autor: B-kay
„Už bych měl raději jít,“ zašeptal vzápětí, Tomovu mikinu si omotal kolem svého těla ještě těsněji a udělal několik nesmělých krůčků vpřed.
„Já jsem kvůli tobě zahasl cigaretu a ty mě teď opustíš?“ Bill si vesele skousl rty. Byl si jistý, že jej ten kluk nenechá jenom tak odejít a nemýlil se. Nedbale potočil hlavu a vpil se do Tomových veselých očí. Přišel mu rozkošný. Snažil se tvářit naoko uraženě, a přesto se nepřestával usmívat. To bylo totiž to jediné, co Bill dokázal v té tmě zahlédnout. Jenom jeho krásný úsměv a hluboké oči, které se bez jakékoliv nejistoty vpíjely do těch jeho.
„Myslel jsem, že to děláš kvůli svému zdraví,“ Bill nezaujatě trhl ramenem, přesto se však vrátil na své původní místo, posadil se na dřevěnou podlahu hned naproti Tomovi, který z něj nemohl spustit oči. Ten kluk se mu zdál opravdu zvláštní. Prvních několik vteřin si dokonce myslel, že je to holka. Jakmile však očima sklouzl na Billův prudce se zvedající a dokonale plochý hrudník, pochopil, že se zřejmě mýlil.
„Kde ses tady vlastně vzal?“ Bill nemohl potlačit svou zvědavost. Už jako dítě byl výřečný a neskutečně zvědavý, a v případě Toma to platilo dvojnásob. Chtěl se o něm dozvědět co nejvíce a Andrease se na to opravdu nemínil ptát.
„Totéž se můžu zeptat já tebe,“ odpověděl Tom klidným hlasem a popravil si černou čepici. Snažil se působit uvolněně a sám sobě se divil, že se mu to skutečně dařilo. Seděl naproti Billovi, sledoval jej svým pronikavým pohledem, a přesto se zdálo, že jediný, kdo byl z této dvojice nervózní, byl právě Bill.
„Tak proč se nezeptáš?“ Billova otázka spustila další vlnu Tomova roztomilého smíchu. Jeho zvědavost mu přišla zvláštně roztomilá.
„Nevím,“ trhl ramenem. „Zřejmě nejsem tak zvědavý jako ty, nekuřáku,“ sklonil hlavu a za stisknutými rty potlačoval škodolibý úsměv. Chtěl Billa malinko pohněvat a reakce na jeho provokaci se objevila téměř okamžitě.
„Neříkej mi tak,“ Bill trucovitě našpulil rty. Opravdu se mu to pojmenování nelíbilo. Nemohl za to, že neměl rád cigarety a z cigaretového kouře se mu dělalo špatně. Krom toho kouřit ani nemohl. Byl totiž astmatik, ale tím Toma zatěžovat nechtěl.
„Nemám dobrou paměť na jména,“ Tom měl zřejmě na všechno nějaký argument, a čím více Billa provokoval, tím více se mu začínala blízkost neznámého chlapce líbit, a tím menší byla jeho touha vrátit se do pokoje a setkat se s Andreasem. Ke svému vlastní překvapení si uvědomil, že mu dokonce přestala být zima, ani mokré oblečení, lepící se na jeho tělo, mu náhle nebylo nepříjemné.
„Bill. Co je na tom tak těžkého? Jsou to jenom čtyři písmenka,“ zavrtěl hlavou, a když opět zvedl hlavu, setkal se s Tomovým pohledem. Neměl daleko od toho, aby jej chytil astmatický záchvat, protože blízkost toho kluka na něj působila skutečně zvláštním způsobem. Provokoval jej, skutečně jej štval, a přesto toužil po tom, aby takhle mohli zůstat sedět na terase až do rána. Znal Toma teprve necelých deset minut, a přesto mohl se stoprocentní jistotou prohlásit, že byl jedinou osobou, se kterou se v tomto domě necítil osamělý a méněcenný.
„Snad si to zapamatuju,“ hraně protočil očima Tom a vesele se zachichotal ve chvíli, kdy jej Bill něžně kopl do kolena a vyplázl na něj jazyk.
„Andreas je má vzdálená rodina. Zřejmě nějaký bratranec z druhého kolena nebo co. Našel jsem si tady práci a odstěhoval jsem se od táty, abych mohl začít žít podle svých vlastních pravidel.“ Bill na něj hleděl s pusou dokořán.
„Cože?“ zašeptal, aniž by si uvědomil, že z jeho úst právě vyšla tichounká otázka. Byl natolik překvapený tím, že mu Tom skutečně odpověděl, dokonce bez jakýchkoliv uštěpačných poznámek nebo známek škodolibosti, že jej to malinko vykolejilo.
„No chtěl jsi vědět, kde jsem se tady vzal, tak ti odpovídám,“ s něžným úsměvem na rtech opětoval Billovo dloubnutí do kolene a se zvednutým obočím mu dal jasně najevo, že tentokrát on čeká na odpověď.
