autor: LilKatie
Omlouvám se za to zdržení, ale bohužel nebyl čas 🙂 Děkuju moc za všechny vaše komentáře, opravdu to dokáže člověka nakopnout, když vidí, že jeho povídku lidi čtou a že se jim líbí.
*xoxo LilKatie
Tok času
Tom prudce otevřel oči a rozhlížel se po pokoji, zrychleně dýchal a zmateně se díval všude kolem sebe, rukama šmátral po podlaze a snažil se nějak zkoordinovat. Nakonec se mu podařilo nahmatat na zemi zapomenutou baterku, která mu zřejmě při jeho šmátrání vypadla z batohu, a roztřeseně ji zapnul. Světýlkem pobíhal po pokoji, až se s ním nakonec zastavil na obraze předtím. Vyschlo mu v krku. Obraz byl prázdný. To znamenal jedno, Bill byl stále v říši mrtvých. Tom se rychle sebral ze země a podíval se směrem k otevřenému oknu, pousmál se. Tohle byla jistě ta nejrychlejší cesta na zahradu. Vyskočil do okna, seskočil na stříšku a seskočil dolů na trávník. Běžel tam, kde předtím spadl do hrobu, ale teď už tam žádný hrob nebyl, nic, jen tráva. Tom si vztekle dupl do země a zaťal ruce v pěst jako malé dítě. Fajn. Tak si holt rok počká.
Pokud to nebyl jen sen.
Tom si povzdychl a se sklopenou hlavou se šoural zpátky k domu. Vešel dovnitř zadními dveřmi, vyšel schody nahoru, sebral ze země svůj batoh a oknem se podíval na vycházející slunce. Pak se pohledem vrátil k Billovu obrazu, obraz už byl znovu plný. Bill byl ve skutečnosti krásnější, ten malíř byl hlupák. Ještě jednou se na Billa usmál a seběhl schody zase dolů, v chodbě na stolku zahlédl rámeček s fotkou, vzal ho do ruky a přejel po zaprášeném skle prsty. Billův otec byl sympatičtější jako prach v zavařovačce a Billova matka? Té už zřejmě nic nepomůže. Fotku opatrně zasunul do batohu a se spokojeným úsměvem na tváři vyšel rázným krokem z domu.
„Hele kluci! On to přežil!“ zavolal jeden z kluků, kteří spali před domem na chodníku. „Dost hustý!“
„Páni, on to fakt udělal!“
„Neposral ses při tom strachy, blbe?“
Jeden z chlapců po něm hodil botu. Tom si povzdychl, rychle kolem nich prošel a ignoroval všechny jejich řeči, které šly jeho směrem. Když ho zasáhla do zad i druhá adidaska, dal se do běhu a už se neohlížel.
**
„Tome, no tak, ani ses toho jídla nedotkl, co je to s tebou?“ povzdychla si starostlivě Simone, Tomova matka. Seděli v jídelně u stolu a jedli večeři, Tom ale myšlenkami stále lítal kdesi v oblacích. Nebo spíš v hlíně. A dost hluboko pod zemí.
„Nech ho být, Sim, tenhle pohled znám… Tom si našel nějaké děvče, že?“ popíchl ho jeho otec a zasmál se. Tom ale jen mlčky zavrtěl hlavou a dál se nimral v rýžovém nákypu.
„Kam zas běžíš? Jsi doma sotva hodinu!“ volala Simone za synem, který už zas mizel z domu. Odpovědi se ale nedočkala, protože Tom byl už moc daleko na to, aby ji slyšel.
Vyběhl kopec a mířil směrem ke hřbitovu. Když vbíhal dovnitř, smetl málem nějakou starou paní o holi, jen spěšně na ni zavolal pardon a běžel dál. Pak se ale prudce zastavil a běžel zase zpátky. Celý zadýchaný ji doběhl a zastavil se u ní. „P-Prosím vás, můžu se zeptat? Já jen, nevíte, kde jsou ty staré hroby?“
Madam se na něj uraženě podívala. „U kaple, a na hřbitově se neběhá, mladíku.“ Zavrtěla hlavou a odešla, Tom ještě slyšel, jak si něco brumlá o tom, jak strašná je dnešní mládež a jak vůbec nemají úctu ke svému okolí a starým lidem. Mávl nad tím rukou a rychle pospíchal ke kapli, jak mu stařena poradila. Když doběhl tam, kam potřeboval, začal s hledáním.
Tom hledal a našel.
Nemohl říct, že tohle nečekal, čekal. Nemyslel si, že by bohatá rodina z té doby měla nějaký malý hrobeček, ale když uvážil, při jakých podmínkách zemřeli, no, možná to přeci jen trochu nečekal. Zhluboka vydechl a rozhlédl se kolem sebe, jestli ho někdo nepozoruje, nikde ani živáčka. Usmál se a přistoupil k hrobu blíž. U mrtvých sousedů ukradl nějaký smeták a pečlivě zametl na náhrobku Billovu fotku, pak očistil i okraje hrobu a s povzdychnutím se posadil na zem. Smutně se díval na Billův medailonek a jemně po něm přejížděl prsty. „Chybíš mi…“ zašeptal a kolem něj se zvedl vítr, popohnal několik listů ze země a odvál je pryč. Možná si to jen nalhával, ale opravdu měl pocit, že je tu teď Bill s ním.
