autor: Majestrix & Little Muse
Zachování důstojnosti
Nikdo se nehýbal. Tom si odkašlal, Michael nervózně postával vedle Jorga, Erik si odfrkl.
„No,“ Jorg navrátil pozvánku do obálky. „Netvařte se všichni tak šokovaně. Jsme zváni každý podzim. Nemůžeme čekat, že si nebude chtít zachovat důstojnost.“
„A, uh…“ Tom si poposedl a Bill cítil, jak se dívá jeho směrem. Odmítal zvednout pohled od talíře. „A my si máme zachovat důstojnost?“
„Samozřejmě,“ řekl Jorg a Bill cítil, jak se mu svíral žaludek z toho, jak stres kolem stolu vzrůstal.
„Teď, Jorgu-“ začal David, ale jeho manžel se na něj podíval takovým pohledem, že pusu zase zavřel, nikdo tím nevypadal nadšen. „Půjdu jen dát Erika do postele,“ řekl, postavil se a Bill si dokázal představit, že se ještě bude s Jorgem u nich v pokoji pěkně hádat.
„A musíme se účastnit všichni?“ dostal ze sebe Bill.
„Vypadalo by to podezřele, kdyby někdo nepřišel. A tento rok, ta pozvánka zahrnuje i tebe.“
Bill polkl a čekal, možná proto, že Tom něco řekne? Nemohl přeci od něj čekat, že půjde a uvidí se s nimi, když věděl, co udělali; poslouchat, jak se šlechtici ušklíbají, kteří si pamatují na incident na jaře při Gree Ha.
Tom si přejel rukou po obličeji a v tichosti se napil své vody.
„Myslím, můj Pane,“ řekl Bill, už se zvedal, „že už také půjdu.“
Jorg chápavě přikývl, ale Bill nečekal na jeho schválení. Položil svůj ubrousek na talíř a odpochodoval do chodby osvětlené lucernami, než se vůbec někdo zmohl na reakci. Když neslyšel, že by za ním jeho manžel volal, ulevilo se mu, ale byl na Toma i naštvaný, protože zřejmě neměl potřebu jít za ním, ale pak za zády uslyšel kroky a došlo mu, že tu potřebu měl.
Bill pokračoval k nim do pokojů, jako by ho neslyšel.
Naneštěstí, když vešel, neměl se čím zabavit, nemohl dělat nic než čekat, až Tom vejde, což se stalo velmi brzy.
„Nemusíš být naštvaný,“ řekl Tom a Bill se uchechtl. „Ničeho tím nedocílíš. Můj otec má pravdu. Musíme hrát jejich hru, jestli je chceme někdy porazit.“
„Ten nápad se mi nelíbí; nemůžeš po mně chtít, abych tam šel.“
„Můžu a chci. Jak jsem řekl, všechno musí vypadat normálně, jestli je chceme předvést před spravedlnost.“
„Nemyslím si, že se zvládnu na ně dívat, tři samolibí Lordi, jak se radují ze smrti našich vojáků, ze svých zlých plánů. Když se to stalo naposledy, byla to katastrofa.“ Bill si proplétal ruce při vzpomínce, která se mu rozehrála v mysli, ta potupa pro Dům Vave.
„Už nejsou tři; Kraol je mrtev.“
Bill byl v šoku. „Kdy se to stalo?“
„Před nějakou dobou; sám si vzal život.“ Tom přistoupil blíž. „Takže jen dva, a tvůj manžel bude stát při tobě.“
Bill přikývl, ale stále nevypadal přesvědčeně, a co bylo horší, cítil, že je Tomův hlas jen krůček od rozčilení. „Proč jsi na mě naštvaný?“ zeptal se jemně. Tom se zajíkl, vypadal překvapeně, že se Bill zeptal tak přímočaře.
„Nemyslím si, že je… korektní, že jsi stále tak sužovaný smrtí Generála Bushida,“ řekl neomaleně.
„Chceš mi nakazovat, jak dlouho smím smutnit?“ Bill se nevěřícně podíval Tomovi do očí. „Není to o tom, co jsem já a on měl, Tomi, ale ten fakt, že čestný muž je teď mrtvý kvůli činům těch lidí. To je to, co se mi tak příčí, smát se a pít a tančit v sídle tak zlého muže. A můj manželi, jak dlouho tohle budeš proti mně držet?“
„Dokud mi bude špatně při tom, když uslyším jeho jméno. Nemyslím si, že to bude někdy brzo,“ odsekl Tom.
