„Mizerně, ale daleko lépe než před tím. Proč jsi mi neřekla, že chlastat je zbytečné? Nejspíš jsem si tím akorát ničil život. Měl bych začít znovu žít, Bello. Půjdeme se podívat k rodičům, co ty na to? Ah,“ zaklel Tom, když se podíval do zrcadla pověšeného na stěně v chodbě. „Prvně si musím dojít ke kadeřníkovi!“ Bella měla chuť začít se hystericky smát. Tolik se bála, že kdyby její bratr potkal Billa, zničilo by ho to, že už ani nepřijímala jinou variantu jako možnost.
Vilou se rozdrnčel zvuk zvonku. Žena ve středních letech nechala své práce, aby došla ke dveřím. Uhladila si bílou zástěrku na vaření, která se snad nikdy nestřetla s jídlem. Ještě si upravila účes v zrcadle a konečně došla ke dveřím. Když je otevřela, přišla o řeč. Stáli tam obě její adoptované děti. Vypískla nadšením a vrhla se oběma do náruče. Líbala je na tváře, hladila ve vlasech a prohlížela si jejich nevelké změny. Tom vypadal unaveně, ale měl příjemnou jiskru v oknu a Bella měla na rtech zafixovaný úsměv. Linda je oba ještě pohladila po tvářích a pustila je do domu.
„Lindo? Kdo to byl?“ zazněl halou hlas z paty schodů.
„Tak povídejte, jak se pořád máte? Co plánujete a podobně?“
„Bello? Vnímáš mě?“ zeptala se Linda a starostlivě na svoji dceru pohlédla. Bella zamrkala a podívala se na matku.
*
Tom s Bellou se s dobrou náladou vraceli zpátky domů. Odpoledne proběhlo v pozitivní atmosféře a oba je to příjemně naladilo. Bella dalšího rána nastupovala poprvé po dlouhé odmlce zpět do otcovy firmy a Tom si šel hledat práci. Chtěl zkusit přemluvit šéfa džus baru, aby ho vzal zpátky. Skutečně se zdálo, že se v jejich životech opět blýská na lepší časy.
Doma šla Bella do koupelny, aby si mohla zalézt do postele s knížkou, a Tom osaměl ve svém pokoji. Venku už se před nějakou chvílí setmělo. Tmu rozrážely pouze neonové nápisy a pouliční lampy. Tom přemýšlel, jestli tam někde mezi nimi stále ještě pobíhá jeho štěně, nebo už si našel byt, a teď je někde šťastný. Svraštil obočí nad představou Billa, který si našel partnera nebo partnerku, se kterým/kterou teď žije a je skutečně šťastný. Možná právě kvůli tomu se z parku vytratil tak rychle.
Tom si přál, aby mu bylo dopřáno ho ještě alespoň jednou někde vidět. Ujistit se, že je stále v pořádku a že ho setkání s Tomem nějak neznepokojilo. Tom by si vyčítal, kdyby bylo s Billem něco špatně. Obzvlášť potom, pokud byl šťastný, dokud se s Tomem nesetkal. Nutkavá touha po čerstvém vzduchu ho donutila popadnout nějaké teplejší oblečení, napsat vzkaz a nalepit ho na dveře Bellina pokoje. Nechtěl, aby se o něj znovu bála.
Vyrazil do ulic, proplétal se mezi pouličním osvětlením a tou hrstkou lidí, kteří i po setmění vycházeli ven. Zastavil se až před místním nevěstincem, kde sebou plácl na jedinou lavičku, o které skutečně věděl, že na ní Bill často sedával. Poslouchal hudbu, která prostupovala nocí, a nechal si na tvář dopadat růžové světlo neonového nápisu. Venku stále ještě nebylo nejtepleji a jemu od úst stoupal lehký kouřový opar. Spolu s vůní cigaret, která proudila z vchodu do nevěstince, dostal chuť si zapálit.
Osud mi tě vhání do náruče, chce, abych tě svíral v objetí. Jenže ty stále unikáš jako voda, která ti proklouzne mezi prsty, když ji pojmeš do dlaní, abys mohl svlažit vyschlé hrdlo…
autor: Helie
Jupííí…konečně se Tom vzpamatoval trochu =o)
Ježiši…. S Tomem to šlehne 😀 Ale jsem ráda že se to všechno lepší :)))))
Konečně to vypadá na lepší časy..:)) Doufám, že se zase něco nepokazí, protože bych tě asi už přiškrtila Helie..:D Takže bacha na mě..:D
Jsem moc ráda, že se Tom dává zase dohromady a Bill snad už taky..:) Je to hezký, číst si po těch dílech lítosti, zase něco šťastnýho..:))
Opravdu nádhera..;)) Těším se na další dílek..♥
[3]: A sakra! :D:D já nechci být přiškrcená =( 😀