A od té doby navštěvoval hřbitov každý volný den, který měl. Nevynechal možnost, cítit se jako by s Billem byl. Pokaždé mu vyprávěl vše nové, co zažil, povídal si s ním o všech svých problémech, o všem, co ho trápilo, a hlavně mu neustále sliboval, jak moc ho miluje a jak za ním na svátek mrtvých znovu přijde do podzemí, a že spolu stráví další krásnou noc.
**
„Tak rád tě zase vidím…!“ usmál se rozjařeně Bill a skočil Tomovi kolem krku. „Už jsem si myslel, že jsi na mě zapomněl, že už se ke mně nevrátíš…“ vzlykl tiše a sázel Tomovi polibky po celém obličeji.
„Děláš si legraci?“ podíval se Tom trošku uraženě a doširoka se usmál, chytl Billa kolem pasu a zvedl ho do vzduchu. „Každý rok sem za tebou do týhle díry lezu, a ty mi teď řekneš tohle? No to mi řekni, čím jsem si tohle vysloužil…“ ušklíbl se Tom, kterému teď už bylo dvacet let. Pohladil Billa po tváři.
Bill na něj vyplázl jazyk. „Prostě zasloužil… Abys věděl, nepřinesls mi žádný dárek k narozeninám…“ snažil se chlapec najít nějakou výmluvu pro své neuměřené chování.
„Odkdy mrtví slaví narozeniny?“ nakrčil Tom čelo.
„Odedneška!“ odsekl Bill se smíchem. Trochu svého milence odstrčil a chtěl mu utéci pryč. To se mu ale nepovedlo, jelikož hned, jak chtěl vykročit, skácel se na zem. Tom se srdečně rozesmál.
„Něco sis tu zapomněl…!“ smál se a koukal na nohu, která stála chodidlem zaseklá pod kořenem.
Bill nasupeně zabručel, sebral ji, přidělal si ji do kloubu a vyškrábal se na nohy. „Nevím, čemu se směješ, nic směšného tu nevidím…“
„Opravdu ne?“ Bill nafoukl tváře jako křeček. Tom se usmál a přitáhl si ho k sobě. „No tak, nečerti se… Vždyť to byla jen legrace…“ políbil ho jemně na rty a Bill se usmál. „Ah, mám dojem, že si tu někdo už přes sto let nečistil zuby… Smrádek…“ zamával si Tom rukou před pusou.
Bill ho nakopl.
autor: LilKatie
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
HEj ten konec….. prej si tu nekdo pres sto let necistil zuby… no ja nemuzu xD jen tak dal xD
Celou dobu co to čtu se culím jako blbeček 🙂 Úplně mě fascinuje ta představa že Tom každý den chodí za Billem na hrob a každý rok za ním na jeden den chodí..jeden den můžou být spolu a on je mu věrný 🙂 Doufám =D Snad se stane něco co umožní Tomovi zůstat navždy v říši mrtvých..to bych uvítala víc než kdyby se Bill spolu s ním vrátil na zem 🙂
A dostalo mě jak oba s klidem přijali to že Bill ztratil nohu =D
Krásný díl, těším se na další 🙂
Moc se mi to líbí a jsem zvědavá,jak to bude dál. Bill má s Tomem nádherný vztah♥ a je super,že tam za ním Tom každý rok chodí=)
Tento diel mi prišiel štrasne sladký, a zlatý. Krásne.
Páni, tohle je vážně zvláštní a zajímavá povídka, ale moc se mi líbí 🙂 Tom by v té říši mrtvých mohl zůstat 😀
Ta poslední věta no kdyby mi to řekl tak mi takovou schytal ,že by se po to .. 😀 ,, Jinak krásný hrozně sem se těšila :))) Konečně!! Další dílek prosím :)))
Aww, ti dva jsou sladcí jako cukrkandl. 😀 To nám ten rok a dokonce i víc let rychle utekly, naštěstí. Jsem zvědavá, čím se to zdramatizuje. 😉
Nejlepší… tak takhle bude Tom chodit za Billem až do 100? :DDD Trošku error ne? Ale ty zuby to rozsekaly 😀 krásnej díl.. 🙂
😀 Ten konec je dokonalý.Prej Bill ho nakopl :D.Honem dááál
Tak u téhle povídky já pravidelně naprosto umírám 😀 To je neuvěřitelné 😀 Na každý díl se těším jak malé dítě na Ježíška =)) Takže i na ten další 😀
Btw… nedivím se, že se Tom v rýžovém nákypu nimral… já bych se nimrala i bez myšlenek na Billa :D:D
a tutuuuu…na nic jiýho se nezmůžu… dokonale sladkýýýý uplně kawaiiiiii
Ja sa síce smejem, lebo naozaj je to vtipné, ale len keď sa nezamýšľam, lebo inak je to v podstate dosť smutný príbeh. Chudák Tom len raz za rok a ešte s milencom, ktorý stráca končatiny 😀