Bill se zhluboka nadechl a nesměle sklonil hlavu.
„Moje rodina není moc bohatá. Mamku právě vyhodili z práce a táta nevydělá dost na to, aby zvládal platit účty za náš dům. Jsou to skvělí lidé, ale mají neskutečnou smůlu. Přes známé jsem se seznámil s rodiči Andrease, a ti mi nabídli, že bych tady mohl pár týdnů bydlet, abych měl šanci najít si práci,“ smutně se pousmál a Tom téměř okamžitě pochopil, že tady zřejmě nebyl šťastný.
„To je mi líto,“ zašeptal a překvapilo ho, jak hlasitě to vyznělo. Teprve v té chvíli si uvědomil, že déšť ustal a děsivě vypadající mraky se pomalounku rozplývaly. Osud Billovy rodiny však nebyl tím jediným, co jej mrzelo. Nejvíce jej mrzelo to, že se tady Bill objevil jenom na několik týdnů.
„To nemusí. Raději mi povídej o sobě. Co podle tebe znamená žít podle svých pravidel? Užívání si s holkama, chození na párty a podobné věci?“ Bill se snažil vypadat v pohodě, ale vzpomínka na rodiče jej malinko rozhodila. Proto se snažil myslet na hezké věci. Například na to, jak pěkně mu s Tomem bylo.
„No, tak nějak,“ Tom se na Billa pouze usmál a více svou odpověď nerozvíjel.
Bill jeho úsměv oplatil, opatrně vstal a tiše si povzdechl.
„Nechce se mi jít dovnitř,“ pomalu popošel ke dveřím a překvapením se mu rozšířily zorničky, jakmile spatřil Toma, kráčejícího za ním.
„Když nemůžu kouřit, nemá smysl tady zůstávat,“ odpověděl na nevyřčenou otázku v Billových očích, a opět se na něj usmál. Bill zůstal stát jako socha. Neuvědomujíc si, co dělá, hleděl na Tomovy plné rty, které vytvářely snad nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl. Vnímal, jak mu tělem pomalounku prostupuje husí kůže a chvění. Nikdy předtím se mu nestalo, aby v něm tak krásné pocity vyvolala blízkost kluka, kterého neznal ani půl hodiny.
„Ledaže bys tady zůstal také a mohli bychom si ještě chvilku povídat. Více se poznat, když už bydlíme spolu.“
Bill beze slova přikývl. Ještě několik vteřin mu trvalo, než se vzpamatoval, a vzápětí opět nasadil svůj nepřístupný výraz.
„Takže nejsem jediný, kdo je zvědavý,“ prohlásil veselým hláskem a posadil se tentokrát vedle Toma, který mu pohlédl do očí a nevědomky se přisunul ještě blíž.
„Nekuřáku, pořád jsi zvědavější, než já,“ zašeptal s pohledem upřeným do vzduchoprázdna před sebou a potlačoval touhu usmívat se jako malé dítě. Bylo mu s Billem opravdu hezky…
Bill v tu noc uléhal do postele zvláštně spokojený a plný očekávání z toho, co přinese další den. Nic pro něj již nebylo natolik důležité, aby se pro to trápil. Nevnímal dokonce ani Andrease, který jej z vedlejší postele nenápadně sledoval.
V mysli byl již opět s Tomem. Opět jej viděl sedět na terase s veselým úsměvem a nádhernýma očima, slyšel jeho chraplavý hlas, myslí se mu dokonce ozývalo oslovení Nekuřáku, na které si zřejmě bude muset zvyknout, jelikož se Tomovi skutečně zalíbilo. Na tom mu však záleželo ze všeho nejméně. Důležité bylo jenom to, že si v tomhle domě, v domě, který jej děsil svou prázdnotou a chladem, našel přítele. Kluka, který jej zaujal natolik, že na něj nedokázal přestat myslet.
Ležel stulený do klubíčka a v dlaních stískal Tomovu mikinu. Hlavou se o ni opíral a vdechoval její kouzelnou vůni. Konečky prstů se dotýkal tmavé látky, láskyplně se usmíval a přemýšlel nad významem slov z písničky, která jej tolik okouzlila.
It was dark and I was over
Until you kissed my lips and you saved me
My hands, they were strong, but my knees were far too weak
To stand in your arms without falling to your feet…
On by ji však malinko pozměnil. Všude kolem něj byla skutečně tma a cítil, že již nemůže jít dál, ale všechny tyto pocity se v něm přebíjely teprve do chvíle, než k němu Tom poprvé promluvil. Od té kratičké chvilky bylo náhle všechno jiné a jeho předsevzetí se náhle rozplynulo v prach, který nevědomky smetl pocit, který zaplavoval celé Billovo nitro…
„Nepustím tě do města samotného! Může se ti cokoliv stát, a proto půjdu s tebou,“ Bill trpce stiskl rty a dál se oblékal. Andrease, pobíhajícího kolem něj, se snažil nevnímat, i když to bylo opravdu těžké. Cítil se s ním jako ptáče zamknuté ve zlaté kleci, ze které nelze uniknout. Všechny hezké pocity, které v něm vyvolalo setkání s Tomem, byly náhle pryč a Bill už byl opravdu zoufalý.