Billovi klesla ramena, když si uvědomil, že neměl právo diktovat svému manželovi, jak se cítit, stejně tak jako Tom nemohl diktovat jemu. „No dobře,“ zašeptal. „Já se jen… bojím.“
„Nemysli si, že jsi v nebezpečí; ani Brendan ani Raphael nejsou tak pitomí, aby na tebe zaútočili před lidmi. Bude to šance pro mého otce a mě, abychom je sledovali, stejně jako jejich šance sledovat nás. Ale až se to stane, nesmíme podnítit jejich zvědavost, ani dávat všanc naši ruku. Žádám tě, abys šel se mnou, abys mi důvěřoval, tak jak bys měl.“ Tom sledoval, jak si jeho choť hraje s lemem rukávu a povzdychl si.
„No dobře,“ zašeptal.
„Teď, prosím, pojďme spát. Byl to únavný den.“ Tom se otočil a začal se svlékat, Bill po chvíli začal dělat to samé.
~*~
Bill prsty přejížděl po nefritovém kamínku a díval se na znak Ka’va na oltáři. Bude potřebovat sílu pro to, co má přijít.
„Kdybys mohl…“ Bill si povzdychl. „No… jen vidět, jak to přežiji bez ponížení, by bylo vážně ohromné, ale… kdybych se na ně mohl dívat… a nemyslet na to, co udělali… byl bych velmi vděčný. Tolik Tomovi důvěřuji, dokonce se zúčastním té sešlosti; jen prosím, ať jde vše hladce.“
„Bille?“
Bill nadskočil při zvuku Davidova hlasu, otočil hlavu a uviděl ho mezi listy vrby. Nebyl zvyklý na to, aby ho někdo rušil, ale pak si uvědomil, že rodina Vave neví nic o tom, že je to velice hrubé.
Kdyby to byl Tomi, pak by na něj vyjel, a tak byl Bill velmi vděčný, že vidí jen Davida.
„Tady,“ zavolal, i když bezúčelně, protože se už zvedl z kleku, aby se s Davidem setkal venku. Když listy uhnuly na stranu, uviděl, že je přítomný i Erik, nadskakoval svému merodovi v náručí a žužlal si jednu ruku. Když viděl Billa, vyndal ji z pusy a nadšeně se po něm natáhl oběma rukama.
David se zasmál Billovu překvapenému výrazu a nabídl mu svého syna, Bill si ho trochu zdráhavě vzal k sobě. Erik ho začal tahat za vlasy a Bill ho začal podezřívat, že k němu chtěl jen z tohoto důvodu.
„Chtěl jsem se omluvit,“ řekl David, nechal Erika vzít ho za prst rukou, kterou se zrovna nedržel Billových vlasů. „Řekl jsem Jorgovi, že se chová pošetile.“
„Já jsem řekl Tomovi to samé,“ řekl Bill a k jeho překvapení, David vypadal pobaveně.
„A on mi řekl, že tahle pošetilost je občas nevyhnutelná, a naneštěstí jsem musel souhlasit. A pak jsem mu řekl, že je hlupák, protože musel být potrestán za to, že vyhrál hádku.“
Tomu se Bill nahlas zasmál, dal si Erika na druhou ruku a usykl, když dítě nepustilo jeho vlasy.
„Takže, i když tahle celá situace je nevyhnutelná,“ řekl David, „jen jsem ti chtěl připomenout, že celý večer budeš mít naši podporu.“
Bill se na něj ztěžka usmál. „Všichni si budou pamatovat, co se minule stalo,“ postěžoval si.
David přikývl. „Ano, ano, budou. Ale teď jsi Vave; nikdo, kromě pitomých přátel tvého manžela, si nedovolí nic říct, a oni tím nebudou myslet nic zlého, to tě ujišťuji.“
„…Děkuji.“
David se usmál a pokrčil rameny, zahýbal prstem, a tím tak zahýbal i Erikovou pěstí. „Věřím, že tohle by pro rodinu měl udělat každý.“
~*~
„Oh!“ zaúpěl Michael překvapením, když jím prošel orgasmus. Andreas do něj ještě několikrát přirazil, než se také se zabručením udělal, zhluboka dýchal. „Mmmm…“ vydechl a políbil manžela na spánek. „Tohle mě nikdy nepřestane bavit,“ řekl s výdechem.
„Mě nikdy nepřestane bavit tvůj překvapený výraz, že ses udělal,“ popíchl ho Andreas se smíchem.
