Rozhovory II – *Mischa* :o* & Turmawenne

Forma rozhovoru je trochu jiná, proč se opakovat, ne? 🙂 Celá akce probíhala mejlem. Já se zeptala, dámy odpověděly, já na to reagovala atd. Tohle kolo rozhovorů už nebude každý týden, protože je to malinko časově náročnější postup, a taky inflace je všude, tak proč ji tahat i na náš blog, udělejme si to vzácnějším. Frekvenci nových rozhovorů vidím tak jednou měsíčně, a vybírat další autory ke zpovědi budu já. Nejspíš to bude záležitost intuice, čtenosti autora nebo čehokoliv, co mi zrovna přelítne přes frňák. ;o) Teď už se těšně z rozhovoru s dvojicí autorek *Mischa* :o* & Turmawenne.

1. Ahoj holky, vybrala jsem vás dvě dohromady jako autorskou dvojici pro první rozhovor po delší přestávce, takže první otázka bude jasná. Můžete nám říct, pokud tedy chcete, vaše civilní jména, kolik vám zhruba je, odkud pocházíte a co děláte nebo studujete? Můžete odpovídat dohromady nebo každá zvlášť, jak je libo, hlavně, když se o vás něco dozvíme.

Turmawenne: Všechny vás srdečně zdravíme, naši milí čtenáři.

Mischa: Nemám v plánu tu na sebe prásknout nějaký delikatesky, jako třeba že jsem při rozlučáku vychlemstla litr vodky. =D Ale dobře. Můj věk je asi to jediné, co vám doopravdy povím. Je mi 16 let. Bydlím ve 4. největším městě ČR, takže oprašte zeměpisy, pokud nevíte, jaké to je. =D A škola? Tu vám taky neprozradím, ale dám vám drobnou nápovědu. Učím se anglicky, německy a španělsky. Kromě státní maturity budu maturovat ještě z ekonomiky, účetnictví a průvodcovství. Proto raději doufám, že bude Apokalypsa. =D

Mischa: Jenomže to bychom tu strávili ještě celý svátky. =D Mám větší zásobu hudby, filmů a seriálů než Universal, Sony Records a 20th Century Fox dohromady. =D

Turmawenne: Pozor, fanatik promluvil. xD Kdybyste měli znát všechny její oblíbené filmy, seriály a nedej Bože písničky, myslím, že bychom tu byli ještě příští rok na Vánoce. xD

2. Úžasný, celý jsem to prochechtala, dámy, jste spolu prostě bezkonkurenční… už se nedivím, že vám to psaní tak jde, jestli se u něj taky tak bavíte. Ale to asi není tak jednoznačný, že ne? Tak mi teď hezky popište, jak jste se potkaly, co a kdy vás svedlo dohromady, a jak jste spolu vlastně začaly psát. Taky mě zajímá, jak to vlastně děláte, protože já si nedovedu představit psát povídku ve dvou, ten naproti mně by byl chudák, protože bych mu všechno opravovala. Musíte mít k sobě asi dost velkou důvěru, ne? A ještě něco mě zajímá… pohádaly jste se někdy při psaní tak, že bysta si daly do huby? 😀 Myslím obrazně, samozřejmě. 🙂

Mischa: Teď začínám já! =D

Turmawenne: Raději do toho skočím nebo se dozvíte, co byste snad radši vědět ani neměli. xD

Turmawenne: Dobře. Jak jsme spolu začaly psát? To je docela zvláštní otázka. Jednoduše jsme o tom mluvily a pak jsme nějak začaly. Naší první povídkou byla Obsession, která běžela i zde na blogu. 🙂

Mischa: To samozřejmě ještě nikdo neví, protože uvažuju o tom, že přestanu psát, ale to sem teď nepatří. Další otázka byla, jak ve dvou píšeme. No, to je docela složitý. Chceš jim to popsat ty? =D

