autor: tenshi88
Za náměť k této povídce děkuji Monice, která mi touto stejnojmennou, dokonalou montážkou konečně trošku vrátila inspiraci. Pokochejte se také. 🙂 Tímto bych jí chtěla povídku věnovat, děkuju. Krásné Vánoce všem.
Byl to jeden z těch klidných dní. Každý jiný by ho nazval nejspíše nudným, ne však oni dva. Málokdy se stalo, že by si Bill a Tom Kaulitzovi mohli dovolit takový luxus, jako je pozdní snídaně v jedenáct nebo celodenní přepínání programů z pohovky gauče. Dnešek byl ovšem výjimkou.
Pokud by někdo nahlédl do oken domu, který společně obývali, naskytl by se mu pohled, který by potěšil nejednu fanynkovskou dušičku. Tom ležel rozvalený na pohovce, oblečený jen v dlouhém tričku, přičemž neustále měnil pohyb své ruky – z misky s popcornem k ústům a zpět. Střídavě sledoval televizi a možná ji ani nevnímal, ale to nebylo důležité. Důležité bylo jeho dvojče, jemuž se ve tváři zračil klid. Poklidně klimbal Tomovi v náručí, občas sladce ze spánku cosi mumlajíce. Tom ho okouzleně sledoval a jen na malou chvilku ho napadlo, jaké má Christian štěstí. Christian. Už to jméno Toma nutilo zatnout zlostně pěst. Jen tak si nakráčel do jejich života a… ne. Nemohl na to myslet. Musel si uvědomit, že jestli je jeho bratr šťastný – i když s tímhle, tímhle-… měl by to respektovat. A tak se snažil. Zatlačil hluboko své úvahy o využívání svého bratra a bral to tak, jak to bylo. Ostatně Bill byl dospělý. Z úvah ho vytrhl lehký pohyb. Hnědé oči se na něj usmívaly.
„Spal jsem dlouho?“ Bill, aniž si to pořádně uvědomil, šeptal. Tom jen pobaveně zakroutil hlavou. „Kdepak.“
„Tome?“ Tom se na svého bratra podíval na znamení, že vnímá, čekal, co má na srdci. „Potřebuju poradit.“ Bill zněl váhavě a Tom nemusel pátrat dlouho, aby mu došlo, o čem chce jeho bratr mluvit. Tohle téma mezi nimi bylo neobvykle zvláštní a vlastně… oba se cítili nejistě. Tomovi se v hlavě přehrála scénka stará zhruba tři roky…
-„Tome, já…“ Bill seděl na kraji bratrovy postele a snažil se nahlas vyřknout své myšlenky. Styděl se. Styděl se za to, že to nemohl vyslovit dříve. Za to, že neměl takovou sílu jako Tom, od kterého slyšel tatáž slova, co se snažil vyslovit, již před pár lety. Tak proč mu teď tak bilo srdce? Nemohl se nadechnout. A Tom to poznal. Možná i podvědomě tušil, co mu chce říct. Proto se usmál tím svým odzbrojujícím úsměvem a nevědomky tak donutil bratra nahlas polknout. „Já…“-
Tom se při té vzpomínce pousmál. Věděl to dřív než ostatní, ale netlačil na něj. Vždyť on sám věděl, jak je to těžké. A když to konečně vyslovil nahlas, bylo to zvláštní. Ten večer to bylo poprvé a naposled, co spolu otevřeně na téma „jsem gay“ mluvili. Proto byl nyní lehce překvapen, že chce Bill radu od něj.
„Víš, já a Chris…“ Tom nevědomky zaskřípal zuby, ale nezastavil ho. „Budeme mít… už jsme spolu půl roku a nikdy jsme… však víš…“ zčervenal a Tom překvapeně zamrkal. Díval se na bratrovu skloněnou hlavu a pousmál se. Z nějakého důvodu mu tohle zjištění ulehčilo. Aniž by si to uvědomil, nevědomým gestem ho něžně vzal za bradu a zvedl mu hlavu na úroveň svých očí. „Potřebuju pomoc,“ zamumlal Bill a snažil se zakrýt rozpaky, které ho svazovaly.