Michael ho jemně uhodil do ramene a s odfrknutím se mu zvedl z klína a spadl znaveně na postel. „Už teď mi chybí naše eridev.“
Andreas si přitáhl Michaela blíž k sobě a políbil ho na mateřské znamínko na rameni. „Všechno jednou skončí, až na naši lásku.“
„Ano,“ souhlasil. Spokojeně tam leželi, když se Michael zvedl a šťouchl manželovi do ramene. „Lásko moje, Lord Jorg dostal pozvánku od Lorda Brendana na Baubar Ha.“
Andreas ztuhl a plně se probral. „To nemůže být dobré.“
„Ne, nemyslím si, že je.“ Povzdychl si Michael a pevně ho objal. „Co asi udělá?“
„Doufám, že si o tom promluví s Lordem Tomem; mám podezření, že ta konverzace nebude příjemná.“
„My budeme pěkně zaměstnaní, do Podzimního Bálu; nakupování a zkoušky.“
Andreas, který si neuvědomil, že se mu znovu zavřely oči, se zasmál.
„Čemu se směješ?“ zeptal se Michael zvědavě.
„Vrátí se Lord Abner.“
„Oh, Lord Abner,“ zaúpěl Michael, ale musel se uculit. „Chudák Bill.“
Andreas se ušklíbl a více se přikryl. „Spi, než se s tebou budu chtít zase milovat.“
Michael vypískl a odskočil od něj, ale zasmál se, když byl chycen a přitáhnut zpátky. „Co takhle druhé kolo,“ řekl bezdechu a cítil, jak už je sám zas vzrušený.
Andreas tiše souhlasil.
~*~
„Tahle stříbrná vypadá opravdu krásně, můj Pane,“ navrhl Abner, už přecházel po pokoji tam, kde stál Bill, bez čekání na důkaz Tomova nadšení. Bill jemně přejel prsty po látce, nebyl schopný popřít její krásu, dokonce, i když ho obchodník rentgenoval pohledem. „Samozřejmě, že modrá a zelená vypadá na vašem choti báječně, to nemůžete popřít.“
„Tohle je Pentapolis; nechci, aby vypadal obyčejně,“ naléhal Tom, přešel po pokoji a sám si šel látku prohlédnout. Během toho vzal Billa kolem pasu, bylo mu jedno, jestli to vypadá jako projev žárlivosti nebo ne.
„Podívej na to,“ řekl Bill, rukou, kterou nedržel látku, přejel k Tomovi do pasu. „Je třpytivá.“
„Možná až moc?“ řekl Tom. Úplně viděl, jak si Abner představuje, že by to z Billa svlékal.
„Mně se líbí,“ stál si na svém Bill.
„Jemu se líbí,“ zopakoval Abner, usmál se a postrčil látku k Tomovu blíž, jako by ho tím chtěl přesvědčit. „Určitě chceme vašeho chotě udělat šťastným, Lorde Tome.“
Tom zaskřípal zuby při slově ‚chceme‘ a jeho sevření Billova boku zesílilo. „Samozřejmě,“ procedil skrz zuby. Bill stiskl jeho ruku a Tom měl pocit, že je pobavený.
„Takže ta stříbrná?“ usmál se Bill a Tom se na něj s povzdechem podíval. Když zvažoval, čeho se bude muset Bill účastnit, pak přeci potřebuje hezkou róbu, že?
Opřel se čelem o Billovo. „No dobře.“
Rozhodl se, že Billův úsměv stojí za tu lesklou látku.
Koutkem oka viděl, jak Abner otevřel pusu a otočil se k němu. „Věřím, že jeho míry už máte.“
Abner pusu zavřel.
~*~
Bill si hrál s vlasy a lehce nadskočil, když ho někdo chytil za loket. „Vypadáš překrásně,“ bylo mu zamumláno do ucha, otočil se a uviděl Tomův vážný výraz.
„Opravdu?“ zeptal se; Michael a Andreas navrhli rovné vlasy a on souhlasil, ale teď když tu stál s Davidem a Jorgem, kteří měli modré oblečení se stříbrným zdobením, před teleporty, Bill přemýšlel, jestli si neměl nechat udělat trochu jiný účes.
„Opravdu, Bille. Nebude muž, který by od tebe mohl odtrhnout pohled. Stříbrná ti sluší,“ řekl s trochu kyselým výrazem. „Což mi připomíná, že tě nesmím spustit z očí.“
Bill vzal Toma za ruku a stiskl mu ji. „Nenechám tě na to zapomenout,“ řekl roztřeseně. Tom ho letmo políbil, než Jorg svolal rodinu k sobě.