Andreas jej následoval dokonce i po schodech, a když se snažil rychle vyběhnout ze dveří, Andreas byl tím, kdo mu je podržel.
„Opravdu to zvládnu sám. Prosím, jdu si hledat práci a zvládnu to i bez tvé pomoci,“ sklonil hlavu a zrychlil tempo svých kroků.
Vzápětí se tichem kolem nich rozlehl dunivý zvuk, který Billa přinutil zvednout tvář a pohlédnout na tvůrce toho rachotu. Jakmile však spatřil Toma na čtyřkolce s helmou na hlavě, jeho tvář se nečekaně rozzářila a té změny si Andreas, zahlížející na Toma, nemohl nevšimnout.
Tom na Billa hravě mrkl a zamával na něj dlaní, ve které držel další helmu.
„Nekuřáku, nasedej,“ zavolal na Billa, který sice chviličku zaváhal, přeci jen, ty stroje opravdu neměl rád. Na druhou stranu měl však krásnou možnost být opět s Tomem, a tu nemohl promarnit.
„Nekuřáku?!“ Andreas se nestačil divit a dřív, než si vůbec stačil uvědomit, co se děje, Bill už nasedal na čtyřkolku a objímal Toma kolem boků. Zmizeli ještě dřív, než vůbec stihl cokoliv namítnout…
autor: B-kay
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
woow. opravdu super 🙂 doufám že se dají brzo dohromady 🙂 vždy byl můj sen aby pro mě dojel můj kluk na čtyřkolce 😀
nádhera!naprosto úžasný:)moc se mi to líbí..je to dokonale popsaný,ten vyvíjející se vztah..perfektní:))
moc se těšim na pokračování!
Mmmm… takže úvodní slbižování už se konalo 😉 Tomova postava je mi nanejvýše sympatická, o to víc, když si to paří na čtyřkolce. Jsem zvědavá, jesli si Bill najde práci a jakou, přála bych mu to, nicméně mám pocit, že jeho sbližování se s Tomem se Andreasovi nebude dřív či později vůbec líbit a udělá všechno proto, aby si Billa získal pro sebe… Těším se na další díl, na celý vývoj vznikající situace 😉
Andreas, je čím ďalej tým menej príjemný.
Tom pôsobi veľmi prijemne a milo, som zvedavá či a ako sa dajú do kopy.
Nádherné 🙂 Ale Andrease nesnáším =D Miluju ten jejich postupně vyvíjející se vztah..:)
juhůůů další díl s skvělej! moc se mi líbí,jak se vyvíjí jejich vztah. je to strašně roztomilý.:) tom je sympaťák =D Ale ten Andreas mě štve..řekla bych,že tam budou ještě nějaké problémy,protože ten si určitě Billa bude chtít přivlastnit. Jsem zvědavá,co z toho bude a snad si Bill najde nějakou práci.
To čučíš na drát, co Andy? Dobře ti tak… nemáš být tak úchylnej 😛
Sakra… já mam Andyho ve většině povídkách ráda, ale taky je opravdu zmetek… jestli Billovi něco udělá, tak… i když je to fyzicky nemožné, tak ho zbušim do kulatý krychle! To oslovení Nekuřák se mi líbí 🙂 je takový… ničím zvláštní, ale přesto originální… už se moc těším na další díl 😉
A jeeej ja z toho cejtim trable. Andreas bude urcite nejaka sketa zakerna. Opet :DDD Chudacek muj oblibeny 😀 No nic zpet k povidce. Je to uzasny. Moc se mi to libi. Tom vypada jako mily kluk a Bill ocividne ztraci hlavu rychleji nez by sam chtel. Je to ale rozkošný. Pusobí tu na mě strasne roztomile 🙂 Opravdu se ale bojim toho co Andreas udela. Je jasne ze ma o Billa zajem. Ale zrejme jen ten sexualni zajem. TAkze z toho citim hodne velke trable. A uz ted Billa lituju. Ale doufam, ze si s Tomem vybuduje natolik dobry vztah, ze si ho Tom ochrani a pripadne nebude verit nejakym kecum. No jsem napnuta a zvedava.
Mám z Andrease špatnej pocit.. To není dobré. Jinak Tom Billovi vymyslel pěknou přezdívku 😀
chá a Andreas zůstal čučet 😀 No, jsem zvědavá pak na jeho reakci, na to, že Nekuřák odjel s Tomem a na něj kašle 😛