„A jak bych ti mohl pomoci?“ Zamumlal Tom a čekal cokoli, jen ne následující slova…
o týden později
„Už to přišlo?“ Bill se natěšeně ptal, tak jako každé ráno poslední týden, a tentokrát ho Tom neodměnil zakroucením hlavy na znamení nesouhlasu. Naopak, jen kývl hlavou a mírnil jeho nadšení.
„Klid. Nech mě to v klidu rozbalit, ano?“ Ani jednomu z nich nepřišlo divné, že společně otvírají diskrétně zabalený balíček, který skrýval zboží zakoupené on-line v sexshopu. Jakmile průhledná krabička vyklouzla z papíru, Bill zalapal po dechu. Tom se rozesmál.
„Tome! Ty, ty…“ Bill nevěděl, jestli se smát nebo propadnout studem.
„Máš, co si chtěl, bráško.“ Bavil se Tom a důkladně si prohlížel „dárek“. To, že je pro Chrise, odsunul do pozadí. Růžová čelenka s plyšovými oušky dokonale pasovala k Billově hlavě. A s růžovým tajemstvím tvořil dokonalou sadu.
A právě ta věc byla příčinou bratrova zděšení. Billův výběr kostýmu králíčka sestával z oušek a titěrných boxerek s roztomilým ocáskem na zadečku. Ovšem Tom to pozvedl. Bez Billova vědomí objednávku vylepšil. Místo boxerek – které byly dle něj fádní a okoukané – vymyslel něco rafinovanějšího. A volil dobře. Dlouhá chundelatá plyšová vlákna, která tvořila ocásek na konci análního kolíku, byla dokonalá. Tom si „dárek“ prohlížel a na mysl mu přišla podivná věc. Tohle vlastně ten dárek nebyl, dárek byl Bill. Tom se mimoděk zachvěl. Když na to pomyslel. Pohlédl na bratra se zájmem.
„Bille?“
„Hm?“ Ozvalo se zpod peřiny, kam jeho bratr strčil hlavu, aby zakryl rozpaky a hořící tváře. Tom se zasmál a velmi pomalu nadzvedl roh peřiny. Něco ho napadlo. Nečekal, až se Bill rozhodne hlavu znovu vystrčit na světlo. Naopak, byl to on, kdo svou hlavu připojil k jeho. „Tome!“ dostalo se mu překvapeného vypísknutí. Oba teď měli hlavu strčenou pod peřinou, kde teplota stoupala, a navíc si byli až moc blízko. Jediným zvukem bylo duální hlasité oddechování. Byl to Bill, kdo ticho přerušil: „To od tebe nebylo hezké,“ oznámil mu a i v té tmě mohl vidět, jak Tom krčí obočí.
„Já myslím, že být králíček byl tvůj nápad. Mimochodem dost pitomý, protože ten ignorant to stejně nedocení,“ přisadil si Tom. Bill náhle udělal prudký pohyb a deka zmizela. Tomovou myslí prolétlo jako záblesk vědomí, jak moc je jeho bratr se zčervenalými líčky a lehce rozcuchanými vlasy roztomilý. Bill mu to nehodlal ulehčovat. Náhle se zatvářil vážně a něžným pohybem propletl své prsty s bratrovými. Jejich oči se setkaly v plachém pohledu.
„Nemáš Chrise rád,“ konstatoval a sledoval, jak se Tom trhaně nadechl, ve snaze vymyslet něco, čím by tu teorii vyvrátil. Nakonec se rozhodl jinak.
„Ne, nemám.“ Bill jen kývl hlavou, ostatně to už dávno věděl.
„Proč?“ Zeptal se klidně a palci jemně třel jeho napjaté klouby v důvěrném gestu.
„Bojím se,“ přiznal Tom a pomalu s rozmyslem pokračoval. „Bojím, že ti ublíží. Nesedí mi. Co když tě chce jenom využít? Dáš mu, co chce, a on ti zlomí srdce.“ Bill se jen pousmál a překvapenému Tomovi se spontánně vrhl kolem krku.