„Musíme odjet, souřadnice byly zadány. Musíme si pamatovat, že jsme Dům Vave, a musíme se tak prezentovat, ať už jsou podmínky jakékoliv.“
Tom znovu stiskl Billovi ruku, pro ujištění, a aby vytáhl svého chotě ze smutných myšlenek. Sledoval, jak jeho rodiče zašli do přístroje, a hned na to zatáhl dovnitř i Billa.
Bill otevřel oči, když se energie uklidnila, a nechal Toma, aby mu pomohl dolů. Zahrada byla svátečně osvícena zlatými a červenými světly, která reprezentovala opadávající listí. „Tohle je Pentapolis?“ zeptal se tiše, s troškou opovržení.
Tom se zasmál a přitáhl si ho blíž, šli za vznášejícími se světýlky ke vchodu. Tam přijížděli další lidé, museli přijet teď nebo jen chvíli před Billem a Tomem. Viděl, že vchod je bohatě zdobený, možná ještě víc vyřezávaný než vchod Vave, ale stejně to nebylo nic speciálního. Vyšli po schodech a dolů do dlouhé mramorové chodby; tiché šumění hostů a lehký smích se ozýval kolem nich jakoby z ozvěny a Bill byl mírně ohromen. Stěny a podlaha se do sebe vpíjely; zdálo se, jako by šli hladkým tunelem. Na konci je přivítal další oblouk, na jeho vršku se vznášel modrý plamen, on a Tom vstoupil do Velkého Sálu, Bill zvedl pohled a zalapal po dechu.
Strop byl udělaný z jemného oonaru, skla tak lehkého a vzácného, že se normálně používalo jen na vzácné figuríny. Masivní dóm nad nimi se leskl v nočním vzduchu, a dvojité měsíce na ně jasně svítily, jejich světlo bylo filtrované namodralým sklem. Bill se nedokázal pohnout, byl okouzlen tím, co značilo mistrovskou práci a moc.
„Není to překrásné?“ zeptal se Tom nezaujatě. Bill se podíval na svého manžela a přikývl. „Tohle je Pentapolis.“
Bill zavrtěl hlavou na strop, o kterém si byl jistý, že si bude po většinu večera držet jeho pozornost. „Kdo tady může žít?“ zeptal se, představil si své dětství. Kdo může tolik potřebovat? Jeho rodina by byla dobře zajištěna jen s pětinou tohoto bohatství.
Tom si odfrkl. „On,“ řekl.
Bill se otočil od stropu k manželovi, jeho pohled byl soustředěný před ně. Když následoval Tomův pohled, uviděl Lorda Brendana a to, co zřejmě bylo jeho choť, alespoň by mělo. Bill toho muže neznal, ale vzhledem k tomu, co věděl o chování Lorda Raphaela, nedokázal by si představit, že tak intimní doteky patřily jen Brendanově polovičce.
A to se Bill cítil zahanbeně.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom, ruku položil Billovi na záda.
Bill přikývl, i když si myslel, že není.
„Dobře.“ Tomova ruka ho jemně popostrčila, a nejednou znovu šli. „Pojď se mnou a nemluv, pokud nebudeš vyzván.“
Bill byl až moc vyděšen na to, aby neposlechl nebo protestoval. Nechal Toma vést ho k jejich hostiteli, za Jorgem a Davidem, držel se pevně ruky manžela, té, která ho nevedla. Cítil jeho pohled ještě dlouho předtím, než došli k Brendanovi, nebo si alespoň představoval, že to cítí. Ano, byla to pravda, zastavili se a Jorg potřásl Brendanovou rukou. Šlechtici za Brendanovými zády se na Billa rozhodně dívali. Jeden druhý muž zvedl ruku a promluvil za dlaní ke svému sousedovi, v očích měl pobavený pohled.
Bill stiskl Tomovu ruku.
Díval se, jak Brendan políbil Davida na ruku, ignorujíc Jorgovu semknutou čelist, a pak se otočil k nim. „Lorde Tome,“ pozdravil ho. „Jsem rád, že jste tu.“
Tom ho palcem pohladil po zádech a popostrčil Billa kupředu, natáhl se pro jeho ruku, aby se s ním pozdravil. „Lorde Brendane. Děkuji, že jste nás pozval.“
„A slyšel jsem, že už jste ženatý,“ řekl Brendan, otočil se s tuhým úsměvem k Billovi. „Málem jsem zapomněl, jak překrásný váš choť je. Neviděl jsem ho od Gree Ha.“
Brendanův úsměv se rozšířil a Bill krátce pomyslel na to, že se mu vysmívá. Nehty se zaryl Tomovi do dlaně.
