidem se vydal ven. Ještě před pokladnou ho ale zastavila holka oblečená do potrhané minisukně a trička ne delšího než podprsenka. Potetované břicho vystavovala na odiv.

„Ahoj Tome,“ zapředla rádoby svůdným hlasem. Tom musel protočit oči.

„Ahoj Mary Jane,“ vydechl po chvíli. Tahle holka byla jednou z mála výjimek a nechtěl si ji pobouřit. Vždycky, když se pohádali s Billem, utíkal k ní a hledal jednoduchý sex a uklidnění. Jako jednu z mála, tuhle měl svým způsobem rád.

„Nechceš dneska večer přijít?“ zeptala se příslibným tónem. Ani jeden nevěděl, co to vlastně mají za vztah. Něco jako kamarádi na sex?

„Ne,“ zakroutil hlavou, hlavou mu probleskla vzpomínka na Billa. Jedna jeho část se chtěla starat, jít domů… usmířit se. Jedna malinká část jeho mozku chtěla žít jinak. Ale převažovala ta špatná, která ho nabádala, aby se nestaral a zase si užil.

Mary Jane se ale taky nevzdávala, a přitiskla se na něj celým tělem. Rty neomylně umísila za jeho ucho.

Tom zatnul zuby a snažil se ji odstrčit. Bylo to nad jeho síly. Byla prostě moc hezká, přítulná a uměla to v posteli. Pro Toma vražedná kombinace.

Do chvilky se ocitnul přitisknutý na jeden z regálů. Až směšné bylo, že jakmile sáhnul za sebe, nahmatal balíčky kondomů. Pár si jich strčil do kapsy, pobaveně se rozesmál a přechytil si Mary Jane kolem pasu. Cítil, jak mu boří nos do dredů, jak se k němu tiskne. V tu chvíli úplně zapomněl na víno i na Billa a vyšel s ní před supermarket. Zapleten do jejích sítí nemyslel na nich než na blízké uvolnění.

>

„Hey, Bille, kde je Tom?“ zavolal bledý kluk s vlasy přebarvenými na červeno. Jako by to nestačilo, geloval si na hlavě ještě pečlivý mohavk.

„Měl bys to vědět?“ pozvednul Bill jedno obočí. Měl naprosto detailní představu, kde Tom je, ale shodit se přiznáním nechtěl.

„Chodíte spolu,“ nakrčila nos holka opírající se o jeden z pomalovaných rohů. „Mohl by ses aspoň pochlubit.“ Při řeči si upravila divoce barevný rozcuch.

„Já vím, kde je. To stačí. Nikdo další z vás to vědět nepotřebuje,“ ohnal se ostrým syknutím. Doufal, že už mu dají pokoj. Nechtěl odpovídat na palčivé otázky, na které bohužel znal ještě palčivější odpovědi. A co víc, nechtěl se zpovídat svému pobouřenému mozku.

Bill seděl v písku, nakláněl se k Tomovi, aby ho už snad posté políbil. Ocitali se na pláži, která byla naprosto odříznutá od civilizace. Bylo s nimi jen šumějící moře a tmavé nebe. Bill cítil Tomovy horké rty na krku, cítil je všude. Zapaloval se v něm oheň a věděl, že mu do chvilinky podlehne. Vlastně se ani bránit nechtěl. Tom ho omamoval, jeho rty byly to nejkouzelnější, co kdy poznal. Dvě silné ruce povalily jeho drobné tělo do písku a v tu chvíli nad sebou ucítil váhu dalšího těla. Věděl, že nemůže být šťastnější. Právě prožíval nejlepší chvíli svého života.

Bill seděl doma a propaloval pohledem digitální oprýskaný budík. Hranaté číslice ukazovaly už pár minut po desáté hodině a Tom pořád nikde. Víc si zamotal nohy do kousavé deky a hlavu si zapřel o opěradlo. Moc dlouho už toleroval tyhle vrtochy, jako bylo pochybné obcházení barů a příchody domů kolem třetí ráno. Nebo vůbec. Hodlal s Tomem promluvit, předem se připravoval na dopady. Ale nedokázal to. Život bez Toma… musel by se vrátit, tam, do města. Neuměl si to představit. Odstěhoval se odtamtud a bral to jako uzavřenou kapitolu svého života. Tohle byla nová kapitola – předměstí. Nemohl se rozhodnout, kde vedl lepší život.

Jejich malý byt se skládal z maličké kuchyňky, největšího pokoje kde se dělo téměř všechno – doslova – a koupelny. V největším obytném prostoru byla u stěny přiražená postel, uprostřed pokoje stál starý odrbaný gauč se stolkem. Vedle gauče se jim vešlo ještě křeslo, kde se Bill teď choulil.