Druhý den se Tom probudil rozmrzelý. Dneska měl Chris narozeniny. Představa toho, jak si „rozbaluje dárek“, ho nutila myslet na ošklivé věci. Věci, které mu provede, pokud jeho bratra někdy zklame nebo mu ublíží. Pomalu se doploužil do kuchyně, kde už Bill vesele tancoval a popěvoval si spolu s rádiem nějaký slaďák.
„Oh, ahoj.“ Tom jen zamumlal v odpověď a sesunul se na kuchyňskou židli. To už před ním na stole přistál hrnek s kávou. Jen na půl úst poděkoval. „Chtěl jsem tě o něco poprosit, ale jestli se na mě budeš takhle mračit…“ začal Bill pomalu jejich konverzaci, která měla jasný cíl, o kterém zatím věděl jen on. Potřeboval Toma v lepší náladě, a hlavně ochotného víc než obvykle. Proto se znovu otočil k ledničce a vytáhl velký čokoládový muffin. Tom se konečně pousmál, měl pro ně slabost.
„Tak, co chceš?“ zeptal se s plnou pusou a sledoval, jak se Bill nervózně ošil. Tušil něco, co se mu nebude líbit a následující slova mu to jen potvrdila.
„Rozhodně ne.“ Byla odpověď na Billovu tiše pronesenou prosbu a Bill si jen povzdechl. Čekal to, ostatně tahle žádost byla nezvyklá, avšak pro něj nutná.
„Prosím,“ podíval se bratrovi zpříma do očí a nechal ho si přečíst, jak moc zoufalý je. Tomův povzdech mu prozradil, že dosáhl svého.
„Tohle je naprosto šílený a ujetý, doufám, že si to uvědomuješ,“ mumlal Tom, zatímco sledoval, jak si Bill pomalu svléká všechno oblečení. Když došlo na to poslední, vnímal, jak sám Bill zaváhal a cítil touhu svůj zrak odvrátit, což mu přišlo vzhledem k tomu, co se chystá dělat, dost zvláštní. „Dobře, tak…“ Billův hlas se třásl, když váhavě přešlapoval uprostřed pokoje jen v boxerkách. Tom nečekaně udělal dva velké kroky, až stál těsně nalepený na těle svého bratra. Díval se mu do očí, ve snaze jeho i sebe uklidnit, a byly to nakonec jeho dlaně, co stáhly poslední kus oblečení z jeho těla. Pořád s bratrem udržoval oční kontakt.
„Lehni si,“ zašeptal a musel si odkašlat. V hlavě mu běžela spousta neuspořádaných myšlenek a on nebyl schopen vnímat nic jiného, než to, jak je jeho bratr v jeho peřinách nehorázně sexy. Jeho myšlenky začínaly být hříšné, což vzhledem k situaci nebylo zase tak nepochopitelné. „Hlavně se uvolni, kdyby to bylo nepříjemné, rozhodně to řekni, ano?“ Bill jen kývl na znamení souhlasu a naprosto uvolněně položil hlavu na polštář. Natočil se tak, aby k němu měl Tom přístup.
„Bille, já opravdu nevím, jestli to zvládnu.“ Bill si smutně povzdechl.
„Dobře, jestli je to pro tebe… špatné, tak já to zvládnu sám.“ Chystal se posadit, když ho Tom zadržel. „Ne, já to udělám. Jen…“
„Jen, co?“
„Co když… víš, já… jsi tak…“
„Jsem tak co?“ Nechápavě to z něj Bill páčil.
„Sexy. Jsi tak nádherný a já nevím, jestli to zvládnu.“
Bill se nevědomky znovu při bratrových slovech začervenal a pochopil.
„Neboj se, jen to udělej. Nebudu dělat scény. To, že si permanentně nadržený, vím už dávno, s tím si nedělej starosti,“ rozesmál se a pozoroval, jak se Tom konečně uvolnil.
„Dobře, tak se otoč. Ale za odměnu chci slyšet podrobnosti.“ Bill si znovu položil hlavu na polštář a sledoval, jak Tom otvírá tubičku s gelem, zatímco jeho „ocásek“ – jak tu věc v duchu otituloval- spočíval vedle něj.