„Děkuji,“ odpověděl Tom, nezněl jinak než vděčně. Bill děkoval Bohům, že se nenatáhl pro jeho ruku, aby jej na ni políbil.
„Přijměte mou omluvu, že jsem se neúčastnil vaší svatby.“
„Nebyl jste pozván,“ vyhrkl Bill a Tom ho bolestivě stiskl.
„Odpusťte mému choti,“ řekl Tom. „Jeho jazyk je občas trochu neposlušný.“
„To si vzpomínám.“ Brendan se už neusmíval.
„Rád jsem vás viděl.“ Přikývl Tom a znovu Billa popostrčil, tentokrát trochu tvrději. Odtáhl ho k dlouhému stolu, kde byli usazeni jeho rodiče, ustrašeně se zastavil a otočil si k sobě Billa čelem.
„On-“ začal Bill.
„To mě nezajímá!“ sykl Tom. „Řekl jsem ti, abys nemluvil, pokud k tomu nebudeš vyzván; Předpokládám, že mě budeš poslouchat!“
Bill ztuhl a otevřel pusu, aby odpověděl, ale pak zaváhal. Tomův obličej, rozčilený na Gree Ha, byl obezřetný a znepokojený, čekal na Billovu odpověď.
Sklenice cinkaly za jeho zády a Bill při tom zvuku cítil chladný vánek okolo svého zápěstí.
Bill si povzdychl. „Tvůj úděl,“ řekl sobě i svému manželovi, „je mě ochraňovat. Ne mě rozčilovat.“
Tomovi se zableskly oči, byl překvapen, ale jen polkl. „To je pravda.“
Bill přikývl a naklonil se do dlaně, kterou mu Tom přiložil na tvář, nechal svého manžela opřít o sebe jejich čela a nechal se odvést ke stolu, daleko od Brendana a jeho večírku plného podlézavosti.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Nedivím sa Billovej nechuti, som zvedavá ako to všetko dopadne.
Ďakujem za preklad.
začínám se bát, co se zase stane :/ achjo..
a nejde mi otevřít obrázek…nemám heslo 🙁
Teda… chudák Bill… asi se tu necítí zrovna ne své kůži, ovšem, kdo by se cítil, že? no jsem zvědavá na pokračování… 🙂
Krásný díl, opět. Mám docela hrůzu z toho, co se bude dít dál:-/ Díky za překlad:-)
I hate Bill's post in this chapter . Tom can't manipulate with him like he is only doll or slave. This Baubar Ha was only a farce :/, every smile and kind word were false. This story is so complicated but absolutely amazing 🙂
Miluju tu něžnost, která mezi nimi je, i když je na něj Tom občas hrubý!:-o Jsem vždycky každým dílem tak okouzlena, že se nejsem schopná ani pořádně vyjádřit 😮 Už teď jsem nedočkavá na další díl ♥
Ach..Bille, Bille, doufám, že se už nic dalšího nestane…
God. :O
Vážně jsem myslela, že se stane něco hroznýho, když Bill neudržel jazyk za zuby. Doufám, že mu to Tom v další části nedá sežrat, ale že pro něj bude mít alespoň trochu pochopení. Taky doufám, v to, že se nestane nic co by je zase rozdělilo nebo rozhádalo. Už tak toho bylo až dost, a teď už by si měli užívat společně..:) Trochu mě mrzí, že Tom pořád předhazuje toho Bushida.. Snad mu Bill dokáže, že ho miluje více než kohokoliv jiného a Tom s tím dá pokoj.. 🙂
Děkuji za překlad a už netrpělivě vyhlížím další dílek. 🙂
Sakra, sakra, sakra 😀 Bojím se dalšího dílu, bojím se o jejich vztah a celkově z toho už zase nemám vůbec dobrý pocit 😀 Napětí by se dalo krájet =)) No, těším se na další díl (ostatně jako vždycky :D)
Loving it:-)
jako bych to neříkala, ti dva otevřou pusu a už na sebe zase štěkají. taková Itálie. copak spolu budou snad válčit do nekonečna? Bill by měl být rád, že za ním rodina i přes to všechno stále stojí a nepokoušet štěstí. možná by mu Tom už mohl říct, jak se celou záležitostí zabývá, aby mu Bill konečně uvěřil, že se na něj může spolehnout a že ho ochrání.
obrázek byl nádherný, očaroval i mě. 🙂 nejvíc se mi líbí, jak se Tom dívá na Billa. z toho pohledu jde hodně vyčíst. 🙂
Skvělej díl..jen doufám,že se tam nestane nic strašnýho 🙁 děkuju za překlad i autorkám 🙂