V kuchyni pomalu stydlo jídlo, které Bill vytvořil. Obvykle to nebylo nic moc, on sám příliš nejedl a Tom doma na jídlo ani nebyl. Přesto se s tím Bill trpělivě patlal, aby aspoň svému svědomí zachoval představu tak trochu fungujícího domova.

Dveře cvakly a v titěrné chodbičce se rozsvítilo světlo mdlé žárovky. Bill vypustil mezi rty povzdech a odebral se do kuchyně. Vzal talíř napůl studené číny a opřel se o futra dveří. Sledoval Toma ve zmuchlaném oblečení se zarudlými tvářemi, jak se svalil do sedačky. Sotva držel oči otevřené.

Nezájem.

Před Tomem přistál talíř, položený s mnohem větší razancí než bylo nutno. Tom na něj zaměřil unavené oči, načež je pomalu zvednul. Setkal se s tak naštvaným pohledem, že zalitoval svého návratu domů. Sjel očima Billovo vyhublé tělo, kterak se skládá na malé křesílko kousek od něj.

„Co je to s tebou?“ vydechnul Bill. Jeho nenalíčené oči upíraly tvrdý pohled Tomovým směrem a rozpuštěné, nenatužené a ještě vlhké vlasy mu splývaly na záda a na ramena, kde zanechávaly vlhké stopy. V ruce svíral napůl dokouřenou cigaretu.

Tom si ho prohlídnul zlým pohledem. Neměl náladu na nic, a na Billa už vůbec ne. Možná Mary Jane by ještě skousnul.

„Tvoje tvář,“ vypadlo z něj nakonec nepřítomně.

„Nemůžeš se se mnou jednou bavit sakra normálně? Ty tvoje věčný metafory a nesmyslný věty mě už serou.“ Billův hlas nabíral na obrátkách.

„S tebou? To nejde. Nejsi pro mě dost dobrej.“

Bill zalapal po dechu. „A ty si co?“ rozhodil rukama. „Ježíš přibitý na kříži, kterej trpí za moje hříchy, co?“ zakřičel a přemáhal slzy. Citoval nevědomky jeden starý text, který našel u Toma v šuplíku. Cigareta v jeho ruce pomalu dohořívala k filtru a Bill ji rázně típnul do Tomova, stále nedotčeného talíře. Popel se rozsypal na bílá zrnka rýže. „A já že jsem zoufalec?“

Tom mlčel. Prázdné oči upíral na flek na zdi a vypadal, jako by Billova slova ani nepostřehl. Stočil pohled na talíř na stole.

„Jsi nechtěnej spratek bez výchovy od ztroskotanců z maloměsta!“ vpálil mu Bill do obličeje. Už to nevydržel. Potřeboval mu taky ublížit.

Tomovy zorničky se zúžily. Zvedl oči, které by mohly zabíjet. O jeho rodičích se, kurva, nemluvilo! Zadíval se do Billových unavených očí. Neviděl v nich všechnu tu lásku a prosbu, viděl jenom chuť ublížit. Mrsknul rukou, až talíř odletěl Billovi k nohám, kde se rozsypal na střepy. Na koberci se rychle tvořil flek.

„Jsi ubohej!“ zařval Billovi přímo do obličeje. Zvednul se a rychle odcházel ke dveřím. Ještě předtím, než je zabouchl, rozlehla se bytem rána, jak jeho pěst dopadla na tvrdou zeď.

Užíval si váhu cizího těla, zakláněl hlavu a nevnímal zrnka písku, bořící se mu do vlasů. Byl chycen v kruhu vášně, který nikde nekončil ani nezačínal, nebylo z něj úniku. Tom byl pozorný, opatrný a laskal jeho tělo miliony polibků. Skousával si naběhlé rty, Tom se sunul po jeho těle dolů. Dráždivě přejížděj zuby po hvězdičce na jeho podbřišku. „Billy…“ mumlal do jeho kůže.

Bill zůstal zírat na prázdné místo na gauči. Tisknul víčka k sobě, aby zabránil pláči. Proč se pořád hádali? Proč spolu vlastně byli? Jejich životy byly tak odlišné, a zároveň až děsivě podobné. Nesnášel ho, a zároveň si neuměl představit, jak by bez Toma žil. I když na něj v poslední době mluvil, jen když se spolu měli vyspat. Billa mrzelo, co se mezi nimi stalo. Denně se pokoušel přijít na to, kdy se to zlomilo.