„Dobře,“ zamumlal Tom a jeho ruka se trošku chvěla. Přece jen samolibě chtěl, aby se to bratrovi třeba i líbilo. Prsty pomalu natřel kluzkou hmotou a něžně se jimi začal dobývat do bratrova těla. Na chvilku oba zatajili dech. „V pořádku?“
„Jo.“ Oba šeptali a zhluboka dýchali. Tom své prsty posunul hlouběji. Bill maličko vyjekl a Tom polekaně couvl. „Ne, je to v pořádku. Pokračuj prosím.“
Tom se tedy odhodlal a následující minuty patřily jeho prstům, pohybujícím se hluboko v bratrově těle. Při každé jeho pozitivní reakci v podobě stenu nebo hlasitého výdechu se spokojeně uculil. Vnímal chvění, co tělem pod ním prostupovalo.
„Dost,“ zašeptal Bill najednou překvapenému bratrovi a pomalu se odtáhl z jeho dosahu.
„Co se děje?“ Ptal se hned Tom a starostlivě si ho prohlížel.
„Nic,“ zaznělo nepřesvědčivě a Tom si všiml jeho chvění. A všiml si i toho, jak moc je vzrušený. Přisunul se blíž a sledoval, jak si Bill schovává obličej do dlaní.
„Nebylo to dobré?“ zeptal se Tom a trvalo pár vteřin, než se mu dostalo odpovědi.
„Bylo, bylo to až moc dobré,“ zamumlal Bill skrze dlaně a Tom se rozesmál.
„Neboj, nebudu dělat scény, vím, že jsem dobrý,“ napůl zopakoval slova jeho samotného a jemně se na bratra, který už stáhl dlaně ze svého obličeje, usmál.
„Oh, dobře. Já jen… víš, že to původně nemělo mít tenhle účel, že ano?“
„Původně?“ zeptal se Tom a pozoroval, jak se Bill vrací do původní pozice se slovy: „Jo, původně.“
„V pořádku?“ Bill kývl hlavou směrem k účelu celého jejich snažení a donutil Toma polknout. „Fajn.“ Pečlivě potřel umělou hmotu vrstvičkou gelu, a pak už jen pozoroval, jak mizí v těle jeho bratra. Bill se chvěl. Tom při pohledu na to, jak z těla jeho bratra čouhají dlouhá chumdelatá vlákna v podobě ocásku, málem omdlel. „Oh,“ uniklo mu z úst a Bill se ani nehnul. Lapal po dechu. „Děkuju,“ zamumlal a snažil se rozdýchat vzrušení, které jeho tělem prostupovalo.
„Můžu ti ještě s něčím pomoct?“ Zeptal se laškovně Tom ve snaze odlehčit situaci, neuvědomujíc si, jak to mohlo znít. Bill zakňoural. Ani jeden z nich nepostřehl ten okamžik, kdy si Tom Billa přitáhl do náruče za účelem mu pomoci. A to také udělal. Jen mu pomohl.
Byla to už hodina, co Bill odešel. Tom jeho obraz nemohl dostat z hlavy. To, jak se pod ním svíjel v čisté rozkoši, kterou mu svými nadanými prsty poskytl. A on ho teď nechal se mučit. Nemohl myslet na to, co teď dělá s tím ignorantem. Složil hlavu do dlaní a potichu zakňučel. Už hodinu nemohl pořádně uchopit myšlenku. Seděl v křesle a strnule hleděl před sebe. Vyčítal si, že mu dovolil odejít. Když už chtěl opustit stejnou polohu, ze které už ho bolely nohy, ozvalo se tiché klapnutí dveří, následováno tichým vzlykem. Okamžitě se z křesla vymrštil a běžel ke dveřím.
„Bille?“ Z pohledu do jeho tváře ho píchlo u srdce.
„Jsem v pořádku,“ podařilo se Billovi skrze slzy zachraptět. Po tvářích mu stékaly načernalé slzy, které si rozmazával po celém obličeji. Čelenka s oušky mu seděla na hlavě křivě.
„Co se stalo?“ Místo odpovědi ho pevně objal. Podařilo se mu je oba postupně dostat do pokoje. A Bill pořád nic neříkal, jen se k němu tiskl.