3. Ježiš, to je šílenej způsob, jak psát, to mě ani ve snu nenapadlo, že to máte takhle složitý. Já návody čtu, takže jsem to pochopila, ale věřím, že spousta čtenářů se v tom malinko ztratila. 😀 No ale hlavní je, že to má výsledky. Doufám, že ty dopsaný povídky pošlete brzy, podle mě není důvod je někde schovávat, klidně toho můžete mít na blogu víc. Ačkoliv vaše dlouhatánský díly – hlavně ty se zmiňovaným sexem – jsou občas fakt dlouhý, nestíhám opravovat, aby byly na blogu jednou za tři dny. Vaše dokonalost je v tom, že mi pošlete všechno už dopsaný, tudíž na nic nemusím čekat, jede to jak na drátkách, čtenáři mají jistotu, že se dočkají konce. Jste v tomhle jedny z mála. Baví vás to psát, když nemáte žádný ohlas? Myslím, že většina autorů píše proto, aby si pak přečetli komentáře, a inspiruje je to k dalšímu psaní. Vy evidentně inspiraci při psaní nepotřebujete, že jo? 😀

Turmawenne: K mé přezdívce – nedivím se ti, Janule, že sis ji nemohla zapamatovat. Je celkem složitá, ale já jsem chtěla něco netradičního.

4. Dobře, takže tebe, Mischo, se ani nemá cenu ptát, co bys čtenářům podle svého vkusu doporučila ke čtení, tudíž je odpověď hlavně na Turmawenne. Je tu nějaká povídka, kterou ještě nikdy nikdo nedoporučil, a o které si myslíš, že by si ji lidi měli přečíst? Je něco, co tě na povídkách vyloženě rozčiluje, třeba nějaká klišé, která ti lezou na nervy, že se uprostřed čtení s povídkou kvůli tomu rozhodneš přestat? 😀

Turmawenne: No, to bude poměrně těžké. Je hlavně možné, že je už někdo doporučil.

Mischa: Nevěřte jí ani slovo. Je jenom líná a furt se vymlouvá. =D Já do toho všeho stíhám číst i povinnou četbu na češtinu a ájinu a nestěžuju si. I tak se věčně nudím. =D A ne, žádné energiťáky nepiju. =D

5. Jojo, Milénium mám přečtený taky, kdyby někdo neznal, je to detektivní trilogie švédského novináře Steiga Larssona, který chudák v padesáti umřel na infarkt dřív, než se dožil jejího úspěchu, což mu teda chudákovi nepřeju, a tři filmy podle ní už byly natočeny Švédy. Viděla jsem všechny tři, a zjistila díky tomu, že švédskej přízvuk je pro mě tak nepřirozenej, že mi trvalo půlku filmu, než jsem si na ten jejich divnej akcent zvykla. 😀 To, o čem píše Mischa, že půjde do kin, je americká verze s Danielem Craigem v hlavní roli. Je to dost složitá detektivka, ale četlo se to perfektně. Jinak to ostatní mi, krom Twilightu, nic neříká, upířina nikdy nebyla moje hobby, tak k tomu se nemůžu nijak vyjadřovat. 🙂 Já bývala taky knihomol, teď je ze mě ovšem spíš povídkomol, protože nic jinýho nestihnu. Ale když mi někdo něco opravdu hodně doporučí, tak si to stáhnu a přečtu. 🙂

Turmawenne: Můj Štědrý den není nijak zvláštní. Upřímně řečeno, moc Vánoce v lásce nemám, ale jakmile se do té pravé atmosféry dostanu, užívám si klidu a odpočinku. Na Štědrém dnu si nejvíce užívám to, že se všichni v klidu sejdeme u večeře a poté u stromečku. Je pro mě nejcennější, když můžeme být celá rodina spolu. Nejkrásnější pro mě byla ta klasika, o které jsi mluvila. Když jsem byla dítě, Vánoce jsem prožívala zcela jinak. Spíš jsem si je hlavně užívala. 🙂 Bylo to o něčem jiném a docela mě mrzí, že je to už všechno pryč. Ale přiznávám, i letos jsem zvědavá, co a jestli vůbec mi Ježíšek něco nadělí. :))

Tak… krásnej závěr, holky, myslím, že tady je nejlepší rozhovor ukončit a vrátit se pěkně k tomu salátu a cukroví, dárkům, rozzářeným očím u stromečku, no prostě ke všemu, co máte rádi. Připojuju se k přání, a protože jsme hodné, rozhodly jsme se vám nadělit ještě jeden dáreček navíc, v šest se přijďte podívat na blog, kde najdete první díl zbrusu nové povídky právě vyzpovídaných autorek.