Znovu si probral v hlavě celý jejich rozhovor. Přehnal to. Tomovi rodiče bylo citlivé téma, na které nemluvil nikdo. A před Tomem už vůbec ne. Vytáhnul na světlo jedno velké tabu.

Dny plynuly, nic se neměnilo. Tom nechodil domů, nebyl nikde k nalezení. Občas kolovaly řeči o tom, že se na nějaké párty serval. Bill chtěl překonat svojI zoufalost, nemohl se takhle ničit. Po týdnu plném přemýšlení, cigaret a tupého zírání do zdi se sebral, nalíčil si silně oči, a co nejvyzývavěji se oblékl. Proč by si nemohl nezávazně užít? Tom může, on taky. Jeho svědomí se sice bouřilo, ale nevnímal to.

Noc se zdaleka ještě nepřehoupla přes půlnoc, když Bill seděl na baru a živě se vybavoval s jedním týpkem. Očividně ho balil a Bill si to nechával líbit.

„Nikdy jsem tě tu neviděl.“ Blonďatý kluk si skousával rty, ležérně se opíral o bar. Byli v klubu ve městě. Bill se rozhodnul opustit na pár nocí předměstí, které tak nesnášel.

„Nejsem odsud. Doopravdy tě to zajímá?“ Bill si pořádně loknul ze skleničky.

„Jo. Odkud si?“ Hlas blonďáka už se lehce klepal, následky alkoholu. Celý večer se Billa na něco ptal, načež ho ještě stíhal propalovat pátravým pohledem. Billovi neuniklo, že se jeho oči stále víc a víc zasekávají na jeho rozkroku. Sakra, nemůže už přestat kecat? Bill nechtěl začít s ničím sám. Vytvářel si tak iluzi, že vlastně nic neudělal. Připadal si už tak dost špatně, že tohle dělá. Ale když ho sbalí někdo jiný, tak alespoň svému svědomí namluví, že není prodejná děvka, co se mstí.

„To je teď jedno ne?“ pozvednul Bill nacvičeným pohybem jedno obočí a ještě víc se opřel o bar. Skousnul si ret, a aniž by si uvědomoval, co dělá, přiblížil se ke svému dnešnímu společníkovi blíž. Alkohol mu zahalil mysl, svůj postoj k sexu na jednu noc házel za hlavu. Potřeboval si dokázat, že co může Tom, to on taky.

Kluk se zazubil a rychlým pohybem přitisknul Billa k baru.

„Líbíš se mi,“ šeptnul a přilepil se Billovi na rty. Bill vydechnul a snažil se srovnat si pocity. Dělá přece to, co chce, tak proč necítí uspokojení? Nemohl si pomoct, chyběl mu chladivý piercing, který se mu obyčejně otíral o kůži a taky dredy, do kterých mohl zaplést prsty. S děsem si uvědomil, že i při polibku od neznámého člověka myslí jen na Toma. Cítil vlhký jazyk, jak se mu dobývá do úst, jak si hraje s jeho piercingem. Tělo reagovalo, oplácelo polibky a tisklo se víc na blonďáka. Mysl ale neoblafnul. Místo žádoucího pocitu pomsty se cítil akorát jako děvka. Odtrhnul se a zakroutil hlavou.

„Promiň, ne.“

„Ale co…“

„Nesnáším vztahy na jednu noc, na tohle prostě nejsem, promiň,“ zopakoval neoblomně Bill a začal se proplétat davem. Rozhlížel se okolo a hledal východ. Nebylo mu vůbec líto, že to přerušil. Spíš byl rád, neuměl si představit, jak by se ráno nenáviděl, jakmile by si uvědomil, co udělal. Zlehka se mu pletly nohy, vypil toho asi víc, než měl. Ale s první myšlenkou na Toma vystřízlivěl až neuvěřitelně rychle. Rozhlížel se v davu, ztrácel se. Bylo tu moc lidí. Najednou pocítil slabou nevolnost. Točila se mu hlava, někdo se na něj tisknul ze všech stran. Protáčel oči, ztěžka dýchal. Připadalo mu jako by se všechny stěny tlačily stále víc dovnitř. Zpanikařil, rozběhl se, prorážel cestu davem. Nevěděl, jak daleko se dostal, než se mu zapletly nohy. Otřel se o holohlavou holku tancující na parketu, zatímco padal. Zvedal se mu žaludek. Připravil svoji otupělou hlavu na tvrdý pád a stisknul víčka pevně k sobě.

„Tommy!“ zasténal Bill pod náporem vlhkého tepla v jeho rozkroku. Vzpínal se, bořil ruce do písku a zakláněl hlavu víc a víc. „Chci tě!“

autor: GossipGirl