„Nic se nestalo. Je konec,“ zamumlal mu nakonec do mikiny, a poté se viditelně klidnější odtáhl. „Nemohl jsem… já… prostě to nešlo. Chris… měl jsi pravdu,“ dokončil nakonec a pohlédl bratrovi odhodlaně do tváře, aby mu mohl říct to hlavní. „Nikdy jsem ho nemiloval. Možná jsem si to myslel. Naivně jsem doufal, že bych… nešlo to.“ A než se stačil Tom nadechnout, přitiskl své rty na jeho. Jejich polibek trval snad věčnost. Dávali si najevo všechny své pocity a nevyřčená slova. Všechno do sebe tak krásně zapadalo.
„Potřebuju pomoct,“ zamumlat mu Bill do rtů a Tom si hraně trpitelsky povzdechl.
autor: tenshi88
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Tak tohle bylo fakt hodně povedené. Já věděla, že to s tím Chrisem nebude v pořádku, ale ta poslední věta byla stejně nejlepší. Bylo to opravdu skvělé.
Taky ta montáž je naprosto výstižná, opravdu se vám to všcehno povedlo 🙂
To bylo tak roztomilý… :)) Vážně moc pěkně napsané. A ty Tomovy šikovné prsty :DDD.
Jezisi, ale ta montaz nema chybu 😀
Takovou pomoct od Toma, kdo by si nenechal libit 😀
Jinak krasna povidka a jeste krasneji napsana 🙂
Asi je ti jasný, že na tebe budu pět samý ódy, když jsi moje oblíbenkyně, že? 😀 Už samotným námětem týhle jednodílky jsi mi udělala radost, protože sama jsem z týhle montáže mimo a hodlám tenhle námět někdy v budoucnu zařadit do některý svojí povídky. Očekávala jsem od toho něco jinýho, hodně tuctovýho – Billa svůdce. Tvůj úmysl byl ovšem mnohem lepší. Intimní, důvěrný a nádherný.
Moc krásní… 🙂
<3 No tak to bylo nádherný<3! tak roztomilý,něžný..no prostě nádhera! =)Moc se mi to líbilo. Fakt krásné.
Bill – zajačik je roztomilý a poviedka tiež. Trochu ma zamrazilo, keď Bill po tom čo sa stalo predsa odišiel, dúfala som, že nepôjde, ale vrátil sa a koniec je nádherný 🙂
Krásné =)
Pěkný, líbí se mi ten nápad, rozhodně jsem si čtení užila 😉
Jééj 🙂 To bylo nehorázně sexy, a nehorázně sladké..moc se mi to líbílo 🙂
Úžasné <3
dokonalost! ;D
Tohle chce pokracovani!!!!!!!:-) ach tak uzasne!!!! :-)))) paradni povidka!!!:-):-))
Dokonalá představa takhle Billa vidět !! Úžasná povídka! 😀
nádherné, krásně vymyšlené
Hmmm, ,, moc dobře ,, Bill je na obrázku roztomilej 😀 neříkám Nic kdyby takhle u mě čekal na posteli 😀 ,, mmmm Krásně napsaný!
omlouvám se, že jsem se dostala k přečtení až teď, to věnování mě ale každopádně moc potěšilo :-* Jsem ráda, že můj obrázek inspiroval k tak roztomilý povídce 🙂
Ah, představa, jak Tom nasazuje Billovi jeho ocásek, je hrozně sexy… miluju tenhle druh bratrskýho „pomáhání“ mezi dvojčaty 😀 Hezká povídka, fakt hezká :))
Všem moc děkuju za krásné komentáře, jsem ráda, že se líbí a každý komentář mi udělá radost, díky. 🙂
dokonalost sama ♥ ta montaz nema chybu, chtela bych ho takhle do postele, vsadim se, ze bych se nenudila 😀 perfektni
Montážku jsem viděla zrovna včera a že tě to tak hezky inspiruje :)) Dlouho jsem nic nečetla, ale teďkom si říkám ->pa rá da :)) povedlo se ti to
Úplně ty dva vidím:-).